Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 1

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
The Soros-linked project to privatize the Foundation, however, was opposed by some Chartists, who perceived it as an attempt to capitalize on the Charter’s “brand”. In conclusion, the author demonstrates how this divergence of opinion was reflected in the discussions at the meetings of the Charter’s signatories, and how it translated into different ideas about its future role and activities. The inability to achieve a consensus resulted in a non-consensual decision to terminate the Charter in the autumn of 1992.
CS
Zatímco veřejné vystoupení Charty 77 jako nejvýznamnější nezávislé občanské iniciativy v komunistickém Československu v lednu 1977 se řadí k čítankovým epizodám v heroizujícím příběhu o boji za svobodu a demokracii v zemi, její působení po pádu starého režimu v demokratických poměrech retrospektivně zaniká v tehdejším dynamickém dění. Přitom z prostředí Charty vzešla značná část polistopadových politických i kulturních elit a řada chartistických aktivistů v předních pozicích výrazně spoluutvářela poměry v zemi, na prvním místě s Václavem Havlem jako československým a poté českým prezidentem. Jiří Suk v této studii poprvé soustavně mapuje poslední tři roky existence Charty 77 (1990–1992), které se vyznačovaly snahou najít nový smysl její existence a narůstajícím vnitřním štěpením tohoto názorově pluralitního společenství, jež dosud čerpalo svou soudržnost ze solidárního odporu vůči autokratické vládě a ideologii. Po takzvané sametové revoluci podle autora hrála Charta roli jednak katalyzátoru politických a společenských změn, jednak legendy o zdánlivě donkichotském úsilí disidentů a jejich konečné satisfakci. Určující dilemata pro chartisty vznikala v napětí mezi politikou a morálkou – tedy mezi aktivním zapojením do činnosti tvořících se politických hnutí a stran a mezi tendencí zaujímat pozici svrchovaného morálního arbitra nad politikou – a také uvnitř brzy polarizované politické scény. Autor sleduje, jak spolu s vyhraňováním liberální, konzervativní a radikální inklinace mezi chartisty se stával jablkem sváru vztah k antikomunismu a vyrovnávání s komunistickou minulostí (spory kolem lustračního zákona a zveřejnění seznamů spolupracovníků Státní bezpečnosti). Zvláštní pozornost autor věnuje konfliktům spojeným s Nadací Charty 77, kterou v exilu založil jaderný fyzik František Janouch (1931–2024). Po roce 1989 do ní jako hlavní donátor vstoupil americký finančník maďarského původu George Soros, aby tak podpořil své středoevropské podnikatelské a filantropické zájmy, s tím spjatý privatizační projekt však část chartistů odmítla jako „pokus o kapitalizaci firemní značky Charty“. Nakonec autor ukazuje, jak se názorové pnutí odráželo v diskusích na kongresech signatářů a signatářek Charty a jak se promítalo do rozdílných představ o její další roli a činnosti. Nemožnost dosáhnout shody vedla na podzim 1992 k nekonsenzuálnímu rozhodnutí ukončit činnost Charty.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.