Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Západ

Sort By:

Limit search:

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)

100%

Hlaváček P.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2020

vol. 27

issue 3-4

525-537

The author’s essayistic text outlines contours of spiritual streams which were looking for alternatives to Czechoslovakia’s democratic, capitalist and republican system and its orientation to the West between the establishment of Czechoslovakia in 1918 and the advent of the Communist regime in 1948. He states that there were continuous voices which regarded Masaryk’s Czechoslovakia as a mere intermezzo and an unsatisfactory answer to the “Czech question”, although the unexpected restoration of the Czech independence in the form of a state shared with Slovaks enjoyed support of a clear majority of both nations and their elites. In this respect, the author speaks about “murky waters” or a “declination discourse”, which included voices demanding a breakup with the West and a revolutionary or authoritarian solution. Attractive models included Soviet Russia (for strong radical left-wingers), Fascist Italy, Catholic orthodoxy and, last but not least, Nazi Germany (for conservative or Fascist right- -wingers). After the demise of the First Republic, the Protectorate of Bohemia and Moravia was a temporary victory for those who professed the German “New Europe”; after the liberation, the Third Republic brought closer a socialist perspective which turned into a Soviet protectorate after the Communist coup in 1948. The author presents opinions and texts of some intellectuals critical toward the liberal democratic system, among them prominent personalities including Communist journalist Julius Fučík (1903–1943), collaborationist journalist and Protectorate government minister Emanuel Moravec (1893–1945), theologist Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politician Hubert Ripka (1895–1958), or President Edvard Beneš (1884–1948), the principal democratic guarantor of the post-war alliance with Stalin’s dictatorship.

Autor v tomto esejistickém textu načrtává kontury duchovních proudů, které v době od vzniku Československa v roce 1918 do nastolení komunistického režimu v roce 1948 hledaly alternativy k jeho demokratickému, kapitalistickému a republikánskému zřízení a jeho západní orientaci. Konstatuje, že ačkoli se nečekané obnovení české samostatnosti v podobě společného státu se Slováky těšilo podpoře jasné většiny příslušníků obou těchto národů i jejich elit, neustále zaznívaly hlasy, které masarykovské Československo pokládaly na pouhé intermezzo a neuspokojivou odpověď na „českou otázku“. V tomto smyslu autor hovoří o „kalném proudu“ či „deklinačním diskurzu“, jehož součástí bylo volání po rozchodu se Západem a po revolučním či autoritářském řešení. Jako přitažlivé vzory se tu nabízelo především sovětské Rusko pro silnou radikální levici, dále fašistická Itálie, katolická ortodoxie a nakonec nacistické Německo pro konzervativní či fašistickou pravici. Po zániku první republiky Protektorát Čechy a Morava znamenal dočasné vítězství pro vyznavače německé „Nové Evropy“, po osvobození třetí republika přiblížila socialistickou perspektivu, která se po komunistickém převratu změnila v sovětský protektorát. Autor přibližuje názory a texty některých intelektuálů kritických vůči systému liberální demokracie, mezi nimiž ze známých osobností nechybějí například komunistický novinář Julius Fučík (1903–1943), kolaborantský novinář a protektorátní ministr Emanuel Moravec (1893–1945), teolog Josef Lukl Hromádka (1889–1969), politik Hubert Ripka (1895–1958) nebo prezident Edvard Beneš (1884–1948) jako hlavní demokratický garant poválečného spojenectví se Stalinovou diktaturou.

Světový válečný konflikt a Československá republika v obnovené Evropě : fakta, souvislosti, ideje

75%

Pauza M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2018

vol. 66

issue 5

659-678

In this article, anwers are sought to the questions of the general context of the birth of an independent Czechoslovak state, its own self-interpretation, possible alternatives, and the legacy today. These themes are discussed in theoretical, political and historical contexts. Attention is given to the Czech political theoreticians from the second half of the nineteenth century up to the second decade of the twentieth century (František Palacký, Josef Václav Frič, Hubert Gordon Schauer, Karel Kramář). A central motif is, however, an investigation into the activities of Czech foreign emigration, at the head of which stood T. G. Masaryk for all the war years of 1914-1918. This de facto creator of the Czechoslovak state idea perceived the plan for a new republic in the most general historically-philosophical contexts of the modern struggle between theocracy and democracy. The legitimacy of the new state was, in his opinion, justified by the fact that, during the First World War, Czechs and Slovaks stood on the side of progress, humanity and democracy. Masaryk formulated the necessary conditions for the existence and long-lasting prosperity of the republic. In this he sought, up to 1915, to modify and modernise Palacky’s idea of a federalised Austria. In the year 1918, however, he reached the conclusion that the ultimate goal was to establish in central and southeastern Europe something analogous to the American Union, the elements of which were not to be nations but multinational states. Such a body was to be ideologically and culturally orientated towards the West, but politically it would remain a distinctive counter-weight. The Czechoslovak Republic would then be destined, in its existence, to be part of this formation, standing between the West and the East. This original idea of Masaryk’s was not realised. But - unlike the recurring questions about the sense of Czechoslovakia - it is an idea t

V článku jsou hledány odpovědi na otázky vztahující se k obecnému kontextu vzniku samostatného československého státu, jeho vlastní sebeinterpretaci, možným alternativám a odkazu pro dnešek. Tato témata jsou probírána v teoretických, politických a historických souvislostech. Pozornost je věnována českým politickým teoretikům od druhé poloviny 19. století až druhého desetiletí 20. století (František Palacký, Josef Václav Frič, Hubert Gordon Schauer, Karel Kramář). Centrálním motivem je ovšem sledování činnosti československé zahraniční emigrace, v jejímž čele stál po celá válečná léta 1914-1918 T. G. Masaryk. Tento faktický tvůrce československé státní ideje vnímal koncept nové republiky v nejobecnějších dějinně filosofických souvislostech novodobého zápasu teokracie s demokracií. Legitimita nového státu byla dle jeho mínění ospravedlněna tím, že se Češi i Slováci za 1. světové války postavili na stranu pokroku, humanity a demokracie. Masaryk zformuloval předpoklady existence a dlouhodobější prosperity republiky. Přitom ještě do roku 1915 mu šlo o to modifikovat a modernizovat někdejší Palackého ideu federalizovaného Rakouska. V roce 1918 však již dospěl k závěru, že konečným cílem je ustavit ve střední a jihovýchodní Evropě obdobu americké Unie, jejímiž elementy by se staly nikoli národní, nýbrž mnohonárodnostní státy. Takový celek by byl ideově a kulturně orientován na Západ, ale politicky by zůstal jeho svébytnou protiváhou. Československá republika by pak byla ve své existenci osudově spjata právě s tímto útvarem, stojícím mezi Západem a Východem. Tato původní Masarykova idea nebyla realizována. Ale právě ona - a nikoliv vracející se otázky po smysluplnosti Československa - představuje i dnes námět k seriózní úvaze.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2020

1 2018

1 Hlaváček P.

1 Pauza M.

Search results

Země nového štěstí?: české hledání v „kalném proudu“ (1918–1945/48)

Světový válečný konflikt a Československá republika v obnovené Evropě : fakta, souvislosti, ideje