Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: událost

Sort By:

Limit search:

Existence a ontologická hra událostí

100%

Prášek P.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2019

vol. 67

issue 3

403-420

Although the event is the phenomenon par excellence, it did not become a central theme of phenomenology until it was addressed in the work of Henri Maldiney, who tried to complete Heidegger’s analytic of existence (Dasein) during an investigation of the “pathological moment” of existence. The article consistently and critically attempts to present both this project of Maldiney’s and the work, subsequent to it, of the contemporary author Claude Romano, who in his “evential hermeneutic” further develops Maldiney’s position. The main intention of the article, however, is to suggest a further possible direction of the systematic investigation of the event in phenomenology, and therefore, in its conclusion, it shows why Romano does not sufficiently develop Maldiney’s position.

Obgleich das Ereignis ein Phänomen par excellence ist, wird es erst mit dem Werk Henri Maldineys, der versuchte, Heideggers Daseinsanalyse um die Analyse des „pathischen Moments“ der Existenz zu ergänzen, zu einem zentralen Thema. Der Artikel stellt den Versuch dar, dieses Vorhaben Maldineys in seinem Zusammenhängen kritisch vorzustellen, wobei auch das daran anknüpfende Werk des zeitgenössischen Autors Claude Romano mit einbezogen wird, der Maldineys Position in seiner „Ereignishermeneutik“ (herméneutique événementiale) weiterentwickelt. Hauptziel des Textes ist es jedoch, eine weitere mögliche Richtung der systematischen Untersuchung des Ereignisses in der Phänomenologie aufzuzeigen, weshalb der Autor zum Schluss erläutert, warum es sich bei Romano um eine unzureichende Entwicklung handelt.

Ačkoli je událost fenoménem par excellence, ve fenomenologii se stala ústředním tématem až spolu s dílem Henriho Maldineye, který se Heideggerovu analytiku pobytu (Dasein) pokusil doplnit o zkoumání „patického momentu“ existence. Článek se pokouší souvisle a kriticky představit jak tento Maldineyův projekt, tak i na něj navazující dílo současného autora Clauda Romana, který Maldineyovu pozici ve své „událostní hermeneutice“ (herméneutique événementiale) dále rozvíjí. Hlavním záměrem tohoto textu je však naznačení dalšího možného směru systematického zkoumání události ve fenomenologii, a proto autor na závěr ukazuje, proč se u Romana nejedná o rozvinutí dostačující.

Atonální hudba a nekonečná fragmentarita: Bloch a Schönberg

80%

Bierhanzl J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2021

vol. 69

issue 3

545-560

The concept of fragmentarity not only constitutes the central idea of Ernst Bloch’s philosophy of music, but also the whole of his aesthetics, even of his entire ontology – which can already be characterized as a Marxist ontology of creative, utopian imagination. In spite of the fact that the focus of his musical interest was chiefly classical, tonal music and that, unlike Adorno, he gave relatively little attention to atonal and dodecaphonic music, we would like to show that Schönberg’s atonal music occupied, by way of the problem of fragmentarity, a specific place in Bloch’s socio-utopian ontology. At the same time, we want to highlight problematic aspects of Bloch’s concept of fragmentarity. This concept is perhaps overly connected with the aesthetics of romanticism, and its use to describe new music is in this way limited. The last part of the text is then a corrective of this position using the thinking of Emmanuel Levinas, especially his aesthetics and some of his notes on the event nature of music. In fact, from the point of view of Levinas’ critique of ontology, Bloch’s fragmentarity too is overly connected with the idea of totality, albeit only utopianly sketched. In the conclusion itself, we will then attempt to point out the possible combination of Bloch’s conception of new music as a fragment and Levinas’ event approach to music in the broader framework of the aesthetics of ambiguity.

Pojem fragmentarity či fragmentárnosti netvoří jen ústřední pojem Blochovy filosofie hudby, nýbrž celé jeho estetiky, ba dokonce celé jeho ontologie – již lze charakterizovat jako marxistickou ontologii tvůrčí utopické imaginace. Navzdory tomu, že předmětem jeho hudebního zájmu byla zejména klasická, tonální hudba a že na rozdíl od Adorna atonální a dodekafonické hudbě věnoval poměrně malou pozornost, rádi bychom ukázali, že Schönbergova atonální hudba zaujímá, skrze problém fragmentárnosti, specifické místo v Blochově sociálně-utopické ontologii. Zároveň chceme upozornit na problematické aspekty Blochova pojmu fragmentarity. Tento pojem je totiž možná až příliš spjat s estetikou romantismu a jeho užití pro popis nové hudby je tímto limitované. Poslední část textu je potom korektivem této pozice s využitím myšlení Emmanuela Lévinase, zejména jeho estetiky a některých jeho poznámek o událostním charakteru hudby. Z hlediska Lévinasovy kritiky ontologie je totiž Blochova fragmentarita příliš spojená s představou totality, byť jen utopicky nastíněné. V samotném závěru se pak pokusíme poukázat na možné skloubení Blochovy koncepce nové hudby jako fragmentu a Lévinasova událostního přístupu k hudbě v širším rámci estetiky ambiguity.

Refine search results

2 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Bierhanzl J.

1 Prášek P.

1 2021

1 2019

Search results

Existence a ontologická hra událostí

Atonální hudba a nekonečná fragmentarita: Bloch a Schönberg