Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: Petro Šelest

Sort By:

Limit search:

Ukrajinský faktor pražského jara? : Petro Šelest a československý rok 1968 ve světle dokumentů tajné bezpečnosti Ukrajinské SSR

100%

Veselý L.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2019

vol. 26

issue 4

558-584

Petro Shelest (1908–1997), the First Secretary of the Communist Party of the Ukrainian Soviet Socialist Republic and a member of the Politburo of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union, was one of the strongest advocates of an armed invasion of Czechoslovakia among Soviet leaders in 1968. The Soviet leadership tasked him to maintain contacts with the so-called healthy forces in the Communist Party of Czechoslovakia; in the beginning of August, Secretary of the Central Committee of the Communist Party of Czechoslovakia Vasil Biľak (1917–2014) secretly handed over to him the notorious “letter of invitation” in public lavatories in Bratislava. The author asks a fundamental question whether it is possible to identify a specific Ukrainian factor which stepped into the Prague Spring process and contributed to its tragic end. He attempts to capture Shelest’s position in the decision-making process and describe information that Shelest was working with. To this end, he has made use of reports of the Committee for State Security (Komitet gosudarstvennoi bezopasnosti – KGB) of the Ukrainian Soviet Socialist Republic on developments in Czechoslovakia and reactions thereto among Ukrainian citizens produced in the spring and summer of 1968, which were being sent to Shelest and other Ukrainian leaders. These documents have lately been made available in Ukrainian archives and partly published on the website of the Institute for the Study of Totalitarian Regimes. Their analysis brings the author to a conclusion that they were offering a considerably distorted picture of the situation. Instead of relevant information and analyses, they only present various clichés, ideological rhetoric, inaccuracies, or downright nonsenses. Their source were often members of the Czechoslovak State Security who were often motivated by worries about their own careers and existence and were acting on their own. The uncritical acceptance of the documents contributed to a situation in which in the leader of the Ukrainian Communists and other Soviet representatives were creating unrealistic pictures of the events taking place in Czechoslovakia, believing that anti-socialist forces were winning, anti-Soviet propaganda was prevailing, and Western intelligence agencies were strengthening their position in Czesholovakia, and that there was a threat that the events that had taken place in Hungary in 1956 would repeat themselves again. As indicated by his published diary entries and other documents, Petro Shelest was using these allegations both in discussions inside his own party and during negotiations with Czechoslovak politicians. Just like in the case of the leaders of Polish and East German Communists, Władysław Gomułka and Walter Ulbricht, respectively, the principal reason why Shelest was promoting a solution of the Czechoslovak crisis by force was, in the author’s opinion, his fear of “contagion” of his own society by events taking place in Czechoslovakia which the Ukraine shared a border with.

První tajemník Komunistické strany Ukrajinské sovětské socialistické republiky a člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Petro Šelest (1908–1997) patřil mezi sovětskými představiteli k největším zastáncům ozbrojené intervence do Československa v roce 1968. Sovětským vedením byl pověřen udržováním kontaktů s takzvanými zdravými silami v Komunistické straně Československa a tajemník Ústředního výboru KSČ Vasil Biľak (1917–2014) mu tajně počátkem srpna na veřejných záchodcích v Bratislavě předal neslavně známý „zvací dopis“. Autor si klade základní otázku, zdali se dá identifikovat specifický ukrajinský faktor, který vstoupil do procesu pražského jara a přispěl k jeho tragickému vyústění. Snaží se postihnout Šelestovu pozici v rozhodovacím procesu a popsat, s jakými informacemi Šelest pracoval. Využívá k tomu zprávy Výboru státní bezpečnosti (Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti – KGB) Ukrajinské SSR z jara a léta 1968 o vývoji v Československu a reakcích ukrajinských občanů na něj, které byly zasílány Šelestovi a dalším členům ukrajinského vedení. Tyto dokumenty byly v posledních letech zpřístupněny v ukrajinských archivech a zčásti zveřejněny na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů. Jejich rozborem autor dopívá k závěru, že nabízely značně zkreslený obraz tehdejší situace. Namísto relevantních informací a analýz se v nich hromadila různá klišé, ideologické floskule, nepřesnosti i vyložené nesmysly. Jako jejich zdroj často sloužili příslušníci československé Státní bezpečnosti, kteří byli mnohdy motivováni obavami o vlastní kariéru i existenci a jednali na vlastní pěst. Nekritické přebírání těchto materiálů přispívalo k tomu, že si vůdce ukrajinských komunistů i další sovětští představitelé vytvářeli nereálné představy o situaci v Československu a nabývali dojmu, že zde vítězí antikomunistické síly, vládne protisovětská propaganda, posilují západní zpravodajské služby a hrozí opakování událostí z Maďarska v roce 1956. Jak ukazují jeho publikované deníkové záznamy i další dokumenty, Petro Šelest využíval těchto tvrzení při diskusích uvnitř vlastní strany i při jednáních s československými politiky. Podobně jako v případě vůdců polských a východoněmeckých komunistů Władysława Gomułky či Waltera Ulbrichta byl podle autora hlavním důvodem k tomu, aby Šelest prosazoval silové řešení československé krize, jeho strach z „nákazy“ vlastní společnosti vývojem v Československu, s nímž měla Ukrajina společnou hranici.

Refine search results

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2019

1 Veselý L.

Search results

Ukrajinský faktor pražského jara? : Petro Šelest a československý rok 1968 ve světle dokumentů tajné bezpečnosti Ukrajinské SSR