Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 11

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  literární kritika
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Komentáře k odpovědi profesora Lukeše

100%
Smetana V.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2016
|
vol. 23
|
issue 1-2
186-192
EN
In this contribution, the autor or the review of Igor Lukeš´s On the Edge of the Cold War (''Na pomezí historického románu'' [Almost a Historical Novel], Soudobé dějiny, vol. 22 (2015), nos. 3-4, pp. 254-39), which is under discussion here, reacts to Lukeš´s rejoinder. He briefly takes issue with various points of Lukeš´s argument and concludes that he would not change a single thing in his review, because Lukeš ignores a number of objections and elsewhere fails to provide satisfactory counterarguments for others.
CS
Autor výše uvedené recenze (Na pomezí historického románu. In: Soudobé dějiny, roč. 22, č. 3-4, 2015,, s. 524-539) knihy Igora Lukeše Československo nad propastí, respektive On the Edge of the Cold War, tímto příspěvkem reaguje na Lukešovu polemiku. Sám stručně polemizuje s různými body Lukešovy argumentace a uzavírá, že na své recenzi by nezměnil vůbec nic, protože Igor Lukeš nevyvrátil žádnou z jeho námitek a řadu dalších ignoroval.
2
Publication available in full text mode
Content available

Raná tvorba Philipa Rotha: Sbohem, město C., Ať se děje, co se děje — kritický ohlas a nástin interpretace

100%
Sýkora M.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2015
|
vol. 51
124-141
EN
The study summarizes the first two Philip Roth’s books and their critical reception. Roth’s works are set in the context of the American society and literature of the late nineteen fiftieth and in the connection with Roth’s essay „Writing American Fiction“. Reading of Goodbye, Columbus as a story of Jew assimilation is refused; the crucial plot is the love story between Neil and Brenda. Both Roth’s books are interpreted through the well-known Roth’s interest in Henry James: the fundament for both books is Roth’s concern in his protagonists and their temperament and every action is subordinated to the portrayals of characters.
3
Publication available in full text mode
Content available

Václav Černý a strukturalismus

84%
Pelán J.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2017
|
vol. 55
22-45
EN
The essay mentions Černý’s hostile relationship to Jan Mukařovský, sums up its causes, and recapitulates the texts in which Černý comments on Mukařovský’s works and on structuralism in general. On the basis of these texts, the author concludes that Černý’s contributions on the topic of “structuralism” betray an a-priori polemic bias and show that his reading of structuralist works was slightly superficial. However, these texts should not be interpreted purely as an expression of personal antipathy. Černý’s critique of structuralism points out its resignation on value judgement. According to Černý, this lack leads to the inability of structuralism to turn to criticism or literary history. The author analyzes Černý’s understanding of these two disciplines, and tries to point out the deeper causes of the polemics. The core of the dispute still seems valid today.
4
Content available remote

Proměny "venkovské prózy" v české literatuře let 1939-1945 : orientace, návraty, perspektivy

84%
Holeček L.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 4
497-523
EN
This study aims to portray the changes in the village novel and in approaches to rural subjects in post-1939 prose under the Protectorate of Bohemia and Moravia. The author primarily focuses on the ideological concept of ruralism as a programmatic approach to rural issues and analyses the ways in which it was applied to literary and cultural policy in the new post-1939 political context. The inclusion of some figures from ruralist circles in cultural policy under the Second Republic (i.e. in the period following the signing of the Munich Agreement on 1st October 1938 and the establishment of the Protectorate on 14th September 1939), along with the award of the state prize for literature to the short story collection Věnec jeřabinový (Rowanberry Wreath 1939) by leading ruralist theoretician Jan V. Sedlák did not prevent ruralist ideas from gradually subsiding and losing their importance under the intense criticism of that period. In 1941 literary critic Bedřich Fučík rejected the principal ruralist proposition that a return to the countryside would result in a moral resurgence. Literary criticism began to seek out new artistic quests and tasks as rural subject matter. The author illustrates these processes both in several ruralist novels by Josef Koudelák and in Přerod (Regeneration, 1943), a novel by Pavla Buzková, which was an attempt within that period context at a «new village novel». Literary criticism at that time and a number of works on rural topics from the Protectorate period demonstrate that there was a clear attempt at that time to open up ruralism (and the rural world) to the broader subject range and ethical perspectives of the modern novel. Separate attention is paid in this study to the issues surrounding the Blut und Boden ideology and its reception in Czech literature and through works in translation.
5
Publication available in full text mode
Content available

Historická perspektiva v literární kritice — k proměně kritického psaní Arna Nováka v desátých letech

84%
Tichý M.
Slovo a smysl - Word & Sense
|
2017
|
vol. 14
|
issue 27
32-38
EN
The paper focuses on some aspects of Arne Novák’s practice of criticism in the 1910s, especially on the issue of applying a historical perspective while judging contemporary literary production. The transformation of this perspective in the confrontation with newborn avant-garde concepts (completing the vision of a better future with the appraisal of past-time literature, above all the Czech poetry of the second half of the 19th century) is the corner-stone of Novák’s traditionalism. The performed analyses indicate, nevertheless, that the proclaimed program of the return to the tradition does not establish the ‘traditionality’ as a particular demand laid out in the reviewer’s practice; it is rather the foreknowledge that the tradition is just happening in the contemporary Czech literature.
6
Content available remote

Helfer, šnobl, plejer, dacan : Domácí beletrie šedesátých let očima exilových recenzentů

84%
Přibáň M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2016
|
vol. 64
|
issue 1
23-34
EN
During the 1960s émigré publishers book output fell markedly, which contemporary émigré critics responded to by shifting their attention to fiction published by official domestic publishers. Although émigré critics, as opposed to those at home, were in direct contact with current developments in world literature, they did not know the conditions under which Czechoslovak authors were working (and in which Czechoslovak publishers were preparing their new books for publication) from their own experience. On the one hand this enabled them to see new Czech fiction in its worldwide context, but then again they often found themselves entirely outside the readers’ and writers’ communication axis (and communication codes). The author of this study clarifies the personnel situation in 1960s émigré criticism, its value criteria and complex relations with the developments at home that were slowly moving towards the Prague Spring in 1968.
CS
V šedesátých letech zřetelně poklesla knižní produkce exilových nakladatelství, na což soudobá exilová kritika reagovala tak, že svou pozornost přesunula k beletrii vycházející v oficiálních domácích nakladatelstvích. Exilová kritika byla sice na rozdíl od té domácí v přímém kontaktu s aktuálním vývojem světové literatury, z vlastní zkušenosti však neznala podmínky, v nichž tvořili domácí autoři (a v nichž domácí nakladatelé připravovali jejich nové knihy k vydání). To jí na jedné straně umožnilo vidět novinky české beletrie ve světových souvislostech, na druhé straně se však často ocitala zcela mimo komunikační osu (a komunikační kódy) spisovatelů a adresátů jejich děl. Autor studie objasňuje personální situaci exilové kritiky šedesátých let, její hodnotová kritéria a složitý vztah k domácímu vývoji, pomalu mířícímu k tzv. pražskému jaru 1968.
7
Publication available in full text mode
Content available

Karel Havlíček a Josef Václav Frič ve střetu o Ladu Niólu

84%
JANÁČKOVÁ J.
Bohemistyka
|
2020
|
issue 3
303-318
EN
The article interprets Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla, written by Karl Havlícek in Brixen on December 23 and 24, 1854, in which Havlícek rejected the romantic tendencies of almanac initiated by J. V. Fric in the spirit of literary realism. The author describes how Havlícek’s criticism concerned individual authors and the contribution of the almanac. Uprímné mínení... by Havlícek could not join the discussion that began after the publication of Lady Nióla in newspapers and magazines. Only a narrow circle of literary actors from the 1950s could meet him privately. The author states that Fric himself distorted Havlícek’s criticism of his almanac when he reported it in his later memoirs (Pametí), thus contributing to the fact that Uprímné mínení o almanachu Lada Nióla was not yet considered in the history of Czech literary criticism in the place that Havlícek deserves
CS
Článek vykládá Upřímné mínění o almanachu Lada Nióla, sepsané Karlem Havlíčkem v Brixenu ve dnech 23. a 24. 12. 1854, jako významný literárně kritický text, ve kterém Havlíček odmítl romantické tendence almanachu iniciovaného J. V. Fričem v duchu intencí literárního realismu. Přibližuje, jak se Havlíčkova kritika - stylizovaná částečně jako osobní list, částečně jako náčrt recenzního posudku - vyrovnávala s jednotlivými přispěvateli a příspěvky almanachu. Do relativně bohaté veřejné diskuse, která po vydání Lady Nióly následovala v novinách a časopisech, Havlíčkovo Upřímné mínění... vzhledem k cenzurní situaci svého autora vstoupit nemohlo, soukromě se s ním mohl seznámit jen úzký okruh aktérů pražského literárního dění 50. let 19. století. Článek v závěru konstatuje, že sám Frič Havlíčkovu kritiku svého almanachu zkreslil, když o ní informoval ve svých pozdějších Pamětech, a přispěl tak k tomu, že Upřímné mínění... nebylo dosud zařazeno v dějinách české literární kritiky na místo, které si Havlíčkův kritický výkon zasluhuje.
8
Publication available in full text mode
Content available

Symbolismus v podání Tancrèda de Visan

67%
Šuman Z.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2015
|
vol. 52
27-31
EN
This paper analyzes Tancrède de Visan’s early views on Symbolism as they appear in his foreword to the poetry collection Paysages introspectifs (1904). We put a special emphasis on some Bergsonian key notions, such as intuition or élan vital, and the way Visan uses them in order to distinguish the Parnass’ methods from those used by the Symbolists.
9
Content available remote

Politika interpretace v Pozemské poezii Milana Blahynky

67%
Andreas P.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2013
|
vol. 61
|
issue 3
351-368
EN
The literary criticism programme Pozemská poezie (1977) is one of the most systematic and representative attempts a the time to construct and legitimize the genealogy of "Socialist poetry". Its author Milan Blahynka advocated the canon of the official line of Czech poetry preferred by the regime, and its publication marked the peak of his political engagement as a literary critic. However, Pozemská poezie is not an authentic expression of the author´s ideas and critical views. This study focuses on the interests which structured Pozemská poezie, i.e.: 1) the verifiable aspects of the author´s intentions and the conception behind the book; 2) censorship and self-censorship in the manuscript during review; and 3) primarily verifiable politically motivated self-censorship tactics in the author´s writing and interpretation. In Pozemská poezie we can clearly identify two stages in the alterations, namely: 1) Self-censorship in articles which the critic wrote in the first half of the 1970s, in which he curtailed his criticism of earlier dogmatists who identified with normalization culture; 2) politically motivated alternations made by the critic in line with the instructions of reviewers and editors at Československý spisovatel in texts written before 1968: this includes the omission of several studies of unsuitable authors and the removal of the names of several others (and their replacement by cryptonyms). These structural alterations in the manuscript (e.g. name deletions, use of cryptonyms, excision of negative assessments) to a certain extent distorted the original aims: Pozemski poezie was meant to be somewhat more "liberal". The extent of this distortion remains unclear, however, as we have only partial knowledge of the author´s overall conception of the book and the intentions involved.
CS
Programová kniha literární kritiky Pozemská poezie (1977) je jedním z nejsystematičtějších a nejreprezentativnějších dobových pokusů konstruovat a legitimizovat genealogii tzv. socialistické poezie. Jejím prostřednictvím se její autor Milan Blahynka přihlásil ke kánonu oficiální, režimem preferované linie české poezie a jejím vydáním vyvrcholila jeho politická angažovanost jako literárního kritika. Přesto není Pozemská poezie autentickým výrazem autorových koncepcí a kritických názorů. V této studii se zaměřuji na zájmy, které Pozemskou poezii strukturovaly, to jest: 1) doložitelné aspekty autorského záměru a koncepce knihy, 2) zásahy cenzurního (respektive autocenzurního) rázu do rukopisu během lektorování a 3) doložitelné politicky motivované, především autocenzurní taktiky autorova psaní a interpretace. V Pozemské poezii můžeme s jistotou identifikovat dvě fáze úprav. Jsou jimi: 1) Autocenzura statí, které kritik psal v první polovině 70. let a v nichž omezil kritiku těch dřívějších dogmatiků, kteří se ztotožnili s normalizační kulturou. 2) Politicky motivované úpravy, které kritik provedl dle pokynů lektorů a redakce Československého spisovatele v textech vzniklých před rokem 1968: Spadá sem vynechání několika studií o nevyhovujících autorech a vyškrtnutí (nahrazení kryptonymy) jmen několika dalších. Tyto strukturní úpravy rukopisu (škrtání jmen, používání kryptonymů, vyřazení záporného hodnocení) původní záměr do jisté míry deformovaly: Pozemská poezie měla být o něco „liberálnější“. Úvahy o míře této deformace však zůstávají omezeny, neboť celkovou koncepci knihy a s ní spojený autorský záměr neznáme.
10
Content available remote

" Celkem značně uklidněn a s chutí do nové práce" : Ladislav Štoll v období Pražského jara a rané konsolidace

67%
Andreas P.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2017
|
vol. 65
|
issue 6
846-876
EN
The present study reconstructs the fortunes and viewpoints of literary critic, ideologist and politician Ladislav Štoll between 1968 and 1973. My main source was the collection of private papers of the same name housed at the Academy of Sciences Archive. Ladislav Štoll's position and public role were undermined by the reformist meeting of the Czechoslovak Communist Party Central Committee at the turn of 1967/68 and meetings between a party committee and the Czech Literature Institute Council. In the Prague Spring period leading up to August 1968, Štoll withdrew from the public arena and stepped down from his executive positions at the Academy of Sciences. He faced criticisms and media attacks for his Stalinist past and his role as the one who announced the repressive measures against pro-reform authors at writers' conventions, including e.g. the (unproven) accusation that he took part in the political trials. He kept his Soviet friends and literary historian colleagues informed about the unsatisfactory situation in Czechoslovakia, and welcomed the occupation on 21st August as the moment the historical trajectory of Czechoslovakia veered away from counter-revolution, while prioritizing solutions that would not jeopardize state and national sovereignty. From autumn 1968 until mid-1969 he remained in seclusion, focused on research activity and travelled abroad. From autumn 1969 until summer 1970 he championed the consolidation of the humanities and social sciences as an employee of the revived Czechoslovak-Soviet Institute, consulting Soviet academics regarding the consolidation of Czechoslovak Russian studies, requesting their advisory intervention and arranging for the publication of key normative documents. He worked in the Czechoslovak Communist Party Central Committee and its Ideological Commission on party analyses of the post-1956 cultural and political developments that led to the Prague Spring. He reassessed his views on these developments and began to see them as disastrous from the outset, and his previous dialogue with the reformists to have been too generous. He welcomed the results of the consolidation process and its codification in Lessons from the Crisis. In July 1970 he became Chairman of the Czechoslovak Academy of Sciences Arts and Sciences Committee and indirectly managed the reorganization of the Institute of Czech Literature. In February 1972 he returned to the consolidated Institute of Czech and World Literature as its Director, while becoming Editor-in-Chief of the Česká literatura journal. He also took on a number of other positions and tasks in various supervisory and academic bodies and committees. It was both because of these duties and for health reasons that he again drifted away from work at the Institute.
CS
V přítomné studii rekonstruuji osudy a názorovou perspektivu literárního kritika, ideologa a politika Ladislava Štolla mezi lety 1968 až 1973. Hlavním pramenem mi byl stejnojmenný osobní fond uložený v AAV. Pozice a veřejná role Ladislava Štolla byly otřeseny po reformním zasedání ústředního výboru KSČ na přelomu let 1967 a 1968 a po schůzích stranické skupiny a rady Ústavu pro českou literaturu. V období Pražského jara do srpna 1968 se Štoll stahuje z veřejného prostoru a ustupuje z řídících funkcí v ČSAV. Čelí kritice a mediálním útokům pro svou stalinistickou minulost, roli hlasatele represivních opatření proti proreformním spisovatelům na spisovatelských sjezdech, včetně například (neprokázaného) obvinění z účasti na politických procesech. O neuspokojivé situaci v Československu zpravuje své sovětské přátele a kolegy, literární historiky. Okupaci 21. srpna 1968 vítá jako moment, jímž se dějinné směřování Československa odklání od kontrarevoluce, zároveň však upřednostňuje řešení, která by neohrožovala státní a národní suverenitu. Od podzimu 1968 do poloviny roku 1969 se zdržuje v ústraní, věnuje se badatelské činnosti, cestuje do zahraničí. Od podzimu 1969 do léta 1970 se zasazuje o konsolidaci humanitních a společenských věd jako zaměstnanec obnoveného Československo-sovětského institutu. Konzultuje konsolidaci československé rusistiky se sovětskými akademiky, žádá jejich poradní zásah, stojí za vydáním stěžejních normotvorných dokumentů. V ústředním výboru KSČ a jeho ideologické komisi pracuje na stranických analýzách kulturně-politického vývoje po roce 1956, který vedl k Pražskému jaru. Přehodnocuje své názory na tento vývoj, začíná ho vnímat jako od počátku fatální, svůj někdejší dialog s reformisty jako příliš velkorysý. Vítá výsledky konsolidačního procesu a vznik jeho kodifikace, Poučení z krizového vývoje. V červenci 1970 se stává předsedou kolegia věd o umění ČSAV a nepřímo řídí reorganizaci Ústavu pro českou literaturu. V únoru 1972 se jako ředitel vrací do konsolidovaného Ústavu pro českou a světovou literaturu, zároveň se stává šéfredaktorem České literatury. Ujímá se i množství dalších funkcí a úloh v nejrůznějších kontrolních a akademických orgánech a komisích. Kvůli těmto povinnostem a ze zdravotních důvodů se opět odcizuje práci v ústavu.
11
Content available remote

Dvojí pohled Jana Mukařovského na Vančurův román Konec starých časů

67%
Poláček J.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 5
645-656
EN
The introduction to this study describes the genesis of Vladislav Vančura’s novel The End of the Old Times (1934), which was based on a film script about Baron Munchausen. This is followed by an outline of its critical reception at the time and its historical background. It involves both the phenomenon of emigration from Russia after 1917 and the land reform carried out in Czechoslovakia from 1919 onwards. The core of the study is an analysis of Jan Mukařovský’s study of the novel, published in 1934 in the journal Listy pro umění a kritiku (Art and Criticism) and Mukařovský’s afterword to the fourth edition of The End of the Old Times, published in 1958. The author also considers both analysed texts in the context of the relevant literature.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.