Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Blaník

Sort By:

Limit search:

Ve stínu Smetanovy Libuše: Fibichův Blaník a Národní divadlo

100%

Kopecký J., Ottlová M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

2021

vol. 58

issue 1

76-119

The character of the output of Czech composers between the 1860s and 90s was determined to a considerable degree by competitions for new operas. The first such competition, announced by Count Harrach, was won by Smetana’s The Brandenburgers in Bohemia; another contest was linked with the planned opening of the National Theatre; the third one already aimed at augmenting the National Theatre’s repertoire (it was won by Zdeněk Fibich with The Bride of Messina, 1884); and the last in this series of competitions fell within the context of the Bohemo-Slavic Ethnographic Exhibition (1895). The present study concentrates on the second of these opera competitions, which was entered by three serious operas: namely, Smetana’s Libuše, Bendl’s Montenegrins, and Fibich’s Blaník. Though the main prize went predictably to Libuše, Bendl and Fibich ended up with both financial rewards and recommendations for their operas to be staged, which led to their subsequent acclaimed productions. Fibich’s Blaník is described here as a distinctive example of aspirations to follow up the endeavour initiated by Bedřich Smetana. There, the comparison of Libuše and Blaník makes possible to reveal the original approaches present in Smetana’s opera, while at the same time confronting the actual work with expectations harboured by the general public. Where, at the stage of sketching Libuše, Smetana had already arrived at a clearly defined form of musical dra- ma, Fibich accepted the conditions set by his librettist, Eliška Krásnohorská and proceeded to adjust his grand opera concept to Wagnerian principles. The subsequent history of Fibich’s opera have even inspired a hypothesis about the sustained approximation of the composer’s initial concept to the model format of Smetana’s Libuše. Accordingly, detailed analysis is supplemented here by insights into the opera’s reception, and work with manuscript sources. The existing knowledge of a broader context is complemented here by additional information about the previously insufficiently explained attitude of Antonín Dvořák who – as seems to be corroborated by newly accessible sources – worked on his Dimitrij in the close vicinity of Libuše and Blaník, and yet decided to compete with these operas straight away in the National Theatre’s repertoire, without any prior confrontation.

Tvorbu českých skladatelů od šedesátých let po devadesátá léta 19. století do značné míry určovaly soutěže na opery. První operní konkurz vyhlásil hrabě Harrach a vyhrála ho Smetanova opera Braniboři v Čechách, další konkurz byl spjatý s plánovaným otevřením Národního divadla, třetí soutěž již měla doplnit repertoár Národního divadla (vyhrál Z. Fibich s operou Nevěsta messinská, 1884), poslední soutěž spadá do období Národopisné výstavy českoslovanské (1895). Studie se zaměřuje na druhý operní konkurz, do kterého byly přihlášeny tři vážné opery: Smetanova Libuše, Bendlovi Černohorci a Fibichův Blaník. Ačkoliv hlavní cenu vyhrála, podle očekávání, Libuše, dostalo se Bendlovi a Fibichovi jak finančního ocenění, tak byly jejich opery doporučeny k provozování a posléze i s úspěchem přijaty. Fibichova opera Blaník je pojednána jako výrazný příklad pokračování ve snahách Bedřicha Smetany. Konfrontace Libuše a Blaníku umožňuje odkrývat originální řešení ve Smetanově díle a zároveň upozorňovat na očekávání ze strany publika. Jestliže Smetana prošel ve fázi skicování Libuše k jasnému hudebně dramatickému tvaru, Fibich přijal podmínky své libretistky Elišky Krásnohorské a postupně velkooperní koncepci upravoval podle zásad wagnerianismu. Další osudy Fibichova díla dokonce zakládají hypotézu o neustálém přibližování původní koncepce k ideálu Smetanovy Libuše. Zevrubná analýza je proto doplněna vhledem do recepce díla a prací s rukopisnými prameny. Širší kontext doplňuje doposud neuspokojivě vysvětlené jednání Antonína Dvořáka, který – jak se zdá díky nově přístupným pramenům – tvořil svého Dimitrije v těsné blízkosti Libuše a Blaníku, avšak rozhodl se těmto operám konkurovat přímo v repertoáru Národního divadla.

Czeska mniejszość na Wołyniu w latach okupacji niemieckiej (1941–1944)

75%

Zitek A.

Pamięć i Sprawiedliwość

2018

issue 32

502-519

II wojna światowa spowodowała wybuch krwawych konfliktów na tle narodowościowym i etnicznym. Szczególnie niebezpiecznym miejscem stała się była gubernia wołyńska, gdzie dochodziło do niewyobrażalnych aktów przemocy. Prawie od stu lat te tereny zamieszkiwali m.in. nieliczni Czesi, którzy starali się przetrwać różne zawirowania wokół nich. Ataki na czeską mniejszość na Wołyniu ustały wraz z końcem II wojny światowej, gdy większość Czechów postanowiła wrócić do ojczyzny.

World War II caused the outbreak of bloody conflicts on the grounds of nationality and ethnicity. The former Volhynian Governorate, where unimaginable acts of violence took place, became a particularly dangerous place. For almost one hundred years, these areas were inhabited by, among others, few Czechs who tried to survive various turmoil around them. Attacks on the Czech minority in Volhynia ceased with the end of World War II when the majority of Czechs decided to return to their homeland.

Refine search results

1 Hudební věda (Musicology)

1 Pamięć i Sprawiedliwość

1 2021

1 2018

1 Kopecký J.

1 Ottlová M.

1 Vomáčka I.

1 Zitek A.

Search results

Ve stínu Smetanovy Libuše: Fibichův Blaník a Národní divadlo

Czeska mniejszość na Wołyniu w latach okupacji niemieckiej (1941–1944)