Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 6

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  lidská důstojnost
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Důstojnost člověka podle Giovanniho Pika della Mirandola - inspirace pro právo

100%
Rosenkranzová O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 2
134-151
CS
Renesanční italský filozof Giovanni Pico della Mirandola1 sepsal Oratio de dignitate hominis (Řeč o důstojnosti člověka) v návaznosti na obhajobu heretických tezí. V dosavadním právním myšlení se na tento spis odkazuje, protože Pico zdůrazňuje svobodu člověka určovat sebe sama, což je charakteristickým rysem důstojnosti člověka. Pikovo východisko je (hereticky) metafyzické a kosmologické, a proto je sporné, do jaké míry je Pikův koncept využitelný pro právo. Člověk je bez pevné určené podoby a teprve se utváří. Lidská důstojnost není předem určena a podmíněna pouhým lidským bytím, je až následkem volby a činnosti (sebeutváření) člověka jako cíl života. Přesto důstojnost u Pika spočívá také právě ve volbě samé, ve svobodě volby jako potence a jako výzva k lidství.
SK
Italian Renaissance philosopher Giovanni Pico della Mirandola, wrote Oratio de dignitate hominis as a follow-up to defend his heretical thesis. The current legal thinking refers to his work, becouse Pico emphasizes freedom to self-determination, which is the hallmark of human dignity. Pico’s starting point is (heretical) metaphysical and cosmological, and that’s why it is questionable to what extent Pico’s concept is useful for the law.Man has no fixed form which he gains in the process. Human dignity is not pre-determined and conditioned by mere human being, it is only the result of choice and of activity (of self-creating) which is the goal of life.Nevertheless dignity by Pico also consists precisely in the choice itself, in freedom of choice as a potency and as a challenge to humanness.
2
Content available remote

Dichotomie politické a společenské sféry podle Hannah Arendtové a její přínos pro pojetí lidské důstojnosti v intencích teorie objektu

100%
Sležková A.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 11
1007-1034
EN
This article introduces the dichotomy of the political and the social that is central to Arendt’s work and examines its contribution to the establishment of an interpretive framework of human rights. The article seeks to offer an understanding of this dichotomy as a value paradigm in which the political refers to freedom, equality, and plurality, and the social to hierarchy, violence, and normality. The article focuses primarily on two notions of the social – production and prejudice. These help to define when the law acts as a guarantor of the political, a role that Arendt ascribes to it, and when, on the contrary, it becomes a socialization instrument. Moreover, both concepts refer to objectification, which enables us to link them to human dignity in the sense of the object theory used in the jurisprudence of the Constitutional Court. The dichotomy of the political and the social not only reveals the inconsistency of the conclusions reached by the Constitutional Court with the premises it has set for itself, but also opens up a new perspective on the legitimacy of interference with human rights. The notions of production and prejudice make it possible to delegitimize the coercive application of the law based on evaluative frameworks focused on man and pursuing a formative or preventive objective against them. This conception of legitimacy may seem radical, but the Convention on the Rights of Persons with Disabilities proves that it is already part of positive law.
CS
Článek představuje dichotomii politické a společenské sféry, která je ústředním tématem díla Hannah Arendtové, a zabývá se jejím přínosem pro nastavení interpretačního rámce lidských práv. Článek se snaží nabídnout porozumění této dichotomii nikoli jako věcně vymezeným oblastem, nýbrž jako hodnotovému paradigmatu, v němž politická sféra bude odkazovat ke svobodě, rovnosti a pluralitě, společenská pak k hierarchii, násilí a normalitě. Článek se zaměřuje především na dva pojmy společenské sféry – zhotovování a předsudek. Ty umožňují definovat, kdy právo působí jako garant politična, což je role, kterou mu připisuje Arendtová, a kdy se naopak stává nástrojem zespolečenštění člověka. Oba pojmy navíc odkazují k procesu zpředmětnění, což vytváří prostor propojit je s lidskou důstojností v intencích teorie objektu, k níž se ve své judikatuře přihlásil Ústavní soud. Dichotomie politické a společenské sféry nejen umožňuje odhalit nekonzistentnost závěrů, k nimž Ústavní soud dospěl, s východisky, která si stanovil, ale též nově přemýšlet o legitimitě zásahů do práv člověka. Pojmy zhotovování a předsudku umožňují delegitimizovat donucující uplatňování práva vůči člověku založené na vyhodnocovacích rámcích, jejichž předmětem je člověk, a sledujících vůči němu formativní a/nebo preventivní cíl. Toto pojetí legitimity se může zdát radikálním, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením však může sloužit jako důkaz, že je můžeme nalézt v pozitivním právu již nyní.
3
Content available remote

Comments on the approach to human dignity in case law

80%
Hofmannová H.
The Lawyer Quarterly
|
2018
|
vol. 8
|
issue 3
284-294
EN
The article ‘Comments on the approach to human dignity in case law’ deals with some approaches to the interpretation of human dignity by international and constitutional courts including Czech Constitutional Court. It is the wide-ranging and extensive use of human dignity that certainly is a success of the post-war concept of human dignity as a basis for the protection of rights. On the other hand, the universal applicability of human dignity and it being ambivalently used is criticised for leading to vagueness and relativisation of the basic concept of dignity. However, given that the post-war conception is based on human dignity being the grounds for the human rights granted to all people, the universality of human dignity and its extensive use are the typical attributes thereof. The article describes fields of judicial interpretation of human dignity expressing diverse worlds of constitutional values.
4
Content available remote

Podoba základních lidských práv a svobod na pozadí myšlenkového relativismu

80%
Procházková E.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 5
374-378
EN
The article points at possible negative consequences of the intrusion of relativism into the existing concept of universal human rights and freedoms. It draws attention to the gradual disruption of the existing stability of natural rights and freedoms by ways of adopting new, critically unverified schools of thought, it also highlights the importance of the traditional concept of fundamental human rights with reference to the arguments which establish their validity. In this context, it refers to the need for deeper investigation of the issues involved and finding solutions which justify the perseverance of the protection, provided by law, of the main human values in view of their universality.
CS
Příspěvek ukazuje na možné negativní důsledky pronikání myšlenkového relativismu do stávající koncepce univerzálních lidských práv a svobod. Upozorňuje na postupné narušování dosavadní stability přirozených práv a svobod vlivem přejímání nového, kriticky neprověřeného myšlenkového směru a vyzdvihuje oproti tomu význam tradičního pojetí základních lidských práv s poukazem na argumenty, které zakládají jeho platnost. V tomto kontextu pak odkazuje na potřebu hlubšího zkoumání dané problematiky a nalezení východisek, která odůvodňují další trvání záruk poskytovaných právem ústředním lidským hodnotám v jejich univerzálním rozměru.
5
Content available remote

Věk práv? Lidské povinnosti ve světle Kantovy filozofie

80%
Rosenkranzová O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
525-548
EN
The age of rights has been replaced by the age of proportionality. Human dignity is the highest absolute value from which other fundamental rights are derived. The absolute theory of human dignity is based on Kant’s concept of dignity of rational beings. But what if Kant’s concept of dignity is more about duties than rights? How does Kantian deontology combine with the proportionality of relativizing fundamental rights? The article analyses Kant’s conception of duty in the Doctrine of Right in the context of the concept of dignity in the Groundwork for the Metaphysics of Morals and in the Doctrine of Virtues, and it follows the development of a different philosophical interpretation in the contemporary discussion on human rights.
CS
Věk práv vystřídal věk proporcionality. Lidská důstojnost je nejvyšší absolutní hodnota, z níž se odvozují ostatní základní práva. Absolutní teorie lidské důstojnosti vychází z Kantova konceptu důstojnosti rozumných bytostí. Co když ale Kantův koncept důstojnosti je více spojen s povinnostmi, než s právy? Jak se kantovská deontologie snoubí s proporcionalitou relativizující základní práva? Článek analyzuje Kantovo pojetí povinnosti v Právní nauce v kontextu pojmu důstojnosti v Základech metafyziky mravů a v Nauce o ctnostech a sleduje vývoj odlišné filozofické intepretace v současné lidskoprávní diskusi.
6
Content available remote

Lidská práva jako diskursivní pojem

71%
Šejvl M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 6
473-500
EN
This article tries to show that concept of human rights is an essentially contested concept. After explaning the difference between essentially contested concepts and criterial concepts, it focuses on three attributes usually ascribed to human rights - that human rights are rights, that these rights are moral rights and that these rights are inalienable. As far as the first attribute is concerned, it tries to argue that economic and social rights can be understood as “real” rights; it uses as an example a right to housing. Then it discusses advantages and disadvantages of the understanding of human rights as legal rights on the one hand and as moral rights on the other. In the case of the inalienability of human rights it shows that euthanasia violates this attribute. In other cases we can agree that permanent and complete alienation of a right is against inalienability, but in the case of only temporary and partial alienation we can disagree, whether this particular alienation violates the “essence” of a right. It tries to demonstrate this disagreement using the example of the right to human dignity and concludes that human dignity is probably essentially contested concept too.
CS
Tento text se pokouší dokázat, že lidská práva jsou diskursivním pojmem. Po úvodním představení toho, v čem se diskursivní pojmy liší od pojmů klasifikačních, se zaměřuje na tři znaky, které obvykle připisujeme lidským právům - to, že jde o subjektivní práva, nezadatelnost těchto práv (v tom smyslu, že lidská práva nejsou výtvorem státu) a nezcizitelnost (v tom širokém smyslu, že se jich jejich nositelé nemohou vzdát). U prvního znaku se snaží ukázat, že i hospodářská a sociální práva (tak, jak jsou upravena typicky vMezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech) mohou být „skutečnými“ právy, a nikoli pouze právy „manifestními“, což demonstruje na příkladu práva na bydlení. Ve druhém případě diskutuje výhody i nedostatky chápaní lidských práv jako práv daných pozitivním právem („legální“ práva) a na druhou stranu pojetí lidských práv jakožto práv morálních.V případě třetího znaku nezcizitelnosti argumentuje, že se sice můžeme shodovat na tom, že trvalé a úplné vzdání se subjektivního práva je v rozporu s „podstatou“ práva (s výjimkou případu eutanazie), ale v případě dočasných a částečných vzdání se práva je to již diskutabilní. To demonstruje na příkladu práva na lidskou důstojnost, přičemž po představení několika možností, jak lidskou důstojnost chápat, zakončuje, že lidská důstojnost je pravděpodobně také diskursivním pojmem.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.