Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Czech patriotism in an overture inspired by Brahms: Dvořák’s Husitská

100%

Beveridge D. R.

Hudební věda (Musicology)

2023

vol. 60

issue 1

23-34

The importance of Czech patriotism for Dvořák and of the “Czech element” in his music has always been exaggerated; in reality he took a very cosmopolitan approach to music, as much as any other composer. Nevertheless a patriot he was, and when he composed a patriotic work he always infused it with deep conviction. In 1883 František Adolf Šubert asked him to write an overture to a trilogy of plays he envisioned based on the story of the Czech religious reformer Jan Hus – burnt at the stake as a heretic in 1415 – and on the armed battles between his followers and representatives of the Catholic Church, after which the Pope granted the Czechs the right to implement part of Hus’s reforms. Šubert never got beyond the first act in writing his trilogy, but Dvořák completed the overture, published as Husitská and known in English as the Hussite Overture. It employs two Czech religious songs from the Middle Ages: a plainchant appealing to St. Wenceslas, patron saint of the Czechs, and the Hussite battle hymn Ktož jsú boží bojovníci [Ye Who Are Warriors of God]. Throughout the overture passages from these two melodies intermingle, the battle hymn coming in waves of ever-greater terror in the middle section but in the end ushering in great rejoicing at the victory. A conspicuous precedent for Dvořák was the 1812 Overture by Tchaikovsky. But Dvořák is unlikely to have known that work at the time. By contrast he certainly knew and was inspired by the Academic Festival Overture of Brahms, not only in general plan, utilizing pre-existing melodies, but in some specific details. And, as usual with Dvořák, his method of developing motives is similar to that of Brahms. Some Germans, including Brahms, rejected the Hussite Overture, evidently opposed to what they felt were excessive displays of Czech nationalism in an era of tensions between the two nationalities. Nevertheless the overture took a firm place in international concert repertoire, championed for instance by conductor Hans von Bülow.

Význam českého vlastenectví pro Dvořáka a „českého živlu“ v jeho hudbě byl vždy přeceňován a bývá to tak dodnes; ve skutečnosti měl k hudbě velmi kosmopolitní přístup, přinejmenším stejně jako kterýkoli jiný skladatel. Přesto vlastencem byl, a když komponoval vlasteneckou skladbu, vždy ji naplnil hlubokým přesvědčením. V roce 1883 ho František Adolf Šubert požádal, aby napsal předehru k zamýšlené trilogii divadelních her na motivy příběhu českého náboženského reformátora Jana Husa – upáleného pro údajné kacířství v roce 1415 – a ozbrojených bojů mezi jeho stoupenci a představiteli katolické církve, po nichž papež udělil Čechům právo provést část Husových reforem. Šubert se ve psaní své trilogie nedostal dál než asi do konce prvního dějství, ale Dvořák svou předehru dokončil a vydal pod názvem Husitská. Jsou v ní použity dvě české náboženské písně ze středověku: chorál k svatému Václavovi, patronu Čechů, a husitská bojová hymna Ktož jsú boží bojovníci. V průběhu předehry se prolínají úryvky z těchto dvou melodií, přičemž bitevní hymnus přichází v prostřední části ve vlnách stále většího děsu, ale v závěru přivádí velkou radost z vítězství. Nápadným precedentem byla pro Dvořáka Čajkovského Předehra 1812. Je však nepravděpodobné, že by Dvořák toto dílo v té době znal. Naproti tomu Brahmsovu Akademickou slavnostní předehru znal zcela jistě a inspiroval se jí, a to nejen v celkovém plánu s využitím již existujících melodií, ale i v některých konkrétních detailech. A jak je u Dvořáka obvyklé, jeho metoda rozvíjení motivů je podobná Brahmsově. Někteří Němci, včetně Brahmse, Husitskou odmítali, zřejmě se jim příčilo to, co považovali za přílišné projevy českého nacionalismu v době napětí mezi oběma národnostmi. Přesto si předehra získala pevné místo v mezinárodním koncertním repertoáru, prosazoval ji například dirigent Hans von Bülow.

Dvořák’s formal education outside music

100%

Beveridge D. R., Beveridge D. R.

Hudební věda (Musicology)

2005

vol. 42

issue 1

5-48

The Dvořák literature has little to say on the subject of his education outside the realm of music. Close study of the topic, moreover, reveals that what has been written is often mistaken or at best seriously misleading. This is in part because direct documentation is scarce. My own researches draw on a variety of materials including especially the applicable law regarding elementary education in the Austrian Empire, various studies of the history of education in the Czech lands, the records of the school of St. Mary of the Snows in Prague (some of them previously examined but only cursorily), biographical sketches of Dvořák published during his own lifetime but ignored in most Dvořák literature, and an article published in 1905 on the history of education in Zlonice. My conclusions are many and varied, but the main results may be summarized as follows: 1) A significant strengthening of our conviction that Dvořák was an exceptionally bright and industrious student; 2) On the other hand, a reevaluation of the nature of his non-musical educational curriculum, as having never gone beyond the level offered by an elementary school – a level attained by many of his fellow students before reaching the age of twelve. In particular, the frequent use of the Czech term pokračovací (continuing) to describe Dvořák’s education after leaving Nelahozeves, implying advancement beyond the curriculum of an elementary school, is unfounded and misleading.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

2 Beveridge D. R.

1 2023

1 2005

Search results

Czech patriotism in an overture inspired by Brahms: Dvořák’s Husitská

Dvořák’s formal education outside music