Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Eduard Hanslick

Sort By:

Limit search:

Scholarship in Cyberspace : Music Research in the Digital Age

100%

Rothfarb L.

Biblioteka i Edukacja

2014

issue 6

Digital resources for humanistic research have expanded dramatically in the last two decades. Scholars can browse libraries and archives located around the world and read digitized documents on networked computers in the comfort of their university offices and private homes. This essay identifies and discusses several electronically accessible archives and bibliographic sources in the field of music theory, and goes on to briefly describe the usefulness of digitized resources in research on the reception of composer Anton Bruckner's symphonies and music theorist Heinrich Schenker's early education.

Czech patriotism in an overture inspired by Brahms: Dvořák’s Husitská

71%

Beveridge D. R.

Hudební věda (Musicology)

2023

vol. 60

issue 1

23-34

The importance of Czech patriotism for Dvořák and of the “Czech element” in his music has always been exaggerated; in reality he took a very cosmopolitan approach to music, as much as any other composer. Nevertheless a patriot he was, and when he composed a patriotic work he always infused it with deep conviction. In 1883 František Adolf Šubert asked him to write an overture to a trilogy of plays he envisioned based on the story of the Czech religious reformer Jan Hus – burnt at the stake as a heretic in 1415 – and on the armed battles between his followers and representatives of the Catholic Church, after which the Pope granted the Czechs the right to implement part of Hus’s reforms. Šubert never got beyond the first act in writing his trilogy, but Dvořák completed the overture, published as Husitská and known in English as the Hussite Overture. It employs two Czech religious songs from the Middle Ages: a plainchant appealing to St. Wenceslas, patron saint of the Czechs, and the Hussite battle hymn Ktož jsú boží bojovníci [Ye Who Are Warriors of God]. Throughout the overture passages from these two melodies intermingle, the battle hymn coming in waves of ever-greater terror in the middle section but in the end ushering in great rejoicing at the victory. A conspicuous precedent for Dvořák was the 1812 Overture by Tchaikovsky. But Dvořák is unlikely to have known that work at the time. By contrast he certainly knew and was inspired by the Academic Festival Overture of Brahms, not only in general plan, utilizing pre-existing melodies, but in some specific details. And, as usual with Dvořák, his method of developing motives is similar to that of Brahms. Some Germans, including Brahms, rejected the Hussite Overture, evidently opposed to what they felt were excessive displays of Czech nationalism in an era of tensions between the two nationalities. Nevertheless the overture took a firm place in international concert repertoire, championed for instance by conductor Hans von Bülow.

Význam českého vlastenectví pro Dvořáka a „českého živlu“ v jeho hudbě byl vždy přeceňován a bývá to tak dodnes; ve skutečnosti měl k hudbě velmi kosmopolitní přístup, přinejmenším stejně jako kterýkoli jiný skladatel. Přesto vlastencem byl, a když komponoval vlasteneckou skladbu, vždy ji naplnil hlubokým přesvědčením. V roce 1883 ho František Adolf Šubert požádal, aby napsal předehru k zamýšlené trilogii divadelních her na motivy příběhu českého náboženského reformátora Jana Husa – upáleného pro údajné kacířství v roce 1415 – a ozbrojených bojů mezi jeho stoupenci a představiteli katolické církve, po nichž papež udělil Čechům právo provést část Husových reforem. Šubert se ve psaní své trilogie nedostal dál než asi do konce prvního dějství, ale Dvořák svou předehru dokončil a vydal pod názvem Husitská. Jsou v ní použity dvě české náboženské písně ze středověku: chorál k svatému Václavovi, patronu Čechů, a husitská bojová hymna Ktož jsú boží bojovníci. V průběhu předehry se prolínají úryvky z těchto dvou melodií, přičemž bitevní hymnus přichází v prostřední části ve vlnách stále většího děsu, ale v závěru přivádí velkou radost z vítězství. Nápadným precedentem byla pro Dvořáka Čajkovského Předehra 1812. Je však nepravděpodobné, že by Dvořák toto dílo v té době znal. Naproti tomu Brahmsovu Akademickou slavnostní předehru znal zcela jistě a inspiroval se jí, a to nejen v celkovém plánu s využitím již existujících melodií, ale i v některých konkrétních detailech. A jak je u Dvořáka obvyklé, jeho metoda rozvíjení motivů je podobná Brahmsově. Někteří Němci, včetně Brahmse, Husitskou odmítali, zřejmě se jim příčilo to, co považovali za přílišné projevy českého nacionalismu v době napětí mezi oběma národnostmi. Přesto si předehra získala pevné místo v mezinárodním koncertním repertoáru, prosazoval ji například dirigent Hans von Bülow.

Refine search results

1 Biblioteka i Edukacja

1 Hudební věda (Musicology)

1 2023

1 2014

1 Beveridge D. R.

1 Rothfarb L.

Search results

Scholarship in Cyberspace : Music Research in the Digital Age

Czech patriotism in an overture inspired by Brahms: Dvořák’s Husitská