Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 7

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Ukrajina
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Transnacionální rodina : Děti z ukrajinského krajanského spolku Stromovka na českých středních školách a cross-border péče rodičů

100%
Jirka L.
Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)
|
2017
|
vol. 104
|
issue 1
81-98
CS
Tento článek uvádí téměř neznámý případ migrace v českých sociálních vědách, kdy potomci krajanů a další mladí členové krajanského spolku Stromovka ve věku 15-16 let migrují do českých středních škol v Uničově a v Rychnově nad Kněžnou, zatímco jejich rodiče zůstávají na západní Ukrajině a podporují potomky ze svého domova. Jedná se o transnacionální rodinu, ale badatelé věnující se tomuto tématu dosud přehlíželi „hlasy“ potomků a upřednostňovali perspektivu dospělých jedinců při evaluaci migrační zkušenosti dětí. Tento článek si tak klade za cíl představit migrační zkušenost dětí a zároveň ji porovnat ji s pohledem jejich rodičů.
2
Content available remote

Nové reálie v urbanonymii Ukrajiny

63%
Ostash L.
Acta onomastica
|
2023
|
vol. 64
|
issue 1
112-130
EN
The article analyzes modern official urbanonyms (509 names) that came into being in 2022 (February–August) in Ukraine as a result of renaming. The geography of urbanonymic material covers the city of Kyiv, regional centers and their territorial communities (Lviv, Rivne, Lutsk, Dnipro, Kropyvnytskyi, Khmelnytskyi, Ternopil, Vinnytsia, Ivano-Frankivsk, Kharkiv, Uzhhorod, Chernihiv, Chernivtsi). The reasons and motives for the street renaming process are clarified, and the structural types of proper names that most often arise as a result of renaming are determined. The urbanonymic material includes the highest number of deonymic urbanonyms (306), among them there are 170 deanthroponymic urbanonyms, 134 detoponymic urbanonyms and 2 urbanonyms based on chrematonyms. There are 140 deappellative urbanonyms and 63 urbanonyms that were motivated by both appellatives and proper names. The study of urbanonymic material that appeared in the public space as a result of renaming in various territories of Ukraine has confirmed commemorative function as a defining feature of modern Ukrainian urbanonymy, and has also revealed the general trend in the development of modern Ukrainian urbanonymy – total derussification, rejection of names associated with ideology, symbolism, imperial narratives of the aggressor state.
3
Content available remote

Odraz rusko-ukrajinské války v urbanonymii a v jazykové krajině ostatních zemí

63%
Dvořáková Ž.
Acta onomastica
|
2023
|
vol. 64
|
issue 1
22-44
EN
This study is focused on changes in linguistic landscape (especially in urbanonyms) due to the Russian attack on Ukraine in February 2022. It follows official and unofficial renaming of streets around the world in effort to show solidarity with Ukraine and its people. Official commemorative names have often the meaning ‘Free Ukraine’ (e.g. in Riga and Tirana), ‘Ukrainian Heroes’ (e.g. in Prague and Vilnius) etc. and are mostly located close to Russian embassies. Unofficial names given to streets by activists as a protest against the war are usually motivated by the name of the Ukrainian president Volodymyr Zelenskyy. Street names derived from the adjective Russian, or from Russian toponyms are changed as well, however only unofficially (e.g. the sign with the name of Ruská ‘Russian Street’ in Prague was replaced with the sign containing the famous answer of the Ukrainian soldiers from Snake Island to the Russian warship).
4
Content available remote

Ukrajinský faktor pražského jara?  : Petro Šelest a československý rok 1968 ve světle dokumentů tajné bezpečnosti Ukrajinské SSR

51%
Veselý L.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2019
|
vol. 26
|
issue 4
558-584
EN
Petro Shelest (1908–1997), the First Secretary of the Communist Party of the Ukrainian Soviet Socialist Republic and a member of the Politburo of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union, was one of the strongest advocates of an armed invasion of Czechoslovakia among Soviet leaders in 1968. The Soviet leadership tasked him to maintain contacts with the so-called healthy forces in the Communist Party of Czechoslovakia; in the beginning of August, Secretary of the Central Committee of the Communist Party of Czechoslovakia Vasil Biľak (1917–2014) secretly handed over to him the notorious “letter of invitation” in public lavatories in Bratislava. The author asks a fundamental question whether it is possible to identify a specific Ukrainian factor which stepped into the Prague Spring process and contributed to its tragic end. He attempts to capture Shelest’s position in the decision-making process and describe information that Shelest was working with. To this end, he has made use of reports of the Committee for State Security (Komitet gosudarstvennoi bezopasnosti – KGB) of the Ukrainian Soviet Socialist Republic on developments in Czechoslovakia and reactions thereto among Ukrainian citizens produced in the spring and summer of 1968, which were being sent to Shelest and other Ukrainian leaders. These documents have lately been made available in Ukrainian archives and partly published on the website of the Institute for the Study of Totalitarian Regimes. Their analysis brings the author to a conclusion that they were offering a considerably distorted picture of the situation. Instead of relevant information and analyses, they only present various clichés, ideological rhetoric, inaccuracies, or downright nonsenses. Their source were often members of the Czechoslovak State Security who were often motivated by worries about their own careers and existence and were acting on their own. The uncritical acceptance of the documents contributed to a situation in which in the leader of the Ukrainian Communists and other Soviet representatives were creating unrealistic pictures of the events taking place in Czechoslovakia, believing that anti-socialist forces were winning, anti-Soviet propaganda was prevailing, and Western intelligence agencies were strengthening their position in Czesholovakia, and that there was a threat that the events that had taken place in Hungary in 1956 would repeat themselves again. As indicated by his published diary entries and other documents, Petro Shelest was using these allegations both in discussions inside his own party and during negotiations with Czechoslovak politicians. Just like in the case of the leaders of Polish and East German Communists, Władysław Gomułka and Walter Ulbricht, respectively, the principal reason why Shelest was promoting a solution of the Czechoslovak crisis by force was, in the author’s opinion, his fear of “contagion” of his own society by events taking place in Czechoslovakia which the Ukraine shared a border with.
CS
První tajemník Komunistické strany Ukrajinské sovětské socialistické republiky a člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Petro Šelest (1908–1997) patřil mezi sovětskými představiteli k největším zastáncům ozbrojené intervence do Československa v roce 1968. Sovětským vedením byl pověřen udržováním kontaktů s takzvanými zdravými silami v Komunistické straně Československa a tajemník Ústředního výboru KSČ Vasil Biľak (1917–2014) mu tajně počátkem srpna na veřejných záchodcích v Bratislavě předal neslavně známý „zvací dopis“. Autor si klade základní otázku, zdali se dá identifikovat specifický ukrajinský faktor, který vstoupil do procesu pražského jara a přispěl k jeho tragickému vyústění. Snaží se postihnout Šelestovu pozici v rozhodovacím procesu a popsat, s jakými informacemi Šelest pracoval. Využívá k tomu zprávy Výboru státní bezpečnosti (Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti – KGB) Ukrajinské SSR z jara a léta 1968 o vývoji v Československu a reakcích ukrajinských občanů na něj, které byly zasílány Šelestovi a dalším členům ukrajinského vedení. Tyto dokumenty byly v posledních letech zpřístupněny v ukrajinských archivech a zčásti zveřejněny na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů. Jejich rozborem autor dopívá k závěru, že nabízely značně zkreslený obraz tehdejší situace. Namísto relevantních informací a analýz se v nich hromadila různá klišé, ideologické floskule, nepřesnosti i vyložené nesmysly. Jako jejich zdroj často sloužili příslušníci československé Státní bezpečnosti, kteří byli mnohdy motivováni obavami o vlastní kariéru i existenci a jednali na vlastní pěst. Nekritické přebírání těchto materiálů přispívalo k tomu, že si vůdce ukrajinských komunistů i další sovětští představitelé vytvářeli nereálné představy o situaci v Československu a nabývali dojmu, že zde vítězí antikomunistické síly, vládne protisovětská propaganda, posilují západní zpravodajské služby a hrozí opakování událostí z Maďarska v roce 1956. Jak ukazují jeho publikované deníkové záznamy i další dokumenty, Petro Šelest využíval těchto tvrzení při diskusích uvnitř vlastní strany i při jednáních s československými politiky. Podobně jako v případě vůdců polských a východoněmeckých komunistů Władysława Gomułky či Waltera Ulbrichta byl podle autora hlavním důvodem k tomu, aby Šelest prosazoval silové řešení československé krize, jeho strach z „nákazy“ vlastní společnosti vývojem v Československu, s nímž měla Ukrajina společnou hranici.
5
Content available remote

Koncepce zločinu genocidia a ozbrojený konflikt na Ukrajině

51%
Mrázek J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 3
221-244
EN
The main purpose of this study is to analyse mutual allegation of genocide in the armed conflict in Ukraine under the 1948 Convention on Genocide and indication of provisional measures in this case (Ukraine v. Russian Federation). Other ICJ cases related to Article IX of the Convention and indication of preliminary measures are also mentioned, including by the ICJ refused allegation of genocide, claimed by the FRY in connection with the NATO bombings since 24 March 1999 or allegation from Bosna and Hercegovina against former Yugoslavia (Serbia and Montenegro) in 1993, the jurisdiction of the ICTR in the crime of genocide and other cases. This study discusses in brief history and definition of genocide, the problems of its interpretation and reservations to the convention or criticizes shortcomings in the genocide definition and prosecution. Genocide as an antinomous crime of crimes against humanity requires for its existence two constitutive elements, resting in the objective and subjective factors (actus reus and mens rea). Genocide is also an international crime under international customary law and represents a peremptory norm (jus cogens) of international law. This crime has been incorporated e.g. in the Rome Statute of the ICC. Besides individual criminal responsibility the rules of State responsibility apply for crimes of genocide and other internationaly wrongful acts.
CS
Hlavním cílem článku je analýza vzájemných obvinění ze spáchání genocidy za ozbrojeného konfliktu na Ukrajině na základě Úmluvy o genocidiu z roku 1948 a vydání předběžných opatření MSD v dané kauze (Ukrajina v. Ruská federace). Jiné kauzy vztahující se k článku IX Úmluvy a přijetí předběžných opatření jsou rovněž zmíněny, včetně odmítnutí MSD přijmout předběžná opatření v souvislosti s bombardováním FRJ silami NATO po 24. březnu 1999 nebo obvinění Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) ze strany Bosny a Hercegoviny v roce 1993, jurisdikce ICTR nad zločiny genocidia a dalších kauz. Článek ve stručnosti pojednává o historii a definování genocidy, problémech její interpretace a výhrad k Úmluvě nebo o některých nedostatcích definice a trestního postihu. Genocida je autonomním zločinem mezi zločiny proti lidskosti, který ke svému vzniku vyžaduje dva konstitutivní prvky, spočívající na existenci objektivního a zejména subjektivního faktoru (actus reus a mens rea). Genocida je též zločinem podle mezinárodního obyčejového práva a představuje imperativní normy (jus cogens) mezinárodního práva. Tento zločin byl např. zakotven i v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC). Vedle individuální trestní odpovědnosti existuje za spáchání genocidy a jiných mezinárodně protiprávních činů i odpovědnost států.
6
Content available remote

Sexuální násilí v mezinárodním trestním a humanitárním právu a válka na Ukrajině

51%
Ditrichová P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2024
|
vol. 163
|
issue 2
150-169
EN
The war in Ukraine has brought the issue of sexual violence in armed conflict to the forefront of the international agenda. Since the beginning of the conflict, there have been numerous media reports of large-scale attacks of sexual violence perpetrated mainly by members of the armed forces of the Russian Federation in all areas of their operational deployment. This paper provides insight into the international legal regulation of sexual violence, including the crime of rape, in the situation of armed conflict. First, the paper provides a brief historical overview of how the international community has approached the regulation and criminalization of sexual violence in armed conflict (from the Nuremberg and Tokyo Tribunals, through the International Criminal Tribunals for the former Yugoslavia and for Rwanda, to the permanent International Criminal Court). Against the backdrop of their key decisions, the paper explains the evolution of the definition of the crime. The paper outlines what elements must be fulfilled to classify sexual violence as a war crime, a crime against humanity, or a crime of genocide. The paper also identifies certain challenges related to the investigation of sexual violence committed in armed conflicts. It concludes with an update on the extent of the perpetration of sexual violence in the conflict in Ukraine and the possibilities of punishing its perpetrators.
CS
S válkou na Ukrajině se problematika sexuálního násilí v ozbrojeném konfliktu dostala do popředí mezinárodního dění. Již od počátku konfliktu se v médiích objevuje řada zpráv o rozsáhlých aktech sexuálního násilí páchaných zejména příslušníky ozbrojených sil Ruské federace, a to ve všech oblastech jejich operačního nasazení. Příspěvek proto poskytuje vhled do mezinárodněprávní regulace sexuálního násilí, včetně zločinu znásilnění v rámci ozbrojeného konfliktu. Nejprve je proveden krátký historický exkurz, jak mezinárodní společenství přistupovalo k regulaci sexuálního násilí v ozbrojeném konfliktu a jak se stavělo k jeho kriminalizaci (od Norimberského a Tokijského tribunálu přes Mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu až po stálý Mezinárodní trestní soud). Na pozadí klíčových rozhodnutí mezinárodních tribunálů příspěvek ozřejmuje vývoj definičního vymezení zločinu znásilnění a širší kategorie sexuálního násilí v mezinárodním právu. Příspěvek uvádí, jaké znaky je nezbytné naplnit k prokázání sexuálního násilí jako válečného zločinu, zločinu proti lidskosti či zločinu genocidia. Příspěvek rovněž zmiňuje specifičnost vyšetřování sexuálního násilí spáchaného v ozbrojených konfliktech. Závěrem jsou uvedeny aktuální informace o rozsahu páchání sexuálního násilí v konfliktu na Ukrajině a o možnostech potrestání jejich pachatelů.
7
Content available remote

Československý konzulát v Kyjevě objektem zájmu NKVD v letech 1936-1938

45%
Dvořák J., Chlebina A.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2023
|
vol. 30
|
issue 2
493-523
EN
The article aims to map the counterintelligence activities of the authorities of the People's Commissariat of Internal Affairs (Narodnyi komissariat vnutrennikh del - NKVD) of the Ukrainian Soviet Socialist Republic against the Consulate General of the Czechoslovak Republic in Kyiv, which existed between June 1936 and April 1938. The authors make primary use of recently declassified documents from Ukrainian security archives and diplomatic reports of Consul General Rudolf Brabec (1884-1955). They first outline earlier Czechoslovak diplomatic representations in Soviet Ukraine and point out that their functioning was of particular importance for the newly established state, especially because of the existence of a large Czech minority there. The re-establishment of a diplomatic office in Ukraine after almost ten years took place after the establishment of official diplomatic relations between Czechoslovakia and the Soviet Union in 1934 and the opening of its embassy in Moscow. Czechoslovak diplomacy considered this step a success, but quickly sobered up. As the authors document, the Czechoslovak consulate almost immediately became an object of interest for the Soviet security forces and, after a few months (like other embassies in Ukraine) a central lightning rod for the then Stalinist regime's growing fears of foreign threats. Even before the "Great Terror" began, the consulate was the target of sophisticated actions by the Ukrainian NKVD authorities in an effort to control and gradually paralyse its activities, which eventually contributed to its closure. The authors show a clear connection between the measures taken against the Kyiv consulate and the repression of the Czech minority in Ukraine, which claimed many innocent victims in the late 1930s and early 1940s.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.