Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: vnímání času

Sort By:

Limit search:

Husserlova raná teorie časového vědomí

100%

Janoušek H.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2019

vol. 67

issue 3

383-401

Husserl’s analysis of inner time consciousness belongs among classic topics of modern philosophy as it is rich in insights and proved to be highly influential for the development of the phenomenology of time. This fact has been appropriately reflected in the scholarly literature on the topic. It is therefore surprising that the account of the early development of Husserl’s thinking about time is not faithful to the actual texts published by him. A closer look at works published by Husserl suggests that he initially used the theory of time consciousness of his teacher Brentano in his first book Philoso- phy of Arithmetics (Philosophie der Arithmetik, 1891) to refute time based accounts of constitution of multiplicities (also called “sets” or “totalities”) and that somewhat later, he tried to improve on it by introducing the concept of representation in his second psychological work “Psychological Studies in the Elements of Logic” (“Psychologische Studien zur elementaren Logik”, 1894). This step opens up a possibility of an analysis of inner time consciousness and allows for differentiation between the retentional unity of time intuition on the one side and perceptional presence of a freshly passed perception of time objects on the other.

Husserls Analyse des inneren Zeitbewusstseins gehört zu Recht zu den klassischen Themen der modernen Philosophie, bietet sie doch einen Reichtum an Perspektiven, die die Entwicklung der Phänomenologie der Zeit beeinflussten. Die Bedeutung dieser Analyse spiegelt sich auch in der großen Menge an Fachliteratur wider, die sich mit diesem Thema auseinandersetzt. Es ist daher auffallend, dass die Interpretation der frühen Entwicklung von Husserls Gedanken zum Thema Zeit nicht den von Husserls selbst veröffentlichten Texten entspricht. Schauen wir uns diese Werke genauer an, so zeigt sich, dass Husserl in seinem ersten Buch, Philosophie der Arithmetik (1891), die Theorie des Zeitbewusstseins seines Lehrers Brentano dazu verwendete, um die Theorie der Vielheit (für die auch die Begriffe „Menge“ bzw. „Summe“ verwendet wurden) abzulehnen. Später versuchte er dann, diese Theorie auszubauen, indem er in seinem zweiten Werk zur deskriptiven Psychologie, „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894), den Begriff Repräsentation einführte. Dieser Schritt ermöglichte die Analyse des inneren Zeitbewusstseins und die Unterscheidung einerseits der intentionalen Einheit des Zeitdenkens und andererseits der Gegenwart vergangener Eindrücke zeitlicher Gegenstände.

Husserlova analýza vnitřního vědomí času právem patří mezi klasická témata moderní filosofie. Tento význam se odráží i v množství odborné literatury, která se tomuto tématu věnuje. Výklad raného vývoje Husserlova myšlení o tématu času však není práv textům, které sám Husserl publikoval. Přihlédneme-li blíže k těmto dílům, ukáže se, že Husserl ve své první knize, jíž byla Philosophie der Arithmetik (1891), využíval teorii časového vědomí svého učitele Brentana k tomu, aby odmítl teorii mnohosti (pro niž se také užívaly termíny „množina“ či „souhrn“). O něco později pak ve svých „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894) zavedl pojem reprezentace. Tento krok umožnil analýzu vnitřního časového vědomí a odlišení intencionální jednoty časového názoru na jedné straně od spolupřítomnosti právě minulého vjemu časových předmětů na straně druhé.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 2019

1 Janoušek H.

Search results

Husserlova raná teorie časového vědomí