Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Convention on Human Rights and Biomedicine
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

Is My Body My Property?

100%
EN
The aim of the study is to evaluate human body law protection system. The author analyse selected issues related to the human body in order to evaluate it in its legal and ethical perspective. Presenting the topic the author refers to the Convention on Human Rights and Biomedicine and the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being.
Prawo
|
2014
|
issue 316/1
205 - 219
EN
The present study concerns the problem which is related to the inherent conflict between the protection of human rights and the possibilities offered by modern medical technology. Moreover, such specific topic as genetic tests is analyzed in relation to the particular entity like minors. The attempt at solving the above issue is Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine: Convention on Human Rights and Biomedicine and Additional Protocol concerning Genetic Testing for Health Purposes. In accordance with the above-mentioned provision, minors require more intensive protection because of their incapacity to form legal situation by themselves. The most essential is general principle established significantly restriction in the possibility of genetic tests. All strictly formulated terms required cumulative fulfilment. This special regulation ensure in appropriate way respect for the rights and interests of minors To sum up, carrying out genetic tests for health purposes on minors are permitted exceptionally. The above thesis finds support in rules of international law which set standards in this area.
EN
a2_At the same time, the imposition of forensic treatment cannot completely resign to the free will of patients and completely ignore the safeguards against unjustified interference with their physical integrity compared to other patients. When legislative changes are made to the institution of forensic treatment, greater attention should be paid to the obligation of patients under forensic treatment to submit to a treatment programme, and treatment of the patient without his or her consent (other than emergency care) should be supplemented by the possibility of review of the doctor's decision.
CS
Ochranné léčení v ústavní formě jako ochranné opatření trestního práva má za účel jednak chránit společnost a zároveň léčebně působit na člověka, kterému bylo opatření uloženo, aby se snížila jeho nebezpečnost na úroveň, která umožní jeho návrat na svobodu. V současné době je toto ochranné opatření upraveno v zákoně o specifických zdravotních službách, který formuluje povinnost pacienta v ochranném léčení podrobit se individuálnímu léčebnému postupu stanovenému pro ochranné léčení. Tato povinnost pak dle části poskytovatelů zdravotních služeb, jakožto dle úmyslu zákonodárce zahrnuje rovně povinnost pacienta podrobit se léčbě proti jeho souhlasu. Formuluje tak výjimku z obecné zásady poskytování zdravotní péče na základě informovaného souhlasu pacienta. Taková úprava nicméně nereflektuje zásadu zakotvenou v čl. 7 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, tedy mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Tak totiž dává prostor pro léčbu bez souhlasu osob s vážnou duševní poruchou pouze za předpokladu, že je takový postup v souladu se zákonnými podmínkami na ochranu těchto osob, a to včetně právní úpravy pro dohled, kontrolu a odvolání. Právě úprava pro dohled, kontrolu a odvolání v české zákonné úpravě absentuje, a neexistuje tak způsob jak dosáhnout přezkumu rozhodnutí lékařů. Tato právní úprava tak nesplňuje požadavky stanovené mezinárodním právem, na což byla Česká republika upozorněna komisařkou Rady Evropy pro lidská práva. Autoři poukazují rovněž na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dle níž je absence právní úpravy pro dohled, kontrolu a odvolání porušením čl. 8 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Úplná nemožnost nedobrovolné léčby v rámci ochranného léčení dle autorů článku nemůže být vhodným řešením, neboť může vést k nemožnosti zdárně dostát účelu ochranného léčení a jeho přeměnám na zabezpečovací detenci u pachatelů nikoli společensky extrémně nebezpečných, současně však nelze uložením ochranného léčení zcela rezignovat na svobodnou vůli pacientů a pojistky proti neoprávněným zásahům do jejich tělesné integrity oproti jiným pacientům zcela ignorovat. Při legislativních změnách institutu ochranného léčení by měla být věnována větší pozornost povinnosti pacientů v ochranném léčení podrobit se léčebnému programu a léčba pacienta bez jeho souhlasu (mimo neodkladnou péči) by měla být doplněna o možnost soudního přezkumu rozhodnutí lékaře.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.