Search results

1

Retroaktivita jako diskursivní pojem?

100%

Šejvl M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 1

37-62

EN

The presented article in the beginning analyses various definitions of retroactivity and classification of various situations connected with the intertemporal effect of legal norms in the works of various Czech legal scholars. On the basis of this analysis it tries to identify and solve variousproblems (e.g. by distinguishing between material and formal applicability of legal norm). Then it presents its own classification of various situations connected with the intertemporal effect of legal norm and stress the importance of distinguishing between “real” retroactivity (Echte Rückwirkung), “apparent” retroactivity (Unechte Rückwirkung) and retrospectivity. It tries to argue that “real” retroactivity is not used in practice and that retrospectivity is used instead. Then it discusses the possibility to understand the concept of retroactivity as a legal principle and concludes that if we accept this understanding, then the concept of retroactivity becomes irrelevant. It also analyzes the concept of retroactivity as an essentially contested concept, and establishes the distinction between legal principles and essentially contested concepts and concludes that we shall still maintain such understanding of retroactivity which treats it as a criterial concept and only afterwards we shall decide whether some intertemporal effect of legal norm is unacceptable in the light of legal principles.

CS

Tento článek nejdříve analyzuje vymezení retroaktivity a klasifikaci různých situací spojených s intertemporálním působením právní normy tak, jak je prováděna u různých právních teoretiků, a snaží se identifikovat různé problémy spojené s těmito vymezeními a klasifikacemi. Poté se snaží některé problémy řešit (např. rozlišováním mezi formální a materiální působností normy). Následně přináší vlastní klasifikaci těchto situací, v níž zejména klade důraz na rozlišování mezi pravou retroaktivitou, retrospektivou a nepravou retroaktivitou, aby pak ukázal, že se pravá retroaktivita v právu vlastně neprovádí a místo ní se používá retrospektiva. Dále se snaží prozkoumat možnosti chápání retroaktivity jako právního principu, přičemž zakončuje, že pokud by byl pojem retroaktivity chápán jako právní princip, pak by se stal tento pojem pro rozhodování o přípustnosti nějakého intertemporálního působení právní normy vlastně irelevantním. Na závěr diskutuje možnost chápat pojem retroaktivity jako diskursivní pojem, pokouší se ustavit rozdíl mezi diskursivními pojmy a právními principy, aby nakonec zakončil, že je vhodné nadále pojem retroaktivity chápat jako pojem klasifikační a teprve poté rozhodovat o nepřípustnosti nějakého intertemporálního působení práva na základě právních principů.

2

Podstępne wprowadzenie w błąd jako przyczyna nieważności małżeństwa. Doktryna i orzecznictwo

100%

Wierzchanowski R.

Teologiczne Studia Siedleckie

|

2014

|

issue XI/11

113-130

EN

In the 1983 Code of Canon Law, the legislator included several legal norms meant to guarantee the freedom of choice of the spouse. One of such regulations (norms) can be found in c. 1098, which states that a marriage is invalid in the following situation: A person contracts invalidly who enters into a marriage deceived by malice, perpetrated to obtain consent, concerning some quality of the other partner which by its very nature can gravely disturb the partnership of conjugal life. The aforementioned canon is somewhat of a novelty in relation to the 1917 Code of Canon Law; therefore, the Tribunal of the Roman Rota played an important role in determin-ing its legal content. The decisions made by the Tribunal have not only become an example for lower level tribunals, but they have also pointed to certain threats associated with the understanding and application of c. 1098. Nowadays, the content of this canon encompasses the following elements, the importance of which was clearly emphasized and indicated by the legislator: deceptive action and its goal, error caused by deception, and the quality of a person which by its very nature could severely disrupt the partnership of conjugal life. Furthermore, the error described by the canon must be not only concomitant (error incidens), but also antecedent (error antecedens, causam dans), as the former one does not oblige the other party to enter marriage. It is also important not to confuse an error with ignorance or a condition. Regarding the quality of the other person which by its very nature can gravely dis-turb the partnership of conjugal life (consortium vitae coniugalis), the legislation points to several elements, such as: sterility (c. 1984 § 3 of 1983 CIC), advanced proclivity towards alcohol, drug abuse, pregnancy with another person, severe moral or financial burden arising from a spouse’s current lifestyle, venereal disease, prostitution, heavy sentence of imprison-ment, impotence (different from impotence defined in c. 1084 § of 1983 CIC), religious and moral qualities, disposition towards work and sloth, validity of baptism, performed abortion, bad character, epilepsy, mental disorders, willingness to adapt to a culture different from the culture of a person’s homeland, medical diploma, virginity, false pregnancy, drug addiction, acceptance of the Christian faith, infidelity, paternity towards a nasciturus, and various other diseases.

3

Pozitivismus vs. iusnaturalismus : opravdu jen přeceňovaný pseudoproblém, nebo spíše úhelný kámen řešení otázky legitimity práva?

75%

Kosinka J. P.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2019

|

vol. 158

|

issue 5

489-502

EN

Nowadays, it is possible to encounter, with increasing frequency, allegations that the distinction between the positive and the natural law concepts is not very beneficial in practice. There are, of course, opposite voices, even from the top experts in the field, such as Professor Alexy, as Pavel Holländer reminds us.The author of the present paper does not share the belief that differences between the two basic concepts of law are not important. He also does not share conviction of the gradual blending of both basic approaches (at least in the theoretical field). In my text The Metaphysical Assumptions of Human Rights, I have already highlighted one of the aspects arising from the difference between the two perspectives of the concept of law, which is that if theories based on nominalistic concept (positivism) are consistently drawn into their logical conclusions, they regularly lead to the conclusion about the fictitiousness even of normativism itself. I have already pointed out another problematic aspect connected with the positivist concept in my diploma thesis by referring to Ota Weinberger’s quotation, which rejects the sanctioning theory of the legal norm on the grounds that it introduces the concept of a person who is adequately behaving only under the threat of repression. The third major difference between the concept of natural law and the positivistic one will be offered in this work. I am convinced that it is the implication of the idea of retroactive making of law within the positivist perspective.

CS

V dnešní době se lze s čím dál větší frekvencí setkat s tvrzeními, že rozlišování mezi pozitivní a přirozenoprávní koncepcí práva není v praxi příliš přínosné. Ozývají se samozřejmě i opačné hlasy, a to i z úst špiček v oboru, jako např. profesora Alexyho, jak to připomíná Pavel Holländer. Ani autor předkládané stati nesdílí přesvědčení o nevýznamnosti rozdílů obou základních koncepcí pojetí práva. Nesdílí rovněž ani přesvědčení o postupném splývání obou základních přístupů (minimálně v teoretické oblasti). Již dříve jsem ve svém textu Metafyzické předpoklady lidských práv upozornil na jeden z aspektů vyplývající z odlišnosti obou perspektiv pojetí práva, který spočívá v tom, že pokud jsou na nominalismu založené teorie (pozitivismus) dovedeny důsledně do svých logických závěrů, potom se pravidelně dospívá k závěru o fiktivnosti dokonce samotné normativity. Na další problematický aspekt spojený s pozitivistickým pojetím jsem poukazoval již ve své diplomové práci odkazem na citát Oty Weinbergera, který sankční teorii právní normy odmítá z toho důvodu, že navozuje představu člověka jako toho, kdo se adekvátně chová jen pod hrozbou represe. Třetímu podstatnému rozdílu mezi pojetím iusnaturalistickým a pozitivistickým bych se chtěl věnovat v této práci. Domnívám se, že jím je implikace představy retroaktivního normování v rámci pozitivistické perspektivy.

Refine search results

2 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Teologiczne Studia Siedleckie

1 2019

1 2017

1 2014

1 Kosinka J. P.

1 Wierzchanowski R.

1 Šejvl M.

Retroaktivita jako diskursivní pojem?

Podstępne wprowadzenie w błąd jako przyczyna nieważności małżeństwa. Doktryna i orzecznictwo

Pozitivismus vs. iusnaturalismus : opravdu jen přeceňovaný pseudoproblém, nebo spíše úhelný kámen řešení otázky legitimity práva?