Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 23

first rewind previous Page / 2 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  identita
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
1
Content available remote

Reprezentace "pravého Američana" a Spojených států amerických v českých cestopisech od sedmdesátých let 19. století po první světovou válku

100%
Švéda J.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2015
|
vol. 63
|
issue 3
359-388
CS
Studie se zabývá analýzou cestopisné literatury o Spojených státech amerických v českém cestopisném diskurzu v období od sedmdesátých let devatenáctého století po první světovou válku. Argumentační osu tvoří dvě témata - reprezentace USA jako „země svobody“ a obraz „pravého Američana“. Kromě zpracování tohoto tématu si studie klade za cíl prozkoumat obrysy české identity v konfrontaci s americkým „jiným“. Metodologicky se tedy inspiruje saidovskými analýzami a zobrazováním „jiného“ v literatuře a kultuře. Studie argumentuje, že analyzovaní autoři (Josef Václav Sládek, František Herites, Josef Štolba, Jiří Guth, Josef Kořenský ad.) vidí USA jako inspirativní model svobodné a demokratické země. Stejně tak zobrazení „pravých Američanů“ je přes některé jejich negativní aspekty pozitivní. Jsou reprezentováni jako činorodí, pracovití a houževnatí jednotlivci, čestní a stateční. Autoři často kontrastují tyto pozitivní rysy amerického „jiného“ s „typicky“ českou malostí, absencí hrdosti, dynamičnosti a také údajnou závistivostí Čechů. I v těchto aspektech by si dle cestopisců Češi měli vzít z Američanů příklad. Jediným výraznějším pozitivním rysem Čechů v konfrontaci s Američany je jejich „kulturnost“ (rozvinutost v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění apod.). Celkově můžeme konstatovat, že čeští cestovatelé v tomto období Spojené státy americké a její obyvatele obdivují a vidí je jako příklad hodný následování. Tento reprezentační modus také dokladuje postupný obrat českých intelektuálních a kulturních elit od východu na západ, ke kterému docházelo v tomto období.
2
Content available remote

Poznání- paměť- identita a několik obecnějších úvah

100%
Havelka M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 2
256-268
EN
Against the background of a recent discussion on the creation of an institute of ‘national memory’, this text analyses the broader issue of ‘memory’ and the politics of memory from sociological standpoints. It starts off with a general analysis of the relationships between memory, sources and historical knowledge, calls attention to the anthropological and cultural bases of the construction of memory and its ‘colonising’ and ‘isolating’ functions. It notes that deficits in the contents of individual memory and their contrafactual potential make it possible not only to legitimise political interests in various ways, but to view and evaluate analytical historical research in diff erent ways as well. Under the heading ‘The Utraquism of Memory’, he then refers to the mutual conditionality of historical memory and ‘social forgetting’. Th e author elucidates the sociocultural foundations of their mutuality by means of concepts used in Jeffrey C. Alexander’s sociology of cultural traumas. In this connection, he then shows the relevance of memory both for the creation of a historical consciousness and the construction of a collective identity as well as a concrete form of solidarity.
CS
Na pozadí nedávných diskusích o vytvoření Ústavu paměti národa rozebírá text širší pojem „paměti“ a politiky paměti ze sociologického hlediska. Začíná obecným rozborem vztahů mezi pamětí, prameny a historickou pamětí, připomíná antropologický a kulturní základ konstrukce paměti a její „kolonizační“ a „izolační“ funkcí. Všímá si, že výpadky obsahu individuální paměti a jejich potenciální rozporuplnost umožňují nejen legitimizovat v mnoha ohledech politické zájmy, ale stejně tak chápat a hodnotit analytický historický výzkum. Skrze pojem „utrakvismus paměti“, odkazuje ke vzájemné podmíněnosti historické paměti a „společenského zapomenutí“. Autor osvětluje sociokulturní základy této vzájemnosti na konceptech sociologie kulturních traumat Jeffrezho C. Alexandera. V této souvislosti ukazuje důležitost paměti jak pro vytvoření historického vědomí a kolektivní identity, tak pro konkrétní podobu solidarity.
3

Pokoleniowe różnice w artystycznym obrazowaniu doświadczenia totalitarnej przeszłości w czeskim teatrze najnowszym

84%
Czachór S.
Miscellanea Posttotalitariana Wratislaviensia
|
2016
|
vol. 4: POKOLENIE — TRANSFORMACJA — TOŻSAMOŚĆ Gardzienickie czytania teatroznawcze… i nie tylko
49-58
EN
The article presents an analysis of a number of Czech performances from the years 2007–2013 on the topic of the communist era and reflecting on the changes that have occurred over the past 25 years. Selected directors belong to three generations of artists: the ones already creating in the 1960s, the ones debuting just before or just after the Velvet Revolution and the ones beginning their career in 2000. The comparison of performances produced within a short time clearly shows the differences, both aesthetic and ideological, in the method of recognizing similar issues by the authors growing up in a completely different socio-political conditions. Works of the oldest generation, using conventional theatrical means, reveal the strongest judgmental tendencies, the need to show the ambiguous choices in black and white colors. The average generation contend with the legend of past years, asking difficult questions about the impact of the past on the shape of collective identity. The youngest generation, however, intentionally emphasize that their knowledge about communism is mediated, which encourages them to analyze the history and memory of their families in search of their own roots.
4
Content available remote

Fikčnost ve faktuálním vyprávění : případ fikčních metaautobiografií

84%
Fonioková Z.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 6
841-869
EN
This study focuses on the issues surrounding texts that refer to an author’s life while deliberately including fictionality within the autobiographical testimony, i.e. via autofiction and fictional meta-autobiography. The fictional elements in this kind of writing often serve as a tool for self-reflection. Using specific narrative techniques, for example, these works comment on the issue of autobiographical memory, the epistemological (in)accessibility of the past, and the narrative construction of identity. This study endeavours to link the reflections of contemporary narratologists on fictional and non-fictional narration with an analysis of autofictional and meta-autobiographical works. The first section deals briefly with the issue of fictionality, presenting the rhetorical theory (of H. S. Nielsen, J. Phelan and R. Walsh), which enables us to perceive fictionality outside fiction as a component of factual communication about the real world. The following section focuses on the meta-autobiographical text Montauk by the Swiss author Max Frisch: it illustrates the method of including fictionality in an autobiographical text as a way to reflect on remembering, and on the possibilities of depicting one’s own life and creating one’s own I by writing. This analysis is linked to a brief excursus into narrative construction in autobiographical narration, primarily in connection with personal identity. The next section of the article briefly summarizes the differencs between classial autobiographies and contemporary self-reflectively inclined autobiographies and autofictions. It presents the category of fictional meta-autobiographies, which it includes in the broader framework of autofictional texts, and presents an (incomplete) summary of the many definitions and forms of autofiction. This is followed by an analysis of the second example of fictional metaautobiography, A Heartbreaking Work of Staggering Genius by American author Dave Eggers, which ironically deconstructs the convention of autobiographical writing. The conclusion of the study points out the differences in the way fictionality is included in the works presented, forming the basis for a division of fictional meta-autobiographies in accordance with the kind of reading instructions which they present to readers: Montauk represents works that help the reader to switch between a fictional and an autobiographical interpretation method by indicating which parts or aspects are invented and which stay true to real events; on the other hand, texts like A Heartbreaking Work of Staggering Genius provide relatively few indications to help readers distinguish fictional elements and identify authentically autobiographical moments.
5
Content available remote

Jazyk jako kód a jako emblém v autorské tvorbě Romů v České republice

84%
Scheinostová A.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2012
|
vol. 60
|
issue 2
203-224
EN
This essay provides a summary of the Romany language in the Czech Republic today with regard to its defining historical contexts. It examines stereotypical Czech attitudes towards this language and their influence on the understanding their own language and its prestige amongst Romany speakers. It also examines a Romany ethnolect and aspects of multilingualism in Romany speakers and analyzes thhe motives for switching codes. The author then contrasts the perception of Romany amongst Roma people writers and their part in current efforts to achieve a 'reversing language shift' . The very use of Romany as a literary language appears as a politically loaded, legitimizing act. At the same time, Romany authors ascribe an almost sacred nature to the Romany language. In their writing, the communal language emblematizes Romanyhood itself or positive traits and the potential of their exclusively Romany commonwealth. The author considers how works by Vladislav Haluška, Ilona Ferková, and Irena Eliášová exploit multilinugalism. She regards the use of Czech in Romany as an incursion by an alien force. in Czech-language works, Romany expressions help to create the setting of the narrative in the 'Romany world'. Questions of intercultural encounters, differences, and potentials for understanding can thus be studied not only theoretically, but also in the specific works of these writers.
6
Content available remote

Problematická smrt boha v reflexi Vítězslava Gardavského

84%
Podzimek M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 3
421-439
EN
The article commemorates, on the fiftieth anniversary of the publication of the book Bůh není zcela mrtev (God Isn’t Quite Dead), the Czechoslovak Marxist philosopher Vítězslav Gardavský. In the first part, it describes Gardavský’s position in relation to some of the conservative – but especially some of the progressive – theological currents of thought of the 1960s in which the philosophy of religion and the future of religion were discussed. Later, the article asks whether Gardavský’s optimistic vision of that time regarding various currents of self-examination operating on the inside of Christian denominations has been fulfilled. It then explores the question of who might be, after the passing of this half century, these currents primary, contemporary actors. The text attempts to show the need for the continuation of a cultivated discussion in the questions of transcendence, just as Vítězslav Gardavský himself managed to lead such a discussion in his own time.
DE
Der vorliegende Text erinnert anlässlich des 50. Jahrestags der Herausgabe des Buchs Bůh není zcela mrtev (Gott ist nicht ganz tot) an die Persönlichkeit des tschechoslowakischen marxistischen Philosophen Vítězslav Gardavský. Im ersten Teil des Artikels werden Gardavskýs Standpunkte zu bestimmten konservativen, insbesondere jedoch progressiven Denkrichtungen der Theologie der 60. Jahre des 20. Jahrhunderts erläutert, insbesondere hinsichtlich der Religionsphilosophie und der Zukunft der Religion. Des Weiteren wird die Frage gestellt, ob Gardavskýs damalige optimistische Vision bezüglich bestimmter selbstreflektiver Denkströmungen innerhalb christlicher Gemeinschaften auch heute noch ihre Erfüllung findet und wer nach nunmehr einem halben Jahrhundert deren Hauptakteure sind. Der Text versucht, den Bedarf nach Fortsetzung einer kultivierten Diskussion über Fragen der Transzendenz aufzuzeigen, wobei gerade Vítězslav Gardavský als Beispiel dafür steht, wie eine solche Diskussion geführt werden könnte.
CS
Předkládaný text připomíná po více než půlstoletí, jež uplynulo od vydání knihy Bůh není zcela mrtev, osobnost československého marxistického filosofa Vítězslava Gardavského. V první části autor přibližuje jeho postoje vůči některým konzervativním, ale především progresivním teologickým myšlenkovým proudům šedesátých let 20. století, přičemž se zaměřuje zejména na různá pojetí filosofie náboženství a budoucnost náboženství. Dále si text klade otázky, zda tehdejší Gardavského optimistická vize týkající se některých sebereflexivních proudů uvnitř křesťanských denominací je dnes ještě naplňována a kdo jsou její hlavní současní aktéři. Text se snaží poukázat na potřebu pokračování kultivované diskuse v otázkách transcendence, přičemž poukazuje na to, že vzorem toho, jak tuto diskusi lze dobře vést, byl ve své době právě Vítězslav Gardavský.
7
Publication available in full text mode
Content available

Tělesnost a moderní doba: příklad ruralismu

84%
Derková V., Kotásek M.
Bohemistyka
|
2022
|
issue 4
525-542
EN
The article focuses on cultural changes that the human body goes through in Modernism. It points at the main features of the current disourse of the body. It stresses the importance of medicine and psychological discourses of the time and their link with political discourse of nationality. The same relevance is found regarding the new visual massmedia – especially newspapers and photography. The general outline of the most relevant features of Modernity in connection with the human body is followed by a particular analysis of ruralist prose by František Křelina and Václav Prokůpek. The analysis points at the relevancy of literature disourse facing competition from new modes of representation (especially visual ones).
CS
Článek se věnuje kulturním proměnám, jimiž prochází v moderní době lidská tělesnost. Pojmenovává hlavní okolnosti, formující dobové pohledy na problematiku těla, přičemž zdůrazňuje prosazování i laickou recepci medicínského a psychologického diskurzu, jež jsou propojeny se zájmy politickými. Přinejmenším stejná závažnost je přisuzována novým vizuálním a hromadně sdělovacím médiím – především fotografiím a novinám. Na obecnější uvedení do relevantních znaků moderny ve vztahu k lidské tělesnosti navazuje konkrétní analýza textů Františka Křeliny a Václava Prokůpka. Tato analýza umožňuje poukázat na relevantnost literárního diskurzu i v konkurenci nových, moderních reprezentačních médií.
8
Publication available in full text mode
Content available

Reading the Body: Corporeal Imagery, Language, and Identity in Ivan Blatný’s Pomocná škola Bixley

67%
Vergara J.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2015
|
vol. 12
|
issue 23
128-138
EN
The present study examines the manner in which Ivan Blatný approaches three interrelated themes — identity, language, and the human body — throughout Pomocná škola Bixley, his last verse collection. I argue that as Blatný grappled with the decline of his mental and physical strength, these themes merged in his writing. Through a series of critical readings I demonstrate the way Blatný treats poetic ability and fractured identity in terms of mastery over broken language and body. The poet splits his lyrical “I” in numerous ways, making his poems more self-aware and self-deprecating than before. There is also a tension between the joy that language brings him and his being powerless to comprehend it. The use of body imagery (arteries, bones, etc.) repeatedly accentuates this correlation, intermingling as it does with reflections on the perplexing nature of writing. By equating the failure to comprehend the human body with the incapacity to explain his own language, Blatný transforms these twin issues into a struggle to understand the person(s) he has become. This expanded thematic unity provides an approach which allows us to understand Pomocná škola Bixley as a cohesive collection, complete with an interconnected system of metaphors and imagery, rather than the disorganized mass it may appear to be at first reading.
CS
Článek se věnuje otázce, jakým způsobem přistupuje Ivan Blatný k trojici navzájem propojených témat — identitě, jazyku a lidskému tělu — ve své poslední sbírce Pomocná škola Bixley. Při zápase s úpadkem duševních a tělesných sil se Blatnému tato témata v jeho psaní spojila. Kritickým čtením předvádím Blatného pojetí básnických schopností a roztříštěné identity prizmatem vlády nad rozbitým jazykem a tělem. Básník různými způsoby štěpí své lyrické já, čímž zvyšuje sebereflexivitu a sebeironii básní, jež navíc vykazují napětí mezi radostí, již mu jazyk přináší, a jeho neschopností jazyku porozumět. Tato korelace je opakovaně zdůrazněna využitím obrazů tělesnosti (cév, kostí atd.), jež se proplétají s úvahami o matoucí povaze psaní. Ztotožněním nepochopitelnosti lidského těla s nevysvětlitelností vlastního jazyka Blatný oba problémy proměňuje v zápas o pochopení té osoby či osob, jimiž se stal. Tato rozšířená básnická jednota rýsuje přístup, který nám umožňuje vnímat Pomocnou školu Bixley jako soudržnou sbírku s vnitřně propojeným systémem metafor a obrazů a nikoli jako dezorganizovanou masu, jak se při prvním čtení může jevit.
9
Content available remote

Jak uvažují nad svou identitou mladé Vietnamky 1,5. a 2. generace žijící v České republice

67%
Hubertová L.
E-psychologie (E-psychology)
|
2016
|
vol. 10
|
issue 2
1-17
EN
Identity can include different domains-moral, spiritual, gender, career, relationships, ethnic, politic. The ethnic identity is very important and central theme of identity among young from ethnic minority groups. In the present time, the second generation of Vietnamese Czech youth is growing up in the Czech Republic. There is lack of research describing the exploration of their identity. The aim of this study was establish, how young (18-22) Vietnamese Czech women think about their identity in the educational and career, relational, ethnic and personal domain. The qualitative study on six participants used interpretative phenomenological analysis (IPA). The results indicated similar patterns among Vietnamese Czech young women and Vietnamese Americans, especially in the area of life values and importance of the family and vietnamese community in the process of exploration identity and making commitments. The present findings should be used to increase culture sensitivity at school and university counselors and advisors working with Vietnamese Czech students.
CS
Identita může zahrnovat různé domény: morální, spirituální, profesní, etnickou, genderovou, vztahovou, politickou. U mladých lidí z etnických minorit je v identitě časté centrální téma etnické identity. V současné době v ČR dospívá početně zastoupená druhá generace Vietnamců. Výzkumy zabývající se identitou u této populace v ČR však zatím chybí. Cílem této práce bylo zachytit, jak uvažují nad svou identitou mladé české Vietnamky (18-22 let) v těchto doménách: vzdělávací a profesní, partnerská, etnická, osobní. V kvalitativním výzkumu u 6 participantek byla využita metoda interpretativní fenomenologické analýzy (IPA). Výzkum prokázal některé shodné prvky v identitě se skupinou amerických Vietnamců 1,5. a 2. generace – zejména v hodnotovém ukotvení, významu rodiny a vietnamské komunity při exploraci identity a vytváření životních závazků. Výsledky z tohoto výzkumu jsou využitelné zejména pro zvýšení kulturní senzitivity školních poradenských pracovníků na středních a vyšších odborných školách, případně poradenských pracovníků vysokoškolských poradenských center, pracujících i s populací českých Vietnamců.
10
Publication available in full text mode
Content available

Diskovité korálky ze skořápek pštrosích vajec z mezolitického sídliště Sfinga (SKB.W-60) v pohoří Sabaloka (centrální Súdán)

67%
Varadzinová Suková L., Sůvová Z., Cílek V., Odler M., Pokorný P., Varadzin L.
Pražské egyptologické studie (Prague Egyptological Studies)
|
2015
|
issue 14
66-71
EN
Ostrich eggs are sought after not only for their nutrition content, but also for use in artefact industries. The egg shells can be used to make containers or items of personal decoration, such as pendants and disc beads. The latter artefacts and the process of their manufacturing were studied on the material gained through excavation in 2012 of Sounding 2 (20 m2) at the Mesolithic settlement and burial ground of Sphinx (SBK.W-60) at Jebel Sabaloka (West Bank) in central Sudan.
11
Content available remote

Osobní identita a společenská realita - kolektivní identita v bezpečnostních sborech

67%
Svěchotová S.
E-psychologie (E-psychology)
|
2008
|
vol. 2
|
issue 3
77-82
EN
In her contribution the author builds upon her longstanding experience as a psychologist in Czech security forces. She discusses the themes of individual and group identity in an environment of totalitarian and post-totalitarian society and security institutions.
CS
Ve svém příspěvku autorka vychází z dlouholeté praxe psychologa působícího v republikových bezpečnostních sborech. Věnuje se tématům individuální a skupinové identity v prostředí totalitní a posttotalitní společnosti a bezpečnostních institucí.
12
Content available remote

Jen aby mi to nezaštupovali aneb jak přežít vlastní smrt

67%
Kolman V.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 1
25-46
EN
Wittgenstein says that Hegel sees identities where he himself sees differences. This is interesting because it is a good way to characterize their final conceptualizations of knowledge, respectively spirit and language play, but also because it is one of many examples of a more general pattern of evaluation of Hegel’s system by his followers. They usually either deny that the whole is true (Adorno), or assert that what we are for us, our self-concept, is always inadequate to what we are in itself (Sartre). Our knowledge in itself always contains some sort of a hole or gap. So Hegel usually comes off as a fool who betrayed the revolutionary ideal of the torn self-consciousness in favor of the benefice of the Prussian state, in which all self-consciousness is unified and all the socks carefully mended. In my paper I want to outline a different reading of the whole problem, which sees Hegel as a cautious man who does not want his philosophy to be clumsily represented after he dies.
CS
Wittgenstein říká, že Hegel vidí identity tam, kde on sám vidí rozdíly. To je zajímavé nejen proto, že tak lze vhodně charakterizovat jejich dva finální koncepty poznání, totiž ducha a jazykovou hru, ale také proto, že se jedná o jeden z mnoha příkladů obecnějšího vzorce hodnocení Hegelova systému jeho následovníky. Ti zpravidla buď popírají, že by celek byl pravdou (Adorno), či tvrdí, že to, čím jsme pro sebe, naše sebepojetí, je vždy neadekvátní tomu, čím jsme o sobě (Sartre). Naše poznání v sobě vždy obsahuje nějakou díru. Hegel tak zpravidla dopadá jako pošetilec, jenž zradil revoluční ideál děravého sebevědomí ve prospěch prebendy pruského státu, v němž jsou všechna sebevědomí unifikována a všechny ponožky pečlivě zašity. Ve svém příspěvku chci načrtnout jiné čtení celého problému, které Hegela naopak vidí jako obezřetného muže, který nechce, aby byla jeho filosofie, poté co zemře, neobratně zaštupována.
DE
Wittgenstein sagt, dass Hegel Identität dort sieht, wo er selbst lauter Unterschiede sieht. Dies ist schon deshalb interessant, weil mit diesen Worten sehr treffend die finalen Konzepte dieser beiden Denker bezüglich der Erkenntnis charakterisiert werden können, nämlich Geist und Sprachspiel, aber auch deshalb, weil es sich um eines von vielen Beispielen des allgemeinen Musters der Bewertung von Hegels System durch seine Nachfolger handelt. Diese bestreiten entweder, dass das Ganze die Wahrheit wäre (Adorno), oder sie behaupten, dass das, was wir für uns sind, unser Selbstverständnis, immer inadäquat dem ist, was wir an sich sind (Sartre). Unsere Erkenntnis weist immer irgendeine Lücke auf. Hegel endet dadurch in der Regel immer wie ein Narr, der das revolutionäre Ideal des löchrigen Selbstbewusstseins für Pfründe des preußischen Staates verriet, in dem jegliches Selbstbewusstsein über einen Kamm geschoren wird und alle Socken mit Sorgfalt gestopft sind. In meinem Beitrag möchte ich eine andere Lesart des Problems skizzieren, in der Hegel im Gegenteil als umsichtiger Mann gesehen wird, der nicht möchte, dass seine Philosophie nach seinem Tode bloß ungeschickt gestopft wird.
13
Content available remote

Vzpomínání na druhou světovou válku v generační perspektivě. Od narativu národního k narativu globálnímu a abstraktizovanému

67%
Švaříčková Slabáková R.
Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)
|
2020
|
vol. 107
|
issue 2
189-210
EN
The aim of the article is to gain a more comprehensive insight into the Czech collective memory of the Second World War. The article suggests that vivid collective representations of the Second World War are formed by family memory as well as by generational memory. On the example of four generations, the article shows the transformation of a national narrative of persecution and resistance of the oldest generation into an abstracted and generalized narrative of the youngest generation. Attention is paid to family recollections, their importance for the creation of the war memory by older generations, and their gradual disappearance from younger generations. The article documents the change of the perspective with which the youngest generation remembers the Second World War and stresses the emotional engagement of remembering. It argues that holocaust memory is well included into the Czech collective memory but in a new form shaped by the new culture of remembering.
CS
Cílem studie je porozumět lépe české kolektivní paměti druhé světové války. Studie předpokládá, že živé kolektivní představy o druhé světové válce jsou formovány rodinnou pamětí, stejně jako pamětí generační. Na příkladu čtyř generací studie ukazuje proměnu národního narativu perzekuce a odporu nejstarší generace až k abstraktizované a generalizované podobě narativu druhé světové války v nejmladší generaci. Pozornost je věnována rodinným vzpomínkám, jejich důležitosti pro formování představy o válce u starších generací a postupnému vytrácení rodinných příběhů z pamětí generací mladších. Studie dokládá změnu perspektivy, s níž se nejmladší generace vztahuje ke druhé světové válce a podtrhuje důležitost emocionálního rámce vzpomínání příslušníků této generace. Čelné místo v představě o druhé světové válce nejmladších generací zaujímá holokaust, ovšem v podobě, jež je diktována novou kulturou vzpomínání.
14
Content available remote

Rodinná paměť

67%
Sobotková I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2017
|
vol. 61
|
issue 2
144-155
EN
The aim of the study is to provide an overview of knowledge about family memory. Research on family memory is interdisciplinaty, but the output is only partial and non-systematic. The significant role of family memory has been revealed mainly by studies of collective memory in relation to the Second World War. However, the number of studies on family memory is very low compared to both the collective and autobiographical memories. In the article, the possible causes of this state are analysed. Up to now, the content of family memory has been rather unclear. Nevertheless, authors share the opinion that family memories have the nature of constructs, which are created and modified with respect to family needs. The main function of family memory is to share the meaning of family events and to strengthen the family identity. Based on the study of literature, significant concepts, closely related to family memory: family stories, family identity, family rituals and intergenerational relationships, have been identified. Up to now, the research on family memory in psychology has been lacking the umbrella conceptual framework. Therefore, the model of family memory context is proposed. Its intention is to organise the main concepts and suggest the relationships between them. Finally further necessary and interesting directions in the research on family memory are mentioned.
CS
Článek přináší přehled poznatků o rodinné paměti. Její výzkum je sice interdisciplinární, ale poznatky jsou pouze dílčí a nesystematické. Významnou úlohu rodinné paměti odhalily především studie kolektivní paměti v souvislosti s druhou světovou válkou. Ve srovnání s kolektivní i autobiografickou pamětí je ovšem počet studií o rodinné paměti mizivý. V článku jsou analyzovány možné příčiny tohoto stavu. Obsah rodinné paměti je zatím poměrně nejasný. Autoři se však shodují v tom, že rodinné vzpomínky mají povahu konstruktů, které jsou vytvářené a pozměňované s ohledem na potřeby rodiny. Hlavní funkcí rodinné paměti je sdílení významu rodinných událostí a posilování rodinné identity. Na základě studia literatury byly identifikovány důležité pojmy, které s rodinnou pamětí úzce souvisejí: rodinná vyprávění, rodinná identita, rodinné rituály a mezigenerační vztahy. Výzkum rodinné paměti v psychologii dosud postrádal zastřešující konceptuální rámec. Proto je navržen model kontextu rodinné paměti, jehož záměrem je usporádat hlavní pojmy a naznačit vztahy mezi nimi. Na závěr jsou zmíněny další potřebné či zajímavé směry budoucího zkoumání rodinné paměti.
15
Content available remote

Osobní identita a společenská realita - kolektivní identita v bezpečnostních sborech

67%
Svěchotová S.
E-psychologie (E-psychology)
|
2009
|
vol. 3
|
issue 4
77-82
EN
In her contribution the author builds upon her longstanding experience as a psychologist in Czech security forces. She discusses the themes of individual and group identity in an environment of totalitarian and post-totalitarian society and security institutions.
CS
Ve svém příspěvku autorka vychází z dlouholeté praxe psychologa působícího v republikových bezpečnostních sborech. Věnuje se tématům individuální a skupinové identity v prostředí totalitní a posttotalitní společnosti a bezpečnostních institucí.
16
Content available remote

Paměť, trauma, smrt : intervence jazyka v narativu

67%
Kotásek M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2013
|
vol. 61
|
issue 3
313-336
EN
This article discusses the options that narrative and language have in their attempts to capture or describe traumatic experience and death. It concentrates on two prose texts by Karel Čapek, Obyčejný život and Povětroň, and the first phase of Freudian psychoanalysis, pointing at generally distinguishable limits and distortions that arise when narrative and language come in contact with trauma and death. Contrary to the current trend within "trauma studies", the article does not deal with autobiographical records of traumatic experience. It rather tries to point out that thinking consistently about the connection between memory, language and trauma tends to blur and question the traditional distinction between fiction (understood as a work of imagination) and autobiography (taken as a description of real events). It also tries to show that psychoanalysis arrives, explicitly and implicitly, at a similar conclusion. The last part of the article poses the question what the resulting relationship between the outside (narrated, written story) and the "inner" experience is like, and to what extent the structure of this dyad can also be questioned.
17
Content available remote

Jazyková diverzita a jazyková politika v Ekvádoru:

67%
Valeš M.
Slovo a slovesnost: časopis pro otázky teorie a kultury jazyka (Slovo a slovesnost: A journal for the theory of language and language cultivation)
|
2014
|
vol. 75
|
issue 1
39-58
EN
Ecuador is a country with rich cultural and linguistic diversity. However, this diversity has been endangered due to contact between indigenous languages and Spanish. The objective of this paper is to describe the languages and language policy of Ecuador. Attention is devoted mainly to the indigenous languages and to the possibility of their revitalization. The text surveys their sociolinguistic situation and vitality. The indigenous languages are divided into three groups in accordance with the geography of the country: kichwa (highlands), languages of the Pacific coast and languages of the Amazon lowlands. The paper also discusses the general language policy of the country that has recently changed in favor of linguistic diversity but which has not been able to change the negative attitude towards indigenous languages. Regarding language planning, the absence of a consistent policy unfortunately favors a language shift to Spanish rather than the revitalization of the indigenous languages.
18
Content available remote

Jazyk a krajina v antropologickém výzkumu

67%
Mácha P.
Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)
|
2021
|
vol. 108
|
issue 4
403-430
EN
Language is a key element in the perception, formation, and reproduction of landscapes and group boundaries. It is effective in at least three dimensions, namely, the inner/cognitive, the outward/appropriative, and the collective/identitarian. The inner dimension refers to the fact that our perception of landscape and our spatial cognition are determined, to a large extent, by the linguistic terms and grammatical structures specific to our language. The outward dimension refers to the capacity of language to project linguistically- and culturally-determined understandings into the physical world and create and appropriate places and landscapes by the act of naming. Finally, the collective dimension points to the importance of the linguistic delimitation of landscapes and their association with group identities. The article summarizes crucial recent findings in all three of the aforementioned dimensions and suggests possibilities for further research.
19
Publication available in full text mode
Content available

Tatarkova autobiografická ikonografia (Navrávačky)

67%
Forgáč M.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2021
|
vol. 31
|
issue 2
73-88
EN
The article focuses on the analysis of autobiographical intentions in Dominik Tatarka’s work Navrávačky. The author’s autobiographical approach is decrypted in the Nietzschean context as the subject’s self-realization strategy based on the principle of fixation and elaboration. The Carpathian shepherd concept, which is a result of the interference between fixation and elaboration principle, is based on the autobiographical semantic concentration and re-direction of the experienced events. However, by activating mythological schemes, it creates an opportunity to transform the author’s pragmatic image into an icon.
20
Publication available in full text mode
Content available

Paměť živá a zahlazená Traumatický realismus v prózách Patricka Modiana, Georgese Pereca a W. G. Sebalda

67%
Hřídelová N.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2021
|
vol. 31
|
issue 2
121-138
XX
This study deals with the question of the representation of memory and trauma in the works of Patrick Modiano, Georges Perec and W. G. Sebald. The study focuses on the possibilities and difficulties of representing the traumatic experience of the Holocaust as well as the tension between the authors’ personal memory and the collective and cultural memory expressed in post-war literature. Looking at the individual texts, the study traces various signs of traumatic narrative displayed in them, such as hypertrophied motifs of memory, disruptions of linear chronology or a specific register that makes elements of extreme experience penetrate into the everyday. The study concludes that by means of traumatic narration, the authors find common ground in the ethical imperative of testimony.
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.