Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

The Summer palace in the Royal garden of Prague Castle and the first renaissance recreational building in Central Europe

100%

Uličný P., Bryson Gustová A.

Umění (Art)

2019

vol. 67

issue 6

514-537

Over just a few decades, starting in the last years of the 15th century, three summer palaces that were all very similar to one another were built in the Bohemian and Hungarian Lands. One stands close to Prague Castle, and since the 19th century has been known as the Belvedere, another on the edge of the former game reserve of Ovenec near Prague, and the third in the Nyék game reserve near Buda. They all had long rectangular cores surrounded by an arcaded walkway on the ground floor, and although they were among the first Renaissance buildings either in this region or the whole transalpine area, no direct model in this form can be found for them in Italy. This article aims to present a new analysis of the relationship between the three buildings, and one that leads to a new view of the genesis of the architecture of the Prague summer palace, which was built in the years 1538–1563 by Paolo della Stella, Giovanni de Spatio and Bonifaz Wohlmut. Paolo della Stella, who was sought out by King Ferdinand I in Genoa in 1537, and has until now been considered the architect of the palace, seems only to have been responsible for details of the building that were influenced by the contemporary work of Michele Sanmicheli and Jacopo Sansovino, while the overall plan with columned arcades encircling the building has its origin in the Central European architecture of Matthias Corvinus and Vladislav Jagiellon. Ferdinand gained a detailed first-hand knowledge of this architecture in 1527, and because apart from a brief visit to Trent in 1536 he was never in Italy, his experience in Hungary was his main opportunity to get to know Renaissance art, and of a very high standard. The other architectural inspiration for the Prague Belvedere was the summer palace in the Ovenec game park, which was built with the help of stonemasons from Buda around the year 1495, and appears to be older than what is known as Building II of the complex in Nyék, probably built around 1502. The ultimate source for the idea of encircling arcades was probably the Medici villa of Poggio a Caiano, built starting in 1495; its plan was brought to the Buda court of Vladislav Jagiellon by one of the Florentine masters.

Během několika desetiletí, počínaje posledními léty 15. století, vznikly v Čechách a Uhrách tři letohrádky, které si jsou navzájem velmi podobné. Jeden stojí u Pražského hradu, nazývaný od 19. století Belvedér, dru- hý v bývalé ovenecké oboře u Prahy a třetí byl postaven v oboře Nyék u Budína. Jejich dlouhé obdélné jádro bylo na všech stranách obtočeno v přízemí arkádovým ochozem, a i když to byly jedny z prvních renesančních staveb v tomto regionu a celé záalpské oblasti vůbec, nelze k nim v této podobě v Itálii nalézt přímý vzor. Předkládaný článek si klade za cíl provést novou analýzu vztahu těchto tří staveb, která vede k novému pohledu na genezi architektury pražského letohrádku, postaveného v letech 1538–1563 Paolem della Stellou, Giovannim de Spatiem a Bonifázem Wohlmutem. Paolo della Stella, který je dosud považovaný za autora návrhu a který byl králem Ferdinandem I. vyhledán v roce 1537 v Janově, se zdá být pouze autorem detailů stavby, ovlivněné současnou tvorbou Michela Sanmicheliho a Jacopa Sansovina, zatímco celkový koncept se sloupovými arkádami obkružujícími stavbu má původ ve středoevropské architektuře Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského. S ní se Ferdinand detailně seznámil v roce 1527, a protože kromě krátké návštěvy Tridentu v roce 1536 v Itálii nikdy nepobýval, byl tento uherský pobyt jeho hlavní příležitostí seznámit se s renesančním uměním, a to zároveň ve vynikající kvalitě. Dalším architektonickým zdrojem pro pražský Belvedér byl letohrádek v ovenecké oboře, stavěný s pomocí budínských kameníků v době kolem roku 1495, který je patrně starší než stejně komponovaná tzv. stavba II. komplexu v Nyéku, budovaná asi kolem roku 1502. Zdrojem pro ideu obkružujících arkád byla pravděpodobně medicejská vila Poggio a Caiano, stavěná od roku 1495, jejíž plán v této době na budínský dvůr Vladislava Jagellonského zřejmě přinesl některý z florentských mistrů.

Newly discovered drawings by architect Filiberto Lucchese

100%

Zapletalová J., Bryson Gustová A.

Umění (Art)

2020

vol. 68

issue 4

389-398

Three drawings have recently been found in a vicarage in Melide (Switzerland) on the shore of Lake Lugano, in an archive together with many miscellaneous and qualitatively diverse drawings and prints. We propose that these three drawings should be attributed to Filiberto Lucchese (Melide 1606 — Vienna 1666), a key figure in architecture in Central Europe around the mid-17th century. The first drawing, which an architect created in free hand without preliminary under-drawing underneath or outlining, show a longitudinal crosssection through a covered hall two storeys high with twelve window openings set one above another on six axes. The drawing is a design for the stucco decoration of the hall, in which we can observe a variability of the decoration of the window jambs and suprafenestras above the first row of windows, with the deployment of a range of different architectonic and vegetative elements, busts, cartouches with curling stucco decor or just simple geometric framing. This variety in the approach to the treatment of decoration on a single wall adds dynamics and rhythm to this spontaneous and high-quality drawing, but also indicates that it was not a definitive design intended for stucco masters to realise. It was probably meant by the architect either just for himself, as a way of clarifying the most suitable system of decor, or as a basis for discussion with the commissioner on which decorative system to choose. By contrast the second and third drawings, which show stucco decoration for the vault of one salon and detail for the realisation of stucco in another different room, are made with great precision and must have served as definitive models for stucco artists. A family emblem in the form of a watermark on the paper of the third drawing has enabled us to identify the commissioner as Karl Eusebius Prince of Liechtenstein (1611–1684). This finding then led to the hypothesis that at the least the first drawing was a design for the interior of the main hall of the Liechtenstein Chateau in Úsov, but we do not know whether Lucchese and his colleagues ever actually realised the decoration of the interiors of the Úsov Chateau. The text offers a stylistic comparison of the drawings from Melide with the decorative systems of other buildings realised by Filiberto Lucchese and his team, specifically the chateau in Červený Kameň and in Holešov.

Na faře v Melide (Švýcarsko) na břehu Luganského jezera se dochovaly ve složce s řadou nesourodých a kvalitativně rozmanitých kreseb a grafických listů tři kresby, které v tomto textu navrhujeme připsat Filibertu Lucchesemu (Melide 1606 — Wien 1666), klíčové osobě architektury ve střední Evropě kolem poloviny 17. století. První kresba, již architekt vytvořil volnou rukou bez předchozích podkreslení či podrýsování, znázorňuje podélný řez zastřešeným dvoupatrovým sálem s dvanácti okenními otvory umístěnými nad sebou v šesti osách. Kresba představuje návrh štukové dekorace sálu, přitom můžeme pozorovat variabilitu výzdoby okenních ostění a suprafenester nad první řadou oken pomocí různých architektonických a vegetativních prvků, bust, kartuší se zavíjeným štukovým dekorem nebo jen jednoduchým geometrickým rámováním. Tato rozrůzněnost v přístupu pojednání dekorací na jedné stěně, jež této spontánní a vysoce kvalitní kresbě dodává na dynamice a rytmu, nám umožňuje vyvodit, že práce nepředstavuje definitivní návrh k realizaci určený pro výkonné štukatéry. Práce mohla spíš sloužit buď pro architekta samotného, jenž si její pomocí ujasňoval nejvhodnější systém výzdoby, anebo jako podklad pro diskusi architekta s objednavatelem při rozhodování, jaký výzdobný systém zvolit. Oproti tomu druhá a třetí kresba, jež znázorňují štukové dekorace na klenbě jednoho sálu a detail pro realizaci štuku v neznámé jiné místnosti, jsou vyvedeny s velkou precizností a sloužily jako definitivní zadání pro štukatéry. Rodový erb v podobě vodoznaku na papíře třetí kresby umožnil identifikovat osobu objednavatele, kterým byl Karel Eusebius kníže Liechtenstein (1611–1684). Díky tomuto zjištění se následně podařilo určit, že přinejmenším první kresba představovala návrh výzdoby interiéru hlavního sálu liechtensteinského zámku v Úsově. Nelze však určit, zda Lucchese a jeho spolupracovníci realizovali výzdobu interiérů úsovského zámku. Text přináší stylistické srovnání návrhů z Melide s výzdobnými systémy jiných staveb, jež realizoval Filiberto Lucchese se svými spolupracovníky, zejména zámků v Červeném Kameni a v Holešově.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 Bryson Gustová A.

1 Uličný P.

1 Zapletalová J.

1 2020

1 2019

Search results

The Summer palace in the Royal garden of Prague Castle and the first renaissance recreational building in Central Europe

Newly discovered drawings by architect Filiberto Lucchese