Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 10

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  umění
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

"Mosty do minulosti": specifika architektury českých Němců a její inspirační zdroje na příkladu severních Čech

100%
Zeman J.
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
2-22
EN
In the mid-nineteenth century the north Bohemian industrial region, settled by a mainly German-speaking population, experienced exceptional urban and demographic growth. Its characteristic feature was rapid urban development which went hand in hand with an urge to build. In this way an impressive conglomeration of coexisting industrial areas emerged: stately villas, grandiose public buildings, delightful garden quarters and small town housing that created a distinctive genius loci for the place. The border region had long been a busy crossroads of culture, history and ideology, where Czechs, Germans and Jews mixed together and influenced each other. It thus reflected the complex ethnic relationships on the territory of what is today the Czech Republic. This wealthy, heavily populated region with a continuous belt of industrially developed agglomerations formed the economic backbone of Bohemia, Moravia and Silesia. Industry became an inseparable part of the identity of these towns, shaped not only by local architects but also by foreign studios and creators whose names were wellknown, operating in the adjacent German regions. A more or less independent north Bohemian architectural scene emerged with Ústí nad Labem and Liberec especially as its partial centres, a certain fragmentation given by the mixing of varied, often conflicting, tendencies being typical. This paper focuses on the architecture of the Bohemian Germans which created a natural counterpart to the architecture of the Czech majority. Its aim is to analyse in more detail the architectural product of northern Bohemia while laying emphasis on the stylistic starting points and theoretical background, including the concept of ‘style’ which did not lose its topicality even during the period between the wars which forms the focus of this study. Attention is similarly focused on the relationship between the clients and the architects and the financial and personal ties with another country which played a relatively significant role. The paper is a contribution to the revision of the still prevailing opinion that the buildings in the border areas are peripheral and not very inventive.
CS
Severočeská průmyslová oblast, osídlená především německým obyvatelstvem, prošla od poloviny 19. století nebývalým urbanistickým a demografickým růstem. Charakteristickým znakem je překotný urbanistický rozvoj, který šel ruku v ruce se stavebním kvasem. Tím vznikla působivá skrumáž koexistujících průmyslových areálů, honosných vil, pompézních veřejných budov, velkorysých zahradních čtvrtí a maloměstské zástavby, vytvářející zdejšího svérázného genia loci. Pohraniční oblasti byly již odedávna rušnou křižovatku kultur, dějin a ideologií, v níž se mísili a ovlivňovali Češi, Němci a Židé. Odráží tak složité etnické vztahy na území dnešní České republiky. Bohatý, hustě osídlený region se souvislým pásem průmyslově rozvinutých aglomerací tvořil hospodářskou páteř Čech, Moravy a Slezska. Průmysl se stal nedílnou součástí identity zdejších měst, jejichž podobu kromě místních architektů, formovaly zahraniční ateliéry a tvůrci zvučných jmen, působící v přilehlých německých oblastech. Vznikla tak víceméně samostatná severočeská architektonická scéna s dílčími centry zejména v Ústí nad Labem a Liberci, pro kterou je příznačná jistá roztříštěnost daná mísením různorodých, často protichůdných směrů. Text se zaměřuje na architekturu českých Němců, která tvořila přirozený protipól architektuře české majority. Cílem je detailnější rozbor architektonické produkce severních Čech, přitom důraz je kladen rovněž na stylová východiska a teoretické pozadí včetně pojmu „styl“, který neztratil na aktuálnosti ani v meziválečném období, jež tvoří těžiště této studie. Pozornost je věnována rovněž vztahu objednavatelů a architektů a jejich finančních a osobních vazeb k zahraničním oblastem, které hrály poměrně významnou roli. Příspěvek se pokouší přispět k revizi stále převládajícího názoru na stavební produkci v pohraničních oblastech jako na periferní a nepříliš invenční.
2
Content available remote

Královské umění a stav české uměleckohistorické medievistiky AD 2010

100%
Bartlová M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2010
|
vol. 7
|
issue 2
261-270
EN
2010 saw the publication of two sizable volumes containing many years of work by prominent Czech medievalists - JIŘÍ KUTHAN, Th e Royal Work under George of Poděbrady and the Jagellon Dynasty; KLÁRA BENEŠOVSKÁ (ed.), The Royal Wedding 1310 (Prague City Gallery exhibition catalogue). After a recapitulation of the contents of both books the procedural methodology of both researchers (or the editors and their chief co-workers in the case of the exhibition catalogue) comes under criticism. It turns out that both share a similar approach involving their specifi c treatment of literature and particularly their antiquated method of working with historical sources. The most critical element involves their lack of attention to more recent historiographical literature and ignorance of basic approaches to cultural history. These features are shared by a considerable segment of Czech medieval art history studies.
CS
Roku 2010 vyšly dvě obsáhlé publikace, shrnující mnohaletou práci předních českých medievistů - Jiřího Kuthana Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců a Kláry Benešovské (ed.) Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310 (Katalog výstavy Galerie, Muzea a Archivu hl. m. Prahy). Po shrnutí obsahu těchto knih je kritice podroben metodologický přístup obou badatelů (či editorky a jejích spolupracovníků v případě katalogu výstavy). Ukazuje se, že sdílejí obdobný přístup, specificky pracují s literaturou a používají zastaralé metody práce s historickými prameny. Nejkritičtějším prvkem je jejich nedostatek pozornosti k nejnovější historiografické literatuře a přehlížení základních přístupů ke kulturním dějinám. Tyto prvky s nimi sdílí značná část českých uměnovědných medievistických prací.
3
Content available remote

The painting by Johann Franz de Backer The Finding of the Body of Duke Henry II the Pious in the Collegiate Church of the Holy Cross: on the first temporary painting show in Wrocław

75%
Kozieł A., Cimała A.
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
80-91
EN
The paper discusses the temporary show of the monumental painting The Finding of the Body of Duke Henry II the Pious by Johann Franz de Backer (Antwerp 1680 - after 1737) - the court painter of the Bishop of Wrocław, Franz Ludwig von der Pfalz-Neuburg. It took place in the Collegiate Church of the Holy Cross in Wrocław in July 1728, before sending the painting to the Benedictine Church of the Elevation of the Holy Cross and St Hedwig in Legnickie Pole. This exhibition, mentioned by the local newspaper ‘Schlesischer Nouvellen-Courier’, was crowded with the inhabitants of the city and widely commented on by experts and art lovers. It was a conscious show of an outstanding work of art, organized most probably by De Backer himself. He was an excellent painter and outstanding expert in European painting, who spent his professional life working at various European courts. The exhibition had not only artistic value, but also an ideological significance associated with the cult of Duke Henry II the Pious as a Christian martyr, who had given his life in the battle of Legnica in 1241 in defence of the Christian faith against the the Mongolian army. In the times of a heated religious conflict between the majority of Protestants in Silesia and the Catholics supported by the Habsburg authorities the person of Duke Henry II the Pious served as a symbol of the fight against the non-Catholics. This show in the Collegiate Church of the Holy Cross was the first temporary art exhibition in Wrocław, organized long before the institution of annual exhibitions of works of art appeared in Central Europe. Unfortunately, it did not receive any response from other artists active in Silesia until 1862 when Heinrich Förster, the bishop of Wrocław and an outstanding patron and art lover, organized a temporary exhibition of the painting The Vision of St Hedwig by the excellent Düsseldorf painter Karl Müller which was intended for the parish church of St Hedwig in Ząbkowice Śląskie-Sadlno.
CS
Článek pojednává o výstavě monumentálního obrazu Nalezení těla knížete Jindřicha II. Pobožného od Johanna Franze de Backera (Antverpy, 1680 - po roce 1737), dvorního malíře vratislavského biskupa Franze Ludwiga von der Pfalz-Neuburga. Konala se v kolegiátním kostele sv. Kříže ve Vratislavi v červenci roku 1728 a malba byla po jejím skončení předána do benediktinského kostela Povýšení sv. Kříže a sv. Hedviky v Lehnickém Poli. Výstavu, na kterou upozorňovaly regionální noviny Schlesischer Nouvellen-Courier, navštěvovaly davy vratislavských obyvatel a obšírně ji komentovali odborníci a milovníci umění. Promyšlenou prezentaci výjimečného uměleckého díla zorganizoval s nejvyšší pravděpodobností sám de Backer, vynikající malíř a znalec evropské malby, jenž působil na mnoha evropských dvorech. Výstava nepředstavovala pouze uměleckou hodnotu, ale měla také ideologický význam spojený s kultem knížete Jindřicha II. Pobožného jako křesťanského mučedníka, který položit svůj život v bitvě u Lehnice v roce 1241 při obraně křesťanské víry před mongolskou armádou. V období vyhroceného náboženského konfliktu mezi slezskou protestantskou většinou a katolíky podporovanými habsburskými úřady sloužila osobnost Jindřicha II. Pobožného jako symbol boje proti nekatolíkům. Tato prezentace obrazu v kolegiátním kostele sv. Kříže se stala vůbec první krátkodobou výstavou ve Vratislavi, uspořádána byla navíc mnohem dříve, než se ve střední Evropě začaly konat každoroční přehlídky uměleckých děl. U umělců činných ve Slezsku však neměla žádnou odezvu až do roku 1862, kdy vratislavský biskup Heinrich Förster, výjimečný patron a milovník umění, uspořádal výstavu obrazu Vidění svaté Hedviky od vynikajícího düsseldorfského malíře Karla Müllera, který byl určen pro farní kostel sv. Hedviky ve Frankenštejně (Ząbkowice Śląskie-Sadlno).
4
Content available remote

Hanging at the crossroads: the Crucifixion in the Prague edition of Mater verborum

75%
Rywiková D.
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
67-79
EN
The manuscript known in the Czech environment as the Mater verborum and held in the Library of the National Museum in Prague consists of a set of three encyclopaedic dictionaries of which the most extensive is the Glossarium Salamonis (Mater verborum) compiled at the beginning of the tenth century. The Prague edition of the manuscript originated around 1240, and was quite certainly made in a Benedictine environment. Especially interesting are the historiated initials, unusual for this type of manuscript, and always present at the beginning of the appropriate letter of the dictionary. The unique iconography of the initial ‘T’abanus (fol. 169v) with Christ crucified on a cross decorated with the cut branches in the form of a ‘Y’ (forked cross, or Gabelkreutz) stands out among them. This is the first ever example of this iconography in central Europe. The initial demonstrates its connection with the text of the glossary which almost literally cites excerpts from The Etymologies of Isidore of Seville, while the scribe moreover added the entry (Tabernaculum corpus domini, tentorium vel papilionum) to Isidore’s text, inspiring the presence of the Crucifixion in the accompanying initial, but nevertheless not explaining the portrayal of the cross in the form of the Gabelkreutz. The reason for the choice of the less usual shape of the cross and the symbolic meaning of the Crucifixion is apparent from the iconographical concept of the decoration of the manuscript’s initials which visually and semantically ‘communicate’ with each other, in some cases even being semantically and visually ‘paired’ on the principle of biblical narration, analogy, parabolas and antithesis. This is evident in the initial ‘T’abanus with the Crucifixion, and its semantic and visual relationship to the initial ‘Y’e t z (fol. 191r) with the grape harvester collecting grapes symbolising the human soul and its salvation and the ape representing sensuality, sin and damnation. The initial introduces the text precisely, quoting a passage from the first book of Isidore’s Etymologies (De gramatica), which describes the symbolic meaning of the letter Y as a symbol of the crossroads of human life (bivium), with the right arm of the letter symbolising salvation and eternal life, and the left, damnation and death.
CS
Rukopis v českém prostředí známý jako Mater verborum a uložený v knihovně Národního muzea v Praze představuje soubor tří encyklopedických slovníků, z nichž nejrozsáhlejším je Glossarium Salamonis (Mater verborum) sestavené na počátku 10. století. Vznik „pražské” edice rukopisu je datován do doby kolem roku 1240, zcela jistě se tak stalo v benediktýnském prostředí. Zajímavé jsou zejména historizující iniciály pro tento typ rukopisu neobvyklé a stojící vždy na počátku příslušného písmene slovníku. Svou jedinečnou ikonografií mezi nimi vyniká iniciála „T“abanus (fol. 169v) s Kristem ukřižovaným na kříži z osekaných větví ve formě Y (Gabelkreutz). Jde o vůbec první příklad této ikonografie ve střední Evropě. Iniciála demonstruje svou provázanost s textem glosáře. Téměř doslova cituje výňatky z Etymologií Isidora Sevillského, přičemž písař do Isidorova textu navíc přidal heslo (Tabernaculum corpus domini, tentorium vel papilionum) inspirující přítomnost Ukřižování v doprovodné iniciále, nicméně nevysvětlující zobrazení kříže ve formě Gabelkreutzu. Důvod volby méně obvyklého tvaru kříže a symbolického významu Ukřižování je patrný z ikonografické koncepce výzdoby iniciál rukopisu, které spolu navzájem vizuálně a sémanticky „komunikují“, či některé je možno dokonce významově a vizuálně „spárovat“ na principu, biblické narace, analogie, paraboly a antiteze. Patrné je to na iniciále „T“abanus s Ukřižováním a jejímu významovému a vizuálnímu vztahu k iniciále „Y“ e t z (fol. 191r) s vinařem sbírajícím hrozny symbolizující spásu a opicí představující hřích a zatracení. Iniciála uvádí text přesně citující pasáž z první knihy Isidorových Etymologií (De gramatica), popisující symbolický význam písmene Y jakožto symbolu rozcestí lidského života (bivium), přitom pravé rameno písmene symbolizuje spásu a věčný život, zatímco rameno levé zatracení a smrt.
5
Content available remote

Štěpán ze Staňkova a kauza pokladu kapituly Všech svatých na Pražském hradě za husitských válek

75%
Vodička O.
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
92-98
EN
Master of the Liberal Arts Štěpán of Staňkov, chancellor of Queen Sophia of Bavaria and canon of several chapters and dean of the chapter of All Saints at Prague Castle, left Prague after the outbreak of the Hussite revolution and settled in Upper Lusatia in Budyšín (Bautzen), where apparently he remained until his death (before 1431). He also evacuated the chapter’s treasure from Hussitecontrolled Hradčany and had it guarded in the Cistercian Monastery Altzelle not far from Dresden. However, in 1426 the gradual decline of financial means for living in exile forced him to pledge the monastery’s valuables. For unknown reasons, a court case flared up between the two subjects regarding the state of the pawned items, which was soon transferred to Rome. Thanks to the survival of the interrogation protocol drawn up for the hearing of the case before Cardinal Julián Cesarini on 28 October 1427, we know roughly the composition of the chapter treasure in question. At that time it consisted of a silver head with the remains of St. Agnes, a silver gilt arm of St Ludmila, a silver gilt arm of St. George, several monstrances, two heavy silver paintings with remains, a silver gilt censer, and eleven silver gilt pectoral crosses which were approximately one inch long. A number of items however suffered damage of some sort, most probably connected with their second shift to the town of Grimm near Leipzig. It is however impossible to say on the basis of surviving sources whether it involved unwanted damage (loss, theft, damage) or was forced (payment of expenses for transport). The sources also remain silent concerning the wording of the final judgment, as well as the fate of the items after Štěpán’s death and the renewal of order in the Bohemian Lands.
CS
Mistr svobodných umění Štěpán ze Staňkova, kancléř královny Žofie Bavorské a kanovník několika kapitul a děkan kapituly Všech svatých na Pražském hradě, po vypuknutí husitské revoluce odešel z Prahy do Horní Lužice a usadil se v Budyšíně, kde patrně setrval až do své smrti (před rokem 1431). Z husity ovládaných Hradčan evakuoval též kapitulní poklad a nechal jej střežit v cisterciáckém klášteře Altzelle nedaleko Drážďan. Postupný úbytek finančních prostředků na exilové živobytí jej však v roce 1426 donutil dát cennosti klášteru do zástavy. Z neznámých příčin se však mezi oběma subjekty rozhořel soudní spor ohledně stavu zastavených předmětů, který se brzy přenesl do Říma. Díky dochování výslechového protokolu, který byl vyhotoven při projednávání kauzy před kardinálem Juliánem Cesarini 28. října 1427, se dovídáme přibližné složení uvedeného kapitulního pokladu. Ten tehdy obsahoval stříbrnou hlavu s ostatky sv. Anežky, stříbrnou pozlacenou paži sv. Ludmily, stříbrnou pozlacenou paži sv. Jiří, několik monstrancí, dva těžké stříbrné obrazy s ostatky, stříbrnou pozlacenou kadidelnici a jedenáct velkých stříbrných pozlacených pektorálních křížů, které byly dlouhé přibližně jednu píď. Počet předmětů či jejich stav však doznaly jisté újmy, která nejspíše souvisela s jejich druhotným přesunem do městečka Grimma poblíž Lipska. Na základě dochovaných pramenů však nelze říci, zda šlo o újmu nechtěnou (ztráta, loupež, poškození) či vynucenou (hrazení nákladů na transport). Mlčení pramenů rovněž halí jak finální znění rozsudku, tak i osud předmětů po Štěpánově smrti a obnově pořádku v českých zemích.
6
Content available remote

Groszův automobil na lodi a Bertovy stokoruny na pokuty: opomenutý umělec Josef Justus alias známý antinacistický karikaturista Bert

63%
Rokytová B.
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 1
23-43
EN
The artist Joseph (Josef) Jusztusz (Justus) (9. 3. 1900, Kolocza, Hungary - 1944, Auschwitz-Birkenau, Poland) is completely forgotten today. We know almost nothing about his life, although we are less ignorant of his work than we think. In the first half of the 1930s he was one of the most prominent artists of the circle of anti- Nazi caricaturists who fled to Czechoslovakia from the persecution of Nazi Germany, and who influenced the trend of Czech social and political illustration. Jusztusz worked under the pseudonym Bert alongside such Czech illustrators as František Bidlo, Josef Čapek, Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc and Ondřej Sekora, as a foreign contributor to the satirical weekly Der Simplicus / Der Simpl. His works gradually influenced the nature of the whole journal, and several of them he exhibited in the famous International Exhibition of Caricature and Humour in SVU Mánes in Prague. Although Jusztusz did not escape the attention of the censors and intelligence agents, his identity was successfully kept secret and is debated to this very day. This essay however uses archive sources to reveal the artist’s identity with certainty, including his Hungarian origin and Berlin training. The editor-in-chief of the Prager Presse Arne Laurin described him as ‘a man of exceptional moral qualities’. His own correspondence touches on his fate as a refugee including the results of being uprooted from his native land. Not only could most of the original drawings in the holdings of the National Gallery in Prague be identified through the aspect of the artwork of Bert as draughtsman, as well as the stylistic plurality of his work specified on the basis of the drawing tendencies of his works published in the Prager Presse, Neuer Vorwärts, Prager Tagblatt and České slovo, but Jusztusz’s probable authorship of the painting Circus, until now ascribed to Georg Grosz (1893–1959), could also be pointed out. Bert was compared with Grosz very frequently in his time. The study therefore focuses similarly on the context of their attitudes to life and on work that supports doubts about the authorship of the painting.
CS
Výtvarný umělec Joseph (Josef) Jusztusz (Justus) (9. 3. 1900, Kolocza, Maďarsko - 1944, Osvětim- Birkenau, Polsko) je dnes zcela zapomenut. O jeho životě nevíme téměř nic, ale o jeho díle je nevědomost pouze zdánlivá. V první polovině třicátých let 20. století totiž patřil k nejvýraznějším výtvarným umělcům okruhu antinacistických karikaturistů, kteří před pronásledováním nacistického Německa uprchli do Československa a ovlivnili směr české sociálněpolitické kresby. Vedle českých ilustrátorů, jako byli František Bidlo, Josef Čapek, Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc nebo Ondřej Sekora, tvořil jako zahraniční přispěvatel pod pseudonymem Bert pro satirický týdeník Der Simplicus / Der Simpl. Jeho práce postupně formovaly tvář celého časopisu a několik z nich vystavil na proslulé Mezinárodní výstavě karikatur a humoru v SVU Mánes v Praze. Přestože pozornosti cenzorů a zpravodajských agentů neunikl, Jusztusova totožnost byla úspěšně utajena a diskutována až do současnosti. Stať ovšem vychází z archivních pramenů, které umělcovu identitu bezpečně odhalují včetně jeho maďarského původu a berlínského školení. Jako „člověka výtečných mravních kvalit“ ho označil šéfredaktor Prager Presse Arne Laurin. Vlastní korespondence se dotýká jeho osudu jako uprchlíka včetně důsledků národního vykořenění. Z pohledu výtvarného díla kreslíře Berta se podařilo identifikovat nejen většinu originálních kreseb z fondu Národní galerie Praha a specifikovat stylovou pluralitu tvorby na základě kresebných tendencí publikovaných děl v Prager Presse, Neuer Vorwärts, Prager Tagblatt nebo Českém slově, ale upozornit také na Justusovo pravděpodobné autorství malby Cirkus, doposud připisované Georgu Groszovi (1893–1959). Ve své době k němu býval Bert přirovnáván nejčastěji. Studie se proto rovněž soustředí na kontext jejich životních postojů a tvorby podporující pochybnosti o autorovi obrazu.
7
Content available remote

Prolegomena ke každé příští estetice, jež bude moci vystoupit jako věda : úvahy k Hegelovu založení filosofie umění

63%
Karásek J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 5
713-734
EN
In the introduction to his lectures about the philosophy of art, Hegel put forward especially the question whether the philosophy of art might not be as a science. In the context of this question, he analyzed objections against the concept of the philosophy of art as a science and criticized two contradictory ways of treating art. The author’s intention in the article is to analyze Hegel’s discussion of these two thematic areas. Hegel’s critique and his own concept emanate partly from his concept of spirit and partly from his conception of a philosophical system, and it is on the analysis of these that the article is primarily focused. At the same time, it shows what Hegel understands by science and in what the meaning of the conception of the philosophy of art as a science consists.
CS
V úvodu ke svým přednáškám o filosofii umění si Hegel klade zejména otázku, zda je možná filosofie umění jako věda. V souvislosti s touto otázkou analyzuje výhrady proti koncepci filosofie umění jako vědy a kritizuje dva protikladné způsoby traktování umění. Záměrem článku je analýza Hegelovy diskuse těchto dvou tematických okruhů. Hegelova kritika a jeho vlastní koncepce vychází jednak z jeho pojmu ducha a jednak z jeho pojetí filosofického systému, na něž se bude muset analýza zaměřit. Ukáže se přitom, co rozumí Hegel vědou a v čem spočívá význam pojetí filosofie umění jako vědy.
8

Rozkosze czeskiej awangardy. O fuzjach literatury, sztuki i filozofii na przykładach z twórczości Jindřicha Štyrskiego, Toyen, Vítězslava Nezvalai Františka Drtikola

63%
Woźniak K.
Slavica Wratislaviensia
|
2017
|
vol. 164
33-41
EN
The article points out some recurrent themes in the literary and artistic works by the repre- sentatives of the Czech avant-garde of the first half of the twentieth century. It is primarily about the motives of sleep, life, death and eroticism recognized most often in iconoclastic conventions, often on the borders of pornographic description and violating the taboo of eroticism, pleasures of the flesh and religion. In the case of Štyrský, among other topics, the theory of artificialism for- mulated by him and Toyen is discussed. The theory had a close relationship with the poetry, prose and art by this author. On the other hand, based on the example of Nezval, an image of literary pleasures is presented, associated with the often actuated by the author issues of first love and erot- ic sensations. In the end, the figure of František Drtikol is outlined — the creator of photographs, which often depict threads of femme fatale and scandalous nude crucified women.
CS
Článek poukazuje na stálé motivy v literární a umělecké tvorbě představitelů české avant- gardy první poloviny 20. století. Jde především o motivy snu, života, smrti a erotiky, chápané nejčastěji jako obrazoborecké a nacházející se často na hranici tělesné rozkoše, náboženství a por-nografického obrazu, jenž prolamuje erotická tabu. V případě Štyrského půjde mj. o teorii artifi- cialismu, kterou zformuloval spolu s Toyen. Na příkladu Nezvala bude nastíněn literární obraz rozkoše související s problematikou prvních milostných a erotických zkušeností, které se autor často dotýkal. Závěr příspěvku přiblíží osobu Františka Drtikola — tvůrce fotografií, na kterých jsou často vyobrazena témata osudových žen a skandalizujících aktů ukřižovaných žen.
9
Publication available in full text mode
Content available

Kunstwollen: The Transfer and Precarious Survival of an Artistic-Theoretical Concept in Czech Art History of the 20th Century

63%
Murár T.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2015
|
vol. 12
|
issue 24
42-49
EN
The influential art-historical concept of Kunstwollen or ‘will-to-art’, connected first with the socalled Vienna School of Art History, then transferred into Czech art history and therein surviving to this day, was introduced in three art-historical studies by Alois Riegl (1858–1905). While the concept has found numerous interpretations, these share the incapacity to define clearly what the concept means in Riegl’s own theoretical and methodological framework. In order to gain a better grasp of the concept, the article inquires into Riegl’s understanding of temporality with respect to Kunstwollen, employs several English translation in order to highlight the structure of the German term, and finally analyses the theoretical work of the Czech art historian and Riegl’s former student Vojtěch Birnbaum (1877–1934), whose theoretical claims regarding the arts and their laws are demonstrably inspired by Riegl’s concept, while transforming it and developing it further. Immediately after World War One, Birnbaum’s teaching had an impact on a number of students of Charles University, Prague, and Riegl’s concept was thus part of the formative process of modern Czech history of art.
CS
Článek sleduje problematiku přenosu a užití vlivného uměleckohistorického konceptu začátku 20. století mezi takzvanou Vídeňskou školou dějin umění a českým dějepisem umění. Zkoumaný koncept je znám jako Kunstwollen a pochází ze tří významných uměleckohistorických studií Aloise Riegla (1858–1905). Tento pojem od svého prvního užití na konci 19. století přežívá v uměleckohistorickém přemýšlení až dodnes. V odborné literatuře existuje mnoho interpretací, avšak všechny tyto studie mají jedno společné; nejsou schopny s jistotou určit, co Kunstwollen znamená v jeho teoretickém a metodologickém rámci. Aby byl schopen dostat se blíže k podstatě tohoto Rieglova pojmu, zkoumá autor Rieglovo chápání času v rámci Kunstwollen, užívá anglických překladů původně německého slova pro pochopení jeho struktury a nakonec zkoumá teoretickou práci českého historika umění Vojtěcha Birnbauma (1877–1934), který byl na počátku 20. století Rieglovým žákem. V jeho teoretickém uvažování o umění a jeho zákonitostech lze sledovat inspiraci Rieglovým Kunstwollen. Birnbaum však nekopíroval Rieglovu práci, rozvinul ji a transformoval. V letech po první světové válce Birnbaum ovlivnil řadu studentů pražské Univerzity Karlovy; Rieglův koncept tak byl součástí procesu formování moderního českého dějepisu umění.
10
Content available remote

Überlegungen über das Genie von František Xaver Němeček. Inhalt, Quellen und Inspiration

51%
Hlobil T., Bartilla S.
Hudební věda (Musicology)
|
2022
|
vol. 59
|
issue 1
70-92
EN
A text bringing for the first time a comprehensive survey of Němeček’s reflections on genius contained in all of his known published writings as well as in his lectures on aesthetics surviving in the handwritten student’s notes taken down by Peter Eduard Bolzano. A summary of Němeček’s views is followed by a review of their sources and inspirations. The study points to the relevance of anthropology textbooks and treatises for the time’s approaches to the thematization of genius.
CS
Studie představuje poprvé souhrnně Němečkovy úvahy o géniovi obsažené ve všech známých publikovaných pracích a rovněž v přednáškách z estetiky dochovaných v rukopisném studentském zápisu Petera Eduarda Bolzana. Shrnutí Němečkových stanovisek následně ústí v zamyšlení nad jejich zdroji a inspiracemi. Studie poukazuje na důležitost antropologických učebnic a pojednání pro dobové tematizování génia.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.