Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Refine search results

Journals help
Years help
Authors help

Results found: 1

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  national art history
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
Umění (Art)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 2
198-202
EN
Matthew Rampley describes a situation in East-Central Europe in which the national paradigm remains the governing framework for a variety of conceptual and pragmatic reasons that are likely to continue for many if not most researchers in small academic communities. In the nineteenth century, ‘style’, understood in the sense of non-mimetic ‘form’ present in all works of art, regardless of their culture of origin, offered the possibility of writing a universal history of world art based on ‘objective’ criteria. These grounds are disputed today for applying exclusionary European criteria to the classification of extra-European objects, in the process recontextualizing the function and value of the cultural setting in which the work was made. For similar reasons, style, form, and abstraction are also dominant considerations in assessing Modernism and one of the main reasons that the Polish art historian, Piotr Piotrowski, objected to the neglect of local and regional artists in survey texts, research programs, and exhibition venues based on a center-periphery model of influence flowing from privileged art centers elsewhere. ‘Form’ also has a prior history in theories of vision originating in ancient Greek optics. At present there is a disjunction that deserves further study between this longstanding, Western understanding of ‘form’ as part of a theory of cognition and its modern European reincarnation as a universal, visual element of design. Materialist approaches to the description and classification of works of art, coupled with an ecological model of regional interconnectivity, can mitigate the limitations of institutional art histories organized by nation-state without imposing binary structures on the material evidence. Adopting a collaborative approach to research, as Rampley advocates, could also integrate the efforts of local scholars and regional studies into a de-centered international network of scholarly exchange without imposing an overarching conceptual framework or a uniform methodology.
CS
Matthew Rampley popisuje situaci ve středovýchodní Evropě, kde z řady koncepčních a pragmatických důvodů zůstává rozhodujícím rámcem národní paradigma. Zřejmě přetrvá i nadále pro mnoho, ne-li pro většinu badatelů z malých akademických komunit. Pojetí „stylu“ jako nemimetické „formy“ přítomné ve všech uměleckých dílech bez ohledu na kulturu, z níž pocházejí, poskytovalo v 19. století možnost sepsat univerzální dějiny světového umění založené na „objektivních“ kritériích. Tyto předpoklady jsou dnes zpochybňovány, protože při klasifikaci mimoevropských předmětů a v procesu rekontextualizace funkce a hodnoty jejich původního kulturního prostředí uplatňují evropská diskriminační kritéria. Z obdobných důvodů jsou styl, forma a abstrakce také hlavními hledisky při hodnocení modernismu a zároveň jedním z hlavních důvodů, proč polský historik umění Piotr Piotrowski vystupoval proti opomíjení lokálních a regionálních umělců v přehledových publikacích, výzkumných programech a výstavních projektech založených na modelu centra a periferie, v němž vliv vychází z privilegovaných uměleckých center v zahraničí. „Forma“ má také svou historii v teoriích vidění, které vyšly z antické řecké optiky. Další průzkum si zaslouží současný rozpor mezi zakořeněným západním pojetím „formy“ jako součásti teorie poznání a jejím znovuzrozením v moderní Evropě v podobě univerzálního vizuálního prvku designu. Materialistické přístupy k popisu a klasifikaci uměleckých děl ve spojení s ekologickým modelem regionální interkonektivity mohou zmírnit omezení, kterými trpí institucionální dějiny umění uspořádané podle národních států, aniž by na hmotné doklady uplatňovaly binární konstrukce. Kolaborativní přístup k výzkumu, který obhajuje Rampley, by také mohl integrovat práci místních badatelů a regionální výzkum do decentralizované mezinárodní sítě vědecké výměny, a to bez společného konceptuálního rámce nebo jednotné metodologie.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.