Search results

1

Otázka metody Ke vztahu marxismu-leninismu a literární vědy v textech Jana Mukařovského a Stefana Żółkiewského

100%

Kanda R.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2020

|

issue 62

51-66

EN

The study deals with the confrontation of two texts: Jan Mukařovský’s “Stalin’s ‘Economic Problems of Socialism’ and Literary Theory” and Stefan Żółkiewski’s “Stalin’s Thesis about Language and Methodology of Literary Research”. Both texts have the character of a scientific program and represent the Stalinist version of Marxist though (so-called Marxism-Leninism), which was characterized inter alia by the construction of ‘ontological continuity’ between natural and social objects (Dominique Lecourt). Mukařovský’s thesis that literature fulfills its social function by fulfilling its immanent ‘development law’ was never theoretically developer further. On the contrary, Żółkiewski’s Marxist conception of literary romanticism led to an analysis of the relationship between literature and society, specifically between literary style and the socio-cultural context.

2

Odraz říjnové revoluce v právních systémech Dálného východu

67%

Tomášek M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 11

961-976

EN

Russian revolution of 1917 was an event which was, for seventy years, influencing almost one fourth of mankind, including Far Eastern countries. Its Marxist-Leninist ideology was the guiding principle of Soviet law which was step by step introduced in all countries which adopted the so-called “way to socialism”. The first country of the Far East which did so was Mongolia in 1924. In 1930’s, the Chinese communists introduced soviet principles in north Chinese “Liberated areas”. After World War II,Soviet law was implemented to North Korea and North Vietnam. The People’s Republic of China was a peculiar case. They invented their own revolutionary theory of “Marxism-Leninism and Mao Zedong ideas” and they were very careful in introducing Soviet legal order in their country. As the matter of fact they did so fully only in constitutional law. The present Chinese economic miracle is a result of deep reforms of 1980’s and 1990’s including transformation of Chinese law.Not based on the Soviet principle but more on Japanese experience. After the collapse of Soviet Union, its ideology and its law, all Soviet oriented Far Eastern Countries (except North Korea) begun to dismantle their Soviet-model legal systems. For China there was nothing to dismantle but their constitutional order. Nevertheless the model is still operative with a little perspective to be replaced in near future.

CS

Ruská revoluce z roku 1917 byla událostí, která po sedmdesát let ovlivňovala bezmála čtvrtinu lidstva, včetně zemí Dálného východu. Její marxisticko-leninská ideologie byla vůdčím principem sovětského práva, zaváděného postupně ve všech zemích, které nastoupily tzv. „cestu k socialismu“. První zemí Dálného východu, která tak učinila, bylo v roce 1924 Mongolsko.Ve třicátých letech minulého století zavedli čínští komunisté sovětské principy v severočínských „osvobozených oblastech“. Po druhé světové válce bylo sovětské právo zavedeno v Severní Koreji a v Severním Vietnamu. Čínská lidová republika byla zvláštní případ.Vynalezla vlastní revoluční teorii „marxismus-leninismus a Mao Ce-tungovy ideje“ a byla velmi opatrná při zavádění sovětského právního řádu.Učinila tak ve skutečnosti jen v případě ústavního práva. Současný čínský hospodářský zázrak je výsledkem hlubokých reforem osmdesátých a devadesátých let 20. století včetně transformace čínského práva.Nikoliv na sovětských principech, ale spíše na japonských zkušenostech. Po zhroucení Sovětského svazu, jeho ideologie a jeho práva, všechny prosovětsky orientované země Dálného východu (vyjma Severní Koreje) začaly demontovat své právní systémy založené na sovětském modelu. Čína neměla co demontovat kromě svého ústavního modelu.Nicméně ten tam stále funguje a perspektiva, že bude v blízké budoucnosti nahrazen, je nevelká.

3

Strukturalisté dělají marxismus

67%

Kanda R.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2019

|

vol. 67

|

issue 5

711-736

EN

The author of this study deals with the transition made by Jan Mukařovský (1891–1975) and Felix Vodička (1909–1974) from structuralism to Marxism and the forms of both theorists' postwar and post-1948 thinking. It comes out against those expository stratagems that only perceive this issue to be a result of the post-1948 "ideologization" of literary studies, or that trivialize the entire issue as an expression of "tactic-playing" at that time. The author of this study counters these expositions with the imperative of the historicization of theory, i.e. in this study Marxism is understood to be a scholarly standpoint that did not lose its legitimacy (legitimacy is defined in this study as the outcome of a historically conditioned social process, and not as a normative category), while special attention is also paid to the semantics of the term "Marxism-Leninism". In the case of Jan Mukařovský, the theoretical preconditions for acceptance of Marxism may approximately indicate the mid-1940s (1943–1945 to be precise), when the theorist first begins to deal with the issues surrounding the genesis of the work, the world view and the relationship between the individual and literary development. The assumption that literature is not a prime mover of the "noetic base" and that in this respect a more crucial element is the production process, opens up the way to a basic reevaluation of the structuralist approach and its abandonment. After 1948 Mukařovský follows the role of an individual based on the example of Božena Němcová, but he did not treat the issue systematically on a Marxist basis. After 1948 the literary historian Felix Vodička abandons the structuralist idea of a creative individual as the bearer of literary trends – and in his post-1948 studies he reflects the "will" of the individual and the social conditions for creation. This leads to a transformation in his analysis, which primarily takes account of the topical and thematic sphere to the detriment of the structural ("formal" or stylistic) elements in the work. This also leads to a transformation in the understanding of literature: the originally dominant aesthetic function is superseded by the cognitive and social-critical function. Vodička's Marxist reformulation of literary history culminates in what is known as role theory. However, this suffered from rigid teleologism, which manifested itself inter alia in the evaluation of literature from the standpoint of ex post fabricated "objectives" to be "accomplished". In spite of the theoretical limits of literary-studies Marxism as conceived by Mukařovský and Vodička, this is an example of a new formulation of literary-studies knowledge and literature.

CS

Autor studie se zabývá teoretickými předpoklady přechodu Jana Mukařovského (1891–1975) a Felixe Vodičky (1909–1974) od strukturalismu k marxismu a podobami poválečného – i poúnorového – uvažování obou teoretiků. Vymezuje se vůči těm výkladovým strategiím, které sledovanou problematiku vnímají pouze jako důsledek poúnorové „ideologizace“ literární vědy, případně celou problematiku bagatelizují jako výraz dobového „taktizování“. Proti těmto výkladům staví autor studie imperativ historizace teorie. To znamená, že ve studii je marxismus chápán jako vědecký názor, který nepostrádal svou legitimitu (legitimita je ve studii definována jako výsledek historicky podmíněného společenského procesu, nikoli jako normativní kategorie). Zvláštní pozornost je přitom věnována také sémantice pojmu „marxismus-leninismus“. V případě Jana Mukařovského lze teoretické předpoklady přijetí marxismu zaznamenat zhruba v polovině čtyřicátých let (přesně 1943–1945), kdy se teoretik začíná zabývat otázkami geneze díla, světonázoru a vztahu individua a literárního vývoje. Předpoklad, že literatura není prvotním hybatelem „noetické základny“ a že důsažnější je v tomto ohledu výrobní proces, otevírá dveře zásadnímu přehodnocení strukturalistického přístupu, resp. jeho opuštění. Po roce 1948 Mukařovský sleduje úlohu individua na příkladu Boženy Němcové, nicméně problém na marxistickém základě soustavně nepropracoval. Literární historik Felix Vodička po roce 1948 opouští strukturalistickou představu tvůrčího individua jakožto nositele literárních tendencí – ve svých poúnorových studiích zohledňuje „vůli“ individua i společenské podmínky tvorby. To vede k proměně analýzy, která si všímá především námětové a tematické oblasti na úkor strukturních („formálních“ či stylistických) prvků díla. Vede to i k proměně chápání literatury: původně dominantní estetická funkce je nahrazena funkcí poznávací a sociálněkritickou. Vodičkova marxistická reformulace literární historie vrcholí v tzv. teorii úkolů. Ta ovšem trpěla rigidním teleologismem, projevujícím se mj. tím, že docházelo k hodnocení literatury z hlediska ex post konstruovaných „cílů“, které měla „naplnit“. Navzdory teoretickým limitům literárněvědného marxismu v pojetí Mukařovského a Vodičky, jedná se o příklad nové formulace literárněvědného poznání a literatury.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

1 Česká literatura (Czech Literature)

1 2020

1 2019

1 2017

2 Kanda R.

1 Tomášek M.

Otázka metody Ke vztahu marxismu-leninismu a literární vědy v textech Jana Mukařovského a Stefana Żółkiewského

Odraz říjnové revoluce v právních systémech Dálného východu

Strukturalisté dělají marxismus