Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 6

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  kancionály
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Kancionál Valentina Šubara Lanškrounského

100%
Böhmová V.
Hudební věda (Musicology)
|
2018
|
vol. 55
|
issue 1
79-88
EN
The article deals with the song postil Písně na epištoly a evanjelia nedělní a sváteční (Songs on the Epistles and Gospels for Sundays and Feast Days), written down during the 1570s by the Utraquist priest and follower of Luther Valentin Šubar Lanškrounský and printed during the second decade of the seventeenth century by Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu and relatives of Jan Schumann the Elder. There is a comparison of all five preserved specimens: a manuscript copy (V B 7) and a printing (K16012) from the National Museum Library, two printings from the Education and Research Library of the Pilsen Region (K16012 and K16014), and a printing from the Strahov Library (K16012). Mainly on the basis of chronograms, it has been determined that the previously stated dating of the printed editions was incorrect. The supposedly lost prose “Summas” are found in a specimen dated to 1612, which is the only one also containing a foreword by Valentin Šubar and seven uniquely preserved Easter songs.
CS
Studie Veroniky Vytlačilové je věnována dílu kazatele Valentina Šubara Lanškrounského. Autorka se zaměřuje na Šubarův kancionál, jehož exempláře se dochovaly v období mezi osmdesátými lety 16. století a dobou stavovského povstání v českých zemích. Jedná se o podrobné srovnání všech dochovaných a známých exemplářů (rukopisných i tištěných), na základě jejichž studia autorka zpřesňuje dataci jednotlivých vydání i další aspekty tohoto kancionálu.
2
Content available remote

Dodatky ke Slovníku hymnografů:

84%
Kouba J., Vomáčka I.
Hudební věda (Musicology)
|
2020
|
vol. 57
|
issue 3
363-376
EN
The present text relates to Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století) (“A Dictionary of Early Bohemian Hymnographers (13th–18th Centuries)”), published 2017 by the Institute of Ethnology of the Academy of Sciences of the Czech Republic. In its 522 pages, this hymnological handbook lists major authors of sacred songs and hymn books active on the territory of the presentday Czech Republic from the medieval Gothic period to the early stages of the Age of the Enlightenment, including also post-1621 exiles from this territory. The dictionary comprises both Catholic and Protestant authors who produced their writings in Czech, Latin, and German. In all, the compendium contains 71 name entries, most of them extensive, dealing with the typographical, literary and musical aspects of all hymnographic works produced by the individual authors. Beyond that, the entries also include information about anonymous Bohemian hymn books, the history of Czech Reformation liturgy, various specific genres of sacred vocal music and other themes, which makes of this dictionary a compendium in its own right of Bohemical hymnography before the year 1800. The present Addenda to A Dictionary of Hymnographers first expounds the primarily bibliographical concept of the dictionary, and specifies the scope of its contents, pointing out that the book offers either detailed or at least partial commented references to approximately 430 hymnographic sources, with cross-references to about 800 titles of relevant literature. This introduction is followed by a general survey of hymnological studies in the Czech language in the period from 2000–2020, the time of the dictionary’s making, correlating this production with the contents of the dictionary. The present text’s main section, Addenda et corrigenda, presents new findings related to the dictionary’s various entries, which have emerged in the course of the three years since its publication. Apart from that, this section includes additional bibliographical data citing several earlier studies, plus the author’s own corrections of several formulations in the dictionary. The text is rounded off by the complete list of quoted titles.
CS
Příspěvek se týká titulu Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století), který v roce 2017 vydal Etnologický ústav Akademie věd České republiky. Tato hymnologická příručka o 522 stranách eviduje hlavní tvůrce duchovních písní a kancionálů, kteří působili od gotického středověku do počátku osvícenství na území dnešní České republiky; registruje však také exulanty z tohoto teritoria po roce 1621. Slovník zařazuje autory katolické i evangelické, kteří psali česky, latinsky i německy. Celkem je zde 71 převážně rozsáhlých osobních hesel, která sledují typografickou, slovesnou i hudební složku všech hymnografických děl vybraných autorů. Hesla slovníku, uváděná stručnými životopisy, sledují podrobně slovesnou i hudební složku všech hymnografických děl vybraných autorů a jsou uzavřena bibliografiemi. Do textů však jsou vkládány také informace o bohemikálních anonymních kancionálech, o vývoji české reformační liturgie, o některých speciálních žánrech duchovního zpěvu atd., čímž se slovník stává do jisté míry kompendiem bohemikální hymnografie před rokem 1800. Přítomné Dodatky ke Slovníku hymnografů nejdříve zdůvodňují primárně bibliografickou koncepci slovníku a upřesňují rozsah jeho informací: v této knize je podrobně nebo alespoň částečně komentováno kolem 430 hymnografických pramenů, k nimž je uvedeno asi 800 titulů příslušné literatury. Následuje rámcový přehled hymnologického bádání v českém jazyce za léta 2000–2020, kdy slovník vznikal, přičemž je vymezen také vztah slovníku k této produkci. V ústředním oddílu stati Addenda et corrigenda pak jsou uváděny nové poznatky literatury k jednotlivým heslům Slovníku, pocházející z tříletí po jeho vydání. Jsou tu však i bibliografické dodatky některých starších prací, jakož i autorovy vlastní opravy několika údajů slovníku. Závěr příspěvku tvoří soupis všech citovaných titulů.
3
Content available remote

Prameny k lidovému zpěvu při mši v 17. a 18. století

84%
Smyčková K.
Hudební věda (Musicology)
|
2014
|
vol. 51
|
issue 1-2
133-147
XX
Studie se zabývá prameny, obsahujícími poznatky k provozovací praxi lidového zpěvu jako součásti mešního obřadu v 17. a 18. století.
4
Content available remote

Innsbrucké tisky J. Stadlmayra a Ch. Sätzla - neznámé předlohy českých vánočních písní v Brideliových Jesličkách, Michnových zpěvnících i rukopisných kancionálech

84%
Smyčková K., Slavický T.
Hudební věda (Musicology)
|
2014
|
vol. 51
|
issue 3-4
277-282
XX
Studie se zabývá nově objevenými písňovými tisky z první poloviny 17. století, jejichž repertoár se později stal součástí repertoáru v českých zemích.
5
Content available remote

Moravské rukopisné kancionály a jejich význam pro poznání lidového duchovního zpěvu v 17.-18. století

84%
Smyčková K.
Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)
|
2019
|
vol. 106
|
issue 2
139-156
EN
Th is study deals with the Czech and Moravian manuscript hymn books from the 17th and 18th century. It summarizes the existing research and describes the most important manuscripts. Some of the hymnals are accompanied by musical notation and a large number of them are beautifully illuminated. Th e manuscript hymnography is one of the richest sources for understanding folk culture and singing in the 17th and 18th century. Th e manuscripts were relatively independent of the printed hymn-books and were close to orality.
CS
Studie pramenně vychází z českých a moravských rukopisných kancionálů ze 17. a 18. století. Podává stručný přehled nejdůležitějších rukopisů (mnohé z nich vynikají barevnými iluminacemi, některé jsou opatřeny notací) a výběrově upozorňuje na základní literaturu k tomuto tématu. Rukopisná kultura představuje významný pramen pro poznání lidové kultury a lidového zpěvu v 17. a 18. století; mj. proto, že rukopisy byly relativně nezávislé na tištěné produkci a mnohými svými vlastnostmi se přimykaly k orální kultuře.
6
Content available remote

Exulantský kancionál Václava Klejcha a utváření české kolektivní paměti

59%
Škarpová M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2015
|
vol. 63
|
issue 4
515-540
CS
a2_Tyto Klejchovy korekce Krmanova pojetí zároveň výstižně poukazují na složitou situaci českých pobělohorských exulantů, kteří se v exilu snažili před členy ostatních reformovaných církví obhajovat svůj specifický přínos. Klejchova předmluva o historii vydávání českých kancionálů přitom vytváří s jeho dalšími předmluvami, v nichž pojednal o dějinách vydávání českých překladů bible (1720), českých katechismů (1727) a českých postil (1734), doplňující se celek, v němž Klejch usiloval o systematické představení hlavních oblastí české (reformační) tištěné náboženské literatury s podobným výkladovým konceptem. Klejchovo intenzivní angažmá v českém literárním životě první poloviny 18. století, jež má vlastně protějšek v protikladně motivovaném působení jeho generačního souputníka, jezuity Antonína Koniáše (1691 - 1760), lze vnímat též v kontextu mizející paměti živých svědků na českou reformační minulost, kdy se náboženská identita českých nekatolíků stále více utvářela pouze pomocí jednoho prostředku umožňujícího „trvalou“, transgenerační paměť, tj. pomocí knihy. Klejch se zjevně snažil o to, aby z české kolektivní paměti nezmizela její nábožensky reformační složka, resp. usiloval o formování kolektivní paměti evangelíků užívajících češtinu jako bohoslužebný jazyk, aby z ní nezmizelo vědomí jedinečného českého vkladu do dějin evropské náboženské reformace.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.