Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 6

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Stabilita a změna osobních hodnot u lidí s různými trajektoriemi životní dráhy: longitudinální studie

100%
Millová K., Blatný M.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2021
|
vol. 65
|
issue 6
520-536
EN
Background. Previous research on the stability of personal values in the context of life transitions has usually focused on the presence of a single transition. However, life transitions in everyday life occur simultaneously with other life transitions. The aim of this longitudinal study was therefore to identify different trajectories of life transitions in young adults and to compare the stability of their personal values. Method. In the first wave of research, participants were 18-33 years old; in the second wave, they were 29-43 years old (N = 632; 392 women). In both waves, they completed Schwartzʼs Portrait Value Questionnaires (PVQ); in the second wave, they completed the Life History Calendar focusing on the presence of entry into life transitions. Results. Latent class analysis revealed two trajectories: Experienced transitions (people who experienced all observed transitions) and Partially experienced transitions (people who experienced only entry into regular employment and part of them entered cohabitation). Differential stability of personal values occurred in both trajectories. The differences in the stability of values found between the individual trajectories were insignificant, except for personal values universalism and tradition. Although before entry into life transitions, personal values were not significant predictors of belonging to a particular trajectory, after their experiencing people with the Experienced transitions trajectory more often reached lower levels of values associated with openness to change.
CS
Dosavadní výzkum zabývající se stabilitou osobních hodnot v kontextu prožitých životních tranzic se obvykle soustředil na přítomnost jedi-né tranzice. Životní tranzice se však v běžném životě vyskytují zároveň s dalšími životními tranzicemi. Cílem této longitudinální studie byla proto identifikace různých trajektorií životních tranzic u mladých dospělých a srovnání stability jejich osobních hodnot. V první vlně výzkumu měli participanti 18–33 let; v druhé vlně měli 29–43 let (N = 632; 392 žen). V obou vlnách vyplnili Schwartzovy Dotazníky hodnotových portrétů (PVQ); v druhé vlně vyplnili Kalendář historie života zjišťující přítomnost životních tranzic. Analýza latentních tříd odhalila dvě trajektorie: Prožité tranzice (lidé, kteří prožili všechny sledované tranzice) a Částečně prožité tranzice (lidé, kteří prožili vstup do pravidelné-ho zaměstnání a část z nich kohabitaci). Dife-renciální stabilita osobních hodnot se objevila u obou trajektorií. Zjištěné rozdíly v stabilitě hodnot mezi jednotlivými trajektoriemi byly nevýznamné, vyjma osobních hodnot univerza-lismus a tradice. Ačkoli před prožitím životních tranzic nebyly osobní hodnoty významnými prediktory příslušnosti ke konkrétní trajektorii, po jejich prožití lidé s trajektorií Prožité tranzice dosahovali častěji nižší úrovně v hodnotách spo-jených s otevřeností změně.
2
Content available remote

Psychometrické charakteristiky českých verzí vybraných dotazníků generativity : vnitřní konzistence a faktorová struktura

81%
Millová K., Blatný M., Poláčková Šolcová I., Jelínek M.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2018
|
vol. 62
|
issue 2
119-142
EN
Objectives. The study deals with the basic psychometric characteristics of the Czech versions of generativity methods: Loyola Generativity Scale (LGS), Generativity Behavior Checklist (GBC), Current Generative Concerns (Gen-Current),Generative Concerns on the Life Review (Gen-Life) and Past Parental Generative Concerns (Gen-Parental). Subjects and settings. The methods were submitted for self-assessment in six samples of respondents aged 18-93 years; a total of 1,259 respondents participated in the research. Statistical analysis. Cronbach alpha and Mc-Donald omega coefficients were used for reliability estimation; item structure in Gen-Current, Gen-Life, and Gen-Parental was verified by confirmatory factor analysis. Intercorrelation of Gen-Current, Gen-Life, and Gen-Parental subscales and their correlation with LGS was assessed using Pearson’s correlation coefficient. Results. The scales have adequate reliability: LGS from 0.77 to 0.84; GBC from 0.78 to 0.93; Gen-Current from 0.90 to 0.91; Gen-Life 0.90 and Gen-Parental 0.86. Mean of factor loading of LGS items loading relevant factors was 0.56, in Gen-Current 0.64; in Gen-Life 0.63, and in Gen-Parental 0.60. Intercorrelation among LGS subscales was from 0.50 to 0.72; Gen-Current subscales from 0.38 to 0.90, among Gen-Life subscales from 0.54 to 0.74, and among Gen- Parental subscales 0.80. Correlation with LGS was strongest in Gen-Current (significant for all subscales), in Gen-Life it was insignificant in Ecological generativity. Gen-Parental did not significantly correlate with LGS in any subscale. Limitation. The methods used are limited mainly in cultural portability of some items.
CS
Cíle. Studie se zabývá základními psychometrickými charakteristikami českých verzí metod generativity: Loyola Generativity Scale (LGS),Generativity Behavior Checklist (GBC), Škály aktuálního generativního zájmu (Gen-Current), Škály celoživotního generativního zájmu (Gen-Life) a Škály rodičovského generativního zájmu (Gen-Parental). Soubor a procedura. Metody byly předloženy k sebeposouzení v šesti souborech respondentů ve věku 18-93 let; celkem se výzkumu účastnilo 1259 respondentů. Statistická analýza. Pro odhad reliability byl použit Cronbachův koeficient alfa a McDonaldův koeficient omega; struktura položek LGS, Gen-Current, Gen-Life a Gen-Parental byla ověřována pomocí konfirmační faktorové analýzy. Interkorelace subškál Škál generativního zájmu i jejich korelace s LGS byla zjišťována pomocí Pearsonova koeficientu korelace. Výsledky. Škály mají přiměřenou reliabilitu: LGS od 0,77 do 0,84; GBC od 0,78 do 0,93; Gen-Current od 0,90 do 0,91; Gen-Life 0,90 a Gen-Parental 0,86. Průměr faktorových nábojů položek sytících odpovídající faktory byl u LGS 0,56, u položek Gen-Current 0,64, u položek Gen-Life 0,63 a u položek Gen-Parental 0,60. Interkorelace subškál LGS byla v rozmezí od 0,50 do 0,72, u subškál Gen-Current od 0,38 do 0,90, u subškál Gen-Life od 0,54 do 0,74 a u subškál Gen-Parental 0,80. Korelace s LGS byla nejsilnější u Gen-Current (významná u všech subškál), u Gen-Life byla nevýznamná u Ekologické generativity. Škála Gen-Parental významně nekorelovala s LGS ani v jedné subškále. Omezení studie. Použité metody jsou omezeny zejména problematickou kulturní přenositelností některých položek.
3
Content available remote

Osobnostní prediktory generativity v rámci Cloningerova modelu temperamentu a charakteru: rys sebepřesažení predikuje generativní jednání

81%
Blatný M., Jelínek M., Osecká T.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2020
|
vol. 64
|
issue 4
413-420
EN
Objectives. The research of personality correlates and predictors of generativity is largely based on five-factor model of personality. Less attention is paid to other personality models. One of another suitable models is Cloninger’s model of personality, which distinguishes temperament and character traits of personality. Sample and setting. Two aspects of generativity, concern (Loyola Generativity Scale) and action (Generative Behavior Checklist), were predicted in a group of middle-aged people (N = 83, 58% women, mean age 53 years) based on personality traits ten years earlier. Hypotheses. Authors assumed that generative concern and generative action would be predicted by the traits of harm avoidance, novelty seeking, and self-transcendence. Statistical analysis. Data was analyzed using the correlation and regression analysis with the use of bootstrapping. Results. Generative concern and generative action can be predicted on the basis of personality traits, but in the case of generative concern, none of the predictors showed a separate statistically significant effect. A significant predictor of generative action was the dimension of self-transcendence. The self-transcendence, defined as the concept of own participation in the world as a whole, is not included within the five-factor model, and the results thus suitably complement the existing knowledge of personality factors of generativity. Study limitation. The study has two limitations: first, the research was performed with a relatively small sample size, and second, both generativity and personality traits were assessed only once during the longitudinal study, at different age levels.
CS
Cíle. Dosavadní výzkumy osobnostních korelátů a prediktorů generativity jsou převážně založeny na pětifaktorovém modelu osobnosti. Méně pozornosti je věnováno jiným osobnostním modelům. Jako další vhodný se jeví Cloningerův model osobnosti, který rozlišuje temperamentové a charakterové rysy osobnosti. Soubor. Dva aspekty generativity – zájem (Loyola Generativity Scale) a jednání (Generative Behavior Checklist) – byly predikovány u souboru osob ve střední dospělosti (N = 83, 58 % žen, průměrný věk 53 let) na základě osobnostních rysů zjišťovaných o deset let dříve. Hypotézy. Autoři předpokládali, že generativní zájem a generativní jednání budou předpovídány rysy vyhýbání se poškození, vyhledávání nového a sebepřesažení. Statistická analýza. Data byla analyzována postupy korelační a regresní analýzy s využitím bootstrappingu. Výsledky. Generativní zájem i generativní jednání mohou být predikovány na základě osobnostních rysů, nicméně v případě generativního zájmu ani jeden z prediktorů nevykazoval samostatný statisticky významný vliv. Signifikantním prediktorem generativního jednání byla dimenze sebepřesažení. Rys sebepřesažení definovaný jako představa o vlastní účasti ve světě jako celku nemá v rámci pětifaktorového modelu obdobu, výsledky tudíž vhodně doplňují dosavadní poznatky o osobnostních souvislostech generativity. Limitace. Studie má dvě limitace: za prvé, výzkum byl proveden s relativně nízkým počtem osob, za druhé, jak generativita, tak osobnostní rysy byly v průběhu longitudinální studie zjišťovány pouze jednou, na různých věkových stupních.
4
Content available remote

Osobnostné aspekty zvládania záťaže

81%
Millová K., Blatný M., Kohoutek T.
E-psychologie (E-psychology)
|
2008
|
vol. 2
|
issue 1
1-8
EN
Goal of the research was analysis of the relation between personality styles and coping strategies. We examined coping strategies on three hierarchical levels which refers to R.S. Lazarus’s model of coping with stress and personality styles, which derived from J. Kuhl´s PSI theory. We analyzed data of 139 university students (55 males and 84 females). We found out, that the most frequent coping strategy was social support and problem focused engagement strategies, highest appearance showed optimistic, loyal and willing personality style. Main purpose of this research was investigation of the relation among personality styles and coping strategies. Personality styles characterized by positive emotivity (participating on production of certain behavior) correlated with engagement (active) coping strategies. Personality styles characterized by negative emotions (dampening volition and behavior) correlated above all to disengagement (insulative, avoiding) coping strategies.
SK
Cieľom výskumu bola analýza vzťahu medzi osobnostnými štýlmi a zvládaním záťaže. Skúmali sme copingové stratégie na troch hierarchicky usporiadaných úrovniach, ktoré vychádzajú z modelu zvládania R. S. Lazarusa a osobnostné štýly, ktoré vychádzajú z teórie PSI J. Kuhla. Analyzovali sme údaje 139 vysokoškolských študentov (55 mužov a 84 žien). Zistili sme, že najčastejšie využívanou copingovou stratégiou bola sociálna opora a príklonové stratégie zamerané na problém, najvyšší výskyt dosahovali optimistický, lojálny a ochotný osobnostný štýl. Hlavným cieľom výskumu bolo skúmanie vzťahu osobnostných štýlov a copingových stratégií. Osobnostné štýly, pre ktoré je charakteristická vysoká kladná emotívnosť (podieľa sa na tvorbe daného správania), korelujú s príklonovými (aktívnymi) copingovými stratégiami. Osobnostné štýly, pre ktoré sú charakteristické negatívne emócie (tlmia voľné procesy a správanie), korelujú predovšetkým s odklonovými (izolačnými, vyhýbajúcimi sa) stratégiami zvládania záťažových situácií.
5
Content available remote

Zvládání u dětí a dospívajících po léčbě onkologického onemocnění a jeho vztah k výskytu depresivní symptomatologie

71%
Blažková T., Blatný M., Jelínek M., Koutná V., Kepák T.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2017
|
vol. 61
|
issue 1
43-57
EN
Objectives. The purpose of this study is to map the coping strategies used by childhood cancer survivors during the treatment and also in their current life and to find a relationship between coping strategies and the rate of depressive symptomatology. Sample and setting. The research group consists of 65 adolescent childhood cancer survivors (M=18,29; SD=2,71). Coping strategies and depression symptoms were assessed through KIDCOPE and CDI (Children´s Depression Inventory). Hypotheses. Adolescent childhood cancer survivors use significantly more avoidance coping strategies during the treatment. They use significantly more approach coping strategies in longterm remission. Certain coping strategies (e.g. resignation, social support) contribute to lower rate of depressive symptoms. Statistical analysis. Data analysis was performed using descriptive statistics, Wilcoxon signed rank test and Spearman´s correlation through SPSS. Results. Resignation (avoidant coping) and social support (approach coping) were the most used coping strategies during the treatment in both girls and boys. The use of coping strategies in current life was more steady. Cognitive restructuring seems to be effective strategy both during the treatment and in long-term remission in both girls and boys. In contrast emotion regulation, blaming others, social withdrawal and social isolation used both during the treatment and in long-term remission are associated with more depressive symptoms but only in boys. Study limitations. The main study limitation is retrospective information retrieval using questionnaire form several years after treatment that can cause distortion of information by adolescents.
CS
Cíle. Předkládaná studie si pokládá za cíl zmapovat využití strategií zvládání dospívajícími v průběhu léčby a v dlouhodobé remisi pediatrického onkologického onemocnění a vztah jednotlivých strategií zvládání k přizpůsobení se po léčbě, tj. především k míře depresivní symptomatologie. Soubor a metoda. Do studie byla zařazena data od 65 dospívajících po léčbě onkologického onemocnění (M=18,29; SD=2,71). Pro zjištění strategií zvládání a míry depresivní symptomatologie byl administrován dotazník KIDCOPE a Sebeposuzovací škála depresivity pro děti – CDI. Hypotézy. V průběhu léčby dospívající více využívají vyhýbavé strategie zvládání a v dlouhodobé remisi využívají více strategie zvládání zaměřené na přístup. Určité strategie zvládání (např. přijetí/rezignace, sociální opora apod.) přispívají k nižší míře depresivní symptomatologie. Statistická analýza. Pro analýzu dat byla použita deskriptivní statistika, Wilcoxonův test a Spearmanův korelační koeficient s využitím programu SPSS. Výsledky. V průběhu léčby jak dívky, tak chlapci využívali nejvíce rezignaci (vyhýbavé zvládání) a sociální oporu (zvládání zaměřené na přístup). V dlouhodobé remisi je využití strategií zvládání mnohem rovnoměrnější. Kognitivní restrukturace se zdá být užitečnou strategií jak během léčby, tak v remisi onemocnění u dívek i u chlapců. Na rozdíl od využití strategií emoční regulace, obviňování druhých, sociálního stažení se a sociální izolace, které jsou jak během léčby, tak v remisi onemocnění u chlapců spojeny s vyšší mírou depresivní symptomatologie. Omezení studie. Informace ohledně zvládání zátěže během léčby jsou získávány dotazníkovou formou retrospektivně několik let po ukončení léčby, což může vést ke zkreslení poskytovaných údajů ze strany dospívajících.
6
Content available remote

Autistic and dysphasic children differ in social responsiveness and empathy but not in systemizing behavior

51%
Hrdlička M., Urbánek T., Mrkvička A., Komárek V., Pospíšilová L., Mohaplová M., Blatný M., Dudová I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2023
|
vol. 67
|
issue 5
308-314
EN
Objectives. The Social Responsiveness Scale (SRS) and the Empathizing/Systemizing Quotient (EQ/SQ) scale are both used for the assessment of individuals with autism spectrum disorder (ASD). This study aimed to investigate the use of both scales to assess another neurodevelopmental disorder, namely developmental dysphasia (DD). Additionally, we examined differences in social, empathetic, and systemizing characteristics between ASD and DD groups. Sample and settings. The authors examined 103 children with (1) ASD (n = 30, mean age 8.4 ± 2.6 years), (2) DD (n = 35, mean age 8.9 ± 2.3 years), and (3) healthy control children (HC; n = 38, mean age 9.2 ± 1.6 years) using the SRS and EQ/SQ assessments. Subjects with additional psychiatric diagnoses, e.g., intellectual disabilities and/or genetic syndromes, were excluded from the study. Statistical analysis. Descriptive statistics, one-way ANOVA, chi-square test, and Kruskal-Wallis test with the Bonferroni correction were used. Hypotheses. The null hypothesis was that there are no significant differences between the ASD, DD and HC subgroups on the Social Responsiveness Scale and on the Empathizing/Systemizing Quotients. Results. There were statistically significant differences on the SRS between the ASD, DD, and HC groups (97.0 vs. 52.0 vs. 29.0, p<0.001). Differences in EQ scores were also significant between the groups in total (17.0 vs. 30.0 vs. 35.0, p<0.001); however, post-hoc tests did not confirm a significant difference between the DD and HC groups. There were no statistically significant differences on the SQ score between the groups. Limitations. The gender imbalance of our subgroups and the relatively small sample size of our study were the main limitations of our study.
CS
Cíle. Metody Social Responsiveness Scale (SRS) a Empathizing/Systemizing Quotient (EQ/SQ) jsou škály využívané pro posouzení jedinců s poruchou autistického spektra (PAS). Cílem této studie bylo prozkoumat využití obou škál k posouzení jiné neurovývojové poruchy, konkrétně vývojové dysfázie (VD). Dále byly zkoumány rozdíly v sociálních, empatických a systemizujících charakteristikách mezi skupinami PAS a VD. Soubor a metody. Použitím metod SRS a EQ/SQ bylo posouzeno celkem 103 dětí ve skupinách (1) PAS (n = 30, průměrný věk 8,4 ± 2,6 let), (2) VD (n = 35, průměrný věk 8,9 ± 2,3 let), a (3) zdravé kontroly (ZK; n = 38, průměrný věk 9,2 ± 1,6 let). Subjekty s dalšími psychiatrickými diagnózami, např. mentální retardací a/nebo genetickými syndromy byly ze studie vyřazeny. Statistická analýza. K analýze dat byly použity: deskriptivní statistika, jednocestná ANOVA, chí-kvadrát test a Kruskal-Wallisův test s Bon-ferroniho korekcí. Hypotézy. Nulovou hypotézou bylo, že mezi skupinami PAS, VD a ZK nebudou ve výsledcích metod Social Responsiveness Scale (SRS) a Empathizing/Systemizing Quotient (EQ/SQ) statisticky významné rozdíly. Výsledky. Statisticky významné rozdíly byly nalezeny ve škále SRS mezi skupinami PAS, VD a ZK (97,0 vs. 52,0 vs. 29.0, p < 0,001). Rozdíly ve skórech EQ byly celkově mezi skupinami také významné (17,0 vs. 30,0 vs. 35,0, p < 0,001), nicméně post-hoc testování nepotvrdilo významný rozdíl mezi skupinami VD a ZK. Ve skórech SQ nebyly mezi skupinami potvrzeny statisticky významné rozdíly. Limity. Nevyvážené zastoupení pohlaví mezi skupinami a relativně malý výzkumný soubor byly hlavními limity studie.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.