Search results

1

Dlouhé loučení Milana Kundery s Julkem Fučíkem a odpovědnost žánru První verze Umění románu a druhá verze Posledního máje

100%

Meyer H.

Slovo a smysl - Word & Sense

|

2015

|

vol. 12

|

issue 23

36-65

EN

The article focuses on Milan Kundera’s works from the mid-1950s to the early 1960s, particularly on Poslední máj (The Last of May) in the versions of 1955 and 1961, and Kundera’s first Art of the Novel (Umění románu), a study on the works of Vladislav Vančura, finished in 1959. The article argues that these works are interesting not only from the point of view of Kundera’s then Marxist-Leninist political stance, but also with respect to genre theory and practise as it can be retraced in his writing before the appearance of the famous novels of the mid-1960s. The article demonstrates that the relationship between lyricism and the novel in these early works exhibits many features which are to be found in his later work. The novel takes up a privileged position — albeit with a different and more explicitly political, party-bound motivation, representing the “great epic” required by “the people”. The article also contains reflections on Kundera’s role in the Czechoslovak Stalinists cult of Julius Fučík, related to the genre issues mentioned insofar as Fučík is placed by Kundera in the same category as Vančura in the first Art of the Novel.

2

Realismus hudebního divadla Waltera Felsensteina – pravda, nebo mýtus?

100%

Havlíčková Kysová Š., Spurná H.

Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)

|

2017

|

vol. 20

|

issue 1

88-121

EN

The study deals with Music Theatre of Walter Felsenstein (1901–1975), a renowned German opera director of the 20th century. It is based on the seminal monograph of estimable size by Boris Kehrmann, Vom Expressionismus zum verordneten „Realistischen Musiktheater“. Walter Felsenstein – Eine dokumentarische Biographie 1901 bis 1951 (2015) that revisits Felsenstein’s directorial style and questions the presumption that he employed Realistic techniques in his operatic productions. However, the study does not merely summarize the issues introduced by Kehrmann. Since Felsenstein’s directorial style gained acceptance over the countries of the so-called Eastern Bloc, reception of Felsenstein’s work in Czech opera is the subject of inquiry, exploring the alleged influences and supporters of the director.

CS

Studie se zabývá konceptem hudebního divadla, jenž je spjat s tvorbou významného německého operního režiséra Waltera Felsensteina (1901–1975). Východiskem se stala monumentální monografie Borise Kehrmanna Vom Expressionismus zum verordneten „Realistischen Musiktheater“. Walter Felsenstein – Eine dokumentarische Biographie 1901 bis 1951 (2015), podrobující zásadní revizi představu o Felsensteinovi jako o režisérovi, který ve svých operních inscenacích realizoval přístupy realismu jakožto uměleckého stylu. Přítomná studie si neklade za cíl pouhou sumarizaci základních tezí Kehrmannovy knihy. Ohlas a recepce Felsensteinových operních režií v zahraničí, zejména pak v zemích tzv. východního bloku, autorky přivedly k nutnosti přezkoumat situaci v domácím kontextu, resp. v českých operních divadlech. Záměrem bylo položit si otázku, jak byl Felsensteinův vklad do inscenování opery přijímán v českém prostředí a zda tu našel své stoupence.

3

"Nedělej tečku za mým rukopisem…": ještě k případu Bieblovy sebevraždy

88%

Tůma Königsmarková J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 1

147-187

EN

This article addresses the last creative period of the poet Konstantin Biebl (1898–1951) in the late 1940s and early 1950s and explores in a broader cultural-political context, taking into consideration the poet’s specific character, the genesis of his last collection of poems entitled Bez obav [Unafraid] (1951) as well as the unexplained circumstances of his tragic death. Biebl was one of the leading representatives of the leftist art avant-garde in interwar Czechoslovakia. In the early 1940s he stopped writing. After the Communist coup in 1948 he tried to adjust to the period’s ideological-aesthetic norms applied to the new literature in the spirit of the socialist realism as reflected in the above-mentioned collection. The text focuses on the events taking place after its publication, which culminated with the poet’s suicide in November 1951. The author presents these events and the relationships between the actors in the light of previously unpublished documents from the archive collection of the poet, translator and cultural official, Jiří Taufer (1911–1986), who was one of the key figures of the cultural policy of the period and the conflicts related to it. The author sees the main value of these documents as being the focus on František Nečásek (1913–1968), the head of the culture and press department of the Office of the President of the Republic and the holder of a number of other posts, whose role in these events – possibly a very important one – has so far been somewhat overlooked. The study includes an annotated edition of texts from the period in question and the subsequent period, mostly of a personal character and unpublished, which illustrate the context of the interpreted events. The article concludes with a summary interpretation of these documents.

CS

Příspěvek se zabývá posledním tvůrčím obdobím básníka Konstantina Biebla (1898–1951) na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století a zkoumá v širších kulturněpolitických souvislostech – a také s ohledem na básníkův specifický charakter – genezi jeho poslední sbírky Bez obav (1951) i okolnosti jeho tragické a dosud nevyjasněné smrti. Biebl patřil k předním tvůrcům levicové umělecké avantgardy v meziválečném Československu, od začátku čtyřicátých let se jako básník odmlčel a po komunistickém převratu v roce 1948 se snažil vyhovět dobové ideologicko-estetické normě uplatňované na novou literaturu v duchu socialistického realismu, jak to odráží právě uvedená sbírka. V centru zájmu tohoto textu jsou zejména události, které se seběhly po jejím vydání a které vyvrcholily básníkovou sebevraždou v listopadu 1951. Autorka tyto události a vzájemné vztahy aktérů představuje ve světle dosud nepublikovaných dokumentů z archivního fondu básníka, překladatele a kulturního činitele Jiřího Taufera (1911–1986), jedné z klíčových postav tehdejší kulturní politiky a konfliktů, které se v ní odehrávaly. Jejich hlavní přínos spatřuje autorka v zaostření pozornosti na Františka Nečáska (1913–1968), přednostu kulturního a tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a nositele řady dalších funkcí, jehož úloha v tomto dění – možná velmi důležitá – byla dosud spíše opomíjena. Samotnou studii doplňuje komentovaná edice dobových i pozdějších textů, většinou osobní povahy a dosud nepublikovaných, s názvem „Dokumentární souvislosti případu Konstantina Biebla (1940–1988)“, která dokresluje širší kontext popisovaných událostí. Souhrnnou interpretací těchto dokumentů se také uzavírá tato studie.

4

Od sociálně-demokratické spirituality k socialistickému realismu: koncept lidovosti v myšlení Jindřicha Honzla o divadle

75%

Kunderová R.

Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)

|

2021

|

vol. 24

|

issue 1

188-215

EN

The study examines the concept of "the popular" in the thinking of theatre director and theorist Jindřich Honzl (1894–1953). By analyzing his essays and articles, the essay describes the changes in Honzl's approach to the popular as reflected in his critical writing during his theatre career and as placed within the context of politics and theatre history. Based on the discussion of existing Czech theatre historiographic literature about Honzl (the majority of which was published before 1989), the study offers novel findings and connections, many of which have been ignored, often for ideological reasons. The essay brings a close study of Honzl's sources of inspiration, from the beginnings of his work in the era of the so-called proletarian theatre, especially by embedding Honzl's thinking in the social democratic ideology and his knowledge of post-revolutionary Soviet theatre until 1925. The essay subsequently offers a characterization of the changes in Honzl's understanding of "the popular" during his Poetism and Surrealist phases, as well as after the Second World War, when he converted to Socialist Realism.

CS

Studie zkoumá koncept lidovosti v myšlení divadelního režiséra a teoretika Jindřicha Honzla (1894–1953). Prostřednictvím analýzy jeho studií a článků autorka pojmenovává proměny pojetí lidovosti v Honzlově uvažování během jeho divadelní kariéry a zasazuje je do divadelně-historického a politického kontextu. Na základě diskuse s dosavadní českou divadelně-historiografickou literaturou o Honzlovi, jejíž většina byla publikována před rokem 1989, přináší studie poznatky a souvislosti, které byly dosud – nezřídka z ideologických důvodů – opomíjeny. Autorka se podrobně zabývá Honzlovými inspiračními zdroji na počátku jeho divadelní činnosti v období tzv. proletářského divadla, zejména ukotvením Honzlova myšlení v sociálně-demokratické ideologii a jeho obeznámeností s porevolučním sovětským divadlem do roku 1925. Následně charakterizuje proměny Honzlova chápání lidovosti divadla v průběhu jeho poetistického a surrealistického období a po konci druhé světové války, kdy se přiklonil k socialistickému realismu.

Refine search results

2 Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)

1 Slovo a smysl - Word & Sense

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 2022

1 2021

1 2017

1 2015

1 Havlíčková Kysová Š.

1 Kunderová R.

1 Meyer H.

1 Spurná H.

1 Tůma Königsmarková J.

Dlouhé loučení Milana Kundery s Julkem Fučíkem a odpovědnost žánru První verze Umění románu a druhá verze Posledního máje

Realismus hudebního divadla Waltera Felsensteina – pravda, nebo mýtus?

"Nedělej tečku za mým rukopisem…": ještě k případu Bieblovy sebevraždy

Od sociálně-demokratické spirituality k socialistickému realismu: koncept lidovosti v myšlení Jindřicha Honzla o divadle