Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Das Eligiusfresko in der Nürnberger Moritzkapelle

100%

Srovnal F., Ostmeyer J.

Umění (Art)

2021

vol. 69

issue 3

298-309

The Nuremberg Chapel of St Moritz was destroyed at the end of the Second World War together with its remarkable set of medieval wall paintings. Among these, what is known as the Wenceslas fresco (Wenzelsfresko) has resonated the most in the scholarly literature. This cycle of paintings, of which only the first four scenes survived into the pre-war period, was believed to show episodes from the childhood of the son of the emperor Charles IV and later king, Wenceslas IV, who was born in Nuremberg and christened there. The painting thus became one of the proofs of the theory of art as a tool of dynastic power. Comparison of this wall painting with the iconographic and hagiographical sources has shown, however, that it was not about the life of Prince Wenceslas but depicted the legend of St Eligius. No direct literary source for the painting has been identified, but whoever conceived the painting cycle very probably drew on the hagiographical texts that were used around the year 1400 in the Nuremberg Dominican monastery by the author of the treatise Der Heiligen Leben for his own version of the legend of Eligius. The new iconographic identification corresponds to the arrangement of the sacral space of the Chapel of St Moritz. The Eligius cycle was painted on the wall directly above the side altar dedicated to St Eligius as well as St Catherine, St Wenceslas and St Sebald. This was a cemetery chapel, and the commissioner of the painting was probably someone from the patrician elite. Possibilities include the patrons of the chapel, the Mendel family, or Ruff Seyboth von Wendelstein, who in 1360 established an endowment for the celebration of mass at the altar of St Eligius. The painting has great significance for the iconography of Eligius. The first scene of the cycle is the oldest known example of a depiction of the vision of Eligius’s pregnant mother. At the same time it is important evidence of the hitherto rather overlooked cult of St Eligius in Nuremberg (in 1379 the dedication of the main altar of the Church of St Sebald was extended to include St Eligius).

Norimberská kaple sv. Mořice byla zničena na konci druhé světové války a s ní zanikl také pozoruhodný soubor středověkých nástěnných maleb. Z nich v literatuře nejvíc rezonuje tzv. václavská freska (Wenzelsfresko). Tento obrazový cyklus, z něhož se do předválečné doby dochovaly jen první čtyři scény, měl zobrazovat epizody z dětství syna císaře Karla IV. a pozdějšího krále Václava IV., jenž se v Norimberku narodil a byl zde i pokřtěn. Malba se tak stala jedním z dokladů teze o umění jako nástroji panovnické moci. Konfrontace této nástěnné malby s ikonografickými a hagiografickými prameny však přináší zjištění, že namísto života kralevice Václava zde šlo o legendu sv. Eligia. Přímou literární předlohu malby se sice nepodařilo nalézt, konceptor maleb však s vysokou pravděpodobností čerpal z hagiografických textů, které kolem roku 1400 v norimberském dominikánském klášteře využil pro vlastní verzi Eligiovské legendy autor spisu Der Heiligen Leben. Nové ikonografické určení odpovídá uspořádání sakrálního prostoru svatomořické kaple. Eligiovský cyklus byl vyobrazen na stěně přímo nad bočním oltářem, jenž byl dedikovaný kromě sv. Kateřiny, Václava a Sebalda také sv. Eligiovi. Šlo o hřbitovní kapli, objednavatelem malby tak byl nejspíše někdo z řad patricijských rodin. V úvahu připadají patroni kaple Mendelové nebo Ruff Seyboth von Wendelstein, jenž roku 1360 při oltáři sv. Eligia zřídil mešní nadaci. Malba má velký význam pro eligiovskou ikonografii. První scéna cyklu představuje vůbec nejstarší známý příklad vyobrazení vidění Eligiovy těhotné matky. Zároveň je důležitým dokladem dosud málo reflektovaného kultu sv. Eligia v Norimberku (roku 1379 bylo o sv. Eligia rozšířeno zasvěcení hlavního oltáře kostela sv. Sebalda).

František Xaver Němečeks Vorlesungen über Ästhetik an der Prager Universität. Charakteristik in Grundzügen

63%

Hlobil T., Ostmeyer J., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

2021

vol. 58

issue 4

454-470

A study dealing with notes from the aesthetics lectures given at Prague University’s Faculty of Arts in the academic year 1811/1812, taken by Peter Eduard Bolzano (1793–1818), the prematurely deceased brother of Bernard Bolzano. The study identifies as the lecturer František Xaver Němeček, a finding which singles the notes out as source material for an insight into the most comprehensive available version of the latter’s theory of aesthetics. The contents of the individual lectures are then summed up and complemented by a list of aestheticians, artists and art works referred to in the notes. All of this is then set in a broader context of the given historical period, with a view to prospective detailed research into Němeček’s contribution to aesthetics. The study demonstrates that Němeček’s approach to aesthetics was still by and large cosmopolitan and universalistic rather than nationally oriented.

Studie pojednává o zápisu z přednášek z estetiky držených na filozofické fakultě pražské univerzity ve studijním roce 1811/1812, který pořídil Peter Eduard Bolzano (1793–1818), předčasně zesnulý bratr Bernarda Bolzana. Studie identifikuje jako přednášejícího Františka Xavera Němečka, čímž ze zápisu učiní pramen skýtající nejucelenější verzi jeho estetické teorie. Následně shrne obsah přednášek včetně přehledu zachycených estetiků, umělců a uměleckých děl, aby je nakonec vsadila do dobového kontextu se záměrem vytvořit vhodné východisko pro pozdější detailní zkoumání Němečkovy estetiky po jednotlivých pojmech. Studie ukazuje, že Němečkova estetika byla ještě kosmopolitně univerzalistická, nikoli nacionální.

Refine search results

1 Hudební věda (Musicology)

1 Umění (Art)

2 Ostmeyer J.

1 Hlobil T.

1 Srovnal F.

1 Vomáčka I.

2 2021

Search results

Das Eligiusfresko in der Nürnberger Moritzkapelle

František Xaver Němečeks Vorlesungen über Ästhetik an der Prager Universität. Charakteristik in Grundzügen