Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Karel Havlíček
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
The article interprets Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla, written by Karl Havlícek in Brixen on December 23 and 24, 1854, in which Havlícek rejected the romantic tendencies of almanac initiated by J. V. Fric in the spirit of literary realism. The author describes how Havlícek’s criticism concerned individual authors and the contribution of the almanac. Uprímné mínení... by Havlícek could not join the discussion that began after the publication of Lady Nióla in newspapers and magazines. Only a narrow circle of literary actors from the 1950s could meet him privately. The author states that Fric himself distorted Havlícek’s criticism of his almanac when he reported it in his later memoirs (Pametí), thus contributing to the fact that Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla was not yet considered in the history of Czech literary criticism in the place that Havlícek deserves
CS
Článek vykládá Upřímné mínění o almanachu Lada Nióla, sepsané Karlem Havlíčkem v Brixenu ve dnech 23. a 24. 12. 1854, jako významný literárně kritický text, ve kterém Havlíček odmítl romantické tendence almanachu iniciovaného J. V. Fričem v duchu intencí literárního realismu. Přibližuje, jak se Havlíčkova kritika - stylizovaná částečně jako osobní list, částečně jako náčrt recenzního posudku - vyrovnávala s jednotlivými přispěvateli a příspěvky almanachu. Do relativně bohaté veřejné diskuse, která po vydání Lady Nióly následovala v novinách a časopisech, Havlíčkovo Upřímné mínění... vzhledem k cenzurní situaci svého autora vstoupit nemohlo, soukromě se s ním mohl seznámit jen úzký okruh aktérů pražského literárního dění 50. let 19. století. Článek v závěru konstatuje, že sám Frič Havlíčkovu kritiku svého almanachu zkreslil, když o ní informoval ve svých pozdějších Pamětech, a přispěl tak k tomu, že Upřímné mínění... nebylo dosud zařazeno v dějinách české literární kritiky na místo, které si Havlíčkův kritický výkon zasluhuje.
EN
The basis for these deliberations over the form and functions of three surviving letters by Karel Havlíček from the latter half of 1854 (12.7., 23.11., 23./24.12.) most probably addressed to Josef Podlipský, is material from the forthcoming edition of the complete correspondence of Karel Havlíček (GAČR 406/12/0691). Taking into account Karel Havlíček’s situation (and „writing situation“) in 1854 (i.e. he was interned in Brixen), an enquiry is made into the way the letter writer assumed various text roles (poet, epistolograph, journalist) for his addressee, the way various devices and procedures are used for these textual roles and the way the various epistolary functions are separated to complement the writer’s various text roles: the interactive function, the letter genre itself, dominates the letter dated 23.11. — which uses the various devices and procedures typical of Havlíček’s journalism, i.e. a sharp focus on the addressee to support the writer’s objective, particularly with regard to the usage of emphasis on others’ texts. The informative function is assigned as dominant in the letters dated 12.7. and 23. / 24.12.: in the form of briefly quoted or entirely unquoted „citations“,these provide information on Havlíček’s texts of other genres, being written or having already been written in Brixen. Hence in their own way two letters stand for something else, i.e. they represent the act of publication of what was then unpublishable — Havlíček’s artistic texts (12.7.: King Lávra, Eternal Life, The Grave), and a journalistic text with literary criticism (23. / 24.12: Sincere opinion on the Lada Nióla Almanach). Hence a total of three Brixen letters, making it clear that Havlíček wrote texts of various genres (poetry, letters, literary criticism), gave further meaning to his Brixen exile (even for Havlíček himself).
CS
Východiskem úvah o formě a funkcích tří dochovaných dopisů Karla Havlíčka z druhé poloviny roku 1854 (12.7., 23.11., 23./24.12.) určených s největší pravděpodobností Josefu Podlipskému je materiál připravené edice úplné korespondence Karla Havlíčka (GAČR 406/12/0691). S přihlédnutím k situaci (i k „situaci psaní“) Karla Havlíčka v r. 1854 (internace v Brixenu) je sledováno, do jak různých textových rolí (básník — epistolograf — publicista) pisatel dopisů (pro svého adresáta) vstupuje, jak různými prostředky a postupy jsou tyto textové role budovány a jak se, komplementárně k různým textovým rolím pisatele, vydělují různé funkce dopisu: Funkce interakční, žánru dopisu vlastní, dominuje v dopise z 23. 11. — v něm je, ve výrazném zaměření na adresáta a k podpoře pisatelova záměru, využito prostředků a postupů typických pro Havlíčkovu publicistiku, zvl. pokud jde o užití a zvýznamnění cizích textů. Funkce informační se jako dominantní přiřazuje dopisům z 12. 7. a 23. / 24. 12.: ty formou krátce uvozených nebo zcela neuvozených „citací“ podávají informace o Havlíčkových (v Brixenu psaných a napsaných) textech jiných žánrů. Tyto dva dopisy tak svým způsobem stojí za něco jiného, zastupují totiž akt zveřejnění dobově nezveřejnitelného — Havlíčkových textů uměleckých (12.7.: Král Lávra, Život věčný, Hrob) a textu publicistického, literární kritiky (23. / 24. 12: Upřímné mínění o almanachu Lada Nióla). Ve svém celku pak tři brixenské dopisy, ozřejmujíce Havlíčka jako tvůrce textů různých žánrů (poezie, dopisu, literární kritiky), dodávají (i pro něj samého) smysl brixenskému vyhnanství.
3
Content available remote

Milostné listy Karla Havlíčka a Fany Weidenhoffrové

80%
EN
These reflections on letters between Karel Havlíček and Fany Weidenhoffrová from between April 1845 and August 1846 are based on the view (formulated within semiotics, literary studies and linguistics) that the originator (or “I”) of every text is establishing his perception, “endurance” or conceptualization of reality — so every text is an index sign referring to the “I” (and its relationship to “you”). In support of this standpoint (and based on material for the forthcoming critical edition of Karel Havlíček’s complete correspondence, Czech Science Foundation GA ČR 406/12/0691), a survey is made of how over the period of correspondence the weld between Karel Havlíček’s two “I’s” is increasingly defined — the private “I” (constructed for the corresponding “you”) and the public “I” (constructed, more or less, for the Czech nation) and how as the public “I” gradually preponderates, the misunderstandings, misapprehensions and conflicts with the corresponding “you” increase until the planned wedding is called off.
CS
Východiskem úvah o dopisech Karla Havlíčka Fany Weidenhoffrové z období duben 1845 – srpen 1846 je názor (formulovaný sémiotikou, literární vědou i lingvistikou), že původce („já“) každého textu fixuje své vnímání, „zakoušení“, resp. konceptualizaci skutečnosti - a každý text tak je indexikálním znakem, jenž k „já“ (a jeho vztahu k „ty“) odkazuje. V opoře o toto východisko (a na materiálu připravované kritické edice úplné korespondence Karla Havlíčka, GA ČR 406/12/0691) je sledováno, jak se v narůstání času korespondence vyhraňuje svár dvou „já“ Karla Havlíčka – „já“ soukromého (budovaného pro korespondenční „ty“) a „já“ veřejného (budovaného, zhruba řečeno, pro český národ) a jak s postupně převažujícím „já“ veřejným sílí neporozumění, nedorozumění a konflikty s korespondenčním „ty“, které ústí v zrušení naplánované svatby.
4
80%
EN
This paper analyzes the Czech translations of Karel Havlíček’s German letters carried out by Ladislav Quis (1903) and Miroslav Novotný (1941), and the revisions made by Jaroslava Janáčková (1995) to Novotný’s translation. In the introduction, the present-day situation concerning the publication of Havlíček’s correspondence is outlined. The analysis itself focuses in particular on the possible influence of the original language on the translations and the tendency to avoid such an influence. Therefore, in the theoretical parts of the individual chapters, some terminology regarding German grammar is explained. The language resources used by individual translators are also compared with the means common at the time of translation and in Havlíček’s Czech letters to determine the extent to which the respective translations display the tendency to archaize or modernize the language. The data obtained serve as a basis for determining the impression that the writer in the Czech letters and in the translations from German are the same person.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.