Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: národnostní otázka

Sort By:

Limit search:

Trpký úděl Ústavního soudu ČSR: divák za plotem u cesty k rozpadu společného státu

100%

Malenovský J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2021

vol. 160

issue 11

948-962

The Constitutional Court of the Czechoslovak Republic did not get any competence with respect to individual protection of fundamental rights and minority rights. This lack of competence provoked, together with some other facts, its bitter deal of a “bystander on the road towards the decomposition of the common state”. Cases in the field of nationality were considered by both Czechoslovak supreme Courts. They produced however a casuistic and inconsistent case law that missed in some cases the international and constitutional legal framework within which existed the Czechoslovak Republic. An eventual involvement of the Constitutional Court would have provided for a more credible regulation instrument against a real danger of criticism coming from interested neighbouring countries. The interpretation of § 3 [1] of the 1920 Constitution made by the Constitutional Court on the occasion of incorporation of former Austrian territories into the new Czechoslovak State manifested a certain nonchalance in granting a constitutional protection to politically vulnerable Czechoslovak State frontiers. Indeed, in that case, the Constitutional Court did not contest a modification of the state frontiers which was not executed by means of a constitutional law, contrary to § 3 [1]. Precisely for this reason, in 1938, when Czechoslovakia has ceded the Sudeten to Germany, Czechoslovak constitutional law did not play a significant role. From the angle of international law, the Munich Agreement could not be validly invoked vis-à-vis Czechoslovakia as a third state, for the Czechoslovakia’s expression of acceptance of the obligation to cede that territory was not free. The sad story of the Constitutional Court of the Czechoslovak Republic as “bystander” had unfortunately repetitions when the Czechoslovak frontiers moved again, namely, both when Transcarpathian Ukraine was ceded to the USSR in 1945 and when Czechoslovakia disappeared in 1992.

Ústavní soud ČSR neobdržel kompetence v oblastech individuální ochrany základních práv ani práv příslušníků menšin. I v důsledku toho se stal „divákem za plotem u cesty k rozpadu společného státu“. Národnostní otázky se ujaly československé nejvyšší soudy, jež však generovaly kazuistickou a axiologicky nesourodou judikaturu. V ní se občas ztrácel mezinárodněprávní i ústavněprávní rámec, v němž existovala Československá republika. Případné zapojení ústavního soudu by poskytlo republice věrohodnější regulační nástroj proti reálnému nebezpečí kritiky ze strany zainteresovaných sousedních států. Výklad § 3 [1] Ústavy Ústavním soudem ve věci inkorporace bývalých rakouských území vyjádřil určitou lehkomyslnost při poskytování ústavní ochrany politicky zranitelným hranicím československého státu. Ústavní soud v daném případě akceptoval změnu státní hranice, která nebyla provedena ústavním zákonem. I proto později v souvislosti s odstoupením sudetoněmeckého území nehrálo ústavní právo ČSR významnou úlohu. Z hlediska mezinárodního práva se nelze Mnichovské dohody vůči Československu coby „třetímu státu“ platně dovolat, neboť jeho přijetí závazku z této dohody nebylo svobodné. Tristní příběh Ústavního soudu ČSR coby „diváka“ se bohužel opakoval i při dalších historických územních změnách, a to jak v souvislosti se Zakarpatskou Ukrajinou v roce 1945, tak při rozpadu ČSFR v roce 1992.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 2021

1 Malenovský J.

Search results

Trpký úděl Ústavního soudu ČSR: divák za plotem u cesty k rozpadu společného státu