Search results

1

Konceptuální labyrinty: kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou?

100%

Buben R., Štefek M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2021

|

vol. 28

|

issue 2

353-389

EN

The article offers an insight into the intellectual history of theories of totalitarianism and in an innovative way approaches the conflict between the proponents of different concepts of totalitarianism and the so-called revisionists. It seeks to provide a brief overview of the very complicated and, on both sides, very diverse debates and disputes. The authors deal with intellectual, societal and political sources of the theories of totalitarianism and offer their periodization in two waves and in important national contexts (Germany, Italy, France, and the United States). They also point out that more often than not the term "totalitarianism" is the only aspect that links the completely different traditions. The authors identify this striking incoherence in the different academic and non-academic genres, in the unclear relation between the theory and the empirical referents (that is, different political regimes, systems, movements, etc.), or in methodological statuses and approaches to conceptualization of totalitarianism (the relation between the term, the academic concept/empirical type/ideal type and the theory). They explain the rises and falls of the popularity of the concepts of totalitarianism, with special emphasis on some debates that have recently appeared in the Central European academic milieu. As the authors of this text claim, the renewed interest in totalitarianism is owed in part to the "new revisionism" whose representatives oppose the vaguely defined (or undefined) totalitarianism theories. The authors consider this dispute, apparent mainly in the recent debates on the communist past, a misunderstanding and point out two fundamental problems. Firstly, the argument is often led with the vaguely defined concept of totalitarianism which is often confused with the "perspective from above". Secondly, the new revisionists often refute the theories of totalitarianism using, paradoxically, arguments that rather confirm than dispute these theories. The article shows that the gap between the different theorists of totalitarianism was actually much wider than the gap which is opening between the "new revisionists" and the "totalitarians".

CS

Předkládaný článek přináší vhled do intelektuálních dějin teorií totalitarismu a v návaznosti na toto historické pojednání novým způsobem pojímá konflikt mezi proponenty různých pojetí totalitarismu a takzvanými revizionisty. Text se snaží o přehledné shrnutí velmi nepřehledných a na obou stranách velmi různorodých debat a sporů. Autoři se zabývají intelektuálními, společenskými a politickými zdroji teorií totalitarismu a nabízejí jejich periodizaci ve dvou vlnách a v důležitých národních kontextech (Německo, Itálie, Francie, Spojené státy). Současně poukazují na fakt, že slovo "totalitarismus" je často tím jediným, co představitele velmi nesourodé tradice spojuje. Autoři tuto nesourodost nacházejí v různých akademických i neakademických žánrech, ve vztahu teorie a empirických referentů (tedy určitých politických režimů, systémů, hnutí apod.) nebo v metodologických statusech a způsobech konceptualizací totalitarismu (vztah mezi pojmem, akademickým konceptem/empirickým typem/ideálním typem a teorií). Vysvětleny jsou aspekty "vzestupů a pádů" popularity teorií totalitarismu, se speciálním důrazem na některé debaty, jež se zejména ve středoevropském akademickém prostředí objevily v nedávné době. Autoři tvrdí, že k opětovnému zájmu o totalitarismus přispívá takzvaný nový revizionismus, jehož představitelé se stavějí do opozice vůči vágně definovaným (či zcela nedefinovaným) teoriím totalitarismu. Tento spor, patrný zejména v nedávných diskusích o komunistické minulosti, autoři článku považují za nedorozumění a poukazují na dva základní problémy: Polemika se často vede s vágně definovaným pojetím totalitarismu, které je nezřídka zaměňováno za "perspektivu shora". Zadruhé, představitelé takzvaného nového revizionismu se často snaží odmítat teorie totalitarismu argumenty, které je paradoxně potvrzují. Článek ukazuje, že příkopy mezi jednotlivými teoretiky totalitarismu byly mnohem hlubší, než se rozevírají mezi "novými revizionisty" a "totalitáři".

2

Několik (o)bludných cest české historiografie posledních třiceti let

100%

Nečasová D.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2023

|

vol. 30

|

issue 1

169-174

EN

In this discussion paper, presented at the Sixteenth Congress of the Slovak Historical Society (Slovenská historická spoločnosť) on 6 September 2022 in Banská Bystrica, Denisa Nečasová reflects on contemporary Czech historiography, especially contemporary history. She focuses on those trends that she considers problematic or negative. The first of these is the persistent positivist approach of many works that avoid historical interpretation and let the facts "speak for themselves". Paradoxically, however, implicit interpretations of the past sneak in, most often in the form of nationalist and anti-communist stereotypes. Politicization and ideologization, as the second negative trend in Czech contemporary history, are applied, as Nečasová argues, especially to the communist period and burden the dispute between the proponents of the theory of totalitarianism and historical revisionism, which in recent years has been litigated in the Czech academic as well as public sphere. As a third unfortunate trend, the author points to the methodological disregard of gender structures and gendered aspects of society in most historical research. This is related to the disproportionately low representation of Czech women historians in the field, and especially in its leading positions.

CS

V tomto diskusním příspěvku, předneseném na 16. sjezdu Slovenské historické společnosti dne 6. září 2022 v Banské Bystrici, se autorka zamýšlí nad současnou českou historiografií, zvláště soudobých dějin. Zaměřuje se přitom na ty její trendy, které pokládá za problematické či negativní. První z nich spatřuje v přetrvávajícím pozitivistickém přístupu řady prací, které se vyhýbají historické interpretaci a nechávají mluvit fakta takzvaně samy za sebe. Paradoxně se pak do nich ovšem vkrádají implicitní interpretace minulosti, nejčastěji v podobě nacionalistických a antikomunistických stereotypů. Politizace a ideologizace jako druhý negativní trend českých soudobých dějin se pak uplatňují zvláště ve vztahu k období komunismu a zatěžují spor mezi zastánci teorie totalitarismu a historického revizionismu, který se vede v posledních letech v České republice značně vypjatě i ve veřejném prostoru. Jako třetí neblahý trend identifikuje autorka metodologické ignorování genderové struktury a aspektů společnosti ve většině historických výzkumů. S tím souvisí disproporčně nízké zastoupení českých historiček v oboru, a zejména v jeho vedoucích pozicích.

3

Dcera, historička, "špionka" Sheila Fitzpatricková: nad vzpomínkami "jiné" revizionistky

86%

Adamec J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2023

|

vol. 30

|

issue 1

137-166

EN

In the first part of his essay dedicated to the Australian historian Sheila Fitzpatrick, a world-renowned expert in the field of Soviet studies, the author presents the beginnings of her academic career. He makes ample use of her self-reflections from several decades' distance in the form of autobiographical publications, particularly A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), which he supplements and contrasts with other secondary sources. What interests him most about Fitzpatrick's scholarly career is how she became an unorthodox and open-minded representative of the revisionist current in the historiography of Soviet communism, and how her initiatory research experience in Moscow in the late 1960s shaped her. Fitzpatrick was born in 1941 in Melbourne, where she spent her school years and studied history and music at university. Both her father, Brian Charles Fitzpatrick (1905-1965), and her mother, Dorothy Mary Fitzpatrick (née Davis, 1913-2001), were historians and left-wing activists, and the author traces how this family background influenced her and how she positioned herself in relation to it. As a gifted student, thanks to a scholarship, she went on to postgraduate studies at St. Antony's College, Oxford, from where she headed to the Moscow archives in 1966 on a study exchange. She spent three years there, on and off, culminating in a doctoral thesis on the People's Commissariat of Enlightenment (Narodnyi komissariat prosveshcheniia) under the direction of Anatoly Lunacharsky (1875-1933). In the context of the Sovietology of the time, burdened with schematic Cold War thinking, the author emphasizes Fitzpatrick's efforts to understand the Soviet system from the inside, through archival sources. He examines her "survival strategies" in a space defined by the surveillance and pressure of the Soviet authorities and the demands of Western academic institutions and portrays her embeddedness in an intellectual circle of Russian friends in which Lunacharsky's brother-in-law and secretary, Igor Sats (1903-1980), was a key figure. The author also examines the personal and professional dilemmas associated with the spy-mania of the era on both sides of the Iron Curtain, which the ambitious historian had to deal with.

CS

V první části esejisticky laděného textu věnovaného australské historičce Sheile Fitzpatrickové, světově uznávané odbornici v oblasti sovětských studií, autor přibližuje počátky její akademické kariéry. Hojně k tomu využívá její sebereflexi z odstupu několika desetiletí v podobě autobiografických publikací, zvláště knihy A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), které doplňuje a konfrontuje s dalšími sekundárními zdroji. Na její vědecké dráze ho především zajímá, jak se stala neortodoxní a otevřeně smýšlející představitelkou revizionistického proudu v historiografii sovětského komunismu a jak ji formovala iniciační badatelská zkušenost v Moskvě druhé poloviny šedesátých let. Fitzpatricková se narodila v roce 1941 v Melbourne, kde prožila školní léta a vystudovala na univerzitě historii a hudbu. Otec Brian Charles Fitzpatrick (1905–1965) i matka Dorothy Mary Fitzpatricková (rozená Davisová, 1913–2001) byli historici a levicoví aktivisté a autor sleduje, jak ji toto rodinné prostředí ovlivňovalo i jak se vůči němu vymezovala. Jako nadaná studentka díky stipendiu pokračovala v postgraduálním studiu na St. Antony’s College v Oxfordu, odkud v roce 1966 zamířila na výměnný studijní pobyt do moskevských archivů. Zde s přestávkami prožila tři roky a završila jej disertací o Lidovém komisariátu osvěty (Narodnyj komissariat prosveščenija) pod vedením Anatolije Lunačarského (1975–1933). V kontextu dobové sovětologie, zatížené schematickým uvažováním, autor zdůrazňuje úsilí Fitzpatrickové poznat a pochopit sovětský systém zevnitř, prostřednictvím archivních pramenů, zkoumá její „strategie přežívání“ v prostoru vymezeném dozorem a tlakem sovětských úřadů i nároky západních akademických institucí a vykresluje její zakotvení v intelektuálním okruhu ruských přátel, v němž byl pro ni klíčovou osobou Lunačarského švagr a tajemník Igor Sac (1903–1980). Pozornost věnuje také osobním a profesním dilematům ambiciózní historičky spojeným s dobovou špionomanií na obou stranách železné opony.

Refine search results

3 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Adamec J.

1 Buben R.

1 Nečasová D.

1 Štefek M.

2 2023

1 2021

Konceptuální labyrinty: kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou?

Několik (o)bludných cest české historiografie posledních třiceti let

Dcera, historička, "špionka" Sheila Fitzpatricková: nad vzpomínkami "jiné" revizionistky