Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  rovnost
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
This article responds to a study by K. Hnilica (2019) and suggests a complementary theory of PC. The aim of PC is balance between the fundamental values of democracy, i.e., freedom and equality. (Incidentally, the conflict between freedom and equality is also the fundamental paradox of democracy, an institutionalized conflict-resolution system, Pax democratica). PC deals with power, as do sexual harassment or bullying. In order to alleviate inequalities, PC tends to limit freedom of speech of sociallydominant citizens. The main tools of PC include pinpointing the majority-minorities disparities, euphemisms, non-discrimination, whistleblowing, along with spurious whistleblowing and censorship. The strongest advocates of PC are leftist liberals, adversaries tend to be right-wing conservatives and/or xenophobes. Democratizing societies deal with PC in developmental stages: totalitarian societies without PC are at stage 0; at stage 1 PC permeates from progressive enclaves into the media; at stage 2 PC undergoes rigorous scrutiny in the mainstream discourses; most post-communist societies are at this turbulent stage. Finally, at the third stage, PC is either (3a) suppressed and minorities keep on to be publicly insulted, or (3c) PC takes over, causing extensive self-censorship, whistleblowing, half-truths and lies; or (3b), ideally, PC restrained by civility and temperance acts as a civilizing factor, it promotes equality yet at the same time does not censor information, art or humor. Besides law, civility (respect, benevolence) and the virtue of temperance (modesty, avoiding extremes) are indispensable for democracy. In the Czech cultural milieu, with its heritage of Masaryk’s humanism, Čapek’s radical centrism, liberalism and humor, the positives of PC may outweigh the negatives. The values of Love and Truth (professed by Václav Havel) may also serve as a paradigm for restraining PC: Love (euphemisms, benevolence) must not crush Truth (censorship, disinformation). Finally, everyone is occasionally in minority and PC may serve his/her interests.
CS
Článek reaguje na studii K. Hnilici (2019) a nabízí komplementární teoretický výklad PC. Cílem PC je rovnováha mezi základními hodnotami demokracie – svobodou a rovností. (Konflikt mezi svobodou a rovností je ostatně hlavním paradoxem demokracie, režimu, který lze považovat za institucionalizovaný systém mírového řešení konfliktů – Pax democratica). Tak jako sexuální obtěžování nebo šikana, je i PC fenoménem, který se týká mocenských vztahů. PC se v zájmu zmírnění nerovnosti často dopouští omezování svobody slova zvláště sociálně dominantních občanů. Hlavními nástroji PC jsou zdůraznění diskrepancí mezi majoritou a minoritami, eufemizmy, nediskriminace, whistleblowing, ale i udavačství a cenzura. Nejsilnější zastánci PC jsou levicoví liberálové, odpůrci mívají pravicové/konzervativní politické názory nebo sklony ke xenofobii. Demokratizující se společnosti procházejí ve vztahu k PC vývojovými stadii: v totalitních hierarchiích PC neexistuje – jsou ve stadiu 0; ve stadiu 1 proniká PC z progresivních enkláv do médií a ve 2. stadiu se o PC svádí veřejný boj, v tomto stadiu se zřejmě nachází většina post-komunistických zemí. V konečném, třetím stadiu je buď PC potlačena a menšiny jsou nadále veřejně insultovány (stadium 3a), nebo PC nekontrolovaně převládne, nastoluje autocenzuru, udavačství, lež (3c), anebo, ideálně, PC v mezích slušnosti a umírněnosti funguje jako civilizační faktor (3b). Zmíněná slušnost (respekt, benevolence) a ctnost umírněnosti (temperance, vystříhání se extrémů, skromnost) jsou vedle práva nezbytnými demokratickými faktory. Takto umírněná PC podporuje rovnost a zároveň nás nepřipraví o informace, alternativní umění ani šibeniční humor. V našem kulturním prostředí s dědictvím masarykovského humanismu, čapkovského radikálního centrismu, liberalismu i humoru (smějící se bestie), může PC hrát kultivující roli a její zápory mohou být omezeny. I ideál Pravdy a Lásky (V. Havel) může být paradigmatem k usměrnění PC: Láska (benevolence, eufemizmy) nesmí potírat Pravdu (nastolit cenzuru a dezinformace). Konečně, každý jsme občas v menšině, PC dříve či později může chránit i naše zájmy.
CS
Renesanční italský filozof Giovanni Pico della Mirandola1 sepsal Oratio de dignitate hominis (Řeč o důstojnosti člověka) v návaznosti na obhajobu heretických tezí. V dosavadním právním myšlení se na tento spis odkazuje, protože Pico zdůrazňuje svobodu člověka určovat sebe sama, což je charakteristickým rysem důstojnosti člověka. Pikovo východisko je (hereticky) metafyzické a kosmologické, a proto je sporné, do jaké míry je Pikův koncept využitelný pro právo. Člověk je bez pevné určené podoby a teprve se utváří. Lidská důstojnost není předem určena a podmíněna pouhým lidským bytím, je až následkem volby a činnosti (sebeutváření) člověka jako cíl života. Přesto důstojnost u Pika spočívá také právě ve volbě samé, ve svobodě volby jako potence a jako výzva k lidství.
SK
Italian Renaissance philosopher Giovanni Pico della Mirandola, wrote Oratio de dignitate hominis as a follow-up to defend his heretical thesis. The current legal thinking refers to his work, becouse Pico emphasizes freedom to self-determination, which is the hallmark of human dignity. Pico’s starting point is (heretical) metaphysical and cosmological, and that’s why it is questionable to what extent Pico’s concept is useful for the law.Man has no fixed form which he gains in the process. Human dignity is not pre-determined and conditioned by mere human being, it is only the result of choice and of activity (of self-creating) which is the goal of life.Nevertheless dignity by Pico also consists precisely in the choice itself, in freedom of choice as a potency and as a challenge to humanness.
3
Content available remote

Umělá inteligence jako nositelka základních práv?

100%
EN
This paper deals with the issue, whether artificial intelligence should have any fundamental rights and whether such an idea is legitimate. The first prerequisite necessary for granting any fundamental rights to artificial intelligence is its legal personality. Should the current scale of legal subjects be supplemented with a new category – so called electronic person? Should law – bearing in mind that artificial intelligence is not merely capable of autonomous actions, but also has its own interests and is able to recognize the consequences of its actions – award (constitutional) protection equal to the protection provided to other legal subjects?
CS
Článek si pokládá otázku, zda a případně za jakých okolností může být legitimní představa o umělé inteligenci nadané základními právy. Nezbytným předpokladem pro to, abychom umělou inteligenci mohli základními právy obdařit, je její způsobilost k právům a povinnostem (právní osobnost). Měla by v době, kdy umělá inteligence (GAI) bude při jednání sledovat své vlastní zájmy a bude schopna rozpoznat následky svého jednání, vzniknout další osobnostní kategorie – tzv. status elektronické osoby? Mělo by právo takové GAI garantovat (ústavní) ochranu rovnou ostatním subjektům?
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.