Search results

1

Kolektivní domy a sociální politika českých průmyslových podniků v letech 1939-1953

100%

Guzik H.

Umění (Art)

|

2013

|

vol. LXI

|

issue 1

33-56

EN

Right after the Second World War, two collective houses were built in the industrial towns of Litvínov and Zlín in what was then Czechoslovakia. Each building provided housing for families, a central dining hall, a nursery school, and a wide array of cultural and social services, all under just one roof. The architectural precursors of these two buildings were found in the USSR, Swedenand France, but the Czech koldomy (collective houses) originated independently of their counterparts abroad. They drew on sociological concepts of industrial towns developed by the management of the Baťa shoemaking enterprise in Zlín during the Nazi occupation. Inspired by German industrial sociology, the Baťa Company were looking at that time for ways in which to maintain social solidarity, stability, and the moral profile of its employees. The company’s management concluded that collective houses would be better than the garden city model of housing at generating social solidarity. This form of construction was well suited to the country’s new political-economic direction after 1945, which combined elements of capitalism, corporatism, and state socialism, and left industrial enterprises a certain degree of freedom in the area of social policy. The management of the national chemical enterprise Stalin Works wanted the construction of collective housing in Litvínov to signal the humanistic dimension of industrial enterprises in the socialist state. The rapid industrialisation of Czechoslovakia after 1948 ultimately led to the failure of both buildings. The mass relocation of employees broke down the stability of workplace collectives, and the voluntary emancipation of women through work, expressed in architectural form in both collective buildings, was supplanted by the forced feminisation of the labour force. Collective housing was met with little support even among architects, who found that the social goals of the state could be better fulfilled by cheap prefab housing estates than by the romantically singular collective houses.

CS

Hned po druhé světové válce vznikly v Litvínově a Zlíně, dvou českých průmyslových centrech, dva kolektivní domy. Oba pod jednou střechou spojovaly rodinné bydlení, ústřední jídelny, školky a širokou nabídku kulturních a společenských zařízení. Architektonické předchůdce obou realizací najdeme v SSSR, Švédsku či Francii. České koldomy se ovšem zrodily nezávisle na těchto zahraničních vzorech. Oba čerpaly ze sociologických konceptů průmyslových měst, které vypracoval management zlínského podniku Baťa v krizovém období nacistické okupace. Firma Baťa, inspirovaná německou průmyslovou sociologií, tehdy hledala cesty, jak zajistit sociální soudržnost, stabilitu a mravní profil své zaměstnanecké základny. Vedení podniku usoudilo, že kolektivní domy jsou schopné generovat sociální integritu lépe, než to dokázal model zahradního města. Výstavbě českých koldomů po roce 1945 nahrával nový politicko-ekonomický kurz země, který spojoval prvky kapitalismu, korporativismu a státního socialismu a který průmyslovým koncernům ponechával jistou míru svobody ohledně podob sociální péče. Vedení Stalinových závodů a firmy Baťa chtělo výstavbou koldomů v Litvínově a Zlíně vyjádřit především humanistický rozměr průmyslového podniku v obrozeném státě. Překotná industrializace Československa po roce 1948 vedla nakonec k nezdaru obou realizací. Hromadné přesuny zaměstnanců nabourávaly stabilitu pracovních kolektivů a dobrovolnou pracovní emancipaci žen, architektonicky vyjádřenou v obou koldomech, vystřídala násilná feminizace pracovních týmů. Kolektivní domy nenašly silnou oporu ani u architektů, pro něž sociální cíle státu naplňovala levná prefabrikovaná sídliště lépe, než to dokázaly romantické unikáty koldomů.

2

Indian Government’s Policies for the Welfare of War Widows and Dependents of Martyred Soldiers (1947–2000)

63%

Hatwal M.

Dvacáté století - The Twentieth Century

|

2015

|

vol. 7

|

issue 1

42-55

EN

Indian army, which was founded in 1903, is one of the largest armies in the world, and rapidly increased after World War I and II. This study describes the welfare policies of British and Indian Government for the martyred soldiers of Indian Army during the pre and post-independence periods, respectively, with particular focus on the war widows. The study is based on a detail historical analysis of policies and schemes adopted by the governments for the welfare of the dependents and war widows of martyred soldiers. It was found that economical discourses continue to war widows and dependents of the martyred soldiers, however, the facilities have been increased after independence. This study provides a historical context for recent developments in welfare policies of Indian government to the Indian Army.

CS

Indická armáda — založená roku 1903 a výrazně rozšířená po první i druhé světové válce — je jedna z největších armád na světě. Tato studie analyzuje sociální politiku britské a indické vlády ohledně padlých vojáků indické armády v období před a po získání indické nezávislosti, se zvláštním zřetelem na válečné vdovy. Studii tvoří podrobná analýza politiky a přístupů přijatých vládou v oblasti sociálního zabezpečení válečných vdov a pozůstalých po padlých vojácích. Autorka dochází k závěru, že přestože ekonomické debaty o pomoci válečným vdovám a pozůstalým existovaly již v minulosti, teprve po získání nezávislosti byly možnosti v oblasti sociálního zabezpečení zásadně navýšeny. Studie přináší historický kontext pro nedávný vývoj v oblasti sociální politiky indické vlády vůči indické armádě.

3

Evropský pilíř sociálních práv

51%

Břicháček T.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2018

|

vol. 157

|

issue 11

945-955

EN

On November 2017, the European Parliament, the Council and the Commission solemnly proclaimed the so-called European Pillar of Social Rights. They did so in the same way as in the case of the Charter of Fundamental Rights of the EU in 2000. The document, which resembles a new social charter, contains 20 principles and rights related to equal opportunities, access to the labour market, fair working conditions, social protection and inclusion. Although the Pillar itself is not legally binding it is projected to serve as a basis for future shaping of social policy at EU level and for the convergence of the Member States social models. Meeting the criteria of the EPSR shall represent a shared political commitment and responsibility of both the Union and its Member States. From a legal and political point of view, the EPSR is a very problematic project that raises a number of questions. The evident intention behind is to take advantage of this instrument to unify social policy across the continent, according to a uniform template. Moreover, the content of this template carries a heavy ideological burden. Lastly, this act was adopted entirely outside the decision-making procedures laid down by the EU’s founding treaties and irrespective of the extent of the Union’s powers. The significance and potential implications of the EPSR should not be underestimated by referring to its soft law nature. Given the precedent of the Charter of Fundamental Rights, as well as the strong tools in the hands of the EU institutions to push the implementation of the Pillar, means that this document should be treated seriously.

CS

Evropský parlament, Rada a Komise v listopadu 2017 slavnostně vyhlásily tzv. Evropský pilíř sociálních práv. Učinily tak stejnou formou, jaká byla použita v případě Listiny základních práv EU v roce 2000. Předmětný dokument, který se podobá jakési nové sociální chartě, obsahuje 20 zásad a práv souvisejících s rovnými příležitostmi, přístupem na trh práce, spravedlivými pracovními podmínkami, sociální ochranou a začleňováním. Ač Pilíř sám o sobě není právně závazný, měl by sloužit jako východisko pro další formování sociální politiky na úrovni EU a pro sbližování sociálních modelů členských států. Naplňování Pilíře má představovat sdílený politický závazek a odpovědnost Unie i členských států. Z právního i politického hlediska jde o velmi problematický projekt, který vyvolává řadu otázek. V pozadí je zřejmý záměr sjednocovat sociální politiku napříč kontinentem podle jednotné šablony. Obsah této šablony navíc nese silnou ideologickou zátěž. Konečně tento akt byl přijat zcela mimo rozhodovací postupy stanovené zakládacími smlouvami EU a bez ohledu na rozsah pravomocí Unie. Význam a potenciální dopady EPSP by neměly být zlehčovány poukazem na jeho povahu soft law. Precedens Listiny základních práv EU, jakož i silné nástroje, které mají v rukou unijní orgány pro jeho prosazování, z Pilíře činí dokument, který by měl být brán vážně.

Refine search results

1 Dvacáté století - The Twentieth Century

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Umění (Art)

1 2018

1 2015

1 2013

1 Břicháček T.

1 Guzik H.

1 Hatwal M.

Kolektivní domy a sociální politika českých průmyslových podniků v letech 1939-1953

Indian Government’s Policies for the Welfare of War Widows and Dependents of Martyred Soldiers (1947–2000)

Evropský pilíř sociálních práv