Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: moc ustavující

Sort By:

Limit search:

Melčák nebo Melčáci? Ústavní soudy rušící ústavní zákony

100%

Madej M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2016

vol. 155

issue 5

413-426

Czech Constitutional Court’s judgment known as Melčák provoked a debate not only about the hierarchy in the Czech constitutional order, but also about the powers of the Constitutional Court. In order to deduce these powers there needs to be a possibility of constitutional revision, as well as the separation of original and derived constitution-maker, existence of a body overseeing the revisions, existence of constitutional and supra-constitutional principles and special requirements for constitutional revision. If we wish to assess thoroughly the question of exceeding these powers, we need to analyse the situation in comparable countries.Until now, the Constitutional Courts of Austria, Lithuania and Romania have repealed constitutional acts. While the Romanian Constitution explicitly presumes this type of constitutional review, Austrian and Lithuanian courts had to ‘find’ their powers and thus their judgments are capable of comparing with Melčák. In the end, the author reaches the conclusion that judgment Melčák is not unique and there are more courts to be found, which have the potential to repeal constitutional act and which have yet not had the rightl opportunity to do so.

Nález českého Ústavního soudu ve věci Melčák vyvolal debatu nejen o stupňovitosti ústavního pořádku České republiky, ale také o pravomocech Ústavního soudu z ní vyplývajících. K dovození těchto pravomocí je nezbytná možnost ústavních novelizací, oddělení původního a odvozeného ústavodárce, existence orgánu dohlížejícího nad ústavními novelizacemi, existence ústavních a nadústavních principů a zvláštní požadavky na změnu ústavy. Pro pečlivé zhodnocení otázky překročení těchto pravomocí je vhodné analyzovat situaci ve srovnatelných zemích. Ústavní zákon dosud zrušily ústavní soudy Rakouska, Litvy a Rumunska. Zatímco rumunská Ústava tento typ ústavního přezkumu explicitně předpokládá, rakouský a litevský ústavní soud musely svou pravomoc dovodit a jejich nálezy je možné srovnat s nálezem Melčák. V závěru autor dochází k zjištění, že nález Melčák není ojedinělý a že navíc existují další soudy, které mají potenciál k abrogaci ústavního zákona a které na svou příležitost teprve čekají.

Právo na odpor v kontextu demokratického právního státu

100%

Kollert L.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2022

vol. 161

issue 10

957-972

The following paper focuses on the right of resistance, which is next to the state of exception one of the main exceptional legal instruments designed for resolving crises. It differs from a state of exception in particular in that it may not be invoked by public authorities in a democratic Rechtsstaat, but only by citizens as subjects to its authority. Given the existing regulation in the Czech Republic and our historical experience, the right of resistance may seem quite natural a legal institute. However, its regulation is actually quite rare in the European context and a number of prominent legal theorists expressed strong reservations about it or even rejected it outright. In this paper, I make a distinction between the right of resistance, right of revolution and civil disobedience. Subsequently, I present four basic types of arguments raised against the right of resistance, namely arguments from i) contradiction, ii) anarchy and regression, iii) redundancy, iv) “absorption”. After assessing them, I offer in conclusion of this paper answer to the question of whether the right of resistance has its place in a democratic Rechtsstaat. One of the starting points for my analysis is the distinction between pouvoir constituant and pouvoir constitué put forward by Sieyès.

Předkládaná studie se zaměřuje na právo na odpor, které je vedle výjimečného stavu jedním z hlavních mimořádných právních instrumentů určených k řešení krizí. Od výjimečného stavu se liší zejména v tom znaku, že se jej v podmínkách demokratického právního státu nemohou dovolat orgány veřejné moci, nýbrž pouze občané coby subjekty podřízené její autoritě. Jakkoli se nám mj. s ohledem na historické zkušenosti a platnou právní úpravu může jevit právo na odpor jako relativně přirozený institut, je pravdou, že jeho pozitivní zakotvení je v evropském kontextu spíše vzácné a řada významných teoretiků vůči němu zaujala silně rezervované, nebo dokonce výslovně negativní stanovisko. V článku nejprve odlišuji právo na odpor od práva na revoluci a občanské neposlušnosti. Následně představuji čtyři základní typy argumentů, které jsou vůči právu na odpor vznášeny. Jmenovitě se jedná o argumenty z i) logického rozporu, ii) anarchie a nekonečného regresu, iii) redundance, iv) konzumpce. Po jejich zhodnocení nabízím v závěru odpověď na otázku, zda právo na odpor má nebo nemá v demokratickém právním státě své místo. Jedno z východisek pro předloženou analýzu představuje Sieyèsovo rozlišení mezi pouvoir constituant a pouvoir constitué.

Refine search results

2 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 2022

1 2016

1 Kollert L.

1 Madej M.

Search results

Melčák nebo Melčáci? Ústavní soudy rušící ústavní zákony

Právo na odpor v kontextu demokratického právního státu