Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1

TROUBLES WITH MANNERISM: CZECH ART HISTORY BETWEEN NATIONALISM AND POSTMODERNISM

100%
Bartlová M.
ARS
|
2015
|
vol. 48
|
issue 2
192 – 198
EN
The aim of the paper was to examine how the art historian topic of mannerism has been constructed in the countries of Central and Eastern Europe, the former Soviet bloc. In the case of Czech art history a discourse on the subject was almost entirely conditioned by the local specifics of art history and cultural traditions. The study follows chronologically major authors and their interpretation of mannerism (Max Dvořák, Jaromír Neumann, Eliška Fučíková, Pavel Preiss).
2
Publication available in full text mode
Content available

1968: In Search of “Socialism with Human Face” in Czech Art History

100%
Bartlová M.
Artium Quaestiones
|
2019
|
issue 30
225-236
EN
The five or eight years leading up to the failed “Prague Spring” represent the most important period of Czech humanities tradition during the Communist Party dictatorship. Art history did not directly participate in either of the most prominent period discourses, but it was able to develop its own specific methodologies following the Czech continuation of the Vienna School legacy. The contribution analyzes the discourse of Marxist Iconology, developed by J. Neumann and R. Chadraba, and presents the case of F. Šmejkal and his concept of Imaginative Art, which was, interestingly, the sole case during the whole 40 years of the Communist Party rule when the highest Party officials became directly involved in Czech art historical practice. From the point of view of art historical practice, the most important feature of the brief period 1963–1969 was the new possibility of contacts with foreign art historians and of traveling abroad.
3
Content available remote

"Není možno se vzdát svobody myšlení" : Vincenc Kramář a marxismus 1945-1960

100%
Bartlová M.
Umění (Art)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 4
246-263
EN
Vincenc Kramář was an important figure in Czech art history and museum management in the period between the two World Wars. Until now, however, systematic attention has not been focussed on his activity in the post-war era. Although already aged seventy in 1947, he continued for a further thirteen years to be an important figure of Czech cultural policy. This study is based on the critical reading of Kramář’s published and also unpublished texts and confronts them with his activities in the same period of time in the context of professional and institutional history, to the extent to which they can be substantiated on the basis of archive documents. The aim was to ascertain what strategies were used by this important representative of the pre-war cultural elite to cope with the new political situation, bearing in mind that I do not consider the simplified polarity of submission and resistance to be suitable and helpful for the acquisition of deeper knowledge. The main personalities with whom the thinking and activity of Kramář are compared are Jaromír Neumann in the generation of the young Stalinists and Karel Teige in the generation of the Czech leftist avantgarde, which was suppressed by force. It is becoming apparent that he was the only acknowledged art historian in our country to consider, at the end of the forties and during the fifties, an original and non-dogmatic, albeit fragmentary and unsystematic, Marxist concept of the theory and history of art; he evidently followed Max Raphael. His influence spread indirectly and privately; its legacy became, in the second half of the forties and the first half of the fifties, a support for the efforts to return the Czechoslovak art and art history of the time towards a modernistic orientation and the values of the avantgarde. Kramář can also be seen as a representative of the pre-war cultural elite who remained active after the communists took power in 1948. He did not reject his pre-war position but he tried to develop it. The study also enables recognition of one of the models of the intellectual work of the time, aimed at such a form of Marxism as would be compatible with traditional local professional discourse and also intellectually satisfying.
CS
Vincenc Kramář byl významnou osobností českých dějin umění a muzejnictví v období mezi dvěma světovými válkami. Jeho působení v poválečné době se však dosud nevěnovala soustavná pozornost. Ačkoli v roce 1947 dosáhl sedmdesáti let, zůstal ještě dalších třináct let důležitou osobností české kulturní politiky. Studie vychází z kritického čtení Kramářových publikovaných i nepublikovaných textů a konfrontuje je s jeho aktivitami ve stejném časovém období v kontextu oborových a institucionálních dějin, jak jsou doložitelné na základě archivních dokumentů. Jejím cílem bylo zjistit, jaké strategie používal významný představitel předválečné kulturní elity k vyrovnání se s novou politickou situací, přitom zjednodušenou polaritu podlehnutí a odporu nepovažuji za vyhovující a přínosnou pro hlubší poznání. Hlavními osobnostmi, s nimiž je Kramářovo myšlení a působení konfrontováno, jsou Jaromír Neumann v generaci mladých stalinistů a Karel Teige v generaci násilím potlačené české levicové avantgardy. Ukazuje se, že jako jediný uznávaný historik umění u nás promýšlel koncem čtyřicátých a v padesátých letech originální a nedogmatickou, byť fragmentární a nesystematickou, marxistickou koncepci teorie a dějin umění. Navázal v ní zřejmě zejména na spisy Maxe Raphaela. Nejen že ji nezpracoval v soustavném textu, ale neuspěl ani s praktickým prosazováním jejích konkrétních kroků a opatření v kulturní politice. Jeho vliv se šířil nepřímo a neveřejně; jeho dědictvím se stala v druhé polovině padesátých a první polovině let šedesátých podpora snah o návrat tehdejšího československého umění i jeho teorie k modernistické orientaci a hodnotám avantgardy. Zároveň se Kramář ukázal jako představitel předválečné kulturní elity ze starší generace, který i po převzetí moci komunisty roce 1948 chtěl zůstat aktivní. Neodmítl svou předválečnou pozici, naopak se ji pokusil rozvinout. Studie také umožňuje poznat jeden z modelů tehdejší intelektuální práce, směřující k takové podobě marxismu, která by byla slučitelná s tradičním místním oborovým diskursem a zároveň intelektuálně uspokojivá.
4
Content available remote

Gombrich mnoha tváří

100%
Bartlová M.
Umění (Art)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 6
519-525
EN
The last contribution from the cycle Looking Back is devoted to one of the most influential art-historical books of the second half of the 20th century. Art and Illusion by Ernst H. Gombrich was published in Czech translation in the middle of the eighties and was reviewed three times in the periodical Umění/Art (1966, 1969 and 1986). This contribution recapitulates these reviews and other theoretical studies directly devoted to this book. It also investigates the question of the overall influence of Gombrich’s theory of art history in the Czech art-historical environment and shows that Gombrich was read here paradoxically not in confrontation with the influential theories of Hans Seldmayr, but in hybrid fashion through them. It also deals with the political circumstances that influenced the reception of Gombrich’s thinking in our country, especially in connection with his close relationship to the ideas of Karl Popper (which were explicitly censored by the regime of the communist party dictatorship).
CS
Poslední příspěvek z cyklu Ohlédnutí se věnuje jedné z vůbec nejvlivnějších uměleckohistorických knih druhé poloviny 20. století. Umění a iluze Ernsta H. Gombricha vyšla v českém překladu v polovině osmdesátých let a byla v časopise Umění recenzovaná třikrát (1966, 1969 a 1986). Příspěvek rekapituluje tyto recenze i další teoretické studie, které se knize přímo věnovaly. Zkoumá také otázku celkového vlivu Gombrichovy teorie dějin umění v českém uměleckohistorickém prostředí a ukazuje, že Gombrich zde byl paradoxně čten nikoli v konfrontaci s vlivnými teoriemi Hanse Seldmayra, nýbrž hybridně jejich prostřednictvím. Zabývá se rovněž politickými okolnostmi, které měly vliv na recepci Gombrichova myšlení u nás, a to zejména v souvislosti s jeho těsným vztahem k idejím Karla Poppera (jež byly explicitně cenzurovány režimem diktatury komunistické strany).
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.