Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

The seductive English influences: the Pre-Raphaelite inspiration in Czech painters

100%

Filip A., Hausner T.

Umění (Art)

2023

vol. 71

issue 4

356-373

n the conjunction of Neo-Romanticism, New Idealism and (pre)Symbolism, the works of Pre-Raphaelite aestheticism, which had already been established in the second half of the 1850s in England, gained currency in the 1890s. Until then little known in Central Europe, the works of English artists aroused (especially in the period of 1894–1903) a great response among the audiences of exhibitions of traditional and innovative art associations. They were reflected by critics and inspired local visual artists and writers — from direct quotations to loose transformations. The works of the Pre-Raphaelites had a great response, but they also raised concerns about the return of an outdated literariness, developmental regression, etc. This aspect is expressed in the title of the present article, Seductive English Influences, taken from the Prague critic Karel Matěj Čapek. It is paradoxical that the two Czech painters who were most influenced by Pre-Raphaelite aestheticism, Jan Preisler and Max Švabinský, adopted the arguments of contemporary critical discourse and simultaneously expressed both admiration for and disagreement with their patterns. From the point of view of methodology, the key concept is reception — in this article it is examined on several different, correlated levels: 1) the possibility of understanding the work of the English artists under study, especially Dante Gabriel Rossetti and Edward Burne-Jones, for whom, in the absence of originals, photographic reproductions of their works, presented even at exhibitions, played an important part; 2) the Central European ‘mission’ of Walter Crane, who also represented the Arts and Crafts movement; 3) the reflection of art criticism and the response in the work of literati; 4) Pre-Raphaelite inspirations in the work of Czech painters working both in Prague (Preisler, Švabinský) and Vienna (Eduard Veith). The phenomenon has not been investigated in this way before and some of the works studied have not been associated with it yet; the aim of the article is to understand the reception of Pre-Raphaelitism in parts of Central Europe as comprehensively as possible.

V konjunkci novoromantismu, nového idealismu a (pre)symbolismu získala v devadesátých letech 19. století na aktuálnosti díla prerafaelitského estetismu, k jehož konstituci došlo již v 2. polovině padesátých let v Anglii. Ve střední Evropě do té doby málo známá díla anglických umělců vzbudila zejména v rozmezí let 1894–1903 velký ohlas u publika výstav tradičních i novátorských uměleckých sdružení, byla reflektována kritikou a inspirovala výtvarné umělce i literáty — od přímých citací až po volnější transformace. Díla prerafaelitů měla velkou odezvu, zároveň však vyvolávala i obavy z návratu překonané literárnosti, vývojové regrese atd. Tento aspekt vyjadřuje název článku „Svůdné vlivy anglické“, přejatý od pražského kritika Karla Matěje Čapka. Paradoxní je, že dva čeští malíři, kteří byli prerafaelitským estetismem nejvíce ovlivněni, Jan Preisler a Max Švabinský, přejali argumenty dobového kritického diskursu a vůči svým vzorům vyjadřovali současně obdiv i odpor. Z hlediska metodologie je klíčovým pojmem recepce — v článku je zkoumána v několika různých, vzájemně korelujících rovinách: 1) možnosti poznání tvorby sledovaných anglických umělců, zejména Danta Gabriela Rossettiho a Edwarda Burne-Jonese, u nichž při absenci originálů hrály důležitou roli fotografické reprodukce jejich děl, prezentované dokonce i na výstavách; 2) středoevropská „mise“ Waltera Cranea, reprezentujícího zároveň hnutí Arts and Crafts; 3) reflexe umělecké kritiky a odezva v tvorbě literátů; 4) prerafaelitské inspirace v tvorbě českých malířů působících jak v Praze, tak ve Vídni (Eduard Veith). Daný fenomén tímto způsobem dosud nebyl zkoumán a některá ze sledovaných děl s ním dosud nebyla spojována, cílem článku je přitom co nejkomplexnější porozumění recepce prerafaelitismu v části střední Evropy.

Christmas exhibition: an alternative to official art shows and a marketing strategy

100%

Česká L., Hausner T.

Umění (Art)

2024

vol. 72

issue 1

53-68

Christmas (or winter) exhibitions became an integral part of the European art scene in the nineteenth century. They provided a welcome diversion for both the public and the exhibiting artists, who were essentially confined to the dates of the annual art exhibitions, held usually in the spring. The tradition of Christmas exhibitions in the art centres of continental Europe, especially in the Germanspeaking countries, can be traced back to the first third of the nineteenth century. By the middle of the century, they had spread throughout Europe, from London to Berlin and Prague. Christmas exhibitions appeared in the calendars of both art associations and private gallerists who wished to promote their own businesses. In Prague, one of the most prominent entrepreneurs was Nicolaus Lehmann, who opened his art salon with a permanent exhibition in the 1870s, and, more than a decade later, another prominent figure in the field of art presentation, Alois Wiesner, appeared on the scene. In addition to the permanent displays, both gallerists regularly held Christmas exhibitions in their salons in order to increase the saleability of the works presented. By organising art sales shows, they expanded the official exhibition scene in Prague in the last third of the nineteenth century. In this way, Lehmann and Wiesner introduced the general public to a wide range of contemporary artists and their latest artistic creations, as well as a modern approach to artistic operations.

Vánoční nebo zimní výstavy se v průběhu 19. století staly nedílnou součástí uměleckého provozu v Evropě. Byly vítaným zpestřením pro publikum i vystavující umělce, kteří byli v podstatě limitováni termínem konání výročních přehlídek umění zpravidla v jarním období. Tradici vánočních výstav v uměleckých centrech kontinentální Evropy, zejména v německy mluvících zemích, lze vysledovat do první třetiny 19. století. Jejich rozšíření je pak možné v celé Evropě sledovat kolem poloviny století, ať už v Londýně, Berlíně i Praze. Vánoční výstavy se objevily jak v kalendáři akcí uměleckých spolků, tak soukromých galeristů, kteří se svým přístupem snažili podpořit vlastní podnikání. V Praze mezi nejvýraznější podnikatele patřili Mikoláš Lehmann, který svůj umělecký salon se stálou výstavou otevřel v sedmdesátých letech a o více než deset let později se na scéně objevila další výrazná osobnost na poli prezentace výtvarného umění, Alois Wiesner. Oba galeristé ve svých salonech kromě stálých výstav pořádali pravidelné výstavy vánoční, jejichž prostřednictvím se snažili zvýšit prodejnost prezentovaných děl. Pořádáním prodejních přehlídek umění rozšířili v poslední třetině 19. století oficiální výstavní scénu v Praze. Lehmann i Wiesner tak široké veřejnosti představili mimo široké škály současných autorů a jejich nejnovější výtvarné produkce především moderní přístup k uměleckému provozu.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 Hausner T.

1 Filip A.

1 Česká L.

1 2024

1 2023

Search results

The seductive English influences: the Pre-Raphaelite inspiration in Czech painters

Christmas exhibition: an alternative to official art shows and a marketing strategy