Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: sculptural decorations

Sort By:

Limit search:

Scenography and visual wit: two aspects of the sculptural decorations in the garden of Troja palace

100%

Adamcová K., Cassling R.

Umění (Art)

2020

vol. 68

issue 1

41-60

Recent restoration work carried out on two sculptural stone fountains on the upper terrace of the garden of Troja Palace and on the grand staircase on the palace’s southern façade revealed some possible and previously unpursued ways of interpreting these works. The initial impulse for a new interpretation came from relief elements that were newly uncovered after having long been hidden beneath layers of dirt and biocorrosion. A deeper understanding of the overall idea behind the staircase and two fountains and the close connection between them was attained through an analysis of their shared scenographic concept, which is represented in the works as a form of artistic play, where different layers of meaning are gradually revealed to the viewer. The uncovering of these motifs shifts the meaning of the individual motifs on the staircase and fountains and transforms the overall concept of the staircase, which alludes to the final stage in the battle between the Olympians and the Giants. The artistic play that the staircase and the fountains equally engage in with viewers manifests itself not only in the way we are supposed to understand the fountains as sections of Tartarus, but also in how some elements and motifs can only be discovered gradually. This is especially true in the case of the faces of the creatures that are a part of Tartarus that seem to have become embedded in the stone. Many of these motifs are intended to strike fear in the viewer, but they have also been deliberately made to look comical and exaggerated. At one and the same moment they evoke in the viewer both a sense of fear and laughter, and this naturally brings us again to the question of what is the meaning of these little jokes and even of the work as a whole. The extent of the wit and humour that we find on the fountains and staircase is such that we must assume that this was a concept that was based on the client’s wishes. Given that we also find on the fountains humorous elements that are ironically self-reflective in nature, we must also attribute significant responsibility for their visual wit to the artist behind the work and his colleagues.

Nedávno provedené restaurování dvou kamenosochařských děl nacházejících se v areálu zámku v Troji, dvojice kašen na horní terase zahrady a monumentálního schodiště přisazeného k jižní fasádě zámku, poukázalo na dosud nevyčerpané možnosti jejich interpretace. Prvotním impulsem se stalo opětovné odkrytí vybraných reliéfních prvků, po dlouhou dobu schovaných pod vrstvou nečistot a biokoroze. K hlubšímu pochopení celkové koncepce schodiště i obou kašen, a především jejich vzájemného těsného propojení, vedla v prvé řadě analýza jejich scénografického konceptu. Ten je u těchto děl pojat jako svého druhu výtvarná hra, založená na postupném odkrývání různých významových vrstev. Jejich rozkrytí následně vede k posunům ve významu jednotlivých motivů, uplatněných jak na schodišti, tak na kašnách, ale i k proměně celkového ideového programu schodiště, který odkazuje na závěrečnou etapu bitvy mezi Olympany a Giganty. Výtvarná hra s divákem, uplatněná ve stejné míře na schodišti jako na kašnách, se projevuje nejen v tom, že kašny máme chápat jako výseky Tartaru, které se tlakem dostaly až na povrch. Hra s divákem se promítá také do toho, že některé prvky a motivy je nutné postupně nalézat. Zvláště to platí u tváří bytostí jakoby zarostlých do kamene, které jsou součástí Tartaru. Mnohé z těchto motivů, které by měly nahánět hrůzu, jsou navíc podány záměrně žertovně a se značnou nadsázkou. Doslova jedním dechem tak u diváka vzbuzují hrůzu, ale i smích, což pak samozřejmě vede k tomu, že se znovu táže po smyslu takových žertů, ale i celého díla. Vtip a humor se na obou zmiňovaných prvcích objevují v takové míře, že se můžeme domnívat, že zvolený koncept vycházel z požadavků objednavatele díla. Zároveň, a to i proto, že na kašnách můžeme nalézt i vtip, který má povahu ironické sebereflexe, musíme přičíst značný podíl na nevšedním řešení obou děl zahrnujících výtvarný žert také jeho autorovi a jeho spolupracovníkům.

Der Triumphbogen für den kommenden Herrscher. Zur Ikonographie, Symbolik und Bedeutung der Skulpturendekoration der Nürnberger Frauenkirche

88%

Srovnal F., Bartilla S.

Umění (Art)

2019

vol. 67

issue 5

378-395

Unlike studies that base their interpretation of a work on the representational and power strategies of a sovereign or ruler, this article focuses on a structure’s liturgical function. It nevertheless begins by outlining the structural history of the Frauenkirche and its builder. An analysis of written sources, the building, and the iconography of its decorations reveals that research has to date overestimated the emperor’s role. This is in no way inconsistent with the fact that the structure’s architectural layout and the function of its individual elements point to a long tradition of imperial representation. This is especially true of the entrance hall, which, when considered in connection with the emperor’s coronation tour in 1355, can be regarded as a unique medieval citation of a Classical triumphal arch. These symbolic elements are consistent with the kind of representational strategies that were employed by imperial cities, which were naturally focused on the person of the emperor. The chapel can be interpreted as a project that reflects both Charles IV’s interest in Nuremberg and the political and cultural identity of the city’s patriciate. This study also examines the chapel’s decorations from the perspective of their function in the sacred space and concludes that the church represents a textbook example of decorations being determined by liturgical rules. However, it also has an original and multi-layered, theologically conceived iconographic programme. Its central theme is the arrival of Christ and it operates on two levels: first, the figures of the first human couple, the Israeli kings, and patriarchs and prophets on the outer portal and the allusion to Christ’s origin, with the figures of Joachim and Anna and Mary and Joseph, combined with the representation of the story of his birth on the inner portal serve to situate the Advent of Christ within the history of salvation. Second, the relief depicting the Sacrifice in the Temple makes it possible to form a direct link between the image and a ritual act. At the centre of this liturgy is Christ’s arrival in the temple. The symbolic advent of Christ, the Eternal Sovereign, could thus in the eyes of townspeople act as a reference to the ceremonial arrivals of Holy Roman King and, from 1355, Emperor Charles IV. And the same association could also then certainly work in reverse.

Na rozdíl od studií zakládajících svou interpretaci na reprezentačních a mocenských strategiích panovníka jádrem této stati je liturgická funkce stavby. Na začátku se zabývá stavebními dějinami kaple a jejím stavitelem. Jak ukázala analýza písemných pramenů, stavby a ikonografie výzdoby, dosavadní bádání přeceňovala podíl císaře. To se nijak nevylučuje se skutečností, že její architektonická dispozice i funkce jednotlivých elementů odkazují na dlouhou tradici císařské reprezentace. Platí to zvlášť pro předsíň, kterou můžeme v souvislosti s císařskou korunovační jízdou roku 1355 vnímat jako svébytný středověký citát antického vítězného oblouku. Tyto symbolické prvky ovšem vypovídají jen málo o přímém ideovém vedení Karlem IV. Spíše korespondují s reprezentačními strategiemi říšských měst přirozeně zaměřených na osobu císaře. Kapli lze vnímat jako projekt, v němž se odráží jak zájem Karla IV. o Norimberk, tak politická a kulturní identita městského patriciátu. Studie se dále zabývá výzdobou kaple z hlediska její funkce v sakrálním prostoru a vyvozuje závěr, že kaple představuje „čítankový“ příklad výzdoby podřízené liturgickým pravidlům. Zároveň však jde o originální a mnohavrstevnatý, teologicky koncipovaný ikonografický program. Jeho hlavní myšlenkou je téma Kristova příchodu, a to ve dvou rovinách: zaprvé pomocí postav prvního lidského páru, izraelských králů, patriarchů a proroků na vnějším portálu a na vnitřním portálu skrze odkaz na Kristův původ v osobách Jáchyma a Anny, Marie, Josefa a zobrazení příběhu jeho narození je adventus Krista zasazen do dějin spásy. Zadruhé reliéf Obětování v chrámu umožňuje přímé spojení obrazu s rituálním aktem. V centru této liturgie je příchod Krista do chrámu. Symbolický adventus věčného Panovníka Krista tak mohl v očích měšťanů odkazovat na slavnostní příjezdy římského krále a od roku 1355 císaře Karla IV. A totéž jistě platilo i v opačném směru.

Refine search results

2 Umění (Art)

1 2020

1 2019

1 Adamcová K.

1 Bartilla S.

1 Cassling R.

1 Srovnal F.

Search results

Scenography and visual wit: two aspects of the sculptural decorations in the garden of Troja palace

Der Triumphbogen für den kommenden Herrscher. Zur Ikonographie, Symbolik und Bedeutung der Skulpturendekoration der Nürnberger Frauenkirche