Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  vágnost
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Je vágnost sémantický či ontický fenomén?

100%
Dvořák P.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 4
485-502
EN
The article presents the current discussion about ontical vagueness in contemporary analytical metaphysics. It enumerates the main arguments that advocate the introduction of vague objects into ontology and the argument for remaining with the dominant semantic concept of vagueness. The main obstacle to the acceptance of vague objects is presented by the conclusion of Evans’ argument, according to which assertions about the uncertain identity of the objects, to which singular expressions certainly refer to, lead to incoherence. If then vague objects imply such assertions about uncertain identity, they cannot exist. The article shows the main objections against Evans’ argument and also the rationales that demonstrate that the existence of vague objects is compatible with its acceptance.
CS
Článek představuje dnešní diskusi o ontické vágnosti v současné analytické metafyzice. Uvádí hlavní argumenty obhajující zavedení vágních objektů do ontologie i argument pro setrvání u dominantního sémantického pojetí vágnosti. Hlavní překážku přijetí vágních objektů představuje závěr Evansova argumentu, podle něhož tvrzení o neurčité identitě objektů, k nimž určitě referují singulární výrazy, vedou k nekoherenci. Pokud tedy vágní objekty implikují taková tvrzení o neurčité identitě, nemohou existovat. Článek ukazuje hlavní námitky vůči Evansovu argumentu i zdůvodnění, která dokazují, že existence vágních objektů je slučitelná s jeho přijetím.
DE
Im vorliegenden Artikel wird die aktuelle Diskussion über die ontische Vagheit in der heutigen analytischen Metaphysik vorgestellt. Dabei werden die Hauptargumente für die Einführung vager Objekte in die Ontologie sowie das Argument für die Beibehaltung der dominanten semantischen Auffassung der Vagheit aufgeführt. Das Haupthindernis für die Akzeptanz vager Objekte ist der Schluss von Evans’ Argument, demgemäß die Behauptung der unbestimmten Identität von Objekten, auf die sich bestimmte singuläre Ausdrücke beziehen, zu Inkohärenz führt. Wenn daher vage Objekte derartige Behauptungen einer unbestimmten Identität implizieren, können diese Objekte nicht existieren. Im Artikel werden die wesentlichen Einwände gegen Evans’ Argument aufgezeigt, und es wird begründet dargelegt, dass die Existenz vager Objekte mit dessen Akzeptanz vereinbar ist.
2
Content available remote

Je otázka paradoxu minimálních rozdílů relevantní pro právo?

100%
Tvrdíková L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 6
528-549
EN
In legal practice, there is often talk of the vagueness or indeterminacy of the language or the law itself. It is therefore not surprising that legal theory is also concerned with these issues. Perhaps the most respected theorists currently addressing vagueness in law are Timothy Endicott and Scott Shapiro. What the two have in common is that they have focused a fair amount of attention on the so-called sorites paradoxes. In this text, we will point out that the sorites paradox is not so relevant to law, and that vagueness and indeterminacy in law is caused more by other phenomena. Thus, the aim of the text is to show that the pile paradox is not so relevant to law and does not have as far-reaching an impact as Endicott claims. In order to prove our thesis, we will first focus our attention on the pile paradoxes themselves, where, within philosophy as well as logic, these have been studied in detail, as Endicott and Shapiro follow up, and various solutions to these paradoxes have been proposed. We will point out that these paradoxes, are not so relevant to law. This will lead to the second part of the text, where we will introduce other sources of vagueness and indeterminacy and argue that it is these other sources, such as open texture, family resemblance, and multi-dimensional polysemy that cause law to be vaguer and more indeterminate. Following this, we will address the question of what actually happens in the interpretation and application of law in these cases. We will argue that lexical wars are authoritatively adjudicated here, but where the judge does not act as Humpty Dumpty, but his decision is constrained by the rules that previous interpreters have participated in shaping, and is also his responsibility for co-creating concepts for future interpretations.
CS
V rámci právní praxe se často hovoří o vágnosti či neurčitosti jazyka a samotného práva. Není proto divu, že se těmto otázkám věnuje i právní teorie. V současné době asi mezi nejuznávanější teoretiky, kteří se vágnosti v právu věnují, patří Timothy Endicott a Scott Shapiro. Oba dva spojuje to, že poměrně velkou pozornost soustředí na takzvané paradoxy minimálních rozdílů (v originále „sorites paradoxy“). V tomto textu poukážeme na to, že samotné paradoxy minimálních rozdílů a jejich řešení není pro právo až tak relevantní a že vágnost a neurčitost v právu je způsobena spíše jinými fenomény. Cílem textu je tedy poukázat na to, že paradox minimálních rozdílů není pro právo natolik relevantní a nemá tak dalekosáhlý dopad, jak tvrdí Endicott. Abychom mohli tuto naši tezi prokázat, zaměříme nejprve svou pozornost na samotné paradoxy minimálních rozdílů, přičemž v rámci filosofie, ale i logiky byly tyto podrobně zkoumány, na což navazují i Endicott a Shapiro, a byla navržena nejrůznější řešení těchto paradoxů. Poukážeme na to, že tyto paradoxy nejsou pro právo až tak relevantní. Tím se dostaneme k druhé části textu, ve které představíme další zdroje vágnosti a neurčitosti a budeme argumentovat, že právě tyto ostatní zdroje, jako je otevřená textura, rodová podobnost či multidimenzionální polysémie, zapříčiňují ve větší míře vágnost a neurčitost práva. Poté budeme řešit otázku, co se vlastně v rámci interpretace a aplikace práva v těchto případech děje. Budeme argumentovat, že jsou zde autoritativně rozhodovány lexikální války, kde ovšem soudce nevystupuje jako Humpty Dumpty, ale jeho rozhodnutí je omezováno pravidly, na jejichž utváření se podíleli předchozí interpreti, a zároveň je i jeho závazkem za spoluutváření konceptů pro interpretace budoucí.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.