Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: sebevražda

Sort By:

Limit search:

Hřbitovní vzpoury. Odpor k pohřbívání sebevrahů a pojetí „nečistoty“ na českém a moravském venkově od pozdního 17. po první polovinu 19. století

100%

Tinková D.

Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

2020

vol. 107

issue 2

167-188

Based on selected archival materials from the Bohemian and Moravian milieus, the study deals with the problems connected to the burial of people who committed suicide. The study seeks to demonstrate the extent to which the concept of ‘impurity’ and ‘tainting’ still played a crucial role in the period in question and how it established the legitimacy of a number of ‘parajudicial’ practices applied to the body of a suicide (cutting off the head and limbs, burning or burial of items that came into contact with the body of the suicide or objects which the person used to kill himself/herself). These practices, usually enshrined only in custom, might be interpreted as rudiments of purifying rituals with elements of protective magic that persisted in some localities up to the 18th century, often independent of the decisions of the secular and ecclesiastical courts.

Studie se na základě vybraných archivních materiálů z českého a moravského prostředí zabývá problémy s pohřbíváním sebevrahů. Základ tvoří výslechové protokoly z velkostatkových a guberniálních fondů z pohraničních oblastí jižních Čech a moravskoslezského pomezí; jsou však konfrontovány i s případy z jiných oblastí. Studie se snaží ukázat, do jaké míry hrál ještě ve studovaném období klíčovou roli koncept „nečistoty“, „pošpinění“, který zjevně zakládal i legitimitu řady „parajudiciálních“ praktik aplikovaných na těle sebevraha.Do této souvislosti jsou pak zasazeny právě i „hřbitovní revolty“, které ukazují, že „lidové“ prostředí skutečně mezi „usvědčeným“ a „osvobozeným“ sebevrahem nerozlišovalo: zakopání do profánní, neposvěcené půdy se setkávalo s odporem jak u sebevrahů „odsouzených“, tak u osob zbavených viny pro duševní poruchu: obavy z nečasu, neúrody či poškození úrody panovaly evidentně u obou, a obou vládla představa možných „přízraků“ či „duchů“. Tento generalizovaný strach lze dát možná do souvislosti se zcela základními potřebami a obavami rurálních komunit, pro něž neúroda či projevy nepřízně počasí typu krup či velkého sucha představovaly události naprosto fatální. Chápání znesvěcení, „nečistoty“, pošpinění se tak mohlo v myšlení prostých poddaných zcela míjet s pojetím „oficiálním“, církevním či právním. Jeho logika – a s ním spojené „parajudiciální“ praktiky a strategie „vyloučení“ či naopak „očisty“ tvořily součást ochranné magie úzce spjaté se základními potřebami rurálních komunit – zejména těch odlehlejších a více ohrožených chudobou.

Smrt v Praze: schizofrenie a sebevražda v éře radostného budování socialismu a „normalizace“

80%

Vojvodík J.

Slovo a smysl - Word & Sense

2020

vol. 17

issue 35

27-41

As early as 1956, psychiatrist Svetozar Nevole, in a case study on the problem of suicide and its pre vention, stated that suicide in the Czech lands is one of the highest in the world. The occupation of Czechoslovakia by Soviet troops (joined by the armies of Warsaw Pact countries), together with the era of so called normalisation that followed, deepened not only the feelings of hopelessness and desperation, but also a phenomenon known as ‘social schizophrenia’ (Tzvetan Todorov). This text follows the ‘schizophrenic symptom’ as part of the politicization of life in Czechoslovakia 1948–1989, both in relation to the concept of ‘normality’ and in works by the poet and clinical psychologist Zbyněk Havlíček. The occupation of August 1968 and period of normalisation that followed struck precisely at the moment of greatest hope, when a sense of confidence in the prolongation of the horizon of our world and renewal of life in it had just seemed to place new possibilities within our grasp. In that atmosphere, and with the knowledge that the occupation of August 1968 would last ‘forever’, suicide was seen by many as the last tragic act of freedom vis à-vis a situation where ‘the walls are closing in’, as Jean Améry wrote in Hand an sich Legen (Reach Out for Yourself), and as the poet Jiří Pištora (1932–1970) wrote in his farewell letter: ‘I stand by the wall, and not one step further.’ A wri ter of nursery rhymes, Pištora was compelled by the occupation to take his own life in September 1970. Psychiatrist Svetozar Nevole, one of the most original figures in Czech psychiatry, committed suicide in September 1965.

Refine search results

1 Slovo a smysl - Word & Sense

1 Český lid: etnologický časopis (Český lid: Ethnological journal)

1 Tinková D.

1 Vojvodík J.

2 2020

Search results

Hřbitovní vzpoury. Odpor k pohřbívání sebevrahů a pojetí „nečistoty“ na českém a moravském venkově od pozdního 17. po první polovinu 19. století

Smrt v Praze: schizofrenie a sebevražda v éře radostného budování socialismu a „normalizace“