Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: věda a víra

Sort By:

Limit search:

Moderna a transcendence ve světle Masarykova realismu

100%

Svoboda J.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2018

vol. 66

issue 5

679-698

Masaryk’s realism is a modernist conception which assumes a rationally-grounded conviction that the modern educated and critically reflective person finds themselves in a deep existential crisis.The reason for this crisis is the loss of belief in transcendence-in that which goes beyond the individual and provides them with the guarantee of a universal sense to life. Masaryk’s realist project thus intentionally hinges on two levels of transcendence in the creative focal point of which the experiencing subject immediately finds themselves and with which the subject is, in reality, in a continuing principled relation. The levels are first, that in which the ‘real’ consciousness of our existence is dynamically created and, secondly, that of our reflective relating to the objective world, which is the domain of the exact sciences. Masaryk considers his distinctive conception of metaphysics as the legitimate philosophical component into which the two levels of our principled reflection fit. He understands metaphysics here as, on the one hand, the ultimate framework of all sciences and, on the other hand, as significantly incorporated into his conception of psychology. Psychology, however, in his conception is not just a narrowly specialised discipline, rather it justifiably recognises its metaphysical dimension, and this in connection with a conception of ethics, and, as a necessarily epistemological consequence, with religion too. Masaryk’s realist conception of ‘scientific’ metaphysics thus presents itself as an admirable attempt to bridge the two separately perceived areas to which a person as a conscious subject in reality is in a fundamental relation: the spheres of the ‘fallibility’ of scienceand the ‘certainty’ of faith. Equally, it significantly reflects Masaryk’s lifelong endeavour to achieve the closest connection of theory and practice, which in the mid-1890s he characterised as as "political" realism.

Masarykův realismus je modernistickou koncepcí, jež vychází z racionálně založeného přesvědčení, že moderní vzdělaný a kriticky uvažující člověk se nachází v hluboké existenciální krizi. Důvodem této krize je ztráta víry v transcendenci - v to, co jedince „přesahuje“ a poskytuje mu garanci univerzálního smyslu života. Masarykův realistický projekt se proto cíleně odvíjí ve dvou rovinách transcendence, v jejichž tvůrčím ohnisku se prožívající subjekt bezprostředně nachází a s nimiž je ve skutečnosti v trvalém principiálním vztahu. Jde o rovinu, v níž se dynamicky vytváří „reálné“ vědomí naší existence, a o rovinu našeho reflektivního vztahování se k objektivnímu světu, jež je doménou exaktních věd. Za legitimní filosofickou komponentu, do níž jsou obě roviny naší principiální reflexe pozitivně zahrnuty a v jejímž ideovém rámci spolu mají vzájemně účinně korespondovat, Masaryk považuje své osobité pojetí metafyziky. Metafyziku přitom na jedné straně chápe jako završující rámec všech věd, na straně druhé je významně včleněna do jeho pojetí psychologie. Psychologie však v jeho pojetí není jen úzce speciální disciplínou, nýbrž důvodně přiznává i svůj metafyzický rozměr, a to právě ve spojitosti s pojetím etiky a v nutném gnoseologickém důsledku i s náboženstvím. Masarykovo realistické pojetí „vědecké“ metafyziky se tudíž jeví jako impozantní pokus o překlenutí dvou povýtce odděleně vnímaných oblastí, k nimž se člověk jako vědomý subjekt ve skutečnosti zásadně vztahuje: sfér „falibility“ vědy a „jistoty“ víry. Stejně tak významně odráží Masarykovo celoživotní úsilí o co nejužší propojování teorie a praxe, které v polovině devadesátých let 19. století charakterizoval jako „politický“ realismus.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 2018

1 Svoboda J.

Search results

Moderna a transcendence ve světle Masarykova realismu