Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: beneficence

Sort By:

Limit search:

Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta

100%

Doležal A.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

2016

vol. 6

issue 3

52-71

Informed consent is the fundamental ethical and legal doctrine that protects the patient's rights. Philosophers and lawyers have created an enormous literature addressing the themes of personal autonomy, self-determination, and informed consent. Firstly, this article makes a historical research based on some empirical studies, searching for historical sources of doctor – patient relationship. Informed consent is a little bit hybrid concept which speaks both to physicians´ disclosure obligations and patients´ willingness to undergo a particular treatment. Both elements and their historical background shall be analysed in this article. The brief history of doctor-patient communication seems to be based on paternalistic approach. Throughout the ages physicians believed that they should make treatment decisions for their patients. This conviction inheres in the Hippocratic Oath. The patient is not mentioned as a person whose ability and judgment deserve consideration, at least in the antique and medieval ages. We can find slide different opinions on communication between doctor and patient in modern era. Two recently framed and competitive historical analyses illustrate the difficulty of amassing historical evidence about informed consent and its historical justifications. The two theses have been ably defended by historian Martin S. Pernick and psychiatrist Jay Katz. Katz speaks about “the silent world of doctor and patient”, which persists at least till the second half of 20th century. By contrast, Pernick concludes, after a thorough examination of a wide variety of nineteenth-century sources, that "truth-telling” and “consent-seeking” have long been part of an indigenous medical tradition, based on medical theories that taught that knowledge and autonomy had demonstrably beneficial effects on most patients' health.

Informovaný souhlas je fundamentální etická i právní doktrína, která má ochraňovat práva pacienta. Filosofové a právníci vytvořili množství odborné literatury, která se zabývá otázkou autonomie, sebe-určení v kontextu informovaného souhlasu. Primárním cílem tohoto článku je provést historickou analýzu, vycházející z empirických studií, přičemž předmětem zkoumání budou historické prameny popisující vztah mezi pacientem a lékaře. Při tomto historickém zkoumání je třeba mít stále na vědomí, že informovaný souhlas je hybridní koncept – skládá se totiž z prvku lékařovy povinnosti sdělovat informace pacientovi a z pacientovy vůle podstoupit léčbu. V tomto článku se pokusím analyzovat oba tyto koncepty. Historická analýza pak poodkrývá, že vztah lékaře a pacienta byl založen na „paternalistickém“ konceptu, doktoři chtěli činit dobro pro své pacienty, aniž by se jich ptali na názor a přenášeli na ně rozhodovací pravomoc. Historie medicínské etiky se odvíjela od Hippokratovské přísahy. V starověké i středověké medicíně není pacient přizván do procesu rozhodování o jeho léčbě. V moderní éře by tomu mělo být jinak. Má však jít o radikální změnu? V článku jsou zkoumany dvě odlišné interpretace vztahu lékaře a pacienta v historickém kontextu, teze obhajovaná Martinem Pernickem a druhá zastávaná psychiatrem Jay Katzem. Katz mluví o „tichém světu lékaře a pacienta“, který přetrvával minimálně do druhé poloviny 20. století. Pernick nesouhlasí. Podle ně koncepty pravdomluvnosti vůči pacientovi, s čímž souvisí i snaha dosáhnout souhlasu pacienta s navrženou léčbou, jsou přítomny již minimálně v 18. století. Článek srovnává obě teze a vyvozuje etické závěry.

Feel the Love! Reflections on Alexander Pruss’ Essay in Christian Sexual Ethics

73%

Taliaferro C., Perez B. L.

Roczniki Filozoficzne

2015

vol. 63

issue 3

31-41

Pruss rozwija filozofię miłości, na której gruncie (właściwie) traktuje miłość w kategoriach dobroczynności (rozumianej jako odpowiedź na dobro ukochanego) i miłości jednoczącej (pragnienie bycia przy ukochanym). Tym niemniej Pruss podkreśla charakter miłości w kategoriach działania i motywacji, a nie w kategoriach uczuć. Uważamy, że odczuwanie odpowiednio przyjemności z powodu (stosownego) dobra i cierpienia wobec choroby (nieuzasadnionego cierpienia), które go spotyka, są istotnymi elementami ludzkiej miłości. Kwestionujemy zaproponowaną przez Prussa interpretację przypowieści o dobrym Samarytaninie. Na zakończenie odnosimy się do Prussa ujęcia miłości własnej, które uważamy za pouczające (Franciszek powinien sam siebie darzyć miłością, ponieważ jest tego wart), choć niezupełne (osoba, którą jest Franciszek, powinna kochać samą siebie, nawet jeśli nie jest świadoma bycia Franciszkiem). Ostatni punkt wiąże się z afirmacją istoty (haecceitas) miłości.

Throughout his excellent book One Body, Alex Pruss relies upon the view that there is a requirement of universal love: each and every one of us is required to love each and every one of us. Although he often appeals to revealed truth in making arguments for his various theses, he supports the requirement of universal love primarily through a philosophical argument, an argument that I call the “argument from responsiveness to value.” The idea is that all persons bear a sort of nonrelational value, and because this value gives every agent reasons to respond to it positively, each and every person is bound to love each and every person. The aim of this paper is to criticize this argument. Pruss’s argument has two important gaps, one concerning the sort of reasons that the value of persons gives and one concerning whether the required response is the response of love.

Refine search results

1 Roczniki Filozoficzne

1 Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

1 2016

1 2015

1 Doležal A.

1 Perez B. L.

1 Taliaferro C.

Search results

Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta

Feel the Love! Reflections on Alexander Pruss’ Essay in Christian Sexual Ethics