Search results

1

Co říká duha?

100%

Ritter M.

Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

|

2016

|

vol. 54

28-35

EN

Seeking to establish a theory of experience overcoming the horizon of the Enlightenment, in some of his earlier texts Benjamin reflects on phantasy. These reflections establish a logics or language of the world besides the (Neo-Kantian) duality of intuition and reason, or receptivity and spontaneity. This language, instantiated especially by the rainbow, discloses the truth without application of rational categories. The truth, however, does not disclose itself, and cannot be conceived of, simply as a continuum of one medium. Rather, it appears in a discontinuity transcending this medium without disturbing it.

2

Dvě výročí Přemysla Blažíčka

80%

Šimák P.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2012

|

vol. 60

|

issue 5

727-736

EN

This article analyses the interpretation method devised by Přemysl Blažíček, based on his phenomenology-oriented philosophy and hermeneutics. It raises the question whether it is possible for an interpretation to go beyond a literary-historical and formal analysis of literary texts and to refer to a new experience of the world that is offered to the reader. It also incidentally atempts to seek out the philosophical foundations on which an interpretation of this kind is based.

3

Pragmatické momenty v aktivistické filozofii a estetice Emanuela Rádla

80%

Váchová M.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2013

|

vol. 61

|

issue 5

697-717

EN

This article presents several aspects of Emanuel Rádl´s philosophy and aesthetics in the polemically charged atmosphere of the philosophical debate within Czech circles during the first half of the 20th century, focusing on the parallels between his thinking and John Dewey´s American pragmatism. Previous reflections on Rádl´s work have lacked this more open comparison between his ideas and pragmatism. The aim of our text will be to fill in this gap in the literary-aesthetic field and the philosophical issues involved. Although Rádl was primarily a philosopher, his works, reflecting his own personal inclinations, always tended very much to cross numerous boundaries. Hence his philosophical speculations also include significant incursions into other fields, including those which might briefly be described as literary-aesthetic. Hence his thinking over the creation and reception of literary works cannot be separated from the question of knowledge and truth in general - the philosophical base from which Rádl´s ideas on literature organically develop. A comparison of Rádl´s thoughts with Dewey´s book Art as Experience shows that a non-confrontational comparison in both directions over the question of knowledge can certainly be achieved particularly regarding the requieremets of viability and deep personal sympathy, though not of course regarding the overall motivation behind this approach, because in contrast to Dewey, for whom motivation derives from personal benefit, Rádl says it always remains moral. This difference is seen most clearly in the question of truth, though it is also evident in the field of aesthetics. Rádl´s theory on the reception of literary works is indeed based on the concept of experience, but its acquisition in contrast to Dewey´s aesthetic experience is again a deeply ethical act.

CS

Článek představuje některé aspekty filozofie a estetiky Emanuela Rádla v polemicky orientovaném prostředí české filozofické debaty 1. pol. 20. století a soustředí se na paralely jeho myšlenek s americkým pragmatismem Johna Deweyho. V dosavadní reflexi Rádlovy práce prozatím chybí právě otevřenější konfrontace Rádlových myšlenek s pragmatismem. Cílem našeho textu bude tuto mezeru zaplnit v oblasti literárně - estetické a filozofických otázkách s ní souvisejících. Ačkoliv Rádl byl především filozofem, jeho práce vždy vykazovaly silnou tendenci, podobně jako jeho směřování samo, překračovat mnohé hranice. Jeho filozofické úvahy proto zahrnují také významné přesahy do dalších oborů, vedle jiných na pole myšlenek, které by bylo možné shrnout jako literárně-estetické. Jeho úvahy o tvorbě a recepci literárního díla je z uvedených důvodů nemožné oddělit od otázky poznání a pravdy vůbec - filozofické báze, ze které Rádlovy myšlenky o literatuře organicky vyrůstají. Prostřednictvím komparace Rádlových úvah s Deweyho knihou Art as Experience se ukazuje, že nekonfliktního srovnání obou směrů v otázce poznání je sice možné dosáhnout především v jejich požadavcích životnosti a hluboké osobní účasti, nikoliv ovšem v motivaci tohoto přístupu vůbec, protože ta u Rádla, na rozdíl od Deweyho, jehož pobídka pochází z oblasti osobní prospěšnosti, vždy zůstává morální. Nejjasněji se tento rozdíl projevuje v otázce pravdy, ale přenáší se také na pole estetiky. Rádlova teorie recepce literárního díla je sice založena na pojmu zkušenosti, ale její získávání je na rozdíl od Deweyho estetické zkušenosti opět hluboce eticky podloženým aktem.

4

Celek je nepravda : k Adornovu kritickému navázání na Hegela

71%

Ritter M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

|

2020

|

vol. 68

|

issue 1

99-110

EN

The study illuminates the manner of Adorno’s critical engagement with Hegel’s dialectic, with a primary focus on the question of the relationship between the whole and the individual. First, I show for what reasons Adorno criticizes the primacy of the whole, and on what basis he formulates the thesis that the whole is the false. Then I pay attention to Adorno’s concept of immanent criticism: criticism is based on the norms and values inherent in society, and shows their contradiction with the reality of that society. I illustrate immanent criticism with the concept and reality of human autonomy. Adorno’s defense of the individual and his criticism of the favoring of the whole are connected with his emphasis on somatic existence, which makes it possible to perceive the irrationality of (supposed) Reason in the most tangible way. Individual experience, which is never just individual, thus underpins the relevant critique of the whole, against which it also leans.

CS

Studie osvětluje způsob Adornova kritického navázání na Hegelovu dialektiku s primárním zřetelem k otázce vztahu mezi celkem a jednotlivinou. Nejprve ukazuji, z jakých důvodů Adorno kritizuje primát celku a na základě čeho formuluje tezi, podle níž celek je nepravda. Poté věnuji pozornost Adornově koncepci imanentní kritiky: kritika vychází z norem a hodnot, které jsou vlastní společnosti, a ukazuje jejich rozpor s realitou této společnosti. Imanentní kritiku ilustruji na pojmu a realitě lidské autonomie. Adornovo hájení jedince a jeho kritika upřednostňování celku souvisí s důrazem na somatičnost existence, která umožňuje nejhmatatelněji pocítit iracionalitu (domnělého) Rozumu. Individuální zkušenost, která nikdy není jen individuální, se tak stává oporou relevantní kritiky celku, o nějž se zároveň opírá.

DE

In der vorliegenden Studie wird Adornos kritische Anknüpfung an Hegels Dialektik mit Schwerpunkt auf die Frage der Beziehung zwischen dem Ganzen und der Einzelheit erörtert. Zunächst wird gezeigt, aus welchen Gründen Adorno das Primat des Ganzen kritisiert und auf welcher Grundlage er die These formuliert, dergemäß das Ganze das Unwahre ist. Anschließend wird Adornos Konzept der immanenten Kritik einer näheren Betrachtung unterzogen: Diese Kritik geht aus von Werten und Normen, die der Gesellschaft eigen sind, und verweist auf den Widerspruch zur Realität dieser Gesellschaft. Die immanente Kritik wird anhand des Begriffs der Realität der menschlichen Autonomie aufgezeigt. Adornos Verteidigung des Einzelnen und seine Kritik an der Bevorzugung des Ganzen hängt dabei zusammen mit seiner Betonung Leiblichkeit der Existenz, die es am greifbarsten ermöglicht, die Irrationalität der (vermeintlichen) Vernunft zu spüren. Die individuelle Erfahrung, die nie rein individuell ist, wird so zur Stütze der relevanten Kritik des Ganzen, auf das sie sich gleichzeitig stützt.

Refine search results

2 Česká literatura (Czech Literature)

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)

2 Ritter M.

1 Váchová M.

1 Šimák P.

1 2020

1 2016

1 2013

1 2012

Co říká duha?

Dvě výročí Přemysla Blažíčka

Pragmatické momenty v aktivistické filozofii a estetice Emanuela Rádla

Celek je nepravda : k Adornovu kritickému navázání na Hegela