Search results

1

Evropská politika Velké Británie za vlády Johna Majora

100%

Fialová B.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2015

|

vol. 7

|

issue 2

71-94

EN

The study deals with the British foreign, more precisely European policy, during the turbulent times of the early 1990’s. Aim of the study is to contribute to the research of British foreign policy at times of overall changes in geopolitical order in Europe through analysis of main aspects of John Major’s foreign policy between 1990 and 1997. An emphasis is put on a destabilising European affairs’ impact on the British domestic policy, especially on the then governing Conservative party.

CS

Tato studie se zabývá britskou zahraniční politikou v turbulentním období počátku devadesátých let 20. století. Cílem je přispět ke studiu zahraniční politiky vlád konzervativního ministerského předsedy Johna Majora jako nástupce Margaret Thatcherové, a to odkrytím hlavních trendů jeho evropské politiky. Práce se zabývá především událostmi souvisejícími s vývojem evropské integrace, které zásadně ovlivnily vnitropolitickou situaci ve Velké Británii v devadesátých letech 20. století. Důraz je rovněž kladen na analýzu destabilizujících vlivů evropské politiky na tehdy vládnoucí Konzervativní stranu.

2

Federalistický papež? Pius XII. a počátky evropského integračního projektu v letech 1939–1958

84%

Žák P.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2013

|

vol. 5

|

issue 2

27-54

EN

The study treats the viewpoints of Pope Pius XII on the European integration process. His attitudes towards those events were highly relevant as he was heading the Roman Catholic Church at the time when two totalitarian ideologies — Nazism and Communism — clashed, and afterwards, at the outbreak of the Cold War. Primarily, the author of the study analyses what the main goals of the Pope were during the World War II as to the unification of the old continent, as well as what his stand on particular emerging organizations was — be it the European Coal and Steel Community (which Pius XII had already foreseen two years before its coming into existence), the European Defense Community, the role of the Vatican during the Hague Congress of 1949, or his promoting the proposal for a united strategy in foreign policies of the European countries. Although this fact may not be so well-known, Pius XII managed to create a unique attitude of the Papal See towards European integration, which has until today determined the stand of the Vatican on the question of the integration project to a considerable degree, stating that it ought to be even pursued in case it were economically unfavourable.

CS

Studie pojednává o postojích papeže Pia XII. vůči evropskému integračnímu procesu. Stanoviska papeže k těmto událostem byla o to významnější, že stál v čele římskokatolické církve v době střetu dvou totalitních ideologií — nacismu a komunismu — a posléze začínající studené války. Autor primárně analyzuje, jaké byly hlavní cíle papeže během druhé světové války, pokud šlo o budoucí sjednocení starého kontinentu, a o jeho vztah ke konkrétním organizacím — Evropskému společenství uhlí a oceli (jež Pius XII. dokonce prorocky předestřel dva roky před jeho vznikem), Evropskému obrannému společenství, o roli Vatikánu během Haagského kongresu v roce 1949 či o jeho podporu návrhu na jednotnou zahraniční politiku evropských zemí. Pius XII., ač je toto téma prakticky neznámé, vytvořil jedinečný přístup Svatého stolce k evropské integraci, který dodnes do velké míry determinuje postoj Vatikánu k integračnímu projektu, v němž by se podle jeho slov mělo pokračovat i v případě ekonomické nevýhodnosti.

3

Mezinárodní smlouva jako možný perspektivní nástroj další evropské integrace

67%

Týč V., Sehnálek D.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 3

192-212

EN

The article focuses on various possibilities of further development of the EU as they are predicted by the EU Founding Treaties. It mainly focuses on the so called subsidiary agreements which are concluded by member states of the EU outside the scope of the EU’s competence. These agreements are thus source of international law. This has a number of indisputable advantages.Outside the scope of EU competence, it is possible to conclude an agreement on any issue of common interest. Through subsidiary agreements, the member states may flexibly respond to the emerging needs without the necessity of complicated changes to the Founding Treaties. This method also solves the problem of democratic deficit by greater involvement of national parliaments and it also overcomes some political problems which always occur should the EU powers be expanded. In the second part of the article the Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union and the Agreement on a Unified Patent Court are closely analyzed. Both treaties are examples of closer integration among member states basically out of the structure of the EU and its law. At the same time, however, they are a problematic example since they both more or less have some institutional links with the EU or interfere with its competences. On the contrary, both authors prefer a solution where international treaties have no link to EU whatsoever.

CS

Článek se zabývá otázkou možností dalšího vývoje EU. Zkoumány jsou zřizovacími smlouvami předvídané možnosti dalšího postupu v integraci využitelné ať už částí členských států, nebo všemi z nich. Hlavní pozornost je ale věnována užší integraci zajišťované tzv. subsidiárními smlouvami. Těmi jsou chápány mezinárodní smlouvy uzavírané členskými státy EU mimo rámec jejích pravomocí, a tedy i právo EU. Toto řešení má řadu nesporných výhod.Mimo rámec pravomocí EU je možné smlouvu uzavřít o jakékoliv otázce společného zájmu. Prostřednictvím subsidiárních smluv lze flexibilně reagovat na nové potřeby bez nutnosti komplikovaných změn zřizovacích smluv. Tento postup řeší též problém demokratického deficitu větším zapojením národních parlamentů a překonává i některé politické problémy spojené s rozšiřováním pravomocí EU na úkor členských států.V druhé části článku jsou zkoumány Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a Dohoda o jednotném patentovém soudu.Obě jsou příkladem užší integrace mimo vlastní strukturu Evropské unie a jejího práva. Zároveň jsou ale ukázkou postupu problematického, zejména z pohledu kompetenčního a institucionálním propojením s EU. Autoři naopak preferují řešení prostřednictvím mezinárodních smluv, které s EU nebudou nijak propojeny.

Refine search results

2 Dvacáté století - The Twentieth Century

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Fialová B.

1 Sehnálek D.

1 Týč V.

1 Žák P.

1 2017

1 2015

1 2013

Evropská politika Velké Británie za vlády Johna Majora

Federalistický papež? Pius XII. a počátky evropského integračního projektu v letech 1939–1958

Mezinárodní smlouva jako možný perspektivní nástroj další evropské integrace