Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  subsequent practice
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Publication available in full text mode
Content available

The Budapest Memorandum of 5 December 1994: Political Engagement or Legal Obligation?

100%
Grant T.
Polish Yearbook of International Law
|
2014
|
vol. 34
89-114
EN
Ukraine, upon giving up the nuclear arsenal left on its territory by the USSR, entered in 1994 into a Memorandum on Security Assurances with the United Kingdom, United States and Russian Federation (Budapest Memorandum). Since the crisis began between the Russian Federation and Ukraine in February 2014, a number of States have invoked the Budapest Memorandum. Unclear, however, is whether this instrument constituted legal obligations among its Parties or, instead, is a political declaration having no legal effect. The distinction between political instruments and legal instruments is a recurring question in inter-State relations and claims practice. The present article considers the Budapest Memorandum in light of the question of general legal interest – namely, how do we distinguish between the legal and the political instrument?
2
Content available remote

Význam stanovisek lidskoprávních výborů a jiných expertních smluvních orgánů pro výklad mezinárodních smluv

100%
Caban P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 10
822-842
EN
The article analyzes the relevance of the pronouncements of human rights committees and other expert treaty bodies for the interpretation of treaties, taking particularly into account the conclusions on subsequent agreements and subsequent practice in relation to the interpretation of treaties, adopted by the International Law Commission in 2018. The pronouncements of expert treaty bodies are not legally binding; on the other hand, they are usually regarded as “authoritative” interpretation of relevant treaties. Nevertheless, in practice, the approach to the pronouncements of expert bodies and their relevance varies significantly; in addition, subjects applying the law examine the status of the pronouncements under the law of treaties only exceptionally, if at all. The article sets forth arguments why the pronouncements cannot be regarded as “subsequent practice” forming part of the general rule of interpretation under article 31 of the Vienna Convention on the Law of Treaties and analyses the relevance of “silence” of parties to the treaty in reaction to the pronouncements of expert bodies or to corresponding practice of other parties. The article further evaluates possible status of the pronouncements of expert bodies as “supplementary means of interpretation” under article 32 of the Vienna Convention, and “subsidiary means for the determination of rules of law” under article 38 (1) (d) of the Statute of the International Court of Justice. Finally, the article deals with the relevance of the pronouncements of human rights expert bodies under the treaties establishing the expert bodies, including possible obligation to take the pronouncements into account in good faith while interpreting relevant treaties. In this regard, certain methodological and substantive deficiencies of the pronouncements, compromising their “authoritativness”, are mentioned.
CS
Obsahem článku je posouzení významu stanovisek lidskoprávních výborů a dalších expertních smluvních orgánů pro výklad mezinárodních smluv, a to zejména s ohledem na závěry Komise pro mezinárodní právo k tématu „pozdější dohody a pozdější praxe ve vztahu k výkladu mezinárodních smluv“, přijaté v roce 2018. Stanoviska uvedených výborů a dalších expertních orgánů jsou mezinárodněprávně nezávazná, současně jim však obvykle bývá přiznávána „autoritativní povaha“ při výkladu příslušných mezinárodních smluv. V aplikační praxi se nicméně přístup k těmto stanoviskům dosti různí, přičemž se praxe téměř nezabývá povahou a významem těchto stanovisek z hlediska pravidel pro výklad mezinárodních smluv. Článek popisuje důvody, proč nelze stanoviska expertních orgánů považovat za „pozdější praxi“ tvořící součást obecného pravidla výkladu mezinárodních smluv podle čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, a zabývá se významem „mlčení“ smluvních stran v reakci na stanoviska expertních orgánů a na praxi jiných smluvních stran odpovídající obsahu těchto stanovisek. V článku je dále posuzována možná povaha stanovisek expertních orgánů jako „doplňkového prostředku výkladu“ podle čl. 32 Vídeňské úmluvy a „pomocného prostředku pro určování mezinárodněprávních pravidel“ podle čl. 38 odst. 1 písm. d) Statutu Mezinárodního soudního dvora. Závěr článku je věnován významu, jenž je přisuzován stanoviskům lidskoprávních expertních orgánů v rámci jednotlivých smluv, jimiž byly tyto orgány zřízeny, včetně případné povinnosti brát tato stanoviska v dobré víře v úvahu při výkladu těchto smluv; v této souvislosti jsou též kriticky komentovány některé metodické a obsahové nedostatky stanovisek lidskoprávních expertních orgánů negativně ovlivňující jejich „autoritativnost“.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.