Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: Světový soud pro lidská práva

Sort By:

Limit search:

Ubi ius ibi remedium : zamyšlení nad dvěma neúspěšnými projekty světového soudu pro lidská práva

100%

Malenovský J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2017

vol. 156

issue 1

20-36

Sixty years separate the Australian and the Swiss-sponsored proposal for the establishment of a world court of human rights. They shared, however, a common denominator: the general principle of law “ubi ius ibi remedium”. In the name of that principle, calls for a special remedy were made. That remedy would be at the disposal of individual victims of violations of human rights protected by multilateral international conventions. A universal judicial body would be called to adjudicate on such potential violations. The Australian proposal was considered utopian. Still, it seems to have influenced the then ongoing negotiations that eventually partially departed from the categorically interpreted principle of non-intervention in State’s domestic affairs. It thus effectively contributed towards accepting the idea that individual cases of human rights violations should be scrutinized by a competent international body. The Swiss initiative has been conceived in a more realistic manner. At its core nonetheless lies the intention to elevate the European understanding of the concept of “remedium” as an expression of an individual’s right to access to an international tribunal on human rights onto the global scale. That is problematic. There are in fact a number of more urgent alternatives which could assure the transformation of the right of individual petition to various treaty bodies, currently guaranteed by multilateral human rights conventions in a facultative way, into an obligatory remedy, which would permit the enjoyment of that right everywhere in the world.

Australský a Švýcarskem zaštítěný návrh na zřízení celosvětového soudu pro lidská práva od sebe dělí 60 let. Jejich společným jmenovatelem se stala obecná zásada právní ubi ius ibi remedium, v jejímž jménu autoři těchto návrhů usilovali o to, aby individuální oběti porušení lidských práv chráněných mezinárodními smlouvami měly k dispozici prostředek nápravy, o němž by rozhodoval univerzální soudní orgán. Jakkoli byl australský návrh ve své době považován za utopický, ovlivnil zřejmě směřování dalších negociací, které nakonec vedly k částečnému odklonu od dříve kategoricky pojímaného zákazu vměšování do vnitřních záležitostí státu a potažmo k akceptování myšlenky přezkumu dodržování mezinárodních lidských práv v individuálních případech. Švýcarská iniciativa působí realističtěji. V jejím jádru je ovšem záměr pozvednout evropské chápání pojmu „remedium“ coby výrazu práva jednotlivce na přístup k mezinárodnímu soudu na úroveň globální, což vzbuzuje rozpaky. Přiléhavější a naléhavější alternativou k tomu jsou opatření, jež by vedla k transformaci fakultativně poskytovaného práva na stížnost ke kvazijudiciálním orgánům v právo, jež bude garantováno ve všech mnohostranných lidskoprávních smlouvách obligatorně, a bude tak uplatňováno systematicky všude na světě.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 2017

1 Malenovský J.

Search results

Ubi ius ibi remedium : zamyšlení nad dvěma neúspěšnými projekty světového soudu pro lidská práva