Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  proporcionalita
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Dělba moci v právní argumentaci

100%
Hapla M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 5
472-488
EN
The separation of powers is traditionally considered as one of the key legal and political principles. However, after a closer look, it becomes clear that it actually consists of several very diverse components. The author of the article notes the contradiction that arises between the emphasis on the independence of an institution and the need for its control by other powers. He asks when we are to prefer the first component at the expence of the other and vice versa. The current doctrine does not give us a satisfactory answer. This problem can not be solved by adding another normative thesis to the separation of powers or by identifying its basis. In the professional community, there is no consensus on what the idea stands in its background. Some academics think about efficiency, freedom, self-determination and many others. The author suggests in his text to understand the two components as separate contradictory principles whose collision can be solved through proportionality-based methods. Compared to the current practice, this approach means a shift towards more transparent decision making.
CS
Dělba moci je tradičně považována za jeden z klíčových právních a politických principů. Při důkladnějším zkoumání však vychází najevo, že se ve skutečnosti skládá z několika velmi různorodých komponent. Autor článku si všímá zejména rozporu, který nastává mezi důrazem na nezávislost nějaké instituce a nutností její kontroly ze strany jiných složek moci. Pokládá si otázku, kdy máme upřednostnit první, kdy druhou uvedenou komponentu. Současná doktrína nám na to nedává uspokojivou odpověď. Uvedený problém nelze vyřešit doplněním dělby moci o další normativní tezi nebo identifikací jejího základu. V odborné komunitě nepanuje shoda na tom, jaká idea stojí v jejím pozadí. Uvažuje se takto o efektivitě, svobodě, sebeurčení a mnoha dalších. Autor ve svém textu argumentuje pro to, abychom uvedené komponenty chápali jako samostatné kontradiktorní principy, jejichž kolize může být řešena prostřednictvím metod založených na proporcionalitě. Ve srovnání se současnou praxí znamená takový přístup posun k transparentnějšímu rozhodování.
2
Content available remote

Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - ve prospěch jednotlivce nebo veřejné moci?

100%
Svoboda T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 8
793-802
EN
At the first glance, it might seem that maximising the exercise of public authorities’ liability for damages is an ideal condition in the current materially conceived legal state. However, this liability should not be understood merely as “one-directional”, in favour of compensating individuals harmed by the exercise of public authority, but also, to some extent, by protecting the state from disproportionate exercise of that liability. In foreign literature, the term “chilling effect” is sometimes used in this context, which describes the potentially paralysing effects of disproportionate liability. Thus the principle of proportionality seem to be inherent in Public authorities’ liability for damages. Proportionality can then serve as an argument for some reasonable restrictions on the right to compensation for damage caused by public authorities “for the benefit of the state”. On the other hand, it can also be a possible argument for a differentiated approach to different areas of public authorities’ liability, therefore hypothetically also opening the door to constructing new, yet otherwise rejected, types of liability – typically liability for damages caused by legislation.
CS
Na první pohled by se mohlo zdát, že ideálním stavem v podmínkách soudobého materiálního právního státu je maximalizace uplatňování odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Tuto odpovědnost ale zřejmě nelze chápat pouze „jednosměrně“ ve prospěch odškodňování jednotlivců poškozených výkonem veřejné moci, ale do jisté míry taktéž skrze ochranu státu před nepřiměřeným uplatňováním této odpovědnosti. V zahraničí se v tomto kontextu někdy užívá pojem „mrazící efekt“ (chilling effect), který označuje potenciálně paralyzující účinky nepřiměřené odpovědnosti. Odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci tak může být vlastní určitá proporcionalita. Tato proporcionalita pak může být argumentem pro některá přiměřená omezení práva na náhradu škody při výkonu veřejné moci „ve prospěch“ státu. Na druhou stranu ale může taktéž být možným argumentem pro diferencovaný přístup k různým oblastem odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, čímž se hypoteticky může také otevřít prostor pro konstrukci nových, dosud jinak odmítaných druhů odpovědnosti – typicky odpovědnosti za normotvorbu.
3
Content available remote

Metodologie řešení právních případů: subsumpce vs. proporcionalita

100%
Valc J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 10
959-979
EN
The application of law is typically associated with the resolution of legal cases by courts and other public authorities, which are empowered by law to authoritatively hear and decide disputes and legal matters of various kinds. From a methodological point of view, the application of law is most often associated either with a logical-deductive procedure in the form of subsumption or with the application of rational argumentation in the form of the proportionality test. My intention will be to delineate not only the nature and differences of these two procedures, but also to examine the common features that can be attributed to them under certain conditions.
CS
Aplikace práva je typicky spojována s řešením právních případů ze strany soudů a jiných orgánů veřejné moci, které jsou zákonem zmocněny k autoritativnímu projednávání a rozhodování sporů a právních věcí různého druhu. Z metodologického hlediska je poté aplikace práva nejčastěji spojována buďto s logicko-deduktivním postupem v podobě subsumpce, nebo s uplatňováním racionální argumentace v podobě testu proporcionality. Mým záměrem bude vymezit nejen podstatu a odlišnosti obou těchto postupů, ale také zkoumat společné znaky, které jim mohou být za určitých podmínek připisovány.
4
Content available remote

Perspektivy práva na příznivé životní prostředí : vzor přezkumu socioekonomických práv a test racionality

80%
Müllerová H.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 6
533-554
EN
The right to a favourable environment has been a part of the Czech human rights catalogue since 1993. It forms the constitutional background of the environmental protection in the Czech Republic. Nevertheless, the right to environment has not yet developed into a functioning legal instrument that could serve improved environmental protection. The high Czech courts have not even pronounced on the substance and content of the right. The article firstly summarizes the achievements in judicial reviewing of the right to a favourable environment that are rather minimal and almost exclusively concentrated on the procedural aspects of the right. Then the author presents her propositions about the methods and necessary steps which can help a substantive application of the right to environment in courts. She suggests to proceed from the pattern established by the Czech Constitutional Court for enforcement of socio-economic rights and to apply it to the right to a favourable environment, while taking its particularities into account. Therefore, the focal point of the article lies in formulating the essential core of the right to environment in a similar way as the Court has done for other rights from the same category, and in considering how the steps of the doctrine of rationality, used by the Czech Constitutional Court in social rights, may help reviewing positive and negative obligations derived from the right to a favourable environment.
CS
Právo každého na příznivé životní prostředí je součástí české Listiny základních práv a svobod a důležitou součástí ústavních základů ochrany životního prostředí v ČR. Přesto nelze říci, že by toto právo bylo funkčním ústavněprávním nástrojem využívaným ve prospěch ochrany životního prostředí. Nejvyšší české soudy se dosud nevyjádřily k podstatě ani obsahu tohoto lidského práva. Článek nejprve shrnuje dosavadní skrovné, téměř výhradně procesněprávní poznatky ze soudního přezkumu práva na příznivé životní prostředí, a poté předkládá návrh metod a kroků k dosažení jeho praktické aplikace. Vychází ze zařazení práva na příznivé životní prostředí mezi práva hospodářská, sociální a kulturní, pro něž Ústavní soud rozvinul ve své rozhodovací praxi způsob přezkumu založený na vymezení jejich esenciálního jádra a provedení testu racionality (namísto testu proporcionality, využívaného u občanských a politických práv). Těžištěm pojednání je proto návrh formulování esenciálního jádra práva na příznivé životní prostředí a uvažování o krocích testu racionality v případě jeho přezkumu, což předpokládá identifikovat typy zásahů do tohoto práva a rozlišit je podle pozitivních a negativních závazků. Pro účely aplikování poznatků z přezkumu socioekonomických práv na oblast ochrany práva na příznivé životní prostředí jsou zdůrazňována specifika environmentálních hodnot oproti hodnotám chráněným ostatními právy hlavy čtvrté Listiny; tato specifika je nutno při přezkumu brát v úvahu.
5
Content available remote

Věk práv? Lidské povinnosti ve světle Kantovy filozofie

80%
Rosenkranzová O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
525-548
EN
The age of rights has been replaced by the age of proportionality. Human dignity is the highest absolute value from which other fundamental rights are derived. The absolute theory of human dignity is based on Kant’s concept of dignity of rational beings. But what if Kant’s concept of dignity is more about duties than rights? How does Kantian deontology combine with the proportionality of relativizing fundamental rights? The article analyses Kant’s conception of duty in the Doctrine of Right in the context of the concept of dignity in the Groundwork for the Metaphysics of Morals and in the Doctrine of Virtues, and it follows the development of a different philosophical interpretation in the contemporary discussion on human rights.
CS
Věk práv vystřídal věk proporcionality. Lidská důstojnost je nejvyšší absolutní hodnota, z níž se odvozují ostatní základní práva. Absolutní teorie lidské důstojnosti vychází z Kantova konceptu důstojnosti rozumných bytostí. Co když ale Kantův koncept důstojnosti je více spojen s povinnostmi, než s právy? Jak se kantovská deontologie snoubí s proporcionalitou relativizující základní práva? Článek analyzuje Kantovo pojetí povinnosti v Právní nauce v kontextu pojmu důstojnosti v Základech metafyziky mravů a v Nauce o ctnostech a sleduje vývoj odlišné filozofické intepretace v současné lidskoprávní diskusi.
6
Content available remote

Legitimita, proporcionalita a doktrína vyloučených důvodů

80%
Červínek Z.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
491-509
EN
This paper analyses the application of the legitimate goal (proper purpose) stage in the practice of the Czech Constitutional Court (“the CCC”). The legitimate goal stage is embodied in the paradigmatic structure of the constitutional review and this structure also provides a context for the analysis in this paper. First, the paper deals with functional connection between legitimate goal stage and proportionality analysis and it comes to conclusion that the legitimacy does not constitute an essential part of the proportionality’s structure, however it is an essential precondition for its applicability. Second, the paper focuses on the foundation and importance of the legitimate goal stage. It sets forth what purposes and goals could be deemed to be legitimate in the first place, and how they could be derived from the wording of the Constitution. Third, it discusses the issue whether the goal in hand must be of some weight or importance to be deemed legitimate, or not. Finally, the legitimate goal stage represents the so-called threshold criterion which works as a filter. Legitimate goals and reasons will pass the criterion, but illegitimate ones will be categorically excluded and will not be taken into consideration in the following steps of the constitutional review (proportionality analysis). This “filtering procedure” is operated by the so-called excluded reasons doctrine of which theoretical basis as well as its reflection in the case-law of the CCC is dedicated last part of this paper.
CS
Tento článek se věnuje kritériu legitimity v rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR (dále jen „ÚS“). Kritérium legitimity představuje jeden ze základních prvků současného paradigmatu přezkumu ústavnosti, a právě v kontextu této struktury je zde také analyzováno. Článek se nejprve zabývá funkčním propojením kritérií legitimity a proporcionality, přičemž dochází k závěru, že kritérium legitimity nemusí být koncepčně zařazeno jako součást (dílčí krok) metody proporcionality, avšak je jejím nutným předpokladem (identifikuje kolizi ústavních hodnot). Dále se věnuje východiskům kritéria legitimity a také tomu, jaké cíle lze vůbec považovat za legitimní, a jak je lze v konkrétním případě dovodit a formulovat. Poukazuje též na to, že navzdory formulacím užívaným též někdy ÚS, aby bylo kritérium legitimity splněno, nemusí legitimní cíl vykazovat žádnou specifickou závažnost či důležitost. Konečně, co do povahy, je kritérium legitimity tzv. prahovým kritériem, které funguje jako filtr. Legitimní cíle jím projdou do dalších kroků přezkumu a nelegitimní jsou naopak kategoricky vyloučeny a v rámci dalšího přezkumu se k nim již nepřihlíží. K rozlišení legitimních a nelegitimních cílů a důvodů přitom slouží tzv. doktrína vyloučených důvodů, jejíž teorii i reflexi v praxi ÚS je věnována poslední část tohoto článku.
7
Content available remote

Kybernetická obrana a novela zákona o Vojenském zpravodajství

80%
Svoboda J., Vostoupal J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 4
352-364
EN
In this article, the authors focus on evaluating the amendment to the Military Intelligence Act, which legislatively anchors the regulation of cyber defence and entrusts it to Military Intelligence. First of all, they define the terms cyber security and cyber defence in accordance with the Czech understanding and follow the legislative journey of the amendment (especially the fate of the unsuccessful first bill). Subsequently, they focus on the suitability of the Military Intelligence as the entity responsible for cyber defence while comparing it with other potential entities, namely the National Cyber and Information Security Agency, the Czech Army and other intelligence services. In the next section, the authors then focus on analysing the legal regulation of selected aspects of cyber defence in terms of the proportionality of individual interventions and the risks of power accumulation. As a first of those, they focus on the detection of cyber-attacks and threats, which was one of the most problematic aspects of the first draft. They then discuss the position of the Cyber Defense Inspector as one of the guarantees of proportionality of the new Military Intelligence powers and conclude the analysis with a brief discussion on the power of active intervention.
CS
V rámci tohoto článku se autoři soustředí na zhodnocení novely zákona o Vojenském zpravodajství, která legislativně ukotvuje právní úpravu kybernetické obrany a svěřuje ji do působnosti Vojenského zpravodajství. V první řadě se věnují vymezení pojmů kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana v českém pojetí a sledují legislativní pouť zmíněné novely včetně neúspěšného prvního návrhu. Následně se zaměřují na vhodnost Vojenského zpravodajství jakožto subjektu odpovědného za materii kybernetické obrany, přičemž provádí porovnání i s dalšími potenciálními subjekty, konkrétně Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost, Armádou ČR a dalšími zpravodajskými službami. V další části se pak zaměřují na analýzu právní úpravy vybraných aspektů zajišťování kybernetické obrany z pohledu proporcionality jednotlivých zásahů a rizik kumulace moci. V první řadě se věnují detekci kybernetických útoků a hrozeb, což představovalo v případě prvního návrhu jeden z nejproblematičtějších aspektů. Poté se věnují institutu inspektora pro kybernetickou obranu jakožto jedné ze záruk proporcionality v rámci nových pravomocí Vojenského zpravodajství. Analýzu zakončují stručným pojednáním o aktivním zásahu.
8
Content available remote

Dostupnost mediálního obsahu: blokování dezinformačních webů

80%
Mizerová T., Harašta J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 5
415-430
EN
The fundamental impact of radio, so characteristic of the first half of the 20th century, or television, which dominated the second half of the 20th century, is a thing of the past. Instead, the 21st century is characterised by the rise of digital technologies that confront the “traditional” media environment with numerous challenges. One important phenomenon is disinformation and disinformation media. Although they have been studied and observed for decades they have come to the attention of both the professional and lay public in the context of two significant recent societal challenges: the Covid-19 pandemic and the Russia-Ukraine war. While the impact of disinformation has been debated in the context of the former, there has been no blocking of it. In the latter case, however, the action was taken to suppress the availability of disinformation content. The ultimate aim of this article is to assess the constitutionality of blocking disinformation content in general terms, using the experience of the disinformation campaigns around Covid-19 and the Russia-Ukraine war as a case in point.
CS
Zcela zásadní dopad rozhlasu, tak typický pro první polovinu 20. století, nebo televize, která dominovala druhé polovině 20. století, se zdá být do značné míry minulostí. Pro 21. století je příznačný vzestup digitálních technologií, která konfrontují „tradiční“ mediální prostředí s četnými výzvami. Jedním z důležitých jevů jsou dezinformace a dezinformační média. Jakkoli je možné je studovat a pozorovat desítky let a věnovala se jim řada výzkumníků, pro odbornou i laickou veřejnost se dostaly do popředí v souvislosti se dvěma výraznými společenskými výzvami nedávné doby: pandemií covid-19 a rusko-ukrajinskou válkou. Zatímco v souvislosti s první jmenovanou událostí byl dopad dezinformací předmětem diskuzí, k jejich blokování nedošlo. V případě druhé jmenované události pak bylo k potlačení dostupnosti dezinformačního obsahu přikročeno. Konečným cílem tohoto článku je v obecných rysech zhodnotit ústavnost blokování dezinformačního obsahu a využít k tomu právě zkušenosti s dezinformačními kampaněmi kolem covidu-19 a rusko-ukrajinské války.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.