Search results

Sort By:

Limit search:

Modernism in regional architecture of Bohemian Germans between 1900 and 1918

100%

Vostřelová V., Logan H.

Umění (Art)

2023

vol. 71

issue 2

121-141

Around 1900, the architecture of the German-speaking enclaves in Bohemia displayed a great variety of styles and forms. Unlike their Czech rivals, the Germans lacked a natural geographical centre and struggled with political and cultural fragmentation. Prague could no longer play a unifying role as it gradually became a city of dominant Czech representation. The study introduces three hitherto overlooked architects whose work represents three different trends in Bohemian-German architecture of the early 20th century: Emil F. Ruehr (1861–1920), who worked mainly in Česká Lípa and its surroundings, was inspired by Art Nouveau; the Lanškroun builder Richard Kreissl (1874–1920) worked with elements borrowed from vernacular architecture; while the Most-based architect Adolf Schwarzer (1876– 1914) leaned towards Neo-Biedermeier and classicism. Each of these architects found their own way of designing modern buildings, even if they did not follow the direction set by the ‘founders’ of modern architecture. From a Prague-centric perspective, it may seem that there were no modernist architects in the German-speaking regions of Bohemia at the beginning of the 20th century. However, the perceived contrast between the ‘modern’ and the ‘traditional’ was less pronounced in this period than after the rise of the interwar avant-garde. The stylistic pluralism characteristic of Czech-German architecture around 1900 is related to the modernist search for a style appropriate to the needs of the new era but also reflects the deepening differences between the individual areas inhabited by Czech Germans. The many local centres without close links to Prague produced a wealth of original creations. However, without one unifying artistic centre, Czech-German artists were unable to articulate their national identity.

Pro architekturu německých oblastí Čech v období kolem roku 1900 byla charakteristická velká stylová rozrůzněnost. Čeští Němci na rozdíl od svého národního protivníka postrádali přirozené geografické centrum a potýkali se tak se značnou politickou a kulturní roztříštěností. Praha pro ně přestávala být střediskem spolu s tím, jak se proměňovala v město s dominující českou reprezentací. V příspěvku jsou představeny tři z dosud opomíjených mimopražských osobností, jejichž tvorba zároveň reprezentuje různé směry českoněmecké architektury počátku 20. století: Emil F. Ruehr (1861–1920) působící převážně v České Lípě a okolí vycházel ze secese, lanškrounský stavitel Richard Kreissl (1874–1920) pracoval s prvky vypůjčenými z vernakulární architektury, kdežto mostecký architekt Adolf Schwarzer (1876–1914) se přiklonil k neobiedermeieru či klasicismu. Každý z těchto architektů si našel vlastní způsob, jak navrhovat stavby moderního charakteru, i když nenásledoval směr udávaný „zakladateli“ moderní architektury. Z pragocentrické perspektivy se mohlo zdát, že v českoněmeckém regionu nepůsobili kolem roku 1900 žádní architekti moderního směru. Mezi „moderním“ a „tradičním“ ovšem nebyl v té době spatřován tak příkrý protiklad, jako tomu bylo později po nástupu meziválečné avantgardy. Značný stylový pluralismus charakteristický pro architekturu českých Němců kolem 1900 souvisí ovšem nejen s modernistickou potřebou najít styl odpovídající potřebám nové doby, ale zejména s prohlubujícími se rozdíly mezi jednotlivými oblastmi osídlenými českými Němci. Při množství lokálních středisek postrádajících těsnější vazbu k Praze se vytvořil prostor pro vznik originálních výtvorů. Bez opory ve vlastním uměleckém centru ovšem českoněmečtí tvůrci nebyli schopni artikulovat svou národní identitu.

Reliefs depicting the Virgin, founders and patrons from the convent of St. George at Prague Castle

100%

Mudra A., Logan H.

Umění (Art)

2023

vol. 71

issue 3

216-234

The relief in the St. George Convent at Prague Castle are of fundamental importance for the history of artistic and religious culture in the Přemyslid era. This article presents the results of a monographic study of these works, while taking into account all the relevant factors that might shed a light on their conception, creation, the origin of their creators and the models they drew on, as well as the intentions of those commissioning them, their location and function. Clues as to their original function are revealed, inter alia, through transcriptions of inscriptions and the identification of their sources and the context of their appearance, or through the deconstruction of sets of reliefs and an examination of alternatives to the original identification of place and date of the individual parts of a set. The reliefs probably originally comprised three separate units: the archivolts created at the time of the rebuilding of the convent under Abbess Bertha as part of the exterior portal (after 1142); the relief of the Madonna shortly after the death of the Abbess as part of the altarpiece (c. 1187); and the reliefs of benefactors not long after that, following the coronation of Přemysl (Ottokar) I (1198). A stylistic and comparative analysis of the situation in question, when in Bohemia there was probably no widely based production, established workshops, training, stable inventory of artistic tasks, systematic reception of the work of important artistic centres, trends or tendencies, more than anything else reveals its own limitations. Also examined are the processes of artistic transfer, i.e. the possibility of contact with often distant cultural circles, where typological patterns and analogies of Prague reliefs occur. The iconographic and iconological analysis reveals a richly structured and layered conception of subject matter, as well as references to devotional types of image or to contemporary tendencies in religious thought. The synergy of text and image in the reliefs in the St. George Convent provides a clue as to how an image spoke, sang, evoked responses, assumed or required roles, attitudes and actions on the part of the viewers, encouraged their active participation in associated rites, and evoked theological meanings that in turn prompted meditation on the paradoxes of the faith.

Svatojiřské reliéfy mají pro dějiny výtvarné a náboženské kultury v přemyslovské epoše fundamentální význam. Článek přináší výsledek jejich monografického studia, přičemž se snaží brát do úvahy všechny možné relevantní aspekty, které by mohly objasnit jejich koncepci, vznik, původ autorů a předloh, záměry objednavatelů, umístění či funkci. Indicie k původní funkci se ukazují mimo jiné díky transkripci nápisů a identifikaci jejich zdrojů a kontextů výskytu nebo díky dekonstrukci sestavy reliéfů a zvážení alternativ původního umístění a datace jednotlivých částí sestavy. Reliéfy pravděpodobně tvořily původně tři samostatné celky, přičemž archivolty vznikly v době přestavby kláštera za abatyše Berty jako součást exteriérového portálu (po roce 1142), reliéf s Madonou krátce po její smrti asi jako součást oltářního nástavce (asi kolem 1187) a reliéfy s donátory nedlouho poté, po korunovaci Přemysla I. (1198). Metoda stylové a srovnávací analýzy za dané situace, kdy v Čechách asi neexistovala šířeji založená produkce, stálé dílny, systém školení, stabilní rejstřík uměleckých úkolů, soustavná recepce tvorby významných uměleckých center, trendy či tendence, přináší spíše jen poznání jejích limitů. Prověřovány jsou i procesy uměleckého transferu, tj. možnosti kontaktu s často vzdálenými kulturními okruhy, kde se vyskytují typologické vzory a analogie pražských reliéfů. Ikonograficko-ikonologická analýza poodhaluje bohatě strukturovanou a vrstevnatou koncepci námětu, reference k devočním typům obrazů nebo k dobovým tendencím náboženského myšlení. Synergie textu a obrazu na svatojiřských reliéfech naznačuje představu, jak obraz mluvil, zpíval, vyvolával responsi, předpokládal nebo vyžadoval role, postoje a akce vnímatelů, podporoval jejich aktivní účast na obřadech, evokoval teologické významy a stimuloval tak meditaci paradoxů Božího vtělení, tělesného nanebevzetí a kněžství Panny Marie, eucharistie, očistce nebo vzkříšení mrtvých.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 Logan H.

1 Mudra A.

1 Vostřelová V.

2 2023

Search results

Modernism in regional architecture of Bohemian Germans between 1900 and 1918

Reliefs depicting the Virgin, founders and patrons from the convent of St. George at Prague Castle