Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: metafyzika světla

Sort By:

Limit search:

Marsilio Ficino's allegorical reading of optical phenomena:

100%

Žemla M.

Teorie vědy (Theory of Science)

2020

vol. 42

issue 1

77-93

As a Platonist, Marsilio Ficino (1433–1499) was deeply interested in light and its qualities. As a matter of fact, the metaphysics of light is so fundamental for him that it appears, treated more or less systematically, almost in all of his works. As a physician, he was naturally concerned with the human corporeality and with the relation of human body to the physical world, both terrestrial and astral. However, when discussing astronomical and optical phenomena (e.g. refraction of light in water, camera obscura, and concave mirrors), he sees them primarily not as physical realities but as starting points for his allegorical hermeneutics and analogical interpretations. Similarly, when Ficino situates the Sun in the centre of the universe, as its warming heart, ruling king and animating soul, he does so in the context of a metaphysical, rather than cosmological, heliocentrism. Indeed, physical astronomical “ facts” seem generally irrelevant to him, being obscured by their spiritual meaning. Th is becomes especially conspicuous in the perspective that Copernicus arrived at his heliocentric theory most probably with the knowledge of Ficino’s treatise On Sun (De Sole) and even quoting the same sources as Ficino.

Marsilio Ficino (1433–1499) jako správný platonik projevoval hluboký zájem o světlo, a metafyzika světla proniká celým jeho dílem. Jako lékař se přirozeně zajímal o lidskou tělesnost a vztah lidského těla k vnějšímu světu. Astronomické a optické jevy (lom světla, camera obscura či zápalná zrcadla aj.) však pro něj představují pouze východiska k alegorickým a analogickým interpretacím. Podobně když Ficino umísťuje Slunce do středu světa jako jeho žhnoucí srdce, vladaře a oživující duši, činí tak v kontextu metafyzického, nikoli kosmologického heliocentrismu. Fyzická a astronomická „fakta“ pro něj ve skutečnosti nejsou obecně vzato podstatná, neboť jsou překryta svými duchovními významy. To je zvlášť nápadné, uvážíme- -li, že Koperník ke své heliocentrické teorii dospěl s největší pravděpodobností se znalostí Ficinova pojednání O Slunci.

Refine search results

1 Teorie vědy (Theory of Science)

1 2020

1 Žemla M.

Search results

Marsilio Ficino's allegorical reading of optical phenomena: