Search results

1

Drobné hrdinství : vzdor jakožto předmět nostalgie v díle Petra Šabacha a Michala Viewegha

100%

Pehe V.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2015

|

vol. 63

|

issue 3

419-434

CS

Studie zkoumá, jakými způsoby se v populárnách prózách Báječná léta pod psa Michala Viewegha a Občanský průkaz Petra Šabacha projevuje nostalgie po období socialismu. Její hlavní projev spatřuje ve vzpomínání na možnosti vzdoru, které represivní režim před rokem 1989 nabízel a s nimi spojenou touhu po drobném, každodenním hrdinství. Práce zkoumá, jak je nostalgického vyznění obou textů dosaženo skrze využití humoru, který může figurovat jako prostředek i výsledek pokusů o vzdor. Zároveň si klade za cíl ukázat, že laskavé a humorné ladění obou textů se nevylučuje s odsouzením bývalého režimu. Tématizace vzdoru a narativní struktura těchto děl nabádají čtenáře k identifikaci s postavami, které zastávají antikomunistické postoje. Nostalgie těchto textů se tak obrací ne k době socialismu jako takové, ale k narativu o jejím úspěšném překonání.

2

L’absence comme condition de la présence : Albert Samain et le dessaisissement

84%

Bâcle B.

Cahiers ERTA

|

2023

|

issue 34

55-72

EN

Our society’s utilitarian premises imply that only that which can be possessed, mastered and quantified can be said to lead to pleasure and contentment. This article contends that an alternative to this stance, which according to a number of philosophers can lead to ennui and despair, can be found in Albert Samain’s poetical and prose works. Samain’s writings suggest that things acquire more depth and aura once they are lost and poeticised through nostalgia and longing, and thus that absence can make a moment or an experience more present than it was when it was actually happening. And so, in spite of the melancholy which is almost inevitably attached to poetical reveries, the latter are more likely to lead to a certain form of quietude than the mere possession of the thing itself.

3

Zprávy z první linie : proměny hardcore-punkových fanzinů v post digitální době

67%

Hroch M.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

|

2019

|

vol. 106

|

issue 1

29-47

EN

The aim of this study is to critically analyze the role of printed fanzines in the post-digital era. Fanzines are non-commercial magazines which are mainly produced by subculture members. They used to bring fresh information to readers, but their role has changed. The main research question of this study is why Czech authors who are members of hardcore-punk subculture (who are currently the most active producers) still produce printed magazines when fresh information can be easily found on the internet. Fanzines in contrast with mainstream media are participatory media which turn consumers into producers – subculture has a non-hierarchical structure therefore it offers a bigger space for participation. I chose the method of qualitative in-depth interviews with 8 informers to learn more about subcultural mechanisms; a part of the informers were active in the pre-digital era and the second part of the informers were active in the post-digital era. This range of informers helped me to depict the change which came along with digital media.

CS

Záměrem této studie je kriticky zhodnotit roli tištěných fanzinů v post-digitální době. Fanziny jsou nekomerční časopisy, které nejčastěji využívají příslušníci subkultur. Dříve sloužily jako informační rozcestník, jejich role se ale změnila. Hlavní výzkumnou otázkou této studie je, proč mají autoři z řad současných tuzemských členů hardcore-punkové subkultury, kteří jsou nejaktivnějšími tvůrci fanzinů, stále potřebu vyrábět tištěné časopisy, když se všechny informace dají najít na internetu. Na rozdíl od mainstreamových médií je zde výrazná míra participace konzumentů mediálních sdělení, z nichž se stávají producenti – subkultura má nehierarchickou strukturu, proto dává velký prostor k participaci. Abych nahlédl do subkulturních mechanismů, pro sběr dat jsem zvolil metodu kvalitativních hloubkových rozhovorů s 8 informátory – část z nich byla aktivní v před-digitální době a část v post-digitální době. Takový výběr mi umožnil lépe postihnout změnu, která přišla s digitálními médii.

4

Město jako „zázračný zápisník“: Římské procházky Milady Součkové. K estetice a poetice básnického obrazu

67%

Vojvodík J.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2019

|

vol. 16

|

issue 32

109-126

EN

In April 1960, Milada Součková left her exile in America on a trip to Rome, a trip that would inspire the poems collected in her fourth book of poems, Alla Romana, published in exile by a Roman publisher (1966). Součková’s time in Rome had a special significance for the poet — the poet in exile and the poet of exile — representing not only a return to Europe, but more importantly, a revitalizing return to the world-city of cultural memory. While the city’s architecture plays a leading role in Alla Romana, the city (and Italy as a whole) is also evoked by references to painters (Poussin, Angelika Kauffmann, Bronzino, Canaletto, etc.), direct intertextual quotes (Goethe, Chateaubriand, Stendhal, Byron, etc.), and indirect allusions (Ovid, Virgil, Dante, etc.). Součková’s ‘Roman’ poems thus fuse together past and present, real with imagined pictures, and actual sensory experience with aesthetic reflections in mirror-like complementarity. Sense impressions evoke memories, or set in motion aesthetic reflections and intertextual and intermedial relations, in dialogue with foreign texts and images. The city becomes a kind of ‘palimpsest’ and a Freudian ‘Mystic Writing Pad’ (Wunderblock), inscribed with experiences, impressions and memories. The actual architecture of the city, combined with other traces of past epochs, literary works and paintings, and transfigured into poetic images, is again made legible by an aesthetic staging within the poetic text. This poetic strategy is thematically exemplified by two poems: Torquato Tasso and U Via Appia.

5

Mélancolie et nostalgie dans La Québécoite de Régine Robin et La Célébration de Naïm Kattan

67%

Mojžíšová N.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2020

|

vol. XXX

|

issue Zvláštní číslo – Le monde de la littérature

137-147

XX

Thanks to numerous immigrants moving to Montreal, the city has become very favorable to a meeting of cultures and individuals among which many artists of Jewish origin. Those who seek to integrate into the new society go through an often painful journey complicated by the feeling of loneliness, the effort to belong to the community, the desire for love and fulfillment, as well as the dark past common to the entire Jewish world of Eastern Europe. All these features are present in two Montreal novels: Régine Robin’s La Québécoite and Naïm Kattan’s La Célébration. Two facets of sadness will be analysed: melancholy and nostalgia.

6

« Une impression posthume des sensations d’autrefois » : le jeu nostalgique dans La Décadence latine de Joséphin Péladan

67%

Doherty R. A.

Quêtes littéraires

|

2023

|

issue 13

82-95

EN

For the psychoanalyst Donald Winnicott, playing constitutes a “positive value of illusion” which, for the adult as well as the child, allows access to reality in a way that is gradual and bearable. Although better known for his concept of the transitional object for children, Winnicott makes the claim for an essential role played by transitional phenomena at all stages of life, particularly in artistic creation. This article seeks to read together the psychology of Winnicott, especially Playing and Reality (1971) and Joséphin Péladan’s La Décadence latine (1884 & seq.), a little-known and poorly studied work of decadent literature. Through his use of a nostalgic gaze on history, Péladan transforms it into a counter-cultural fantasy, an act of resistance to the present. He creates for himself an alternative to history which acts as an “illusory experience” – a half game, half remaking of reality – allowing him to overcome the moral decadence that he laments. Thus, Péladan opposes his new arc of history to the fears he has about the end of the Latin race, effectively rewriting the world à rebours.

FR

Pour le psychanalyste Donald Winnicott, le jeu constitue une « valeur positive de l’illusion » qui, pour l’adulte, ainsi que pour l’enfant, permet d’accéder à la réalité de façon graduelle et supportable. Bien que connu plutôt pour son concept de l’objet transitionnel chez les enfants, Winnicott revendique pourtant le rôle essentiel des phénomènes transitionnels à toutes les étapes de la vie, à tout le moins celui de la création artistique. Cet article vise à mettre en jeu la psychologie de Winnicott, surtout de son livre Jeu et réalité (1971) et La Décadence latine (1884 & seq.) de Joséphin Péladan, œuvre méconnue et insuffisamment étudiée de la littérature décadente. S’appropriant un regard nostalgique sur l’histoire, Péladan la transforme en fantaisie contre-culturelle qui constitue un acte de résistance au présent. Il se crée une alternative à l’histoire, une « expérience illusoire » qui, moitié jeu, moitié reformulation de la réalité, lui fournit une façon de contourner la déchéance morale. Or, Péladan oppose à ses peurs de la fin de la latinité une nouvelle trajectoire historique de son innovation propre afin de réécrire le monde à rebours.

Refine search results

1 Cahiers ERTA

1 Quêtes littéraires

1 Slovo a smysl - Word & Sense

1 Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

1 Česká literatura (Czech Literature)

1 Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

2 2023

1 2020

2 2019

1 2015

1 Bâcle B.

1 Doherty R. A.

1 Hroch M.

1 Mojžíšová N.