Search results

1

Hrdina a nepriateľ : Masaryk a slovenská otázka

100%

Kováč D.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2018

|

vol. 25

|

issue 3-4

338-347

EN

The author shows how the perception of Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) by the Slovak society was created and has been changing in the course of history and how it was infl uencing the Slovak milieu. He dates Masaryk’s contacts and disputes with Slovak intellectuals already at the turn of the 19th and 20th centuries. At the same time, he had a great infl uence on the young generation of Slovak liberals grouped around the “Hlas” journal. Masaryk was widely respected in Slovakia as the founder and fi rst president of the Czechoslovak Republic. A major change occurred with the demise of the First Republic in the autumn of 1938, and particularly with the birth of the independent Slovak State in March 1939. The power in Slovakia was taken over by Hlinka’s Slovak People’s Party which, according to the author, introduced negative ideological deformations into the assessment of Masaryk’s personality and historical role. Its members depicted Masaryk as an enemy of the Slovaks, who had not abided by the Pittsburgh Agreement, had given orders to shoot at Slovak workers, had been responsible for the death of General Milan Rastislav Štefánik in 1919, etc. After 1948, the propaganda machine of the ruling Communist Party of Czechoslovakia adopted some of these negative stereotypes, its offi cial historical interpretation of the pre-war Czechoslovak Republic as a bourgeois state also including a condemnation of its representatives, including Masaryk, who was labelled an agent of imperialism in the 1950s. The author claims that consequences of the dual ideological deformation still exist in Slovakia, supporting his statement by, for example, the fact that Masaryk’s name and other forms of his presentation (statues, busts, names of streets and institutions, etc.) are almost absent in the public space.

CS

Autor představuje, jak se historicky až do současnosti vytvářel a měnil obraz Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937) ve slovenské společnosti a jak slovenské prostředí ovlivňoval. Masarykovy kontakty i spory se slovenskými intelektuály datuje už do přelomu 19. a 20. století. Významný byl přitom jeho vliv na mladou slovenskou liberální generaci takzvaných hlasistů. Jako zakladatel a první prezident Československé republiky byl Masaryk na Slovensku široce respektovaný. Podstatná změna nastala se zánikem první republiky na podzim 1938, a zejména se vznikem samostatného Slovenského státu v březnu 1939. Moc na Slovensku převzala Hlinkova slovenská ľudová strana, která podle autora vnesla do hodnocení Masarykovy osobnosti a historické role negativní ideologické deformace. Luďáci vykreslovali Masaryka jako nepřítele Slováků, který nedodržel Pittsburskou dohodu, nechal střílet do slovenských dělníků, byl zodpovědný za smrt generála Milana Rastislava Štefánika v roce 1919 a podobně. Propaganda vládnoucí Komunistické strany Československa po roce 1948 část těchto negativních stereotypů převzala a v rámci oficiálního historického výkladu předválečné Československé republiky jako buržoazního státu odsuzovala také její představitele včetně Masaryka, který byl v padesátých letech označován za agenta imperialismu. Důsledky této dvojité ideologické deformace na Slovensku podle autora přetrvávají dodnes, což dokumentuje mimo jiné na skutečnosti, že Masarykovo jméno a zpodobení zde téměř absentuje ve veřejném prostoru (sochy, busty, názvy ulic a institucí a podobně).

2

Původ a osud hrdiny : sonda do českého pohledu na osobnost TGM

100%

Šedivý I.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2018

|

vol. 25

|

issue 3-4

331-337

EN

In his essay, the author draws from a presumption that the strong Masarykian myth that was being formed since 1918 and that became a part of a broader founding Czechoslovak myth represents several basic archetypes characteristic for different periods of the life of Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), as well as different roles he found himself in the course of time: a Hero (mainly until 1918), a Father (mainly since 1914), and a Philosopher (continuously). Referring to period publications and press, the author sketches contours of that part of the Masarykian myth which deals with his youth, growing up, and predestination, attempting at its de-construction.

CS

Autor v tomto eseji vychází z předpokladu, že silný masarykovský mýtus, který se utvářel od roku 1918 a který se stal součástí širšího, zakladatelského československého mýtu, reprezentuje několik základních archetypů, které byly charakteristické pro různá období života Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937) i pro různé role, v nichž se postupem času nacházel: Hrdina (především do roku 1918), Otec (především od roku 1914), Filozof (průběžně). S odkazy na dobovou publicistiku a žurnalistiku autor načrtává obrysy té části masarykovského mýtu, která hovoří o jeho mládí, dospívání a osudovém předurčení, a pokouší se o její dekonstrukci.

3

Jozef Tiso : můj nepřítel - tvůj hrdina?

75%

Rychlík J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2018

|

vol. 25

|

issue 3-4

348-365

EN

The author fi rst summarizes the career of Jozef Tiso (1887–1947), a politician and a Roman Catholic priest. His entire political life was linked to Hlinka’s Slovak People’s Party; he was always a representative of its moderate faction, and even represented it as a minister of the Czechoslovak government. In 1939, he became its chairman. In the First Czechoslovak Republic, he was a dyed-in-the-wool federalist; since the proclamation of the Slovak State in March 1939 until the end of his life, an advocate of Slovakia’s independence. As the president of the Slovak Republic between 1939 and 1945, he was responsible for Slovakia’s political regime, alliance with the Nazi Germany until the end of the war, and deportations of Slovak Jews. After the war, he was tried by the National Court of Justice, sentenced to death, and executed in 1947. The author analyzes in detail the accusations brought against Tito during the trial and Tiso’s defence, as the arguments presented by both parties were later used by Tiso’s adversaries and sympathizers. Czech politicians and general public after the war were united in their condemnation of Tiso; in their eyes, Tiso’s biggest crime was his share in the destruction of the common state. On the other hand, the Slovaks’ view on Tiso depended on their attitude toward the previous political regime in Slovakia. Furthermore, the author monitors how Tiso’s cult was formed in the separatist segment of the Slovak exile since the end of the war. It was spreading mainly in the United States, Canada, and Argentina, but the efforts aimed at Tiso’s moral purifi cation were unsuccessful. The article also pays special attention to Tiso’s refl ections in the Czech and Slovak dissent in the 1970s and 1980s. In the end, the author describes disputes over Tiso which broke up after 1989 in Slovakia and which were a part of the “return of history” to the public space. They were related to attempts for Tiso’s commemoration and historical rehabilitation, and found their way to the media, politics, and historiography. The essay is concluded by a statement that the Czech society is not interested in Tiso as a historical fi gure, but that Tiso still divides the Slovak one: a minority of the Slovak society sees Tiso as a hero and a martyr, while most Slovaks perceive him as an unsuccessful and discredited politician.

CS

Autor nejprve resumuje kariéru politika a římskokatolického kněze Jozefa Tisa (1887–1947). Politicky byl celý život spjat s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou; vždy v ní zastupoval umírněné křídlo, mezi válkami ji reprezentoval i jako ministr v československé vládě, v roce 1939 se stal jejím předsedou. V první Československé republice byl přesvědčeným federalistou, od vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 až do konce života obhájcem slovenské samostatnosti. Jako prezident Slovenské republiky v letech 1939 až 1945 nesl odpovědnost za tamní politický režim, za spojenectví s nacistickým Německem až do konce války i za deportace slovenských Židů. Po válce stanul před Národním soudem a na základě jeho rozsudku byl v roce 1947 popraven. Podrobněji se autor věnuje obviněním Tisa vzneseným v soudním procesu a jeho obhajobě, protože na argumentaci obou stran byly do značné míry založeny postoje pozdějších Tisových odpůrců a příznivců. Česká politika i veřejnost byly po válce v jeho odsuzování jednotné, přičemž za největší zločin pokládaly Tisův podíl na rozbití společného státu, zatímco náhled Slováků na Tisa závisel na jejich hodnocení minulého politického režimu na Slovensku. Dále autor sleduje, jak se v separatistické části slovenského exilu od konce války formoval Tisův kult. Šířil se v tomto prostředí především ve Spojených státech, Kanadě a Argentině, snahy o Tisovo morální očištění ale vyzněly naprázdno. Samostatná pozornost je v článku věnována Tisovým reflexím v českém a slovenském disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nakonec autor líčí spory o Tisa, které propukly po roce 1989 na Slovensku a byly součástí „návratu dějin“ do veřejného prostoru. Odehrávaly se kolem pokusů o Tisovu komemoraci a historickou rehabilitaci a pronikly do médií, politiky i historiografie. Stať uzavírá konstatování, že českou společnost Tiso jako historická postava nezajímá, slovenskou ale stále rozděluje: menšina v něm vidí hrdinu a mučedníka, většina neúspěšného a zdiskreditovaného politika.

Refine search results

3 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Kováč D.

1 Rychlík J.

1 Šedivý I.

3 2018

Hrdina a nepriateľ : Masaryk a slovenská otázka

Původ a osud hrdiny : sonda do českého pohledu na osobnost TGM

Jozef Tiso : můj nepřítel - tvůj hrdina?