Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 5

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  bydlení
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Rovní v příjmech, nerovní v majetku? : Nerovnosti ve vlastnickém bydlení v ČR

100%
Sunega P., Lux M.
Sociologický časopis. Czech Sociological Review
|
2018
|
vol. 54
|
issue 5
749-780
EN
This article focuses on the problem of wealth inequalities as an as yet overlooked axis of social inequalities in the Czech Republic. Wealth inequalities and their development over time are measured here on the basis of the value of the real estate (a flat or house) in which the household lives. The value of household real estate has grown significantly in recent decades in the Czech Republic and Czechs still favour owner-occupied housing over other forms of housing tenure. Households whose parents were also homeowners enjoy an increasingly more evident advantage in acquiring owneroccupied housing themselves. Using selected indicators of income and wealth inequalities, this article shows that in every year observed in this study, wealth inequalities in the form of residential real estate were greater than income inequalities in Czech society. The article also finds that in the observed period lower-income homeowner households recorded lower unrealised yield on the price appreciation of the real estate they live in that higher-income homeowner households did. These findings have significant implications for measuring social inequalities, identifying potential barriers to the entry of new households into the owner-occupied housing segment, and the use of owner-occupied housing as a form of old-age security.
2

Metodika uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě

86%
Tomandl J., Šestáková I., Kohout M., Tichý D.
Urbanismus a územní rozvoj
|
2021
|
issue 6
15-20
EN
This article presents a methodology that originated within an applied research project named Quest for Supportive Methods of Implementation of the Principle of Universal Design in Housing Investments. This project was assigned to a research team at the Faculty of Architecture of the Czech Technical University by the Technological Agency of the Czech Republic on behalf of the Ministry for Regional Development. The methodology follows, reviews and develops current requirements for barrier-free use of blocks of flats and individual flats. The key idea behind the methodology is a three-fold categorization of accessibility with a summary of specific requirements for housing of visually impaired persons. This categorization was inspired by legislation in Sweden and Germany, where such standards form part of the national requirements for housing. The basic universal standard is defined as S120. Its main requirement is to guarantee leeway in the form of a circle of 1200 mm in diameter in all rooms. This category should meet the needs of the elderly and those using a walker, crutches or a small wheelchair. Another category is the barrier-free standard S150, which corresponds to most requirements for flats for special use as defined by Czech legislation, providing leeway in the form of a circle of 1500 mm in diameter. Finally, the S180 specific standard corresponds to requirements for leeway in the form of a circle of 1800 mm in diameter; it applies for some rooms only, such as bathroom or bedroom. This category takes into account persons diagnosed with myopathy, muscular dystrophy and serious forms illness requiring assistance in most situations. Our methodology for application of principles of universal design and lifelong housing in housing construction contains a list of specific requirements corresponding with all these standards.
CS
Článek představuje Metodiku uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě, která vznikla jako součást projektu „Hledání nových metod pro podporu implementace principu univerzálního designu v investiční podpoře bydlení“ v rámci aplikovaného výzkumu. Projekt byl zadán Ministerstvem pro místní rozvoj ČR prostřednictvím Technologické agentury České republiky a byl řešen v letech 2019–2021 výzkumným týmem Fakulty architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. Metodika obsahově navazuje, reviduje a rozvíjí současné požadavky na bezbariérové užívání staveb v oblasti bydlení na úrovni bytových domů a jednotlivých bytů s akcentem na navrhování bytů pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Zejména přináší rozdělení na několik kategorií přístupnosti dle příkladů různých zahraničních modelů a definuje jednotlivé standardy včetně doporučení a návodných řešení.
3
Content available remote

Spokojenost s bydlením v České republice : výsledky šetření 2001 a 2013

86%
Kážmér L., Boumová I.
Naše společnost (Our Society)
|
2016
|
vol. 14
|
issue 1
23-37
EN
The article evaluates housing satisfaction and its development in the Czech Republic after 2000. Its goal is to help better understand the processes behind this phenomenon by identifying factors that influence how the level of housing satisfaction varies between population groups. In a comparative perspective on cross-sectional data from 2001 and 2013, the authors present the main findings of two waves of a quantitative sociological survey. The article draws on two comparable datasets stemming from a nationwide sociological survey of attitudes to housing issues implemented in the Czech Republic as „Housing Attitudes 2001“ and „Housing Attitudes 2013“. The analysis was conducted in two stages. In the first stage, pairwise correlation analysis was used to identify variables that are significantly associated with a measure of overall satisfaction with one’s current housing situation. In the second stage, multiple linear regression was used to test the significance of these variables. The goal was to find factors that independently predict the respondent’s overall housing satisfaction when controlling for other variables included in the regression model. Overall housing satisfaction among Czech citizens increased over the 2001-2013 time period. What remains is that the highest levels of satisfaction are exhibited by people in owner-occupied houses and the lowest by those living in rented flats (whether privately or from local authorities) in large-scale projects. In addition to tenure and type of dwelling, the key factors of overall satisfaction include perceived size of dwelling compared to number of cohabitants. Other factors include socioeconomic characteristics reflecting respondent´s status in the social structure - primarily household income and secondarily respondent´s economic status (unemployment). The category of people living in flats was examined separately. Whereas people living in large-panel system (LPS) buildings were less satisfied with their housing situation than those living in brick houses in 2001, the difference was no longer discernible in 2013. The increased attractiveness of LPS housing may be a result of remodelling and reconstruction over the time period of interest. There are also spatial differences in overall housing satisfaction. People from major cities are less satisfied with their housing situation than those living in smaller settlements. This variation is primarily caused by differences in the composition of the dwelling stock and overall characteristics of housing. A specific situation exists in the smallest municipalities with a population under 1000 where the lower levels of housing satisfaction are probably associated with lower access to and variety of local amenities. Finally, albeit overall housing satisfaction among Czechs grew on average over the time period studied, the social inequalities in overall housing satisfaction did not diminish. Especially people of lower social status and belonging to the „lower housing class“ are less satisfied than the rest of the population.
CS
Článek se zaměřuje na zhodnocení spokojenosti s bydlením a její vývoj v České republice v období po roce 2000. Cílem je identifikovat faktory ovlivňující rozdílnou úroveň spokojenosti s bydlením u jednotlivých skupin obyvatelstva, a přispět tak k lepšímu pochopení procesů na pozadí tohoto jevu. V komparativní perspektivě průřezových let 2001 a 2013 se autoři se věnují prezentaci hlavních zjištění vyplývajících ze dvou na sebe navazujících vln kvantitativního sociologického šetření. Článek čerpá z dat celonárodního sociologického šetření postojů k problematice bydlení, realizovaného v ČR ve dvou vlnách - Housing Attitudes 2001 a Housing Attitudes 2013. Analýza byla provedena ve dvou krocích. V prvním kroku byly pomocí pairwise correlation analysis identifikovány proměnné, které se významně váží k otázce o celkové spokojenosti respondentů s jejich stávajícím bydlením. Ve druhém kroku byla významnost těchto proměnných testována prostřednictvím multiple linear regression. Cílem bylo najít faktory, které nezávisle predikují respondentovu úroveň celkové spokojenosti s bydlením, a to i po očištění vlivu ostatních proměnných zařazených do regresního modelu.
4

Udržitelné bydlení v kontextu Ženevské charty

72%
Adamec J., Hák T., Janoušková S.
Urbanismus a územní rozvoj
|
2019
|
issue 3
10-18
EN
The 2030 Agenda, an ambitious UN plan for the accomplishment of objectives of sustainable development, was approved in 2015 stipulating new priorities for sustainable development in the next 15 years. The need for creation of sustainable housing is anchored in these plans, particularly in Objective 11. This article deals with the concept of sustainable housing and describes the development of the content of this concept and the relation between the Geneva UN Charter on sustainable housing and relevant strategic documents at national and international levels. Although the Geneva Charter is not binding in terms of legislation, it contains the most coherent definition of the concept of sustainable housing that has been available so far. Analysis of the relation between the Geneva Charter and current national/international strategic documents with aspects of sustainable housing enables us to reflect on the implementation of the Geneva Charter in the Czech Republic.
CS
Agenda 2030 – globální ambiciózní plán OSN naplňování tzv. Cílů udržitelného rozvoje – byl přijat v roce 2015 a stanovil tak nové priority v oblasti udržitelného rozvoje na dalších 15 let. Potřeba vytváření udržitelného bydlení je v těchto plánech zakotvena, zejména v Cíli 11. Článek se zabývá konceptem udržitelného bydlení, sleduje vývoj vymezení tohoto pojmu a vazbu mezi Ženevskou chartou OSN o udržitelném bydlení a relevantními strategickými dokumenty národní i nadnárodní povahy. I když Ženevská charta nepředstavuje právně závazný dokument, přináší doposud nejucelenější vymezení konceptu udržitelného bydlení. Analýza vztahů mezi Ženevskou chartou a platnými strategickými dokumenty národní i nadnárodní povahy obsahujícími aspekty udržitelného bydlení tak umožnuje úvahy o implementaci Ženevské charty v České republice.
5
Content available remote

"Vážený soudruhu prezidente": stížnosti československých občanů adresované prezidentovi republiky v letech 1970-1989

44%
Vilímek T.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2022
|
vol. 29
|
issue 1
43-89
EN
The study focuses on the hitherto neglected issue of complaints that citizens of the Czechoslovak Socialist Republic made to their President and his Office between 1970 and 1989. The author describes the activities of the Complaints Department of the Presidential Office and how the complainants' agenda evolved both quantitatively and qualitatively during the period of normalization. He presents the social, ethnic, regional and gender profile of the authors of the complaints, their motivation, common themes and the typical linguistic means the writers used. Using archival sources, he then analyses the five most numerous and important problem areas of the registered complaints, which concerned: housing and housing policy, social security, labour relations, travel abroad, education and study. He uses specific cases to illustrate the flow of communication between the complainants, the President's Office and other bodies that commented on the issues. Additionally, he highlights the chronic social problems that were mirrored in the complaints and which the authorities of the normalization era regime failed to address effectively. Between 1970 and 1989, more than 323,000 complainants, mostly pensioners and workers, wrote to Presidents Ludvík Svoboda (1895–1979, in office 1968–1975) and Gustáv Husák (1913–1991, in office 1975–1989) asking for help in matters relating to poor housing conditions and their futile wait for an apartment, low wages or pension assessments, difficulties with an employer, discrimination in permitting travel abroad and resettlement, or the non-admission of children to secondary or higher education. Most of the writers asserted their personal interest and commented on the societal issues only if it was related to it or they could benefit from them. The President's Office paid close attention to citizen complaints and in many cases its intervention did indeed help to bring about a redress. In the author's view, it certainly made sense to write to the President in this regard, even though many requests went unheeded and, in particular, complaints with political overtones remained unanswered.
CS
Studie se věnuje doposud opomíjené problematice stížností, které občané Československé socialistické republiky adresovali svému prezidentovi a Kanceláři prezidenta republiky v letech 1970 až 1989. Autor seznamuje s náplní činnosti oddělení stížností prezidentské kanceláře a s tím, jak se tato agenda v období normalizace kvantitativně i kvalitativně vyvíjela, přibližuje sociální, národnostní, regionální a genderovou skladbu pisatelů stížností, jejich motivaci, obvyklá témata a typické jazykové prostředky stížností. S využitím archivních pramenů pak analyzuje nejpočetnější a nejdůležitější problémové okruhy evidovaných podání, které se týkaly bydlení a bytové politiky, sociálního zabezpečení, pracovněprávních vztahů, cestování do zahraničí, školství a studia. Na řadě konkrétních případů ilustruje průběh komunikace mezi stěžovateli, prezidentskou kanceláří a dalšími orgány, které se k jednotlivým záležitostem vyjadřovaly, a poukazuje na chronické společenské problémy, jež se ve stížnostech zrcadlily a které úřady normalizačního režimu nedokázaly efektivně řešit. Ve sledovaném období napsaly prezidentům Ludvíku Svobodovi (1895–1979, ve funkci 1968–1975) a Gustávu Husákovi (1913–1991, ve funkci 1975–1989) více než 323 tisíce stěžovatelů, nejčastěji důchodců a dělníků, kteří žádali o pomoc například kvůli špatným bytovým poměrům a marnému čekání na přidělení bytu, nízké mzdě či vyměřenému důchodu, potížím s pracovním uplatněním či zaměstnavatelem, diskriminaci při povolování cest do zahraničí a vystěhování nebo kvůli nepřijetí dětí ke studiu na střední či vysoké škole. Většina pisatelů přitom prosazovala svůj osobní zájem a k celospolečenské situaci se vyjadřovala pouze tehdy, pokud to s ním nějak souviselo nebo jim to mohlo prospět. Prezidentská kancelář věnovala stížnostem občanů velkou pozornost a v mnoha případech její intervence skutečně pomohla zjednat nápravu. V tomto ohledu mělo podle autora rozhodně smysl psát prezidentovi, byť mnohé prosby zůstaly nevyslyšeny a zejména stížnosti s politickým podtextem i bez odpovědi.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.