Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: vokální kontrapunkt

Sort By:

Limit search:

Karel Janeček: Kontrapunkt (1945-1948) I: kritická analýza zapomenutého spisu

100%

Hons M.

Hudební věda (Musicology)

2020

vol. 57

issue 2

154-209

The present study examines the work’s connotations with the historical context of the time, and proceeds to analyse its first two parts: (I) Obecná nauka o kontrapunktu (General Theory of Counterpoint), and (II) Vokální kontrapunkt (Vocal Counterpoint). Janeček minimized the extent of information of historical nature, and steered his discourse from simpler aspects to more complex ones, i.e., from two-voice texture to polyphony, imitational techniques and canon. Similarly, in dealing with counterpoint he proceeded from note against note style to non-equal counterpoint, to syncopated and, finally, florid counterpoint, the last of which he considered to be he ultimate goal of the whole contrapuntal methodology. His interest in the imitational technique led Janeček to defining several completely new notions and techniques, including “moveable counterpoint” or “ambiguous canon”. The text’s demonstrative use of parallels between analytical and compositional methods has contributed in its retaining a degree of relevance still many years after its writing. Consequently, it can be assumed Janeček might indeed have regarded the unfinished Kontrapunkt as groundwork material for a book on compositional work on the plane of counterpoint.

V letech 1941–1946 působil Karel Janeček jako profesor skladby na Pražské konzervatoři. Zde začaly vznikat jeho velké teoretické spisy – Základy moderní harmonie (psáno 1942–1949) a Kontrapunkt (psáno 1945–1948). V předmluvě knihy Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie z roku 1968 je poznámka, že navazující spis Skladatelská práce v oblasti kontrapunktu je již zčásti vypracován. Žádný takový spis však nevydal a ani v pozůstalosti se nezachoval. Jedním z cílů této studie je odpověď na otázku, zda nedokončenou učebnici kontrapunktu mohl pokládat za základ této nové práce. Dalším z cílů je komparace se dvěma zásadními předchozími českými pracemi o kontrapunktu – Nauky o kompozici (1880–1884) F. Z. Skuherského a Nauky o kontrapunktu, imitaci a fuze (1936) Otakara Šína. Studie si všímá historických reálií a analyzuje první dva díly: (I) Obecnou nauku o kontrapunktu a (II) Vokální kontrapunkt. Autor minimalizoval informace historického charakteru a postupoval od jednoduššího ke složitějšímu, tzn. od dvojhlasu až k mnohohlasu, imitačním technikám a kánonu. Obdobně postupoval při výkladu od techniky kontrapunktu stejného, nestejného, synkopického a nakonec ke smíšenému, který chápal jako cíl a účel celé metodiky kontrapunktu. Zájem o imitační techniku Janečka dovedl až ke zcela novým pojmům a technikám, jaké představuje tzv. přenosný kontrapunkt a dvojznačný kánon. Názornost daná propojením analytické a kompoziční metody uchovávají tomuto spisu určitou kvalitu i po mnoha letech. Lze se tedy domnívat, že Janeček mohl nedokončený Kontrapunkt pokládat za základ knihy o skladatelské práci v oblasti kontrapunktu.

Refine search results

1 Hudební věda (Musicology)

1 Hons M.

1 2020

Search results

Karel Janeček: Kontrapunkt (1945-1948) I: kritická analýza zapomenutého spisu