Search results

1

Paměť pražského jara v českém veřejném prostoru padesát let poté

100%

Devátá M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

522-539

EN

The article is based on a presentation delivered at the conference The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective, which took place in Prague in June 2018. The authoress examines commemorations of the Prague Spring in 1968, monitoring the filling of the public space of the Czech Republic by memorials, statues, memorial plaques and other artefacts reminiscent of events in 1968 and 1969. She deals with their initiation, dedications, symbolical contents, and social reflections. The ninety of so memorial places created between 1989 and 2019 to commemorate events and personalities of the Prague Spring represent a significant segment of the gradually built memory of Communism. It is the second most frequently remembered period in the internal chronology connected with the Communist rule in Czechoslovakia, which in terms of the number of commemorative artefacts is surpassed only by the 1950s. The authoress presents a basic list of topics which the memorial places are reminiscent of (Prague Spring personalities, victims of the military intervention in August 1968 and the suppression of riots in August 1969, self-immolation of Jan Palach and other “live torches”, restoration of memorials of Tomáš Garrigue Masaryk and planting of “Trees of the Republic”), comparing some of them with similar commemorations in the Slovak Republic. She also pays attention to manifestations of anti-Russian sentiments and the politicization of the past, which accompany commemorative activities related to the Soviet intervention as the central topic of the Prague Spring memory.

CS

Článek vychází z příspěvku předneseného na konferenci „Pražské jaro 50 let poté: Velké krize komunistických režimů ve střední Evropě v transnacionální perspektivě“ (The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective), která se konala v Praze v červnu 2018. Autorka se věnuje komemoraci pražského jara 1968 a sleduje zaplňování veřejného prostoru v České republice pomníky, sochami, pamětními deskami a dalšími artefakty, které připomínají události let 1968 a 1969. Zabývá se jejich iniciací, dedikacemi, symbolickými obsahy a společenskou reflexí. Devět desítek pamětních míst, která zde v letech 1989 až 2019 vznikla, aby připomínala události a osobnosti pražského jara, představuje významnou součást postupně vytvářené paměti na komunismus. Jde o druhé nejčastěji připomínané období ve vnitřní chronologii spojené s panováním komunistického režimu v Československu, které co do četnosti pamětních artefaktů násobně převyšují pouze pamětní místa odkazující k padesátým letům. Autorka předkládá základní přehled témat, jež jsou pamětními místy připomínána (osobnosti pražského jara, oběti vojenské intervence v srpnu 1968 a potlačení demonstrací v srpnu 1969, sebeupálení Jana Palacha a další „živé pochodně“, obnovování pomníků Tomáše Garrigua Masaryka a vysazování stromů republiky), a některá porovnává s obdobnou komemorací ve Slovenské republice. Věnuje se také projevům revokování protiruských nálad a aktualizaci a politizaci minulosti, které provázejí komemorační aktivity spojené se sovětskou intervencí jako ústředním tématem paměti pražského jara.

2

Rok 1968 v pamäťovej politike na Slovensku

100%

Jašek P.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

540-557

EN

The article is based on a presentation delivered at the conference The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective, which took place in Prague in June 2018. The author maps Slovakia’s policy of memory and social reflections related to events in 1968, in particular the democratization process taking place at that time and the occupation of Czechoslovakia by Warsaw Pact armies, as well as Slovak personalities connected with the events. He monitors manifestations of these reflections in Slovak historiography, art, and culture, particularly as related to the creation and installation of memorial plaques and memorials in the public space. In this respect, he focuses mainly on cases prompting a wide controversy, such as the plaque commemorating victims of the occupation in Košice or the bust of Vasil Biľak (1917–2014), a Communist politician, advocate of the Soviet intervention, and leading representative of the so-called normalization regime in his home village. He also mentions events taking place in Slovakia on the occasion of the fiftieth anniversary of 1968, which have helped increase the general awareness of them, including publications, thematic exhibitions, and remembrances of victims of the occupation. The author concludes that although the year 1968 is one of the most researched topics of the Slovak postwar history in Slovak historiography, it is much less reflected in audiovisual arts.

CS

Článek vychází z příspěvku předneseného na konferenci „Pražské jaro 50 let poté: Velké krize komunistických režimů ve střední Evropě v transnacionální perspektivě“ (The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective), která se konala v Praze v červnu 2018. Autor mapuje politiku paměti a společenskou reflexi ve Slovenské republice, která se vztahuje k událostem roku 1968, především k tehdejšímu demokratizačnímu procesu a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, a ke slovenským osobnostem spjatým s těmito událostmi. Sleduje projevy této reflexe v historiografii, umění, kultuře, a zvláště při vytváření a instalaci pamětních desek a pomníků ve veřejném prostoru. V té souvislosti se věnuje zejména případům, které vyvolaly širší kontroverzi, jako je pamětní deska obětí okupace v Košicích nebo busta připomínající komunistického politika, zastánce sovětské intervence a předního představitele režimu takzvané normalizace Vasila Biľaka (1917–2014) v jeho rodišti. Připomíná také akce, které se konaly při příležitosti padesátého výročí událostí roku 1968 na Slovensku a které pomohly rozšířit o nich společenské povědomí, od vydání publikací přes tematické výstavy po pietní vzpomínky na oběti okupace. Autor konstatuje, že zatímco ve slovenské historiografii patří rok 1968 mezi nejvíce probádaná témata slovenských poválečných dějin, podstatně slabší je na Slovensku jeho reflexe oblasti audiovizuálního umění.

3

Ukrajinský faktor pražského jara? : Petro Šelest a československý rok 1968 ve světle dokumentů tajné bezpečnosti Ukrajinské SSR

80%

Veselý L.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 4

558-584

EN

Petro Shelest (1908–1997), the First Secretary of the Communist Party of the Ukrainian Soviet Socialist Republic and a member of the Politburo of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union, was one of the strongest advocates of an armed invasion of Czechoslovakia among Soviet leaders in 1968. The Soviet leadership tasked him to maintain contacts with the so-called healthy forces in the Communist Party of Czechoslovakia; in the beginning of August, Secretary of the Central Committee of the Communist Party of Czechoslovakia Vasil Biľak (1917–2014) secretly handed over to him the notorious “letter of invitation” in public lavatories in Bratislava. The author asks a fundamental question whether it is possible to identify a specific Ukrainian factor which stepped into the Prague Spring process and contributed to its tragic end. He attempts to capture Shelest’s position in the decision-making process and describe information that Shelest was working with. To this end, he has made use of reports of the Committee for State Security (Komitet gosudarstvennoi bezopasnosti – KGB) of the Ukrainian Soviet Socialist Republic on developments in Czechoslovakia and reactions thereto among Ukrainian citizens produced in the spring and summer of 1968, which were being sent to Shelest and other Ukrainian leaders. These documents have lately been made available in Ukrainian archives and partly published on the website of the Institute for the Study of Totalitarian Regimes. Their analysis brings the author to a conclusion that they were offering a considerably distorted picture of the situation. Instead of relevant information and analyses, they only present various clichés, ideological rhetoric, inaccuracies, or downright nonsenses. Their source were often members of the Czechoslovak State Security who were often motivated by worries about their own careers and existence and were acting on their own. The uncritical acceptance of the documents contributed to a situation in which in the leader of the Ukrainian Communists and other Soviet representatives were creating unrealistic pictures of the events taking place in Czechoslovakia, believing that anti-socialist forces were winning, anti-Soviet propaganda was prevailing, and Western intelligence agencies were strengthening their position in Czesholovakia, and that there was a threat that the events that had taken place in Hungary in 1956 would repeat themselves again. As indicated by his published diary entries and other documents, Petro Shelest was using these allegations both in discussions inside his own party and during negotiations with Czechoslovak politicians. Just like in the case of the leaders of Polish and East German Communists, Władysław Gomułka and Walter Ulbricht, respectively, the principal reason why Shelest was promoting a solution of the Czechoslovak crisis by force was, in the author’s opinion, his fear of “contagion” of his own society by events taking place in Czechoslovakia which the Ukraine shared a border with.

CS

První tajemník Komunistické strany Ukrajinské sovětské socialistické republiky a člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Petro Šelest (1908–1997) patřil mezi sovětskými představiteli k největším zastáncům ozbrojené intervence do Československa v roce 1968. Sovětským vedením byl pověřen udržováním kontaktů s takzvanými zdravými silami v Komunistické straně Československa a tajemník Ústředního výboru KSČ Vasil Biľak (1917–2014) mu tajně počátkem srpna na veřejných záchodcích v Bratislavě předal neslavně známý „zvací dopis“. Autor si klade základní otázku, zdali se dá identifikovat specifický ukrajinský faktor, který vstoupil do procesu pražského jara a přispěl k jeho tragickému vyústění. Snaží se postihnout Šelestovu pozici v rozhodovacím procesu a popsat, s jakými informacemi Šelest pracoval. Využívá k tomu zprávy Výboru státní bezpečnosti (Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti – KGB) Ukrajinské SSR z jara a léta 1968 o vývoji v Československu a reakcích ukrajinských občanů na něj, které byly zasílány Šelestovi a dalším členům ukrajinského vedení. Tyto dokumenty byly v posledních letech zpřístupněny v ukrajinských archivech a zčásti zveřejněny na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů. Jejich rozborem autor dopívá k závěru, že nabízely značně zkreslený obraz tehdejší situace. Namísto relevantních informací a analýz se v nich hromadila různá klišé, ideologické floskule, nepřesnosti i vyložené nesmysly. Jako jejich zdroj často sloužili příslušníci československé Státní bezpečnosti, kteří byli mnohdy motivováni obavami o vlastní kariéru i existenci a jednali na vlastní pěst. Nekritické přebírání těchto materiálů přispívalo k tomu, že si vůdce ukrajinských komunistů i další sovětští představitelé vytvářeli nereálné představy o situaci v Československu a nabývali dojmu, že zde vítězí antikomunistické síly, vládne protisovětská propaganda, posilují západní zpravodajské služby a hrozí opakování událostí z Maďarska v roce 1956. Jak ukazují jeho publikované deníkové záznamy i další dokumenty, Petro Šelest využíval těchto tvrzení při diskusích uvnitř vlastní strany i při jednáních s československými politiky. Podobně jako v případě vůdců polských a východoněmeckých komunistů Władysława Gomułky či Waltera Ulbrichta byl podle autora hlavním důvodem k tomu, aby Šelest prosazoval silové řešení československé krize, jeho strach z „nákazy“ vlastní společnosti vývojem v Československu, s nímž měla Ukrajina společnou hranici.

Refine search results

3 Soudobé dějiny (Contemporary History)

3 2019

1 Devátá M.

1 Jašek P.

1 Veselý L.

Paměť pražského jara v českém veřejném prostoru padesát let poté

Rok 1968 v pamäťovej politike na Slovensku

Ukrajinský faktor pražského jara? : Petro Šelest a československý rok 1968 ve světle dokumentů tajné bezpečnosti Ukrajinské SSR