Search results

1

Johann Valentin Meder — musicus poeticus. Analiza retoryczno-muzyczna koncertu psalmowego Ach Herr, strafe mich nicht in deinem Zorn

100%

Gugnowska K.

Aspekty Muzyki

|

2013

|

vol. 3

111-133

EN

The article below contains an analysis of psalm concerto Ach Herr, strafe mich nicht in deinem Zorn of Johann Valentin Meder in musical-rhetorical paradigm. The investigation process covered analysis and interpretation of Psalm’s 6th meaning and expression, which were basis for musical component of the concerto. Afterwards, disposition of the text became an object of the analysis, which included actions like indicating the number of phrases or single words and their interpretation regarding the symbolical meaning of numbers. Finally, the relationships between music and text in regard to the composition and musical-rhetoric techniques (such as modes, musical-rhetorical fi gures and other means applied in order to emphasize the meaning and expression of the text and to transmit the main message of the text) were examined. Result of the analysis described above was a claim, that naming Johann Valentin Meder a musicus poeticus is fully justified.

2

‘... and therefore the Lord increased this her beauty ...’ (Judith 10:4) – the beauty of Judith in Italian oratorios of the Baroque

58%

Ryszka-Komarnicka A.

Rocznik Teologii Katolickiej

|

2017

|

vol. 16

|

issue 3

EN

Baroque oratorios about biblical Judith are usually regarded as oratori erotici. However, our research, covering the whole of the Italian Baroque oratorio repertoire on this subject, has revealed that such works did not dominated that repertoire to such a significant degree. For around one-third of the librettists, Judith’s similarity to the donne forti of 17th-century Venetian operas was a true religious-moral and artistic challenge, accompanied by the conviction that thanks to music one could see with the ears what the lack of scenic action rendered invisible. The article cites several solutions for ‘mirror scenes’ in oratorios about Judith: both the openly secular (e.g. by A. Ottoboni and Vajani de Borgi) and those whose librettists endeavoured to include a commentary accentuating Judith’s spiritual virtues or divine inspiration (Gigli, Silvani). Others (including Metastasio) eschewed that which was sensual in Judith. That strategy may be compared to dissimulazione onesta, the honest concealment of the facts, which was popular in those times, particularly in Italy..

PL

Barokowe oratoria o biblijnej Judycie uważa się zwykle za tzw. oratori erotici. Jednak nasze badania, obejmujące całość włoskiego repertuaru oratoryjnego na ten temat z epoki baroku, wykazały, że dzieła takie nie zdominowały tego repertuaru w aż tak znaczącym stopniu. Podobieństwo Judyty do donne forti weneckich oper XVII wieku okazały się dla około 1/3 librecistów prawdziwym wyzwaniem religijno-moralnym i artystycznym, czemu towarzyszyło też przekonanie, że dzięki muzyce można uchem zobaczyć to, co niewidoczne z powodu braku scenicznej akcji. Artykuł ten przytacza kilka różnych rozwiązań tzw. scen przed lustrem w oratoriach o Judycie: i tych otwarcie świeckich (np. A. Ottoboni, Vajani de Borgi) po te, których libreciści starali się włączyć w nie komentarz akcentujący cnoty duchowe Judyty lub Boską inspirację (Silvani, Gigli). Jeszcze inni, łącznie Metastasiem, uciekali od tego, co w Judycie było zmysłowe. Koncentrowali się więc na cnotach bohaterki, zapominając o jej pięknie cielesnym. Strategię tę można przyrównać do popularnej w epoce, szczególnie w Italii, dissimulazione onesta, czyli uczciwego ukrywania faktów. .

3

New insights into the origins and biography of the composer Antonín Reichenauer (1696-1730)

51%

Podroužek V., Hague B.

Hudební věda (Musicology)

|

2022

|

vol. 59

|

issue 1

3-28

EN

There has been a lot of confusion about the birthdate and origin of the composer and organist Antonín Reichenauer. This study summarises the state of research on this important representative of Prague’s musical life in the 1720s and presents a new hypothesis about his origins. The extensive survey of the parish registers of Prague’s Lesser Town opened the path to this hypothesis with the discovery of the name of Ferdinand Julius Reichenauer, a burgher from the northern Bohemian town of Bílina. On 26 March 1696, his brother František Antonín Reichenauer was baptised in Bílina, who can with high probability be identified with the composer. This reasoning is based on the fact that the mentioned baptismal date is entirely consistent with the age of 34 years given in the record of the composer’s death in Jindřichův Hradec in 1730. The hypothesis is also compatible with Trolda’s assumption on the composer’s origins in northern or north-western Bohemia and with the abundant occurrence of Reichenauer’s works in what is now the Ústí nad Labem region. The example of Reichenauer’s contemporary Joseph Brentner shows that it was not uncommon for the composer to use only the second of his first names. In the light of the new findings, the first mention of Reichenauer’s first name Johann by Dlabač appears to be erroneous. The article’s author then considers the family background and environment from which Reichenauer probably came and summarises the findings on his Prague activities. Attention is paid to the identification of the houses in which the composer resided in the Lesser Town or the evidence of the recognition Reichenauer received as a composer in Prague during his lifetime. The question of his anagrams, which are found in the Osek music inventory and on several music sources from Antonín Görbig’s music collection, is also addressed. The copyist in whose hand these music sources are written, the young Václav Jan Paschal, probably had the composer’s autographs directly as a model, as suggested by some similarities in the notation and layout of the title pages. On this assumption, we can conclude that the anagrams of the name Reichenauer come directly from the composer.

CS

O datu narození a původu skladatele a varhaníka Antonína Reichenauera dosud panovala řada nejasností. Studie shrnuje stav bádání o tomto významném představiteli pražského hudebního života dvacátých let 18. století a přináší novou hypotézu o jeho původu. Cestu k ní otevřel plošný výzkum malostranských matrik, při kterém bylo objeveno jméno malostranského měšťana Ferdinanda Julia Reichenauera pocházejícího ze severočeské Bíliny. 26. března 1696 byl v Bílině pokřtěn jeho bratr František Antonín Reichenauer, kterého lze s velkou dávkou pravděpodobnosti ztotožnit se jmenovaným skladatelem. Tato úvaha je založena na zmíněném křestním datu, které je zcela v souladu s věkem 34 let uvedeným v záznamu o skladatelově úmrtí v Jindřichově Hradci v roce 1730. Hypotézu podporuje také Troldův předpoklad o skladatelovu původu v severních či severozápadních Čechách i hojný výskyt Reichenauerových děl na území dnešního Ústeckého kraje. Na příkladu Reichenauerova současníka Josefa Brentnera je patrné, že nebylo výjimkou, aby skladatel používal pouze druhé ze svých křestních jmen. Ve světle nových poznatků se Dlabačem poprvé uvedené Reichenauerovo křestní jméno Johann jeví jako chybné. Autor článku dále uvažuje o rodinném zázemí a prostředí, odkud Reichenauer pravděpodobně pocházel, a shrnuje poznatky o jeho pražském působení. Pozornost je věnována identifikaci domů, ve kterých skladatel na Malé Straně pobýval, či dokladům o uznání, kterého se Reichenauerovi jako skladateli v Praze během jeho života dostalo. Řešena je také otázka jeho anagramů, které se vyskytují v oseckém inventáři a na několika hudebninách z hudební sbírky Antonína Görbiga. Kopista, jehož rukou jsou psány a jenž je identifikován jako mladý Václav Jan Paschal, měl zřejmě za předlohu přímo skladatelovy autografy, čemuž nasvědčují některé podobnosti notopisu a rozvržení titulních stran. Za tohoto předpokladu můžeme soudit, že anagramy jména Reichenauer pocházejí přímo od skladatele.

4

The Novena to Saint Teresa of Jesus and the work of Prague composers around 1720:

44%

Kapsa V., Hague B.

Hudební věda (Musicology)

|

2020

|

vol. 57

|

issue 3

254-290

EN

The Novena to St Teresa of Jesus, a nine-day public devotion with a significant element of figural music, was first performed by the Discalced Carmelite nuns in Graz in 1718. The chronicle of the local convent contains an account of the origin of the Novena and how the music for the festivity was acquired by the Prior of Our Lady Victorious in Malá Strana from Joseph Brentner (1689–1742). His nine litanies and antiphons to St Teresa have been preserved in an anonymous and incomplete copy in Budapest and in a number of other copies and versions. Antonín Reichenauer (c. 1696–1730) also composed the music to the Novena in Prague before 1724. Around the middle of the 18th century, Carmelite P. Ildephonsus acquired new compositions for the Novena in Prague by Johann Adam Scheibl (1710–1773) of St. Pölten. Brentner’s and Reichenauer’s antiphons, which were written over the course of several years in the same place and for the same purpose, have opened up the possibility of considering the existence of a local creative dialogue, ongoing stylistic changes or differences in the abilities of the two composers. Compared with Brentner, Reichenauer had a greater command of the instrumental ritornello and he had a more innovative approach to the rhythmic structure of his compositions. Both composers sought a wider application of their works, which were disseminated with more universal texts; the transformations of the compositions offer an insight into the contemporary strategies of their creators and the subsequent fates of their work. Although Brentner comes off the worse when comparing compositional abilities, his compositions have become much more widespread. Music for the Novena to St Teresa and its context open a hitherto unknown chapter in the history of sacred music in Prague, confirm the relationship between Brentner and the Discalced Carmelites that was previously suspected by Emilián Trolda and point to the importance of the Carmelite Churches of Our Lady Victorious and St Joseph in the history of Prague’s music in the 18th century, which has not yet been further examined.

CS

Novéna k svaté Terezii od Ježíše, devítidenní veřejná pobožnost s významným podílem figurální hudby, byla poprvé uskutečněna bosými karmelitkami ve Štýrském Hradci v roce 1718. Kronika tamního kláštera obsahuje zprávu o vzniku novény i o tom, že hudbu ke slavnosti obstaral převor u Panny Marie Vítězné na Malé Straně od Josefa Brentnera (1689–1742). Jeho devět litanií a antifon ke sv. Terezii se dochovalo v anonymním a neúplném opisu v Budapešti a v řadě dalších opisů a úprav. V Praze ještě před rokem 1724 komponoval hudbu k novéně také Antonín Reichenauer (cca 1696–1730). Kolem poloviny 18. století obstaral pro novénu v Praze nové skladby karmelitán P. Ildephonsus od Johanna Adama Scheibla (1710–1773) ze St. Pölten. Brentnerovy a Reichenauerovy antifony vzniklé v rozmezí několika let na stejném místě a za stejným účelem umožňují uvažovat o existenci lokálního tvůrčího dialogu a jejich srovnání zároveň obnažuje probíhající stylové změny i rozdílnou úroveň obou skladatelů. Reichenauer oproti Brentnerovi dovedněji pracoval s instrumentálním ritornelem a invenčněji zacházel s rytmickým plánem svých kompozic. Oba skladatelé usilovali o širší uplatnění svých děl, která byla šířena s univerzálnějšími texty; proměny skladeb nabízejí vhled do dobových strategií tvůrců i osudů jejich tvorby. Ačkoli Brentner vychází ze srovnání kompoziční úrovně hůře, jeho skladby doznaly výrazně většího rozšíření. Hudba pro novénu k svaté Terezii a její kontexty otevírají dosud zcela neznámou kapitolu dějin pražské chrámové hudby, potvrzují Brentnerův vztah k bosým karmelitánům tušený Emiliánem Troldou a ukazují na význam karmelitánských kostelů Panny Marie Vítězné a sv. Josefa v dějinách hudební Prahy 18. století, který dosud nebyl blíže specifikován.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

1 Aspekty Muzyki

1 Rocznik Teologii Katolickiej

1 2022

1 2020

1 2017

1 2013

2 Hague B.

1 Gugnowska K.

1 Kapsa V.

1 Podroužek V.

1 Ryszka-Komarnicka A.

Johann Valentin Meder — musicus poeticus. Analiza retoryczno-muzyczna koncertu psalmowego Ach Herr, strafe mich nicht in deinem Zorn

‘... and therefore the Lord increased this her beauty ...’ (Judith 10:4) – the beauty of Judith in Italian oratorios of the Baroque

New insights into the origins and biography of the composer Antonín Reichenauer (1696-1730)

The Novena to Saint Teresa of Jesus and the work of Prague composers around 1720: