Search results

1

Pražský malířský cech a jeho reprezentace v pozdním středověku a raném novověku

100%

Šroněk M.

Umění (Art)

|

2016

|

vol. LXIV

|

issue 5

371-393

EN

The article focuses on the painter’s guild that in 1348–1773 worked in Prague’s Old Town and Lesser Quarter. It focuses primarily on the late 16th and early 17th centuries, a dramatic period in the guild’s existence, when there was a shift in royal favour and Rudolph II in 1595 granted the famous privilege whereby painting was elevated from a trade to an art. This in turn led the guild to engage in activities aimed at presenting and promoting itself. Some of these activities were connected with the guild altar, dedicated to St Luke, and with a conflict the guild became embroiled in with secular and church authorities in the period after the Battle of White Mountain. Remarkably this conflict was centred on an important medium by which the guild sought to represent and present an image of itself through art, namely, the late Gothic canopy in the Church of Our Lady before Týn in Prague which was originally above the tomb of Utraquist bishop Augustin Lucian of Mirandola († 1493) and was created by sculptor Matěj Rejsek, and which was close to the site of the guild altar. By the late 16th century the guild had appropriated the canopy for itself by covering it with coats of arms and inscriptions. After 1620, as the Catholic Counter-Reformation began, Augustin’s tomb was removed, but the canopy remained in place. During the 17th century and in the early 18th, the painters were confronted with several attempts to have the canopy, as a reminder of the non-Catholic past, removed. The guild fended off these attempts with a vigorous defence strategy that often manipulated facts and rested on references to royal privilege and to the guild’s long history and roots stretching back to the pre-Hussite ‘golden’ age of Charles IV. A striking feature of the guild’s defence of the canopy in the 1660s was its intellectualism, grounded in the extreme erudition of painter Karel Škréta. After his death, the spirit fell out of aspirations for any further activities aimed at promoting the guild’s image and the guild thereafter survived on nothing more than repeated references to its past.

CS

Studie se zabývá formami vizuální reprezentace malířského cechu, který v letech 1348–1773 působil na území Starého Města pražského a Malé Strany. Hlavní pozornost je věnována době od konce 16. do počátku 17. století, kdy cech prošel bouřlivým obdobím, v němž se střídala panovnická přízeň Rudolfa II., který cechu vydal roku 1595 známé privilegium povyšující malířství z řemesla na umění, což iniciovalo řadu cechovních reprezentačních aktivit spojených často s cechovním oltářem sv. Lukáše, s okamžiky, kdy se cech v pobělohorské době dostal do ostrého střetu se světskou a církevní mocí. Pozoruhodné je, že tento konflikt se týkal jednoho z důležitých prostředků cechovní reprezentace, pozdně gotického baldachýnu, který se v kostele Panny Marie před Týnem původně tyčil nad náhrobkem utrakvistického biskupa Augustina Luciana z Mirandoly († 1493) od sochaře Matěje Rejska, kde se poblíž nacházel cechovní oltář. Již na konci 16. století si cech objekt baldachýnu přisvojil pomocí erbů a nápisů. Po roce 1620, v době počínající katolické protireformace, byl Augustinův náhrobek odstraněn, ale baldachýn zůstal zachován. Během 17. a na počátku 18. století malíři čelili několika pokusům o odstranění baldachýnu jako objektu připomínajícího nekatolickou minulost. Těmto snahám se cech bránil úpornou, často fakta manipulující obranou, jejíž strategie se opírala jak v odvolávání se na panovnická privilegia, tak i na starobylost sdružení mající kořeny v předhusitské „zlaté“ době Karla IV. Nápadným rysem malířské obrany baldachýnu v šedesátých letech 17. století byl intelektualismus opírající se o široký rozhled malíře Karla Škréty. Po jeho smrti ambice na další reprezentační aktivity ztratily dynamiku a cech fungoval jen z opakovaných odvolání na svou minulost.

2

Comput digital and Jan Hus as Defender of the Faith

100%

Šroněk M.

Umění (Art)

|

2013

|

vol. LXI

|

issue 1

2-22

EN

This study focuses on the Evangelist Jan Hus as an iconographic type, familiar in particular from the illumination Jan Hus před kostnickým koncilem (Jan Hus before the Council of Constance) in the Litoměřice Gradual, where Hus is depicted performing the gesture of counting arguments, so-called the comput digital. In the High Middle Ages, this gesture, associated with the scholastic method of thinking and argumentation, wherein individual arguments were counted one by one, began to be used in fine art to depict not just scholarly disputations but in particular disputations over faith. It was associated with Christ, St Catherine of Alexandria, St Dominic, and other defenders of the faith. However, the gesture of comput digital that Jan Hus makes not only characterises him as a defender of the true faith but also has the character of an act of blessing and ranks him among the saints. Given that Hus was not designated as a saint through the Catholic Church’s customary rite of canonisation, an extremely important role in establishing Hus’s sainthood was played not just by writings, especially liturgical and historical texts, but also by images, which contributed to the constitution and declaration of Hus’s sainthood. The image of Jan Hus as a newly made saint in the Utraquist Church was shaped by several sources: the narrative is based on historical texts containing some sacred motifs that liken Hus to Christ and make a typological parallel between Elijah’s fiery chariot and Hus at the stake. Comparisons of Hus to Christ or a saint are done in a similar manner – using the semiotic tradition of the gesture of comput digital, which, in association with Hus, forms a generally intelligible type of visual representation of the new saint. These facts reveal Utraquist circles to have been very creative in the field of visual expression and in their ability to use combinations of various layers of historical narrative and previously established motifs to create a new iconographic type.

CS

Studie se věnuje ikonografickému typu Jana Husa – kazatele, tak jak jej známe zejména z iluminace Jan Hus před kostnickým koncilem v Litoměřickém graduálu. Hus je zde zobrazen s gestem vypočítávání argumentů, tzv. comput digital. Toto gesto se v době vrcholného středověku v souvislosti se scholastickým způsobem myšlení a argumentace, používajících metodu postupného vypočítávání argumentů, začalo ve výtvarném umění objevovat nejen při zobrazení učených disputací, ale zejména disputací o víře. Přináleželo k samému Kristovi, sv. Kateřině Alexandrijské, sv. Dominikovi a dalším obhájcům víry. Gesto comput digital v rukou Jana Husa jej však charakterizuje nejen jako obhájce pravé víry, ale má také charakter posvěcující a řadí jej mezi svaté. Vzhledem k tomu, že Husovo ustavení světcem se neodehrálo rituálním svatořečením, běžným v katolické církvi, hrály ve formování Husovy svatosti mimořádnou úlohu nejen texty, zejména liturgické a historické, ale také obrazy, které spoluvytvářely a deklarovaly Husovu svatost. Obraz Jana Husa jako nového světce utrakvistické církve se formoval z několika zdrojů: narace příběhu se opírá o historické texty obsahující některé sakralizační motivy přirovnávání Husa ke Kristu (typologická paralela mezi Eliášovým ohnivým vozem a Husovou hranicí). Připodobnění Husa ke Kristovi či svatým se děje obdobným způsobem – používá významové tradice gesta comput digital, které ve spojení s Husem vytváří obecně srozumitelný obrazový typ nového světce. Utrakvistické prostředí se na základě těchto skutečností ukazuje jako velmi kreativní v oblasti obrazového vyjadřování, ve schopnosti vytvořit na základě kombinace různých vrstev historické narace a starších zavedených motivů nový ikonografický typ.

3

Between documentation, Iimagination and propaganda : religious violence in prints showing the plundering of monasteries in Prague 1611

63%

Horníčková K., Šroněk M.

Umění (Art)

|

2016

|

vol. LXIV

|

issue 6

480-496

EN

This article focuses on a series of prints that depict attacks on Roman Catholic monasteries in the Prague Old and New Towns and the violence inflicted on monks in connection with the Passau invasion of Prague in 1611. Making use of new cultural and historical approaches that see art works of this type as a medium of communication in the Early Modern Period, they monitor the problem of the authority of the image as a historical source, and the relationship of the image to historical reality. The authors have created a chronological sequence of these propagandist prints, endeavouring to identify their original purpose, the intentions of the potential commissioners, and the context of their reception in a society divided into denominations. These prints are exposed in the text as an instrument of visual manipulation intended to persuade the viewer of a certain interpretation of events, and to be an effective argument in the denominational conflict. The basis of the article is a detailed analysis of the individual prints and their related pictorial sources, and of their visual field and the visual accents that correspond to the intentions and background of those who commissioned them, clearly from a Roman Catholic environment. It is possible to deconstruct from these ‘direct’, ‘documentary’ sources ‘faithfully’ portraying reality – as the prints were previously regarded – various motivations on the Catholic side: for example, an attempt to glorify and canonise the murdered monks and to denounce the offenders as heretics, through accentuation on elements of carnival and the visual topoi of blasphemy, as well as a transformation of the lens through which the events are portrayed under the influence of the new visual sensitivity of Catholicism. The authors place these prints in the context of propagandist leaflets with a denominational theme, discussing aspects of the way the image/leaflet functioned as documentation and the authority of an image that relies on an illusion of truth and authentic evidence.

CS

Článek věnuje pozornost sérii grafik, které zachycují napadení katolických klášterů na Starém a Novém Městě pražském a násilí páchané na mniších v reakci na vpád Pasovských do Prahy roku 1611. S pomocí optiky nových kulturněhistorických přístupů, nahlížejících výtvarná díla tohoto typu jako média komunikace v raném novověku, sleduje problém autority obrazu jako historického pramene a vztah obrazu k historické skutečnosti. Autoři vytvářejí chronologickou řadu těchto propagandistických tisků a snaží se identifikovat jejich původní účel, záměry možných objednavatelů a kontext jejich recepce v konfesionalizované společnosti. Text odhaluje tyto tisky jako nástroj vizuální manipulace, která má diváka přesvědčit o určitém výkladu události a být účinným prostředkem argumentace v konfesním konfliktu. Základem práce je detailní rozbor jednotlivých tisků a příbuzných obrazových pramenů, jejich vizuálního pole a vizuálních akcentů, které vypovídají o intencích a zázemí jejich objednavatelů pocházejících jednoznačně z katolického prostředí. Z „bezprostředního“, „dokumentárního“ pramene zobrazujícího „věrně“ skutečnost, jak byly tyto tisky dosud nahlíženy, lze dekonstruovat různé motivace katolické strany, například snahu o glorifikaci a kanonizaci zavražděných mnichů nebo difamaci pachatelů jako heretiků pomocí akcentů na prvky karnevalu a vizuální topoi blasfemie, ale i proměnu optiky zobrazení události pod vlivem nové katolické vizuality. Autoři zasazují tyto grafiky do kontextu propagandistických letáků s konfesní tematikou a zamýšlí se nad aspekty fungování obrazu-letáku jako dokumentu a nad autoritou obrazu opírající se o iluzi pravdivosti a autentického svědectví.

Refine search results

3 Umění (Art)

3 Šroněk M.

1 Horníčková K.

2 2016

1 2013

Pražský malířský cech a jeho reprezentace v pozdním středověku a raném novověku

Comput digital and Jan Hus as Defender of the Faith

Between documentation, Iimagination and propaganda : religious violence in prints showing the plundering of monasteries in Prague 1611