Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: kritický racionalismus

Sort By:

Limit search:

Kritický racionalismus a reliabilismus ve sporu o neplatnost indukce

100%

Sloup O.

Teorie vědy (Theory of Science)

2016

vol. 38

issue 2

177-203

Based on analysis of the issue of how we learn from experience (if not by using induction), the study presents a problem of induction as formulated by Hume, thus showing its roots in unjustifiability of the principle of uniformity of nature. Popper's solution to the problem, consisting of the complete rejection of inductive reasoning, is exposed. Popper's solution is then subjected to comparison with David Papineau's reliabilism - a notion that knowledge is a true belief generated by a reliable method. The main objective of this study is to reopen a debate over the topic of invalidity of induction. A secondary objective is to illustrate the possible intersection between critical rationalism with its emphasis on delegitimisation of knowledge and reliabilist criteria of certainty.

Na základě analýzy otázky, jak se učíme ze zkušenosti (pokud ne za použití indukce) představuje studie problém indukce nejprve tak, jak byl formulován Humem skrze jeho příčinu v nezdůvodnitelnosti principu uniformity přírody. Následně ukazuje Popperovo řešení problému spočívající v naprostém odmítnutí induktivního usuzování. Popperův přístup je podroben srovnání s reliabilistickou pozicí Davida Papineau - stanoviskem, že poznání je pravdivým přesvědčením generovaným spolehlivou metodou. Hlavním cílem textu je znovuotevření diskuze nad tématem neplatnosti indukce a možná redukce námitek vůči její logické neplatnosti na základě nahlédnutí reliabilistického stanoviska. Vedlejším záměrem je pak ilustrovat možné styčné body mezi kritickým racionalismem s jeho důrazem na delegitimizaci vědění a reliabilistickým kritériem spolehlivosti.

Stoletý solitér Hans Albert v kontextu evropské filosofie (nejen) 20. století

100%

Paitlová J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2021

vol. 69

issue 3

425-444

On the occasion of the hundredth birthday of an important proponent of critical rationalism, Hans Albert, this article maps the key moments of his intellectual development and above all outlines his relationship to selected philosophical currents of (not only) the twentieth century. Albert’s philosophical “breakthrough” occurred in the 1960s in an open dispute with the Frankfurt School. He then published his Traktat über kritische Vernunft (Treatise on Critical Reason), which stands out especially because of its surprising observations about the context of seemingly unconnected concepts in various problem areas. Albert thus finds, for example, a common property between scholastic and modern approaches to justifying knowledge (see the problem of justifying knowledge) and a similar inclination on the part of both neo-positivism and existentialism to create a conflict between objective knowledge and subjective decision (see the problem of value-neutrality), as well as finding an effort to create autonomous areas in analytical metaethics and philosophical hermeneutics (see the problem of the relativization of truth). The aim of this article is to explain these apparent incommensurabilities, especially through the prism of Albert’s Traktat über kritische Vernunft that will soon be published in the Czech translation.

U příležitosti stých narozenin významného představitele kritického racionalismu, Hanse Alberta, mapuje tato stať klíčové momenty jeho intelektuálního vývoje, a především nastiňuje jeho vztah k vybraným filosofickým proudům (nejen) dvacátého století. Albertův filosofický „průlom“ nastal v šedesátých letech minulého století v otevřeném sporu s Frankfurtskou školou. Poté vydal svůj Traktat über kritische Vernunft, který vyniká zejména překvapivými postřehy ohledně souvislostí zdánlivě nespojitých koncepcí v různých problémových oblastech. Tak Albert například nachází společný rys mezi scholastickými a novověkými přístupy ke zdůvodnění poznání (viz problém zdůvodnění poznání) nebo podobný sklon novopozitivismu a existencialismu vytvářet rozpor mezi objektivním poznáním a subjektivním rozhodnutím (viz problém hodnotové neutrality) či snahu o vytvoření autonomních oblastí u analytické metaetiky či filosofické hermeneutiky (viz problém relativizace pravdy). Cílem této stati je vysvětlení těchto zdánlivých nesouměřitelností zejména prizmatem Albertova Traktat über kritische Vernunft, který se brzy dočká i českého vydání.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Teorie vědy (Theory of Science)

1 Paitlová J.

1 Sloup O.

1 2021

1 2016

Search results

Kritický racionalismus a reliabilismus ve sporu o neplatnost indukce

Stoletý solitér Hans Albert v kontextu evropské filosofie (nejen) 20. století